2 VSOL 562/2015-A-63
KSBR 40 INS 17774/2014 2 VSOL 562/2015-A-63

Us ne s e ní

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Ivany Wontrobové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Eduarda anonymizovano , anonymizovano , bytem Blansko, Divišova 1891/37a, PSČ: 678 01, identifikační číslo osoby: 13077856, zastoupeného Mgr. Romanou Andělovou, advokátkou se sídlem Brno, Marešova 305/14, PSČ: 602 00, o insolvenčním návrhu věřitele TRANSROLL-TRADE s.r.o., se sídlem Praha 4, Hněvkovská 1228/50, PSČ: 148 00, identifikační číslo osoby: 45806004, zastoupeného Mgr. Janem Jarešem, advokátem se sídlem Praha 1, Štěpánská 643/39, PSČ: 110 00, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22.4.2015, č.j. KSBR 44 INS 17774/2014-A-35, ve znění usnesení ze dne 15.7.2015, č.j. KSBR 44 INS 17774/2014-A-46,

tak to:

Usnesení soudu prvního stupně se ve výrocích I., II. a IV. p o t v r z u j e.

Odův odně ní:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně zjistil úpadek dlužníka (výrok I.), na majetek dlužníka prohlásil konkurs (výrok II.), vyslovil, že účinky rozhodnutí o úpadku a účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku (výrok III.), insolvenčním správcem ustanovil Burián & Penka, insolvence, v.o.s. (výrok IV.), rozhodl, že konkurs prohlášený na majetek dlužníka bude projednáván jako nepatrný (výrok V.), učinil další výzvy a poučení podle insolvenčního zákona, nařídil přezkumné jednání a svolal schůzi věřitelů (výroky VI. až XIII.) a uložil insolvenčnímu navrhovateli povinnost zaplatit na blíže označený účet Krajského soudu v Brně nebo v kolcích na připojeném tiskopise soudní poplatek za návrh na zahájení insolvenčního řízení ve výši 2.000 Kč (výrok XIV.).

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že na základě provedeného dokazování má za prokázáno, že dlužník v exekutorském zápise ze dne 6. 1. 2012 uznal vůči insolvenčnímu navrhovateli svůj závazek ve výši 2.800.000 Kč co do důvodu a výše, tímto jednostranným právním úkonem proto založil vyvratitelnou právní domněnku, že dluh v době, kdy k uznání došlo, existoval, a důkazní břemeno tak přešlo z insolvenčního navrhovatele na dlužníka. Dlužník sice v řízení namítl nedostatečnou identifikaci závazku, avšak jeho tvrzení soud považuje za účelové. Z uznávacího projevu dlužníka je zřejmé, že se jedná o závazek dlužníka jako avalisty ze směnky, která zajišťuje závazek vůči insolvenčnímu navrhovateli vzniklý na základě leasingových smluv uzavřených mezi společnostmi NOVA LEASING, a.s. a OMSZ, spol. s r.o., postoupených na insolvenčního navrhovatele smlouvou o koupi movitých věcí a o postoupení pohledávek ze dne 28. 11. 2011, rovněž výše závazku je jednoznačně určena. Uznávaný závazek je označen tak, že není zaměnitelný s jiným závazkem. Insolvenční navrhovatel proto nepochybně osvědčil svou splatnou pohledávku za dlužníkem. Pokud dlužník svoji procesní obranu založil na zániku pohledávky navrhujícího věřitele započtením, pak z provedeného dokazování vyplývá, že dlužník vůči insolvenčnímu navrhovateli započítává pohledávku z pracovní smlouvy uzavřené mezi dlužníkem a společností TRANSROLL-CZ, a.s., tedy se subjektem odlišným od insolvenčního navrhovatele. Není proto dán jeden ze zákonných předpokladů, které musí být naplněny, aby mohlo dojít k platnému započtení pohledávek, a to vzájemnost pohledávek. Z provedeného dokazování (přihlášek pohledávek věřitele ŠMR, a.s., č. přihlášky P2, věřitele Likal, s.r.o., č. přihlášky P3, věřitele TRANSROLL-EAST, a.s., č. přihlášky P4, a věřitele Zdeňka Šebely, č. přihlášky P5) bylo dále prokázáno, že dlužník má více věřitelů s pohledávkami déle jak 3 měsíce po lhůtě splatnosti, přičemž tuto skutečnost potvrdil i sám dlužník. Soud proto dospěl k závěru, že insolvenční navrhovatel je aktivně legitimován k podání insolvenčního návrhu vůči dlužníku a další známí věřitelé v insolvenčním řízení doložili svou splatnou pohledávku za dlužníkem. Dlužník je tak v úpadku ve formě platební neschopnosti, neboť své závazky vůči těmto věřitelům není schopen plnit po dobu delší 3 měsíců. Dlužník dále nesplnil svou povinnost předložit povinné seznamy (k jejichž předložení byl vyzván usnesením ze dne 3. 7. 2014), neboť dlužníkem předložené seznamy neobsahují zákonem požadované náležitosti. Soud proto rozhodl o úpadku dlužníka a současně spojil toto rozhodnutí s rozhodnutím o prohlášení konkursu na jeho majetek s tím, že konkurs bude projednáván jako nepatrný.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Namítl, že exekutorský zápis, kterým insolvenční navrhoval dokládá svou pohledávku, neobsahuje všechny náležitosti uznání dluhu ve smyslu ustanovení § 558 občanského zákoníku (účinného do 31. 12. 2013), jelikož v něm není dostatečně specifikován dluh, který má být předmětem uznání, a tento dluh není ani jednoznačně odvoditelný ve smyslu ustálené judikatury soudů, například rozsudku Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Odo 507/2001 ze dne 12. 2. 2002. Podle jeho názoru z exekutorského zápisu lze sice dovodit, že by měl mít vůči insolvenčnímu navrhovateli směnečný dluh, chybí však identifikace směnky, chybí údaj o tom, kdo je jejím výstavcem a remitentem, kdy byla vystavena a na jakou směnečnou sumu, jakož i kdy je splatná. Bez uvedení těchto údajů je vymezení uznávaného dluhu neurčité. Stejně neurčitě je v exekutorském zápise vymezen i závazek, který měl být směnkou, respektive jeho prohlášením jako avala zajišťován. Nelze proto určit, které konkrétní závazky jsou zajišťovány, respektive uznávány. Domnívá se proto, že insolvenční navrhovatel měl předložit prvopis směnky, což neučinil, a nepředložil ani leasingové smlouvy, ani smlouvu o koupi movitých věcí a o postoupení pohledávek. Soud prvního stupně tak zásadním způsobem pochybil, vzal-li pohledávku insolvenčního navrhovatele za osvědčenou. Odvolatel dále poukázal na ustanovení § 141 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), s tím, že si je vědom, že podle tohoto ustanovení není důvodem k tomu, aby odvolací soud zrušil nebo změnil rozhodnutí o úpadku, skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku. K tomu namítl, že toto ustanovení považuje přinejmenším ve vztahu k dlužníkům, kteří nejsou povinni podle insolvenčního zákona podat insolvenční návrh, za protiústavní, konkrétně v rozporu s ustanovením čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, s ustanovením čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, s ustanovením čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a s ustanovením čl. 1 Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, jimiž je garantováno základní právo vlastnit majetek, a ve spojení s těmito právy i s ustanovením čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jímž je garantováno právo na účinný prostředek nápravy. K tomuto v odvolání uvedl bližší argumentaci a navrhl, aby odvolací soud řízení přerušil a podal u Ústavního soudu návrh na zrušení tohoto zákonného ustanovení, a v případě, že takto nebude postupovat, aby si soulad tohoto zákonného ustanovení s ústavním pořádkem posoudil sám a ustanovení § 141 odst. 2 IZ neaplikoval, tedy aby napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání.

Insolvenční navrhovatel ve svém vyjádření k odvolání dlužníka poukázal na to, že-jak z dosud přihlášených pohledávek vyplývá-věřitelé uplatňují za dlužníkem pohledávky v celkové výši téměř 9.000.000 Kč, dlužník sám na jednání soudu předložil seznam závazků vypracovaný k dni 25. 7. 2014, ve kterém vyčíslil své závazky v celkové výši téměř 13.000.000 Kč, a současně uvedl, že všechny tyto závazky jsou déle jak 3 měsíce po lhůtě splatnosti. Tímto dlužník v podstatě sám potvrdil, že se nachází v úpadku. Pokud jde o argumentaci dlužníka ohledně protiústavnosti ustanovení § 141 IZ, navrhovatel zdůraznil, že koncepce insolvenčního zákona je naprosto logická a v souladu s ústavou, když ke zjištění úpadku je třeba splnění několika podmínek, jednou z nich je přitom i pluralita věřitelů. Poukázal na to, že dlužník svými tvrzeními napadá výlučně jeho pohledávku, přitom z ostatních skutečností (existence dalších pohledávek) je zcela zřejmý jeho úpadek. Rozhodnutí soudu prvního stupně je v souladu s právem, proto navrhuje, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako správné potvrdil.

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou a že obsahuje způsobilé odvolací důvody podle ustanovení § 205 odst. 2 písm. e) a písm. g) o.s.ř., přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a odst. 1, odst. 3 a odst. 5 o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu spisu vyplývá, že insolvenční řízení bylo zahájeno dne 27. 6. 2014 insolvenčním návrhem věřitele TRANSROLL-TRADE s.r.o., který v návrhu tvrdil za dlužníkem splatnou pohledávku ve výši 2.800.000 Kč vyplývající z exekutorského zápisu s přímou vykonatelností ze dne 6. 1. 2012, sp. zn. 139 EZ 1/2012, sepsaného soudním exekutorem Mgr. Marcelem Kubisem, Exekutorský úřad Šumperk, jímž dlužník uznal svůj dluh a zavázal se jej hradit ve stanovených splátkách. Dále uvedl, že exekuce proti dlužníku jako povinnému byla nařízena usnesením Okresního soudu v Blansku č. j. 90 EXE 471/2012-9 ze dne 11. 7. 2012, provedením exekuce byl pověřen soudní exekutor Mgr. Marcel Kubis, Exekutorský úřad Šumperk, který vydal exekuční příkaz č. j. 139 EX 00628/12-013 ze dne 16. 7. 2012, jímž rozhodl o provedení exekuce zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech dlužníka. Jeho pohledávka vůči dlužníku je tak vykonatelná, vykonatelnost pohledávky nastala dne 10. 1. 2012. Insolvenční navrhovatel v návrhu označil další věřitele dlužníka, a to LIKAL, a.s., Zdeňka Šebelu, Lubomíra Švece, TRANSROLL-EAST, a.s. a ŠMR, a.s., přičemž uvedl výši a splatnost jejich pohledávek za dlužníkem. Usnesením č. j. KSBR 44 INS 17774/2014-A-5 ze dne 3. 7. 2014 byl dlužník vyzván, aby se ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení vyjádřil k insolvenčnímu návrhu a aby předložil insolvenčnímu soudu seznam majetku, seznam závazků a seznam zaměstnanců, s poučením o náležitostech těchto seznamů. Současně byl dlužník poučen o možnosti podat návrh na povolení oddlužení. Na tuto výzvu soudu dlužník reagoval podáním ze dne 25. 7. 2014

(doručeným soudu prvního stupně téhož dne) tak, že exekutorský zápis neobsahuje uznání dluhu ve smyslu ustanovení § 558 občanského zákoníku (účinného do 31. 12. 2013), jelikož v něm není dostatečně specifikován dluh, který má být předmětem uznání, a tento dluh není ani jednoznačně odvoditelný ve smyslu ustálené judikatury soudů. S ohledem na tyto skutečnosti má za to, že insolvenční navrhovatel vůči jeho osobě nemá žádnou pohledávku, neboť insolvenčním navrhovatelem tvrzená pohledávka ve výši 2.800.000 Kč nikdy nevznikla. Současně vůči pohledávce insolvenčního navrhovatele uplatnil námitku započtení, a to jeho pohledávky v celkové výši 6.687.485,85 Kč z titulu pracovní smlouvy uzavřené mezi ním a společností TRANSROLL-CZ, a.s. s odůvodněním, že společnost TRANSROLL -CZ, a.s. je 100% vlastníkem a jediným společníkem insolvenčního navrhovatele, tito tvoří tzv. podnikatelské seskupení podle zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, ve znění pozdějších předpisů, vůči společnosti TRANSROLL-CZ, a.s. má sice přímou pohledávku, avšak s ohledem na uvedené tuto pohledávku může jednostranně započíst i vůči insolvenčnímu navrhovateli. Spolu s vyjádřením dlužník předložil seznam majetku, seznam závazků a seznam zaměstnanců, v seznamu závazků však toliko označil své věřitele a uvedl právní důvod a výši jejich pohledávek, neuvedl však i údaje o jejich splatnosti.

Odvolací soud zopakoval a doplnil dokazování následujícími listinami, z nichž zjistil tyto skutečnosti:

Z přihlášky pohledávky věřitele č. 3 LIKAL, s.r.o. (č. přihlášky P3), včetně rozhodčího nálezu sp. zn. R-0212/2012 ze dne 2. 4. 2013, vydaného rozhodcem Mgr. Jakubcem Juráskem, se sídlem Brno, Josefy Faimonové 28, že tento věřitel přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka pohledávku v celkové výši 2.431.129,94 Kč, splatnou ve výši 1.799.000 Kč dne 20. 12. 2012, vykonatelnou podle rozhodčího nálezu sp. zn. R-0212/2012 ze dne 28. 3. 2013, vydaným rozhodcem Mgr. Jakubem Juráskem, kterým bylo rozhodnuto ve věci žalobce LIKAL, s.r.o. proti žalovanému Eduardu Pokornému tak, že žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci směnečnou sumu ve výši 70.000 EUR se směnečným úrokem ve výši 6 % ze směnečné sumy 70.000 EUR od 1. 3. 2010 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 233,33 EUR a nahradit žalobci náklady řízení ve výši 75.026 Kč (rozhodčí poplatek) a náklady právního zastoupení ve výši 86.817,50 Kč, vše ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozhodčího nálezu. Tento rozhodčí nález nabyl právní moci dne 2. 4. 2013.

Z přihlášky pohledávky věřitele č. 5 Zdeňka Šebely (č. přihlášky P5), včetně usnesení Okresního soudu v Blansku č. j. 77 C 199/2012-31 ze dne 25. 10. 2012, že tento věřitel přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka pohledávku v celkové výši 1.168.200,47 Kč, splatnou ve výši 750.000 Kč dne 11. 6. 2011 a ve výši 110.000 Kč dne 3. 8. 2011, vykonatelnou podle usnesení Okresního soudu v Blansku č. j. 77 C 199/2012-31 ze dne 25. 10. 2012, kterým bylo rozhodnuto ve věci žalobce Zdeňka Šebely proti žalovanému Eduardu Pokornému tak, že soud schválil smír účastníků, dle kterého se žalovaný zavázal zaplatit žalobci částku 860.000 Kč s úrokem z prodlení (v zákonné výši) z částky 750.000 Kč od 11. 6. 2011 do zaplacení a z částky 110.000 Kč od 3. 8. 2011 do zaplacení, a to tak že ve lhůtě do 30. 11. 2012 se zavázal zaplatit částku 50.000 Kč, ve lhůtě do 31. 12. 2012 se zavázal zaplatit částku 810.000 Kč, a dále se zavázal ve lhůtě do 31. 12. 2012 zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 99.080 Kč. Toto usnesení nabylo právní moci dne 24. 11. 2012.

Z přihlášky pohledávky věřitele č. 6 Česká spořitelna, a.s. (č. přihlášky P6), včetně elektronického platebního rozkazu Okresního soudu v Blansku č. j. EPR 355137/2013-5 ze dne 20. 12. 2013, že tento věřitel přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka pohledávku v celkové výši 566.560,47 Kč, splatnou ve výši 404.649,13 Kč dne 21. 7. 2013, vykonatelnou podle elektronického platebního rozkazu Okresního soudu v Blansku č. j. EPR 355137/2013-5 ze dne 20. 12. 2013, kterým bylo rozhodnuto ve věci žalobce České spořitelny, a.s. proti žalovanému Eduardu Pokornému tak, že žalovanému byla uložena povinnost ve lhůtě 15 dnů od doručení elektronického platebního rozkazu zaplatit žalobci částku 438.262,83 Kč s úrokem ve výši 12,05 % z částky 404.056,12 Kč od 18. 12. 2013 do zaplacení a s úrokem z prodlení (v zákonné výši) z částky 404.056,12 Kč od 18. 12. 2013 do zaplacení, a dále náklady řízení ve výši 17.530 Kč. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 30. 1. 2014.

Z přihlášky pohledávky věřitele č. 7 Ing. Lubomíra Švece (č. přihlášky P7), včetně notářského zápisu sp. zn. NZ 58/2012, N 62/2012, sepsaného dne 19. 3. 2012 notářkou JUDr. Ilonou Jančaříkovou, se sídlem v Břeclavi, nám. T.G. Masaryka 10, že tento věřitel přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka vykonatelnou pohledávku v celkové výši 9.318.491,53 Kč, splatnou ve výši 7.597.500 Kč dne 19. 5. 2012. V notářském zápise sp. zn. NZ 58/2012, N 62/2012, sepsaném dne 19. 3. 2012 notářkou JUDr. Ilonou Jančaříkovou mezi Ing. Lubomírem Švecem, jako věřitelem a osobou oprávněnou, a Eduardem Pokorným, jako dlužníkem a osobou povinnou, se dlužník zavázal splatit věřiteli dluh z titulu smlouvy o půjčce ze dne 19. 3. 2012 ve výši 300.000 EUR nejpozději do 19. 5. 2012. V tomto notářském zápise dlužník svolil k jeho vykonatelnosti.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).

Podle ustanovení § 3 odst. 2 IZ, má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíce po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ustanovení § 141 odst. 1 IZ, proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu dlužníka není odvolání přípustné. Proti rozhodnutí o úpadku vydaného na základě insolvenčního návrhu věřitele se může odvolat pouze dlužník; odvoláním však lze namítat pouze to, že rozhodnutí o úpadku nemělo být vydáno proto, že úpadek není osvědčen, nebo proto, že tomu brání překážka stanovená v tomto zákoně. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží.

Podle ustanovení § 141 odst. 2 IZ, je-li osvědčen úpadek dlužníka, není důvodem k tomu, aby odvolací soud zrušil nebo změnil rozhodnutí o úpadku, skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, ani skutečnost, že insolvenční navrhovatel v průběhu odvolacího řízení ztratil způsobilost být účastníkem řízení.

V přezkoumávané věci odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že v řízení byla doložena mnohost věřitelů (nejméně dvou) a existence pohledávek déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, jakož i neschopnost dlužníka hradit své splatné závazky, neboť dlužník své závazky vůči svým věřitelům neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1 a odst. 2 písm. b/ IZ). Dlužník rovněž nesplnil povinnost předložit řádné seznamy podle ustanovení § 104 odst. 1 IZ, konkrétně seznam závazků, kterou mu uložil insolvenční soud, když dlužníkem předložený seznam závazků (ani přes poučení soudem o jeho obsahových náležitostech, včetně údaje o splatnosti závazků) neobsahuje u závazků v něm uvedených žádné údaje o jejich splatnosti. Je tak dána vyvratitelná domněnka platební neschopnosti dlužníka i z tohoto důvodu (§ 3 odst. 1 a odst. 2 písm. d/ IZ). Nadto dlužník skutečnost, že má závazky vůči více věřitelům, které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a které neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, ani v odvolacím řízení nijak nezpochybňoval. Podle odvolacího soudu s ohledem na tyto skutečnosti, to je osvědčení úpadku dlužníka ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 a odst. 2 písm. a) a písm. d) IZ, již není třeba zabývat tím, zda insolvenční navrhovatel osvědčil svou splatnou pohledávku za dlužníkem, kterou dlužník rozporuje, neboť podle ustanovení § 141 odst. 2 IZ, je-li osvědčen úpadek dlužníka, není důvodem k tomu, aby odvolací soud zrušil nebo změnil rozhodnutí o úpadku, skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku.

Námitku odvolatele, že ustanovení § 141 odst. 2 IZ je protiústavní, odvolací soud neshledává důvodnou. Nutno odkázat na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu České republiky, například důvody jeho usnesení sen. zn. 29 NSČR 30/2010 ze dne 20.1.2011 (uveřejněného pod č. 96/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu), v němž Nejvyšší soud (vycházeje z jeho usnesení sen. zn. 29 NSČR 30/2009 ze dne 29. 4. 2010, uveřejněného pod č. 14/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu a z jeho usnesení sen. zn.

29 NSČR 24/2009 ze dne 26. 10. 2000) ozřejmil, že zkoumání toho, zda insolvenční navrhovatel má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, má při rozhodování o insolvenčním návrhu význam jen do rozhodnutí o dlužníkově úpadku. V řízení o odvolání dlužníka proti rozhodnutí o úpadku je skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, právně bez významu, určující je, zda je dlužník i tak v úpadku. K tomu odvolací soud rovněž poukazuje na ustanovení § 1 IZ písm. a) IZ, z něhož vyplývá, že zákon v řešení úpadku a hrozícího úpadku dlužníka soudním řízením některým ze stanovených způsobů spatřuje cestu k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem nebo hrozícím úpadkem a k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů , tedy nikoli jen ve vztahu k insolvenčnímu navrhovateli. Odvolací soud proto neshledal důvod k postupu podle ustanovení § 109 odst. 1 písm. c) o.s.ř., to je k tomu, aby odvolací řízení přerušil a podal u Ústavního soudu návrh na zrušení ustanovení § 141 odst. 2 IZ.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud postupoval podle ustanovení § 219 o.s.ř. a rozhodnutí soudu ve výroku I. (o zjištění úpadku), výroku II. (o prohlášení konkursu) a výroku IV. (o ustanovení insolvenčního správce) jako věcně správné potvrdil, neboť dlužník přes poučení soudem ve stanovené lhůtě návrh na povolení oddlužení nepodal (§ 390 odst. 1 IZ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí, k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně, prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi, insolvenčnímu navrhovateli, insolvenčnímu správci a zástupci věřitelů se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení tohoto usnesení.

Olomouc 24. listopadu 2015 Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu