2 VSOL 568/2015-B-20
KSOS 39 INS 16704/2012 2 VSOL 568/2015-B-20

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Ivany Waltrové a Mgr. Martina Hejdy v insolvenční věci dlužníka Daniela anonymizovano , anonymizovano , bytem Kpt. Jaroše 766, 735 14 Orlová-Lutyně, o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli, rozhodl o odvolání zajištěného věřitele č. 1 Komerční banka, a.s., IČO 45317054, se sídlem Na Příkopě 33/969, 114 07 Praha 1, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 4. 2015, č. j. KSOS 39 INS 16704/2012-B-13

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 4. 2015, č. j. KSOS 39 INS 16704/2012-B-13, se zr ušuj e a věc se vra c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí Krajský soud v Ostravě (dále jen insolvenční soud ) udělil insolvenčnímu správci souhlas k vydání výtěžku ze zpeněžení majetku dlužníka zajištěnému věřiteli č. 1 Komerční banka, a.s., ve výši 264.002,20 Kč (výrok I.), uložil insolvenčnímu správci povinnost podat insolvenčnímu soudu písemnou zprávu o provedeném vydání tohoto výtěžku neprodleně po jeho vyplacení (výrok II.), schválil náklady spojené se správou a zpeněžením zajištěného majetku ve výši 54.684 Kč (výrok III.) a udělil insolvenčnímu správci souhlas k vyplacení zálohy odměny insolvenčního správce ve výši 5.387,80 Kč (výrok IV.).

V odůvodnění rozhodnutí insolvenční soud uvedl, že insolvenční správce po zpeněžení zajištěného majetku požádal insolvenční soud o udělení souhlasu s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli č. 1, když dosažený výtěžek činil částku 324.074 Kč, přičemž náklady spojené se zpeněžením dosáhly výše 4.268 Kč a skládají se z odměny znalce za zpracování znaleckého posudku ve výši 3.700 Kč a cestovného ve výši 568 Kč. Náklady na správu zajištěného majetku vyúčtoval insolvenční správce ve výši 50.416 Kč a tvořili je daň z nemovitosti ve výši 315 Kč a pohledávky bytového družstva ORLOVAN (věřitele č. 4), konkrétně příspěvek do fondu oprav, správní poplatek a náklady služeb spojených s nájmem bytu za období od ledna 2013 do září 2014 ve výši 50.101 Kč, jak byly tímto věřitelem uplatněny v podáních ze dne 9. 9. 2014, 10. 4. 2014, 4. 11. 2013 a 15. 5. 2013, označených jako doplnění přihlášky pohledávky. Zajištěný věřitel č. 1 insolvenčnímu správci souhlas s uhrazením těchto nákladů neudělil, neboť se podle něj nejedná o pohledávky za majetkovou podstatou. Insolvenční soud náklady spojené se správou a zpeněžením předmětu zajištění určil ve výši 54.684 Kč, přestože zajištěný věřitel č. 1 souhlas k jejich odpočtu z výtěžku zpeněžení neudělil. Náklady spojené se zpeněžením předmětu zajištění (odměna znalce a cestovné insolvenčního správce) insolvenční soud schválil v částce 4.268 Kč a náklady se správou zajištěného majetku potvrdil ve výši 50.416 Kč, když vedle daně z nemovitosti považoval za náklady spojené se správou předmětu zajištění i pohledávky bytového družstva ORLOVAN, představující pohledávky za majetkovou podstatou ve výši 50.101 Kč, tvořené neuhrazeným vyúčtováním nákladů za služby spojené s užíváním bytu, nezaplacenými zálohami na služby a příspěvky do fondu oprav za období od listopadu 2012 do září 2014 a neuhrazeným vyúčtováním služeb za roky 2012, 2013 a 2014, neboť jejich existenci a výši věřitel č. 4 doložil. Insolvenční soud následně z čistého výtěžku zpeněžení ve výši 269.390 Kč odečetl odměnu insolvenčního správce určenou částkou 5.387,80 Kč a uzavřel, že zajištěnému věřiteli č. 1 bude na úhradu jeho zajištěné pohledávky ve výši 1.061.594,24 Kč vyplacena z výtěžku zpeněžení předmětu zajištění částka 264.002,20 Kč. Neuspokojená část zajištěné pohledávky ve výši 797.592,04 Kč pak bude považována za pohledávku nezajištěnou a uspokojí se stejně jako ostatní nezajištěné pohledávky.

