2 VSOL 559/2015-A-18
KSBR 33 INS 8667/2015 2 VSOL 559/2015-A-18

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Vojtěcha Brhla a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužnice Ivany anonymizovano , anonymizovano , bytem v Lovčicích u Kyjova 118, PSČ 696 39, adresa pro doručování Dolní Loučky 202, PSČ 594 55, o insolvenčním návrhu spojeném s návrhem na povolení oddlužení, rozhodl o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24.4.2015, č. j. KSBR 33 INS 8667/2015-A-11,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Brně (dále jen insolvenční soud ) uložil dlužnici zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč do pěti dnů od právní moci usnesení. V důvodech usnesení uvedl, že dlužnice sice reagovala na usnesení ze dne 7.4.2015 (výzvu k doplnění návrhu na povolení oddlužení) třemi podáními, avšak nedoložila listiny dokládající údaje o příjmech z podnikání za období od 1.1. 2012 do 23.4.2013, přičemž tyto listiny jsou povinnou přílohou návrhu na povolení oddlužení. S poukazem na § 393 odst. 3, § 396 odst. 1 a § 108 odst. 1 a 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ ) insolvenční soud uzavřel, že dlužnici je nutno uložit zálohu na náklady insolvenčního řízení, neboť její návrh na povolení oddlužení bude odmítnut a na její majetek prohlášen konkurs. Dále vysvětlil účel zálohy na náklady insolvenčního řízení a odůvodnil její výši. Vyšel přitom ze seznamu majetku, podle kterého dlužnice vlastní pouze movité věci v hodnotě 9.500 Kč.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Tvrdila, že jí neměla být uložena povinnost k úhradě zálohy. Zdůraznila, že nic nevypodnikala a v přípise ze dne 16.4.2015 sdělila insolvenčnímu soudu, že neměla žádné příjmy z podnikání. Nemá ani žádné dluhy z podnikání, a proto není dán důvod pro uložení zálohy. Navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení v celém rozsahu zrušil a stanovil zálohu na náklady řízení ve výši 0 Kč.

Podle § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. V dané věci se přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 293/2013 Sb.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání podala oprávněná osoba včas, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

Podle § 389 odst. 1 IZ, dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o a) právnickou osobu, která podle zákona není považována za podnikatele a současně nemá dluhy z podnikání, nebo b) fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání.

Podle § 108 odst. 1 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Podle odstavce 2, výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.

Z pohledu přezkumu správnosti závěrů insolvenčního soudu je v dané věci podstatné, že dlužnice ke svému insolvenčnímu návrhu spojenému s návrhem na povolení oddlužení doložila čestné prohlášení o tom, že její závazky nepochází z podnikání, že ke dni podání insolvenčního návrhu neprovozuje živnost a nemá žádné zaměstnance, dále seznam majetku, seznam závazků, opis příjmů za rok 2013, 2014 a 2015 i další listiny prokazující její úpadek. Dne 1.4.2015 bylo insolvenčnímu soudu doručeno podání, v němž Okresní správa sociálního zabezpečení v Hodoníně sdělila, že dlužnice vykonávala podnikatelskou činnost a byla přihlášena jako osoba samostatně výdělečně činná od 1.1.2012 do 23.4.2013. Nepodala však přehledy o příjmech a výdajích za rok 2012 a 2013, proto nelze z této činnosti určit výši dluhu. Navrhla oddlužení dlužnici nepovolit do doby, než dlužnice dodatečně tuto povinnost splní, neboť je možné, že dlužnice má dluh z podnikatelské činnosti. Následně insolvenční soud usnesením ze dne 7.4.2015 vyzval dlužnici k doplnění příloh insolvenčního návrhu tak, že v případě existence závazku z podnikání vůči České republice-České správě sociálního zabezpečení bude nutno předložit doplněný seznam závazků, dále nechť se vyjádří ke sdělení Okresní správy sociálního zabezpečení v Hodoníně ze dne 1.4.2015, předloží listiny dokládající údaje o příjmech dlužnice z podnikání za rok 2012 a za období od ledna do 23.4.2013, z nichž bude patrný údaj o jejím čistém příjmu. Na tuto výzvu reagovala dlužnice předložením potvrzení o stavu osobního daňového účtu, který vystavil dne 13.4.2015 Finanční úřad pro Jihomoravský kraj Brno-střed, Územní pracoviště v Kyjově. Vyplývá z něj, že stav osobního daňového účtu dlužnice ke dni 24.4.2013 činil nulový zůstatek u příslušenství daní, u daní z nemovitých věcí i daní z převodu nemovitosti. Dne 15.4.2015 bylo insolvenčnímu soudu doručeno podání, v němž dlužnice uvedla, že nemá žádný závazek z podnikání vůči České správě sociálního zabezpečení. K nepodání přehledů za rok 2012 a 2013 podotkla, že neměla žádné podnikatelské příjmy, proto si neuvědomila povinnost podat nebo sdělit, že tyto přehledy nepodávala.

Odvolací soud nesdílí závěr insolvenčního soudu, že návrh dlužnice na povolení oddlužení bude nutno odmítnout, neboť dlužnice nedoložila listiny dokládající její příjmy z podnikání za rok 2012 a za období od 1.1.2013 do 23.4.2013. Z obsahu spisu je totiž zřejmé, že insolvenční soud učinil ve věci zjištění, která neodpovídají obsahu spisu. Dlužnice na výzvu insolvenčního soudu ze dne 7.4.2015 výslovně sdělila, že během své podnikatelské činnosti neměla žádné příjmy. Toto její sdělení odpovídá i dlužnicí předloženému opisu příjmů za tři roky, který doložila k insolvenčnímu návrhu.

Insolvenční soud dostatečně neuvážil skutečnost, že dlužnice jen stěží může doložit listinu prokazující její příjem z podnikání, když tato listina neexistuje. Pokud dlužnice skutečně neměla žádné příjmy z podnikatelské činnosti, nebyla povinna podat daňové přiznání. K tomu srovnej dikci § 38g odst. 1 zákona č. 586/1991 Sb., o daních z příjmů, podle kterého je povinen podat daňové přiznání ten, jehož příjmy přesáhly 15.000 Kč nebo ten, kdo vykazuje daňovou ztrátu, a dále § 38 g) odst. 2 téhož zákona, dle něhož není povinen podat daňové přiznání zaměstnanec, pokud není zaměstnán u více zaměstnavatelů současně. V dané věci nebylo tvrzení dlužnice, že neměla žádné příjmy z podnikání, ničím zpochybněno ani vyvráceno. Pokud tedy dospěl insolvenční soud k závěru, že úpadek dlužnice nebude možno řešit povolením oddlužení, ale prohlášením konkursu na její majetek, je tento závěr přinejmenším předčasný.

Na základě výše uvedených zjištění a úvah dospěl odvolací soud k závěru, že usnesení o uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení je třeba jako nesprávné zrušit (§ 219a odst. 1, písm. a/ o. s. ř.) a vrátit věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 221 odst. 1, písm. a/ o. s. ř.).

V dalším řízení insolvenční soud vyhodnotí, zda nejsou dány skutečnosti odůvodňující zamítnutí návrhu na povolení oddlužení ve smyslu § 395 IZ. Při hodnocení podmínky stanovené v § 395 odst. 1, písm. b) IZ neopomene zohlednit darovací smlouvu ze dne 1.4.2015 uzavřenou mezi dlužnicí a Bohumilem Borovským. Přitom není vyloučeno, že insolvenční soud opět dospěje k závěru o potřebě uložit dlužnici povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, ovšem na základě jiných důvodů, než ke kterým dospěl v nyní přezkoumávaném usnesení.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Dlužnici se doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 23. července 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu