2 VSOL 551/2013-P19-14
KSBR 28 INS 1721/2010 2 VSOL 551/2013-P19-14

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Romana anonymizovano , anonymizovano , bytem Mrštíkova 1128/22, 586 01 Jihlava, o přihlášce pohledávky č. 19, věřitele č. 18, rozhodl o odvolání Pivovary Staropramen s.r.o., se sídlem Nádražní 43/84, 150 00 Praha 5, identifikační číslo 242 40 711, zastoupeného JUDr. Janem Mikšem, advokátem, se sídlem Na Slupi 15, Praha 2 a Pavly anonymizovano , rodné číslo 485530/040, Žižkova 34, 586 01 Jihlava, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27.5.2013, č. j. KSBR 28 INS 1721/2010-P19-8

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se z r u š u j e .

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Brně zrušil své usnesení ze dne 11.10.2012, č. j. KSBR 28 INS 1721/2010-P19-7. V důvodech tohoto usnesení uvedl, že usnesením ze dne 11.10.2012 rozhodl, že do insolvenčního řízení ve věci dlužníka Romana anonymizovano vstupuje místo věřitele Pivovary Staropramen, a.s., Praha 5, Nádražní 84, identifikační číslo 289 14 694, nabyvatel jeho pohledávky Pavla anonymizovano , anonymizovano , Žižkova 1947/34, Jihlava. Dále soud prvního stupně citoval ust. § 44a zákona č. 120/2001 Sb. a uvedl, že z podání soudního exekutora Mgr. Radka Karafiáta ze dne 25.10.2012 a z exekučního příkazu č. j. 35 EX 1054/09-13 ze dne 25.10.2012 zjistil, že se soudní exekutor dovolal neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10.10.2012, na základě níž soud výše uvedené usnesení vydal. S odkazem na ust. § 18 odst. 4, věta poslední zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení pokračování-2-

(insolvenční zákon, dále jen IZ) uzavřel, že usnesením ze dne 11.10.2012 není vázán, a proto jej zrušil.

Proti tomuto usnesení podali odvolání Pavla anonymizovano a Pivovary Staropramen s.r.o. Pavla anonymizovano v odvolání pouze uvedla, že proti usnesení č. j. KSBR 28 INS 1721/2010-P19-8 podává v zákonné lhůtě odvolání, jehož odůvodnění zašle soudu do 30 dnů. Pivovary Staropramen s.r.o. ve svém odvolání namítal, že pro vydání usnesení soudu prvního stupně ze dne 27.5.2013 nebyly splněny důvody. Dále uvedl, že v důsledku vnitrostátní fúze je právním nástupcem společnosti Pivovary Staropramen, a.s., identifikační číslo 289 14 694. Z důvodu vážné provozní situace v důsledku povodní si vyhradil odvolání doplnit prostřednictvím svého právního zástupce do 30 dnů od podání odvolání. Žádný z odvolatelů své odvolání nedoplnil.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ, se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud se předně zabýval otázkou, zda proti napadenému usnesení soudu prvního stupně je odvolání přípustné. Při posuzování objektivní přípustnosti odvolání vyšel odvolací soud z úpravy rozhodování insolvenčního soudu o procesním nástupnictví obsažené v ust. § 18 IZ. Z textu tohoto ustanovení plyne, že insolvenční soud rozhoduje o návrhu věřitele o procesním nástupnictví (obdoba § 107a o.s.ř.) za stanovených podmínek (odstavce 1, 2 a 3) rozhodnutím, proti kterému není odvolání přípustné (odstavec 4). V dané věci se však o rozhodnutí podřatitelné pod ust. § 18 odst. 1, 2 a 3 IZ nejedná, neboť soud prvního stupně napadeným usnesením nerozhodoval o návrhu věřitele na vstup nabyvatele jeho pohledávky do insolvenčního řízení, ani rozhodnutí nepřijal v důsledku společného prohlášení věřitele a nabyvatele, nýbrž napadeným usnesením reagoval na podnět insolvenčního správce a z důvodu skutečnosti nastalé po vydání rozhodnutí ve smyslu § 18 odst. 1 IZ toto své rozhodnutí revidoval.

Na rozdíl od soudu prvního stupně (vyjádřeného v předkládací zprávě) je odvolací soud názoru, že oba odvolatelé jsou k podání odvolání subjektivně legitimováni. Z pohledu posuzování oprávnění odvolatelů podat odvolání je zcela zásadní skutečností to, že usnesením ze dne 11.10.2010 soud prvního stupně rozhodl o vstupu Pavly anonymizovano na místo dosavadního věřitele Pivovary Staropramen a.s. do insolvenčního řízení. Jestliže nyní napadeným usnesením soud prvního stupně usnesení o procesním nástupnictví ze dne 11.10.2012 zrušil, nelze uzavřít jinak, než že napadeným usnesením bylo rozhodováno o právech Pavly anonymizovano i původního věřitele Pivovary Staropramen a.s. Proto jsou oba tyto subjekty oprávněni podat proti usnesení soudu prvního stupně odvolání. pokračování-3-

Ve vztahu k odvolateli Pivovary Staropramen s.r.o. nutno uvést, že tento odvolatel doložil úplným výpisem z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze, oddíl C, vložka 196337, že obchodní firma Pivovary Staropramen s.r.o. (do 31.1.2013 zapsána firma Molson Coors Czech s.r.o.) je společností, na kterou přešlo v důsledku vnitrostátní fúze sloučením jako na společnost nástupnickou jmění zanikající společnost Pivovary Staropramen a.s., identifikační číslo 289 14 694, a to podle Projektu fúze sloučením ze dne 13.11.2012. Tato skutečnost byla zapsána v obchodním rejstříku dne 1.2.2013.

Po zjištění, že obě odvolání byla také podána včas, odvolací soud přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání jsou důvodná.

Po stránce skutkové dospěl odvolací soud k závěru, že z obsahu celého insolvenčního spisu (nejen samotné přihlášky pohledávky) vyplývá správnost zjištění, která učinil ve věci soud prvního stupně. Lze tedy shrnout, že usnesením ze dne 11.10.2012, které napadeným usnesením soud prvního stupně zrušil, rozhodl soud prvního stupně tak, že do insolvenčního řízení ve věci dlužníka Romana anonymizovano vstupuje místo věřitele Pivovary Staropramen a.s. nabyvatel jeho pohledávky Pavla anonymizovano . Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 18.10.2012. V podání ze dne 9.5.2013 insolvenční správce uvedl, že smlouva o postoupení pohledávek ze dne 10.10.2012 je neplatná dle ust. § 44a zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád, a doložil listinu, ve které exekutor Mgr. Radek Karafiát neplatnost smlouvy uplatnil.

Soudu prvního stupně je však třeba vytknout, jakým způsobem formuloval výrok napadeného usnesení. Soud prvního stupně totiž uzavřel, že jelikož proti rozhodnutí o procesním nástupnictví věřitele do insolvenčního řízení není odvolání přípustné a insolvenční soud není tímto rozhodnutím vázán (§ 18 odst. 4 IZ), může soud prvního stupně toto rozhodnutí sám zrušit. S tímto názorem odvolací soud nesouhlasí, neboť v řízení o přihlášce pohledávky je zcela nezbytné mít postaveno najisto, kdo je v dané chvíli věřitelem přihlášené pohledávky. Nutno vzít do úvahy, že rozhodování o procesním nástupnictví věřitele ve smyslu § 18 IZ není rozhodováním, kterým se upravuje jen vedení řízení. Podle názoru odvolacího soudu z dikce § 18 odst. 4 IZ plyne, že soud prvního stupně soud může následně vydat nové usnesení (o procesním nástupnictví), případně již vydané usnesení změnit, avšak výrok musí formulovat tak, aby bylo zcela zřejmé a seznatelné, kdo je v dané fázi řízení věřitelem pohledávky.

Za důvodnou považuje odvolací soud rovněž námitku odvolatele Pivovary Staropramen s.r.o., že soud prvního stupně neměl podmínky pro rozhodnutí napadeným usnesením. Při rozhodování o procesním nástupnictví ve smyslu § 18 IZ se totiž soud nezabývá otázkou, zda tvrzené právo (povinnost), které mělo být převedeno na jiného, bylo převedeno platně, neboť tato otázka se týká již posouzení pokračování-4-existence uplatněného nároku, které nelze provést při zkoumání procesního nástupnictví, ale jen v rozhodnutí o věci samé (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20.11.2007, sp. zn. 26 Cdo 1483/2007, dále ze dne 19.5.2010, sp. zn. 33 Cdo 1591/2010). Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu přitom není pochyb o tom, že skutečností, se kterou právní předpisy spojují převod nebo přechod přihlášené pohledávky z původního věřitele na nabyvatele pohledávky (§ 18 odst. 1 IZ) je zejména smlouva o postoupení pohledávky. V přezkoumávané věci tedy soud prvního stupně vybočil z mezí vytýčených dosavadní judikaturou soudů, neboť na základě dovolání se neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky ze strany soudního exekutora rozhodl v rámci posuzování procesního nástupnictví tak, že napadeným usnesením obnovil postavení původního věřitele pohledávky a fakticky tak učinil závěr o neplatnosti předmětné smlouvy o postoupení pohledávky.

Za této situace postupoval odvolací soud podle ust. § 219a odst. 1 o.s.ř. a napadené usnesení soudu prvního stupně zrušil bez dalšího.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci a oběma odvolatelům se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 19. srpna 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Petra Jahodová předsedkyně senátu