2 VSOL 551/2016-A-23
KSOS 39 INS 15030/2015 2 VSOL 551/2016-A-23

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Brhla a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka: a/ Tereza anonymizovano , anonymizovano , bytem v Havířově, 17. listopadu 918/9, PSČ 736 01, identifikační číslo 01165038, b/ Jiří anonymizovano , anonymizovano , bytem v Havířově, 17. listopadu 918/9, PSČ 736 01, o insolvenčním návrhu dlužníka s návrhem na společné oddlužení manželů, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. ledna 2016, č. j. KSOS 39 INS 15030/2015-A-16,

t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. ledna 2016, č. j. KSOS 39 INS 15030/2015-A-16, se potvrzuje.

O d ů v o d n ě n í:

V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Ostravě (dále jen insolvenční soud ) zastavil insolvenční řízení ve věci dlužníků (pod pojmem dlužníci se zde rozumí oba manželé, přičemž podle § 394a odst. 3 IZ jsou manželé ve věci společného oddlužení manželů považováni za jediného dlužníka- dále tedy jen dlužník ). Insolvenčním návrhem dlužníka spojeným s návrhem na povolení oddlužení, doručeným soudu dne 9.6.2015, bylo zahájeno insolvenční řízení. Dlužník se domáhal vydání rozhodnutí o svém úpadku a jako řešení navrhl společné oddlužení manželů. Usnesením ze dne 22.6.2015 č.j. KSOS 39 INS 15030/2015-A-4 soud vyzval dlužníka, aby ve lhůtě 7 dnů ode dne právní moci isir.justi ce.cz daného usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. Dlužník byl zároveň i poučen o možném zastavení insolvenčního řízení v případě nezaplacení zálohy. Proti tomuto rozhodnutí podal dlužník odvolání. Odvolací soud usnesení soudu prvního stupně potvrdil rozhodnutím ze dne 20.10.2015, které nabylo právní moci dne 19.11.2015. Záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě uhrazena nebyla, což bylo zjištěno na základě vyjádření mzdové účtárny ze dne 23.12.2015. Insolvenční soud tedy postupoval podle § 108 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) a insolvenční řízení zastavil.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání, ve kterém uvedl, že zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč neuhradili, neboť nemají takovou hotovost k dispozici. Dále uvedl, že připouští řešení jejich finanční situace konkursem. Soud dle dlužníka může prohlásit konkurs na majetek dlužníka a následně zálohu na náklady insolvenčního řízení vymáhat. V jejich případě by to bylo jediné řešení k následnému oddlužení. Navrhl, aby bylo napadené usnesení zrušeno a věc byla vrácena insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

S účinností od 1. 1. 2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Insolvenční návrh dlužník podal soudu dne 9.6.2015, proto s ohledem na přechodná ustanovení tohoto zákona je třeba věc posoudit podle zákona č. 182/2006 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen IZ ).

Podle § 7 věty první IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních. V dané věci se přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 293/2013 Sb. (dále jen o. s. ř. ).

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 108 odst. 1 a odst. 2 věty prvé IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Podle § 108 odst. 3 IZ, nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Předně považuje odvolací soud za nutné uvést, že insolvenční soud učinil ve věci správná zjištění, na základě kterých dospěl ke správným skutkovým závěrům. Proto lze na tato zjištění a závěry insolvenčního soudu zcela odkázat.

Insolvenční soud posoudil věc správně i po právní stránce. Dlužníkovi soud vysvětlil, z jakých důvodů a pro jaký účel mu byla uložena záloha na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč, a to ve lhůtě 7 dnů od právní moci předmětného rozhodnutí. Toto rozhodnutí bylo dokonce v odvolacím řízení (vedeném na základě podaného odvolání dlužníka) odvolacím soudem potvrzeno (změna spočívala pouze v tom, že tato záloha byla uložena oběma manželům společně a nerozdílně) a právní moci nabylo dne 19.11.2015. Avšak záloha na náklady insolvenčního řízení nebyla ve stanovené lhůtě uhrazena, a to ani do dne 22.12.2015. Insolvenční soud navrhovatele řádně poučil o skutečnostech, které mohou nastat v případě neuhrazení této zálohy. Účelem zálohy je zejména umožnit výkon činnosti insolvenčního správce od zjištění úpadku a překlenout nedostatek pohotových finančních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení do doby, než bude možné zpeněžit majetkovou podstatu. Za náklady insolvenčního řízení lze přitom považovat hotové výdaje vynaložené na pořízení soupisu majetkové podstaty, její správu a náklady zpeněžování, mezi něž patří především cestovné, náklady na ocenění majetkové podstaty, správní poplatky, inzerce, účetní služby. Insolvenčního navrhovatele nezbavuje povinnosti uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ani skutečnost, že na její úhradu nemá dostatečné finanční prostředky. Jelikož k uhrazení předmětné zálohy ze strany navrhovatele-dlužníka nedošlo, insolvenční soud správně insolvenční řízení ve věci dlužníka zastavil.

Odvolací soud považuje za nutné zdůraznit, že pro posouzení věcné správnosti odvoláním napadeného usnesení je nerozhodné posuzování důvodů, pro které byla záloha na náklady insolvenčního řízení soudem prvního stupně dlužníkům uložena, neboť dlužníku byla tato povinnost uložena nyní již pravomocným rozhodnutím soudu. Z tohoto důvodu je pro posouzení věcné správnosti napadeného rozhodnutí rozhodná pouze skutečnost, zda dlužník jako insolvenční navrhovatel zálohu na náklady insolvenčního řízení zaplatil či nikoliv, a dále skutečnost, zda v mezidobí (v době po vydání rozhodnutí o uložení povinnosti zaplatit zálohu) se majetková situace dlužníka změnila natolik, že trvat na uhrazení zálohy bude nadbytečné (například že dlužník disponuje dostatečnými finančními prostředky, z nichž bude možno bez obtíží hradit hotové výdaje i předpokládanou odměnu insolvenčního správce), případně jsou tu takové okolnosti, pro něž je řešení úpadku dlužníka nezbytné nebo obecně žádoucí. Přitom pravidelným postupem insolvenčního soudu v případě, kdy insolvenční navrhovatel nezaplatí zálohu na náklady insolvenčního řízení, přestože mu byla záloha pravomocně uložena rozhodnutím podle ustanovení § 108 odst. 1 IZ, by mělo být vydání usnesení o zastavení insolvenčního řízení, neboť náklady insolvenčního řízení (odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce) by neměla být hrazena státem (§ 38 odst. 2 IZ). S přihlédnutím k tomu by mělo být vykládáno i ustanovení § 108 odst. 3 IZ (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 29 NSČR 39/2013 ze dne 27.9.2013 přístupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu).

V přezkoumávané věci z obsahu spisu ani z odvolání dlužníka nevyplývá, že by se jejich majetková situace změnila natolik, že trvat na uhrazení zálohy bude nadbytečné, nebo že jsou dány takové okolnosti, pro něž je řešení úpadku dlužníka nezbytné nebo obecně žádoucí. Z obsahu spisu je rovněž zřejmé, že dlužník zálohu na náklady insolvenčního řízení ani v průběhu odvolacího řízení nezaplatil, což ani nezpochybnil.

Odvolací námitky dlužníka nepovažuje odvolací soud za důvodné. Insolvenční soud vysvětlil účel a smysl stanovené zálohy na náklady insolvenčního řízení, toto rozhodnutí bylo odvolacím soudem potvrzeno , dlužník byl řádně poučen o následcích nezaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, po jejímž nezaplacení muselo být insolvenční řízení ve věci dlužníka podle § 108 odst. 3 IZ zastaveno. Na stavu dané věci nemění nic ani to, že dlužník ve svém odvolání uvedl skutečnost, že nemají k dispozici takovou hotovost, aby uhradili předmětnou zálohu.

Z těchto důvodů odvolací soud napadené rozhodnutí insolvenčního soudu podle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se doručuje i zvláštním způsobem,

přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 20. září 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Vojtěch Brhel v.r. Renáta Hrubá předseda senátu