Proti výrokům I. a III. tohoto usnesení podal odvolání věřitel Komerční banka, a.s. (dále jen odvolatel ), který namítal, že pokud jako zajištěný věřitel neudělil souhlas s odpočtem nákladů spojených se správou ve výši překračující zákonný rozsah 4 % výtěžku zpeněžení (výslovně insolvenčnímu správci sdělil, že takový souhlas neuděluje), nelze akceptovat postup insolvenčního soudu, který bez ohledu na absenci tohoto souhlasu zajištěného věřitele schválil náklady spojené se správou ve výši, která je v rozporu s ustanovením § 298 odst. 4 insolvenčního zákona. Odvolatel uvedl, že náklady spojené se správou mohly být v daném případě insolvenčním soudem schváleny nejvýše v částce 12.962,96 Kč (tj. 4 % výtěžku zpeněžení). Samotný závěr, že náklady spojené se správou v částce 50.101 Kč představují pohledávky za majetkovou podstatou, neopravňuje insolvenční soud k jejich schválení bez souhlasu zajištěného věřitele. Z dikce § 298 odst. 4 IZ, které se váže výhradně k uspokojení pohledávek zajištěných věřitelů, je zcela zřejmé v jaké maximální výši lze náklady spojené se správou předmětu zajištění bez souhlasu zajištěného věřitele odečíst a insolvenční soud svým postupem toto ustanovení zjevně nerespektoval. Navrhoval, aby odvolací soud napadené rozhodnutí insolvenčního soudu změnil tak, že insolvenčnímu správci bude udělen souhlas k vydání výtěžku zpeněžení odvolateli ve výši 299.417,44 Kč a náklady spojené se správou a zpeněžením zajištěného majetku budou schváleny ve výši 17.230,96 Kč.

Podle § 7 věty první IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka je důvodné, byť z jiných než odvolatelem uvedených důvodů.

Podle § 298 odst. 1 IZ mají zajištění věřitelé právo, aby jejich pohledávka byla uspokojena z výtěžku zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla zajištěna.

Dle § 298 odst. 2 IZ výtěžek zpeněžení po odečtení nákladů spojených se správou a zpeněžením podle odstavce 4, nestanoví-li insolvenční soud jinak, a po odečtení částky připadající na odměnu insolvenčního správce vydá insolvenční správce se souhlasem insolvenčního soudu zajištěnému věřiteli.

Z ustanovení § 298 odst. 3 IZ vyplývá, že proti návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení podle odstavce 2 mohou ostatní věřitelé a dlužník podat námitky do 7 dnů ode dne zveřejnění návrhu v insolvenčním rejstříku; k později podaným námitkám se nepřihlíží. K projednání včas podaných námitek nařídí insolvenční soud do 30 dnů jednání, při kterém rozhodne o tom, zda návrhu insolvenčního správce vyhoví.

Podle § 298 odst. 4 IZ lez náklady spojené se zpeněžením odečíst nejvýše v rozsahu 5 % výtěžku zpeněžení; náklady spojené se správou nejvýše v rozsahu 4 % výtěžku zpeněžení. Se souhlasem zajištěného věřitele lze odečíst náklady i ve větším rozsahu.

Dle § 293 odst. 1 IZ jde-li o zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, která slouží k zajištění pohledávky, je insolvenční správce vázán pokyny zajištěného věřitele směřujícími ke zpeněžení; je-li zajištěných věřitelů více, uděluje tyto pokyny zajištěný věřitel, jehož pohledávka se uspokojuje ze zajištění jako první v pořadí. Jestliže zajištěný věřitel neudělí příslušné pokyny ani ve lhůtě určené insolvenčním soudem, má právo je udělit zajištěný věřitel, jehož pohledávka se uspokojuje ze zajištění jako další v pořadí. Insolvenční správce může tyto pokyny odmítnout, má-li za to, že předmět zajištění lze zpeněžit výhodněji; v takovém případě požádá insolvenční soud o jejich přezkoumání v rámci dohlédací činnosti.

Podle § 230 odst. 1 IZ se správou majetkové podstaty rozumí zejména činnost, jakož i právní úkony a opatření z ní vyplývající, pokud směřuje k tomu, aby a) nedocházelo ke znehodnocení majetkové podstaty, zejména aby nedošlo k odstranění, zničení, poškození nebo odcizení majetku, který do ní náleží, b) majetek náležející do majetkové podstaty byl využíván v souladu se svým určením, pokud tomu nebrání jiné okolnosti, c) se majetková podstata rozmnožila, lze-li takovou činnost rozumně očekávat se zřetelem ke stavu majetkové podstaty a obvyklým obchodním příležitostem, d) byly vymoženy pohledávky dlužníka včetně plnění z neplatných a neúčinných právních úkonů.

Z ustanovení § 230 odst. 2 IZ vyplývá, že jde-li o správu věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, která slouží k zajištění pohledávky, je osoba s dispozičními oprávněními vázána pokyny zajištěného věřitele směřujícími k řádné správě; je-li zajištěných věřitelů více, uděluje tyto pokyny zajištěný věřitel, jehož pohledávka se uspokojuje ze zajištění jako první v pořadí. Jestliže zajištěný věřitel neudělí příslušné pokyny ani ve lhůtě určené insolvenčním soudem, má právo je udělit zajištěný věřitel, jehož pohledávka se uspokojuje ze zajištění jako další v pořadí; jinak pokyny udělí v rámci dohlédací činnosti insolvenční soud, který současně rozhodne o nákladech spojených s provedením jeho pokynu. Osoba s dispozičními oprávněními může odmítnout pokyny zajištěného věřitele, má-li za to, že nesměřují k řádné správě; v takovém případě požádá insolvenční soud o jejich přezkoumání v rámci dohlédací činnosti (odst. 2).

Dle § 230 odst. 3 IZ nese náklady spojené s provedením jeho pokynu podle odstavce 2 zajištěný věřitel ze svého.

Z obsahu insolvenčního spisu odvolací soud zjistil, že usnesením ze dne 5. 11. 2012 (č. d. A-13) insolvenční soud zjistil úpadek dlužníka, odmítl návrh dlužníka na povolení oddlužení a na jeho majetek prohlásil konkurs, a do funkce ustanovil insolvenčního správce. Z upraveného seznamu přihlášených pohledávek vyplývá, že na přezkumném jednání konaném dne 14. 2. 2013 byla mimo jiné zjištěna pohledávka odvolatele, a. s. ve výši 1.140.369,60 Kč, a to jako pohledávka zajištěná zástavním k majetku dlužníka, bytové jednotce č. 766/4 v budově č. p. 766 -bydlení, v části obce Lutyně, stojící na pozemku parc. č. 75, a spoluvlastnickému podílu na společných částech domu ve výši id. 698/10000, zapsané na LV č. 5439, pro k. ú. a obec Orlová (dále jen předmět zajištění ). Ze zprávy insolvenčního správce ze dne 29. 7. 2013 (č. d. B-7) vyplývá, že na pokyn odvolatele byl předmět zajištění zpeněžován prodejem mimo dražbu za cenu nejprve ve výši 700.000 Kč a posléze za cenu 595.000 Kč, když obvyklá cena předmětu zajištění byla určena znaleckým posudkem v částce 600.000 Kč. Ve zprávě ze dne 4. 12. 2013 (č. d. B-9) insolvenční správce uvedl, že předmět zajištění je nabízen dle pokynu odvolatele za částku 545.000 Kč. Ze zprávy insolvenčního správce ze dne 19. 6. 2014 (č. d. B-10) odvolací soud zjistil, že k prodeji předmětu zajištění dosud nedošlo a tento je nabízen za částku 390.000 Kč. Podáním ze dne 26. 11. 2014 (č. d. B-11), ve znění opravy učiněné podáním ze dne 15. 4. 2015 (č. d. B-12), požádal insolvenční správce o souhlas insolvenčního soudu s vydáním výtěžku zpeněžení předmětu zajištění odvolateli, když výtěžek zpeněžení činil částku 324.074 Kč, přičemž náklady spojené se zpeněžením dosáhly výše 4.268 Kč (odměna znalce za zpracování znaleckého posudku ve výši 3.700 Kč a cestovné insolvenčního správce ve výši 568 Kč) a náklady na správu předmětu zajištění činily částku 50.416 Kč (daň z nemovitosti ve výši 315 Kč, pohledávky bytového družstva ORLOVAN z titulu příspěvku do fondu oprav, správního poplatku a nákladů služeb spojených s nájmem bytu za období od ledna 2013 do září 2014 ve výši 50.101 Kč), když odvolatel neudělil insolvenčnímu správci souhlas s uhrazením nákladů na správu předmětu zajištění nad zákonný limit 4 % z výtěžku zpeněžení (email věřitele č. 1 ze dne 2. 12. 2014). Po odečtení odměny insolvenčního správce ve výši 5.387,80 Kč, zůstala pro uspokojení pohledávky odvolatele k dispozici částka 264.002,20 Kč.

Z podání věřitele č. 4 ORLOVAN, bytové družstvo ze dne 7. 5. 2013 (č. d. P4-2) vyplývá, že tento věřitel doplnil přihlášku pohledávky o nově vzniklé pohledávky ve výši 31.947 Kč (vyčíslené ke dni 31. 5. 2013), představující zálohy na služby poskytnuté spolu s nájmem bytu (předmětu zajištění) od ledna 2013 do května 2013 ve výši 5.545 Kč, nedoplatek z vyúčtování nákladů za služby poskytované spolu s nájmem bytu za rok 2012 ve výši 22.048 Kč a příspěvek do fondu oprav včetně správního poplatku za období od listopadu 2012 do května 2013 ve výši 4.354 Kč. Věřitel č. 4 dále podáním ze dne 4. 11. 2013 (č. d. P4-3) uplatil další pohledávky ve výši činící ke dni 31. 10. 2013 částku 8.655 Kč (příspěvek do fondu oprav včetně správního poplatku za období od června do října 2013 ve výši 3.110 Kč a zálohy na služby poskytnuté spolu s nájmem bytu od června do října 2013 ve výši 5.545 Kč). Další pohledávky, které ke dni 30. 4. 2014 činily částku 19.358 Kč, uplatnil věřitel č. 4 v podání ze dne 10. 4. 2014 (č. d. P4-4), když se jedná příspěvek do fondu oprav včetně správního poplatku za období od listopadu 2013 do dubna 2014 ve výši 3.732 Kč, zálohy na služby poskytnuté spolu s nájmem bytu od listopadu 2013 do dubna 2014 ve výši 6.654 Kč a nedoplatek z vyúčtování nákladů za služby poskytované spolu s bydlením za rok 2013 ve výši 8.972 Kč. Podáním ze dne 9. 9. 2014 (č. d. P4-5) uplatil věřitel č. 4 pohledávky ve výši činící ke dni 9. 9. 2014 částku 8.655 Kč (příspěvek do fondu oprav včetně správního poplatku za období od května 2014 do září 2014 ve výši 3.110 Kč a zálohy na služby poskytnuté spolu s nájmem bytu od května 2014 do září 2014 ve výši 5.545 Kč).

Odvolací soud je toho názoru, že insolvenční soud nepostupoval správně, jestliže svůj závěr o výši nákladů spojených se správou předmětu zajištění v částce 50.416 Kč založil toliko na úvaze, že tyto náklady kromě daně z nemovitosti ve výši 315 Kč zahrnují také pohledávky za majetkovou podstatou uplatněné věřitelem č. 4 v podáních doručených insolvenčnímu soudu dne 10. 5. 2013, 4. 11. 2013, 11. 4. 2014 a 10. 9. 2014 v celkové výši 50.101 Kč, představující vyúčtování nákladů za služby spojené s užíváním bytu (předmětu zajištění), předepsané zálohy na služby a příspěvky do fondu oprav za období od listopadu 2012 do září 2014, vyúčtované dlužníkovi v souladu s přehledem vyměřených nákladů a vyúčtováním služeb za roky 2012, 2013 a 2014.

Předně odvolací soud uvádí, že věřitel č. 4 ve svých podáních uplatnil pohledávky v celkové výši 68.615 Kč, když z napadeného rozhodnutí (a ani z návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení) není zřejmé, které z těchto výše specifikovaných pohledávek a případně v jaké výši tvoří insolvenčním soudem uváděnou částku 50.101 Kč, jež byla při stanovení výše nákladů spojených se správou předmětu zajištění brána v potaz.

Dále není zřejmé, zda a jak konkrétně insolvenční soud zohlednil skutečnost, že účinky spojené s rozhodnutím o úpadku dlužníka a prohlášením konkursu na jeho majetek nastaly až dne 5. 11. 2012, když mezi pohledávkami uplatněnými věřitelem č. 4 je i pohledávka z titulu nedoplatku z vyúčtování nákladů za služby poskytované spolu s nájmem bytu (předmětu zajištění) za rok 2012 ve výši 22.048 Kč a příspěvek do fondu oprav včetně správního poplatku za měsíc listopad 2012.

Insolvenční soud se tedy vůbec nezabýval otázkou, jakou povahu shora uvedené pohledávky uplatněné věřitelem č. 4 ve vztahu k předmětu zajištění mají. Nevyhodnotil, zda popřípadě nejde s ohledem na dobu jejich vzniku alespoň zčásti o pohledávky, které měl věřitel ve lhůtě určené v rozhodnutí o úpadku uplatnit postupem dle § 173 a násl. IZ, tedy přihláškou pohledávky, a nikoliv o pohledávky za majetkovou podstatou podle § 168 odst. 2 IZ. Nezabýval se ani tím, zda se vůbec jedná o pohledávky za majetkovou podstatou nebo zda se popřípadě nemůže jednat o osobní závazky dlužníka vůči věřiteli č. 4 vyplývající z vlastnictví předmětu zajištění, vzniklé bez ohledu na to, zda předmět zajištění (bytovou jednotku) užíval, či nikoliv, nebo zda se nemůže jednat o náklady vzniklé dlužníkovi v souvislosti s užíváním předmětu zajištění.

Z výše uvedeného je zřejmé, že insolvenční soud se měl nejprve zabývat každou z pohledávek uplatněných věřitelem č. 4, měl individuálně posoudit její povahu a teprve na základě tohoto posouzení rozhodnout, zda se jedná o náklad spojený se správou předmětu zajištění ve smyslu § 230 IZ. Pokud tak insolvenční soud neučinil, je jeho rozhodnutí pro nedostatek důvodů nepřezkoumatelné.

Na základě shora uvedených skutečností rozhodl odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm. b) a § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že usnesení insolvenčního soudu zrušil jak v odvoláním napadených výrocích I. a III., tak i ve výrocích II. a IV., které jsou na nich závislé, a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

V dalším řízení insolvenční soud především posoudí povahu jednotlivých nákladů (pohledávek uplatněných věřitelem č. 4), tedy to, zda se vážou k předmětu zajištění nebo zda jde o osobní výdaje dlužníka (zejména pokud předmět zajištění užíval) anebo zda jde o výdaje, jež ponese ze svého insolvenční správce (v důsledku porušení svých povinností při správě předmětu zajištění), a jejich oprávněnost a výši.

Za tímto účelem bude zřejmě nezbytné vyzvat insolvenčního správce k doplnění návrhu na vydání výtěžku zpeněžení, popřípadě opatřit si k otázce povahy, přiměřenosti a výše jednotlivých pohledávek (nákladů) další podklady. Dospěje-li insolvenční soud k závěru, že výše nákladů spojených se správou předmětu zajištění přesáhne hodnotu 4 % výtěžku zpeněžení, opatří si stanovisko odvolatele (§ 298 odst. 4 IZ). V této souvislosti odvolací soud připomíná, že za určitých okolností lze náklady spojené se správou předmětu zajištění přesahující zákonný limit zohlednit i bez souhlasu zajištěného věřitele (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 7. 2015, sen. zn. 29 NSČR 37/2013, dostupné na www.nsoud.cz).

Právní názor odvolacího soudu je pro insolvenční soud závazný (§ 226 odst. 1 o. s. ř.).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci a zajištěnému věřiteli č. 1 se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 27. listopadu 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Vladimíra Kvapilová předsedkyně senátu