2 VSOL 561/2011-A-11
KSBR 31 INS 10893/2011 2 VSOL 561/2011-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužnice Anny anonymizovano , anonymizovano , bytem 675 32 Radotice 46, o insolvenčním návrhu dlužnice, rozhodl o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1.7.2011, č. j. KSBR 31 INS 10893/2011-A-4,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně s e p o t v r z u j e.

Odůvodnění: V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně uložil dlužnici, aby ve lhůtě 3 dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V důvodech usnesení uvedl, že dlužnice se insolvenčním návrhem ze dne 17.6.2011 domáhala rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Z obsahu insolvenčního návrhu soud zjistil, že dlužnice má závazky vůči nezajištěným věřitelům ve výši 263.046,-Kč, pobírá invalidní důchod ve výši 3.903,-Kč, z darovacích smluv ze dne 17.6.2011 očekává dary v celkové výši 10.497,-Kč a má dvě vyživovací povinnosti. Podle soudu prvního stupně by dlužnice nebyla ze svého vlastního příjmu schopna splácet ničeho a jakékoliv plnění by jí poskytovaly osoby, které se zavázaly po dobu oddlužení poskytovat pravidelné měsíční plnění ve výši 10.497,-Kč. Vzhledem k tomu, že institut oddlužení představuje dobrodiní pro dlužníka spočívající v osvobození od splácení části závazků, je třeba od dlužníka vyžadovat, aby naplnění podmínek k oddlužení dosáhl zejména vlastní aktivitou. Opačný případ by byl v rozporu s účelem oddlužení. Není jeho smyslem, aby celé břemeno splátek nesly třetí osoby. Odkázal také na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci 3 VSOL 11/2011-A-9 ze dne 25. ledna 2011, KSOS 38 INS 14250/2010-A-4. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že u dlužnice je dán důvod pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, neboť lze přepokládat, že je jím sledován nepoctivý záměr a jediným možným řešením úpadku je prohlášení konkursu na její majetek. Proto dlužnici dle ust. § 108 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ) uložil zálohu na náklady insolvenčního řízení. Uvedl, že účelem zálohy je zejména umožnit výkon činnosti insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku, a tím překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení. Bez pohotových finančních prostředků nemůže insolvenční správce svoji funkci vykonávat řádně. Složená záloha má insolvenčnímu správci umožnit uhradit náklady vzniklé při zjišťování majetku dlužníka.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání, ve kterém namítala, že chce své dluhy řešit prostřednictvím oddlužení a v jejím jednání nelze spatřovat nepoctivý záměr. Dále uvedla, že si s ohledem na částečnou invaliditu těžko hledá práci a darovací smlouvy jí měly pomoci vyrovnat se s tíživou situací. Uloženou zálohu nemá z čeho uhradit a oddlužení je jedinou cestou, jak se dostat z finančních problémů.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ, se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.) a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Podle ust. § 108 odst. 1, odst. 2 IZ, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Podle ust. § 395 odst. 1 IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30% jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu požadovat po dlužníku jako insolvenčním navrhovateli zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení i v případě, že se současně domáhá povolení oddlužení. Potřeba složení zálohy na náklady insolvenčního řízení je dána zejména v situaci, kdy by v případě rozhodnutí o úpadku dlužníka byl návrh na povolení oddlužení zamítnut nebo odmítnut a dle ust. § 396 odst. 1 IZ bylo rozhodnuto o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Z obsahu spisu vyplývá, že dlužnice se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení ze dne 17.6.2011 domáhala rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu tvrdila, že má 7 peněžitých závazků u 7 věřitelů, jejichž výše dosahuje 263.046,-Kč. Její příjem představuje invalidní důchod ve výši 3.903,-Kč, má stanoveno výživné na dceru ve výši 3.000,-Kč měsíčně, na syna platí výživné dle dohody ve výši 1.400,-Kč a uzavřela darovací smlouvy na celkovou částku 10.497,-Kč. První darovací smlouvu uzavřela dne 17.6.2011 s Marií Stehlíkovou (matka), která se zavázala k poskytování daru 5.000,-Kč po dobu 60 měsíců, nejdéle však po dobu trvání účinků schváleného oddlužení. Téhož dne 17.6.2011 uzavřela dlužnice darovací smlouvu s Antonínem Stehlíkem (otec), který se zavázal dlužnici přispívat 5.497,-Kč měsíčně po dobu 60 měsíců, nejdéle však po dobu trvání účinků schváleného oddlužení. Dále uvedla, že náklady na domácnost činí 10.000,-Kč a náklady spojené s hrazením úvěrových produktů 7.500,-Kč.

Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. Pro posouzení správnosti závěru soudu prvního stupně o nutnosti uložení zálohy je proto třeba přezkoumat jeho závěr o tom, že dlužnici nebude povoleno oddlužení.

Insolvenční zákon připouští, aby se na plnění oddlužení podílely osoby odlišné od dlužníka (§ 392 odst. 3 IZ, které připouští účast spoludlužníka či ručitele), jak však uvádí soud prvního stupně, podstatnou část oddlužení by měl dlužník plnit ze svých příjmů. Povinností dlužníka po dobu schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře je zejména vykonávat přiměřenou výdělečnou činnost, případně o získání příjmů usilovat (§ 412 odst. 1 písm. a/ IZ). Celé insolvenční řízení (nejen oddlužení) je založeno na tom, že k vypořádání dlužníka s věřiteli bude použito majetku dlužníka. Institut oddlužení skutečně představuje pro dlužníka dobrodiní, kdy za splnění určitých podmínek mu bude prominuta část jeho závazků (§ 414 IZ). Lze proto od dlužníka vyžadovat, aby k tomuto cíli vyvinul maximální možné úsilí a dosáhl jej zejména vlastní aktivitou. Jiný přístup by byl v rozporu s jednou ze základních zásad insolvenčního řízení, která spočívá v tom, že žádný z účastníků nesmí být nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn (§ 5 písm. a/ IZ). V přezkoumávané věci dlužnice ke splácení svých závazků navrhuje použít plnění z jiných příjmů než z vlastní činnosti. Příjmy z darovacích smluv představují necelý trojnásobek vlastních příjmů dlužnice a nebylo-li by těchto dodatečných příjmů, dlužnice by nebyla schopna plnit splátky v jakémkoliv rozsahu. Podle odvolacího soudu není smyslem oddlužení, aby celé břemeno splátek nesly třetí osoby, a povolení oddlužení by tak bylo v rozporu se zásadami, na kterých je tento institut postaven. Žádá-li přesto dlužnice o povolení oddlužení, dospěl odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že je takovým návrhem sledován nepoctivý záměr a je proto dán důvod pro jeho zamítnutí dle ust. § 395 odst. 1 písm. a) IZ.

K námitce dlužnice, že si za účelem vyřešení svých závazků hledá práci, je třeba uvést, že se jedná pouze o obecné tvrzení, svědčící o možnosti a schopnosti dlužnice získat další finanční prostředky. Insolvenční soud však musí při zkoumání podmínek pro povolení řešení úpadku oddlužením vycházet ze zcela konkrétních údajů a doložených skutečností.

Za tohoto stavu věci, kdy se jeví pravděpodobným zamítnutí návrhu na povolení oddlužení dle § 395 odst. 1 písm. a) IZ a prohlášení konkursu na majetek dlužnice, je požadavek soudu prvního stupně na složení zálohy na náklady insolvenčního řízení důvodným. Dlužnice totiž nemá žádné pohotové finanční prostředky. Smyslem zálohy je umožnit činnost insolvenčního správce již od počátku jeho ustavení do funkce. Složená záloha tak správci umožní zejména zpeněžit majetek dlužníka (pohledávku a movitý majetek) a uhradit náklady vzniklé při zjišťování dalšího majetku dlužníka, případně jiných osob, který by též mohl náležet do majetkové podstaty.

Správně stanovil soud prvního stupně i výši zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč. Při způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000,-Kč dle § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů. Dále insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti náhrada jeho hotových výdajů dle § 7 téže vyhlášky (cestovní náklady, poštovné, telekomunikační poplatky a ostatní hotové výdaje).

Usnesení soudu prvního stupně je věcně správné, proto je odvolací soud podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 22. listopadu 2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu