2 VSOL 57/2012-B-24
KSBR 30 INS 16617/2011 2 VSOL 57/2012-B-24

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Hleny Myškové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenčním řízení ve věci dlužníka Stanislava anonymizovano , anonymizovano , bytem Staré Město, Náměstí Hrdinů 100, PSČ 686 03, korespondenční adresa: Kunovice, Pekařská 1642, PSČ 686 04, o neschválení oddlužení dlužníka a o prohlášení konkursu, rozhodl o odvolání dlužníka ze dne 12.1.2012 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. prosince 2011, č.j. KSBR 30 INS 16617/2011-B-7

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. prosince 2011, č.j. KSBR 30 INS 16617/2011-B-7 se v napadených odstavcích I. a II. výroku z r u š u j e a věc se v tomto rozsahu v r a c í soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně s poukazem na ust. § 404, § 405, § 389 a § 395 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ) neschválil oddlužení dlužníka (odstavec I. výroku) prohlásil na majetek dlužníka konkurs (odstavec II. výroku), rozhodl, že konkurs bude veden jako nepatrný (odstavec III. výroku), deklaroval, že prohlášením konkursu přechází na insolvenční správkyni JUDr. Radku Píšťkovou Záhorcovou oprávnění nakládat s majetkovou podstatou, jakož i výkon práv a plnění povinností, které přísluší dlužníku, pokud souvisí s majetkovou podstatou a že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku (odstavec IV. a V. výroku).

V důvodech uvedl, že dne 15.9.2011 byl soudu doručen insolvenční návrh dlužníka spojený s návrhem na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře.

Dlužník v něm a v připojených seznamech závazků a majetku uvedl, že má 15 věřitelů s nezajištěnými pohledávkami celkem 2.037.418,-Kč, přičemž jeho příjmem je mzda ve výši 14.019,-Kč měsíčně a dar ve výši 5.600,-Kč měsíčně. Dále uvedl, že nevlastní majetek vyšší hodnoty, nemá žádnou vyživovací povinnost a v roce 2010 podnikal, z jeho podnikatelské činnosti pochází i závazek vůči Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky ve výši 45.033,-Kč, jež však představuje přibližně 2 % z celkového objemu jeho závazků. Usnesením ze dne 26.10.2011, č.j. KSBR 30 INS 106617/2011-A-10 rozhodl soud o úpadku dlužníka, povolil jeho oddlužení, ustanovil do funkce insolvenční správkyni, vyzval věřitele dlužníka k přihlášení pohledávek, nařídil přezkumné jednání a svolal první schůzi věřitelů. Insolvenční soud měl za osvědčený úpadek dlužníka a neshledal žádný důvod pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení ve smyslu § 395 IZ, když ze skutečností tvrzených a doložených dlužníkem v insolvenčním návrhu a jeho přílohách vyplývalo, že dlužník bude při oddlužení plněním splátkového kalendáře schopen uhradit přibližně 31 % pohledávek nezajištěných věřitelů. Z oddílu P insolvenčního rejstříku soud zjistil, že do řízení přihlásilo své pohledávky osm věřitelů s pohledávkami v celkové výši 1.793.533,06 Kč z toho přihláškou č. sv. 2 věřitel č. 2-Finanční úřad v Uherském Hradišti ve výši 187.172,-Kč, jedná se vykonatelnou pohledávku splatnou dne 8.4.2011 přiznanou platebním výměrem ze dne 4.5.2011, č.j. 126346/11/33691705263, představující neuhrazenou daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období (kalendářní rok) 2010. Tentýž věřitel (č. 2) přihlásil další pohledávku ve výši 15.207,-Kč (přihláška číslo svazku 4), z níž vyplývá, že se jedná o vykonatelnou pohledávku, přiznanou platebním výměr z 2.11.2011, č.j. 243987/11/336913708987, představující úroky z prodlení z neuhrazené daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2010. Z přihlášky pohledávky č. 8 věřitele č. 8-Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky soud zjistil, že tento věřitel přihlásil své pohledávky v celkové výši 135.405,-Kč, představující dlužné pojistné a penále vzniklé v období do 26.10.2011. Ze zprávy insolvenční správkyně ze dne 30.11.2011 (č.l. B-1) vyplývá, že dlužník ukončil svou podnikatelkou činnost k 21.3.2011, přičemž pohledávky přihlášené pod č. 2, 4 a 8 mají původ v jeho podnikání a část z nich vznikla i v letošním roce. Pohledávky přihlášené pod č. 2, 4 a 8 v celkové výši 337.784,-Kč tak mají dle názoru insolvenčního soudu skutečně původ v podnikatelské činnosti dlužníka, když se jedná o tzv. veřejnoprávní dluhy, tj. konkrétně nedoplatky na dani z příjmu fyzických osob a na pojistném na zdravotní pojištění, a představují 18,82 % z celkového objemu přihlášených pohledávek, přičemž na přezkumném jednání dne 6.12.2011 byly zjištěny.

Na schůzi věřitelů dne 6.12.2011 insolvenční správkyně, jak dále uvedl soud prvního stupně, předložila soudu pracovní smlouvu dlužníka uzavřenou dne 21.2.2011 se společností CAPEKID s.r.o., kde dlužník zároveň vykonává funkci statutárního orgánu. Insolvenční správkyně vyjádřila pochybnost o existenci pracovního poměru dlužníka a s tím souvisejícího nároku na mzdu s tím, že Mgr. Šárka Chmelařová, dárce dlužníka dle uzavřené darovací smlouvy ze dne 5.9.2011, je jediným společníkem společnosti CAPEKID s.r.o. Příjmy dlužníka pak představují mzda ve výši 10.652,-Kč měsíčně a dar ve výši 5.600,-Kč měsíčně.

Správkyně v neposlední řadě zdůraznila, že dlužník sice již není podnikatelem, avšak má značné závazky z podnikatelské činnosti, kterou ukončil až březnu 2011, a proto, dle jejího názoru, není možné oddlužení dlužníka schválit. Aktuální výše příjmů dlužníka zároveň nepostačuje k úhradě pohledávek věřitelů v rámci oddlužení v zákonem vyžadované minimální výši 30 %. Navrhla, aby soud oddlužení dlužníka neschválil a rozhodl o řešení jeho úpadku konkursem.

Na základě těchto zjištění, s poukazem též na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31.3.2011, sp. zn. 29 NSČR 20/2009, uveřejněném pod číslem 113/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21.4.2009, sp. zn. 29 NSČR 3/2009, uveřejněném pod číslem 79/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, soud prvního stupně shodně se správkyní uzavřel, že v případě dlužníka existují dva důvody, pro které nelze oddlužení dlužníka schválit. Prvním z těchto důvodů je skutečnost, že dlužník sice již od 21.3.2011 není podnikatelem (jeho živnostenské oprávnění zaniklo), avšak má dluhy z podnikání (nedoplatky na daních a na pojistném) vzniklé z velké části v období bezprostředně předcházejícím ukončení jeho podnikatelské činnosti. Pohledávky mající původ v dlužníkově podnikání přihlásili do insolvenčního řízení dva z celkového počtu osmi věřitelů, a to v nominální výši 337.784,-Kč, jež představuje 18,82 % z objemu všech přihlášených pohledávek (1.793.533,06 Kč). Za dané situace, kdy dlužník nepředložil stanovisko dotčených věřitelů k možnosti řešení jeho úpadku oddlužením, není možné vzhledem k uvedenému charakteru dluhů z podnikání o schválení oddlužení vůbec hovořit. Druhým důvodem bránícím schválení oddlužení dlužníka je skutečnost, že příjmy dlužníka, a to čistá mzda ve výši 10.652,-Kč (v insolvenčním návrhu uváděl dlužník částku 14.019,-Kč) a dar ve výši 5.600,-Kč, nepostačují k naplnění podmínky spočívající ve schopnosti dlužníka uhradit pohledávky nezajištěných věřitelů ve výši minimálně 30 %. Jestliže insolvenční soud vychází ze současných příjmů dlužníka, pak je tento schopen zaplatit za dobu trvání oddlužení svým věřitelům po odečtení odměny insolvenčního správce částku 484.260,-Kč, tj. pouze 27 % pohledávek přihlášených věřitelů. Insolvenčnímu soudu proto nezbylo než rozhodnout o neschválení oddlužení dlužníka, současně rozhodnout o řešení jeho úpadku konkursem, ve smyslu ust. § 314 odst. 1 IZ bylo rozhodnuto, že jde o konkurs nepatrný a to se všemi odchylkami od pravidel běžného konkursu, které jsou stanoveny v § 315 odst. 1 IZ. Odstavce IV. a V. výroku tohoto usnesení se opírají o ust. § 246 odst. 1, resp. ust. § 245 odst. 1 IZ.

Proti tomuto usnesení, výslovně do odstavců I. a II. výroku podal dlužník včasné odvolání, v němž namítal, že závěry soudu prvního stupně jsou dle jeho názoru nesprávné. Především dlužník není podnikatel, zmiňované závazky se týkají doby jeho dřívější podnikatelské činnosti. Odkazuje-li soud prvního stupně na zmiňované rozhodnutí Nejvyššího soudu, pak má dlužník za to, že soud se s jeho závěry nevypořádal důsledně. Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí uvedl, že si je vědom, že striktní uplatňování zákonného požadavku, aby do oddlužení nevstupovali ti, kdož mají dluhy ze svého podnikání, může v krajním případě vést k nepřiměřeně tvrdému dopadu do poměrů dlužníka a je tedy na uvážení insolvenčního soudu, založeném na konkrétních skutkových okolnostech případu, zhodnotit, zda automatickou aplikací zásady, podle které osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení není dlužník, který-ač již nepodniká-má stále dluhy z podnikání, by nebyl popřen duch zákona a zda tím ve skutečnosti není upírána možnost pokusit se o oddlužení osobě, se kterou institut oddlužení počítá. Nejvyšší soud pak formuloval demonstrativně hlediska, která v takovém případě insolvenční soud vždy uváží. Tato hlediska sice soud prvního stupně v dané věci uvedl, avšak důsledně se jimi nezabýval. Dlužník má především za to, že závěr soudu o dluzích z podnikání ve výši 18,82 % z objemu přihlášených pohledávek jako o překážce k schválení oddlužení sám o sobě nestačí. Navíc jde jen o dva věřitele, kteří jsou nadto srozuměni se způsobem řešení úpadku oddlužením, což je možno dovodit z toho, že neuplatnili jakoukoliv výhradu proti schválení oddlužení (jak přímo uvedl Nejvyšší soud, naproti tomu soud prvního stupně klade na dlužníka požadavek k předložení výslovného souhlasu věřitelů). Dále dlužník namítal, že účelem institutu oddlužení není jen jakési dobrodiní pro dlužníka, ale i uspořádání jeho poměrů k věřitelům a jejich poměrné uspokojení z plnění splátkového kalendáře, které je ve svém důsledku k věřitelům spravedlivější než administrativně náročné a nákladné vymáhání pohledávek, které však nevede k uspokojení a často ani k částečnému uspokojení všech věřitelů. K druhému důvodu, pro který soud neschválil oddlužení dlužník dále namítal, že soud měl přihlédnout k jeho oprávněně očekávaným příjmům, včetně daru. Jeho současné příjmy jsou vyšší a umožňují tuto podmínku splnit, jak uvedl i u přezkumného jednání. Aktuální výši svého příjmu (za prosinec 2011), včetně platového výměru ze dne 10.12.2011 dlužník ke svému odvolání doložil a navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení ve výrocích I. a II. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.) a a dospěl k závěru, že v daném případě nejsou dány podmínky ani pro potvrzení ani pro změnu napadeného usnesení.

Z obsahu spisu soudu prvního stupně vyplývá, že dlužník se svým insolvenčním návrhem (doručeným soudu 15.9.2011), který spojil s návrhem na oddlužení, doplněným na výzvu soudu podáním ze dne 5.10.2011 (č.l. A-7) domáhal zjištění svého úpadku a jeho řešení oddlužením plněním splátkového kalendáře. Je skutečností, že v návrhu (včetně jeho doplnění) uvedl, že jeho splatné nezajištěné a v řadě případů vykonatelné závazky vůči 14 věřitelům činí 2.037.418,-Kč, (dle nově doloženého seznamu závazků u č.l. A-7 celkem 1.835.982,-Kč), jde o závazky déle než 30 dnů po lhůtě jejich splatnosti, které není schopen splnit, věřitelé po něm dluhy vymáhají exekučně, zastavil platby a své závazky neplní déle než 3 měsíce. Dále uvedl, že nemá žádnou vyživovací povinnost, jeho příjem z pracovního poměru činí 14.019,-Kč měsíčně, kromě tohoto doložil darovací smlouvu z 5.9.2011 na částku 5.600,-Kč měsíčně, kterou se zavázala ve prospěch dlužníka po dobu oddlužení poskytovat Šárka Chmelařová. Mezi svými závazky dlužník označil závazek ve výši 45.033,-Kč vůči Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR a závazek vůči Telefónica Czech Republic, a.s. ve výši 15.704,-Kč, s tím, že jde o závazky z podnikání (v rozsahu cca 3% z celkové výše všech závazků), které ukončil 21.3.2011. Z dokladů o příjmech, které dlužník k návrhu předložil vyplývá, že dlužník za období od března 2011 do července 2011 pobíral průměrnou mzdu ve výši 10.923,-Kč čistého. Usnesením z 26.10.2011 (A-10) rozhodl soud prvního stupně o úpadku dlužníka, dále rozhodl, že úpadek bude řešen oddlužením, ustanovil insolvenční správkyní JUDr. Radku Píšťkovou Záhorovou, vyzval věřitele k přihlášení pohledávek, nařídil přezkumné jednání, schůzi věřitelů na 6.12.2011 a stanovil její program. Toto usnesení v souladu s ust. § 169 odst. 2 o.s.ř. neobsahuje odůvodnění. V dalším řízení podala dne 29.11.2011 správkyně svou první zprávu o své činnosti (č.l. B-1), z níž vyplývá, že dlužník je provozovatelem 1 motorového vozidla, nevlastní žádné nemovitosti, pracuje u společnosti CAPEKID s.r.o., kde měl za poslední 3 měsíce mzdu ve výši 10.652,-Kč, je současně jednatelem této společnosti, své podnikání ukončil nejpozději 21.3.2011, nemá vyživovací povinnost. Dále mimo jiné uvedla, že dárkyně Mgr. Šárka Chmelařová, je jediným společníkem posledně uvedené společnosti. U přezkumného jednání dne 6.12.2011 (B-3) bylo přezkoumáno všech 9 přihlášených pohledávek (osmi věřitelů), zjištěny byly pohledávky v celkové výši 1.758.072,36 Kč, z toho u dvou věřitelů a to Finančního úřadu Uherské Hradiště a Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR se jedná o celkem 3 závazky dlužníka v celkové výši 337.784,-Kč, které souvisí s jeho dřívějším podnikáním (jde o závazky na dani příjmů za rok 2010 + úroky z prodlení a dále závazky z dlužného pojistného). U toho jednání, po přezkumu přihlášek pohledávek, soud pokračoval schůzí věřitelů, na níž správkyně konstatovala, že pohledávky vůči dlužníku, které pochází z podnikání představují cca 18,83 % z celkového objemu přihlášených pohledávek (z objemu zjištěných se jedná 19,21%). Dále soudu předložila pracovní smlouvu uzavřenou dlužníkem 21.2.2011 se společností CAPEKID s.r.o. a s ohledem na skutečnost, že dlužník je zde statutárním orgánem vyslovila pochybnost o platnosti této pracovní smlouvy. Dlužník u jednání namítal, že jeho mzda je vyšší než uvádí správkyně, nicméně v tomto směru žádný důkaz soudu nepředložil. Na to soud prvního stupně u tohoto jednání vyhlásil usnesení, že oddlužení dlužníka se neschvaluje. Písemné vyhotovení napadeného usnesení přesto obsahuje datum 17.12.2011.

Ze zprávy správkyně ze dne 20.1.2012 (B-12) dále vyplývá, že věřitelka Raiffeisen stavební spořitelna a.s. (přihláška P6 ) žalobu na určení popřené pohledávky ve výši 25.810,-Kč (z celkové výše 118.996,40 Kč) ve stanovené lhůtě nepodala, její zjištěná pohledávka proto činí 93.186,40 Kč. Dále ze spisu vyplývá, že věřiteli DEBINVEST LIMITED (přihláška P7) byla z celkové výše přihlášené pohledávky 113.953,06 Kč popřena částka 9.650,-Kč, v tomto rozsahu vzal věřitel svou pohledávku zpět, což vzal soud prvního stupně na vědomí usnesením ze dne 3.1.2012. Jak již bylo konstatováno shora celková výše zjištěných pohledávek vůči dlužníku v tomto řízení činí 1.758.072,36 Kč, z toho pohledávky mající původ v podnikání dlužníka činí 337.784,-Kč, což je 19,21% z celkového počtu skutečně zjištěných pohledávek.

Na výzvu odvolacího soudu zaměstnavatel dlužníka CAPEKID s.r.o. dne 9.3.2012 doložil, že dlužník měl čistý měsíční příjem v srpnu 2011-listopad 2011 ve výši 14.019 Kč měsíčně, za leden a únor 2012 měl měsíčně čistého 19.295,-Kč, dle dlužníkem doloženého příjmu k odvolání měl v prosinci 2011 čistý příjem 17.125,-Kč. Spolu s doloženými příjmy před rozhodnutím soudu prvního stupně o povolení oddlužení lze konstatovat, že dlužníkův průměrný čistý měsíční příjem za období březen 2011-prosinec 2011 činil 12.781,90 Kč, za období posledních 9 měsíců činil jeho průměrný čistý měsíční příjem 15.536,-Kč.

Co se týče přihlášek pohledávek věřitele Finančního úřadu v Uherském Hradišti (P2, P4) a věřitele Všeobecné zdravotní spořitelny ČR (P8) v zájmu stručnosti rozhodnutí odvolací soud odkazuje na skutková zjištění soudu prvního stupně jak jsou uvedena v napadeném usnesení.

Soud prvního stupně uzavřel, že jedním z důvodů, který brání schválení oddlužení dlužníka je skutečnost, že dlužníkův čistý měsíční příjem činí 10.652,-Kč a spolu s darem ve výši 5.600,-Kč tyto prostředky nepostačují k naplnění podmínky uhradit nezajištěným věřitelům nejméně 30% jejich pohledávek za dobu 5 let, když dlužník by po odpočtu nezabavitelných částek a odměny a výdajů správkyně uhradil věřitelům toliko 27%. Při tomto zjištění soud prvního stupně zřejmě vycházel ze zprávy správkyně ze dne 29.11.2011, aniž však správkyně k tomuto svému tvrzení jakékoliv doklady doložila. Soud si tyto podklady od správkyně nevyžádal, neprovedl jimi u jednání dne 6.12.2011 důkaz, a to i přesto, že dlužník u tohoto jednání namítal, že jeho příjmy jsou daleko vyšší. Proto i dlužník měl být vyzván, aby své příjmy za požadované (potřebné) období doložil.

V tomto směru proto odvolací soud uzavírá, že ke shora uvedenému právnímu závěru neměl soud prvního stupně dostatek podkladů, neučinil dostatečná skutková zjištění a tím zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Dalším důvodem, který bránil schválení oddlužení byla dle závěrů soudu prvního stupně skutečnost (s poukazem na zmiňovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu), že dlužník má závazky z podnikání s tím, že z celkové výše 1.793.533,06 Kč se jedná o částku 337.784,-Kč, což je 18,82% a že dlužník nepředložil stanovisko dotčených věřitelů. Rovněž s tímto závěrem soudu prvního stupně nelze bezezbytku souhlasit. Především bylo třeba objektivně (v intencích závěrů Nejvyššího soudu formulovaných v usnesení ze dne 21.4.2009, sp. zn. KSOS 34 INS 625/2008, 29 NSČR 3/2009) hodnotit, kdy tyto závazky (z podnikání) dlužníka skutečně vznikly

(dle správce daně za období roku 2010, dle přihlášky Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR některé její pohledávky na dlužném pojistném a penále vznikly již v roce 2007), kdy dlužník fakticky (nikoliv jen administrativně) ukončil podnikatelskou činnost, dále bylo třeba vyhodnotit (krom toho, že jde o 18,82% z celkového počtu přihlášených, případně zjištěných pohledávek) i to jaký je počet přihlášených a zjištěných pohledávek z podnikání dlužníka ve vztahu k celkovému počtu přihlášených a zjištěných pohledávek a v neposlední řadě se soud prvního stupně nevypořádal ani s tou skutečností, že oba zmiňovaní věřitelé své pohledávky přihlásili poté, kdy již byl zjištěn dlužníkův úpadek a současně bylo rozhodnuto o povolení jeho oddlužení. V tomto směru odvolací soud odkazuje na další vzpomínané usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31.3.2011, sp. zn. 29 NSČR 20/2004, z jehož odůvodnění vyplývá závěr, že četnost neuhrazených dlužníkových závazků (dluhů) z podnikání, výši konkrétního dlužníkova závazku (dluhu) z podnikání v porovnání s celkovou výší všech dlužníkových závazků, a to, zda věřitel, o jehož pohledávku jde, je srozuměn s tím, že tato pohledávka bude podrobena režimu oddlužení, lze účinně zkoumat až ve fázi schvalování oddlužení (v jejímž průběhu se ve lhůtě určené rozhodnutím o úpadku přihláškami zpravidla konstituuje konečná podoba dlužníkových závazků a utváří vůle věřitelů co do způsobu řešení dlužníkova úpadku). Dále z tohoto rozhodnutí vyplývá závěr, že poměr dlužníkových závazků z podnikání vůči celkovému objemu dlužníkových závazků, je jedním z kritérií, jejichž prostřednictvím má být zkoumáno, zda existuje rozumný důvod nepokládat při rozhodování o návrhu na povolení oddlužení nebo při rozhodování o tom, zda se oddlužení schvaluje, za překážku bránící uplatnění institutu oddlužení neuhrazený dluh z dlužníkova dřívějšího podnikání.

Pokud se tedy soud prvního stupně všemi shora uvedenými kriterii v daném konkrétním případě náležitě nevypořádal, pak je jeho rozhodnutí též nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

Ze shora uvedených důvodů proto odvolacímu soudu nezbylo, než postupovat dle ust. § 219a odst. 1 písm. a), písm. b) o.s.ř. a usnesení soudu prvního stupně v napadeném rozsahu zrušit a dle ust. § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Tímto rozhodnutím byly rovněž odklizeny i výroky III. -V napadeného usnesení.

V dalším řízení soud prvního stupně opětovně nařídí jednání při němž učiní všechna potřebná zjištění z přihlášek pohledávek (o jejich počtu z podnikatelské činnosti k celkovému počtu přihlášených pohledávek, kdy vznikly, zda věřitelé, kteří uplatnili své pohledávky z podnikatelské činnosti dlužníka již v přihlášce neuplatnili námitky proti oddlužení apod.), z listin prokazujících příjmy dlužníka, jak jsou založeny ve spise, darovací smlouvou, v případě nutnosti si opatří aktuální příjmy dlužníka, či dlužníka vyzve, aby své příjmy za březen a duben 2012 doložil, rovněž dárkyně by měla být vyzvána k doložení svých příjmů, za účelem posouzení, zda je schopna uvedenou částku dlužníkovi měsíčně ze svých prostředků poskytovat. Teprve na základě takto provedeného dokazování, po vyhodnocení všech kriterií naznačených shora, bude možno rozhodnout, zda dlužník podmínky pro schválení oddlužení splňuje, či nikoliv.

Jen pro úplnost je nutno dodat, že v případě pokud soud prvního stupně vyhlásí své rozhodnutí u jednání, pak je třeba, aby písemné vyhotovení takto vyhlášeného usnesení mělo shodné datum.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru se však doručuje i zvláštním způsobem (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 26. března 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu