2 VSOL 550/2016-A-17
KSOS 39 INS 32353/2015 2 VSOL 550/2016-A-17

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Vojtěcha Brhla v insolvenční věci dlužníka Vojtecha anonymizovano , anonymizovano , bytem v Havířově-Městě, Majakovského 879/12, PSČ 736 01, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10.3.2016, č. j. KSOS 39 INS 32353/2015-A-12,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným unesením Krajský soud v Ostravě (dále jen insolvenční soud ) uložil dlužníku, aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. Insolvenční soud postupoval podle § 108 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ ), když dospěl k závěru, že závazky dlužníka z jeho podnikatelské činnosti brání řešení úpadku oddlužením. Zdůraznil, že podáním ze dne 29.2.2016 vyjádřila Česká správa sociálního zabezpečení nesouhlas s oddlužením dlužníka. Závěrem insolvenční soud vysvětlil účel zálohy a odůvodnil její výši.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Namítal, že záloha na úhradu nákladů insolvenčního řízení by měla být používána pouze v případě, že prostředky ke krytí nákladů řízení nelze zajistit jinak. V případě dlužníka se uložení zálohy jeví jako nepřiměřeně tvrdé, neboť dlužník je zcela bez finančních prostředků a k úhradě zálohy by si musel příslušná aktiva opatřit u jiných subjektů, což by vedlo k jeho dalšímu zadlužování. Insolvenční soud má přitom možnost, nikoli povinnost zálohu insolvenčnímu navrhovateli uložit. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

Podle § 7 věty první IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních. V dané věci se přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 293/2013 Sb.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 389 odst. 1 písm. b) IZ, dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o fyzickou osobu, která nemá dluh z podnikání.

Podle § 389 odst. 2 IZ, dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d), anebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele.

Podle § 108 odst. 1 a 2 věty prvé IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Insolvenční soud učinil ve věci správná zjištění, na základě kterých dospěl ke správným závěrům. Dlužník ve svém odvolání ani skutkový stav věci nezpochybňoval.

Z obsahu spisu plyne, že k výzvě insolvenčního soudu ze dne 13.1.2016 dlužník doplnil insolvenční návrh tak, že z jeho podnikatelské činnosti pochází závazek vůči Okresní správě sociálního zabezpečení v Karviné ve výši 450.107 Kč,

Revírní bratrské pokladně, zdravotní pojišťovně ve výši 169.175 Kč a Stavebnímu bytovému družstvu Havířov ve výši 37.893 Kč. Věřitel Revírní bratrská pokladna, zdravotní pojišťovna ve svém podání ze dne 15.2.2016 ponechala rozhodnutí o způsobu řešení úpadku dlužníka na insolvenčním soudu s tím, že jeho rozhodnutí bude akceptovat. Stavební bytové družstvo Havířov v podání ze dne 25.2.2016 výslovně souhlasilo s řešením úpadku dlužníka formou oddlužení a Česká správa sociálního zabezpečení, pracoviště Ostrava, v podání ze dne 29.2.2016 vyslovila nesouhlas s řešením úpadku dlužníka oddlužením, a to s ohledem na konkrétní okolnosti případu, zejména výši závazků.

Při zkoumání otázky, zda dlužník, který má dluh z podnikání, je osobou oprávněnou k podání návrhu na povolení oddlužení, je určující, zda existuje některý z důvodů uvedených v § 389 odst. 2 IZ. Proto je nezbytné, aby dlužník ve svém návrhu na povolení oddlužení alespoň tvrdil některou z těch skutečností, která vylučuje, aby jeho dluhy z podnikání bránily řešení jeho úpadku oddlužením. Vyjádření věřitele Revírní bratrské poklady, zdravotní pojišťovny o ponechání rozhodnutí o způsobu řešení úpadku dlužníka na insolvenčním soudu s tím, že rozhodnutí bude respektovat, takovým souhlasem není. Insolvenční soud již ve svém usnesení ze dne 13.1.2016 dlužníku vysvětlil, že insolvenční zákon vyžaduje souhlas nezajištěných věřitelů, jejichž pohledávky vznikly v souvislosti s podnikáním dlužníka, s řešením úpadku dlužníka oddlužením. To předpokládá procesní aktivitu dlužníka před podáním návrhu na povolení oddlužení v tom směru, aby si souhlasy příslušných věřitelů obstaral. Pokud dlužník žádné skutečnosti odůvodňující povolení jeho oddlužení za existence podnikatelských závazků ve vztahu k věřitelům Revírní bratrské pokladně, zdravotní pojišťovně a České správě sociálního zabezpečení, pracoviště Ostrava ani netvrdí, pak na dlužníka nelze pohlížet jako na osobu oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení. Za této situace tedy insolvenční soud dospěl ke zcela správnému závěru, že jediným možným řešením úpadku dlužníka je konkurs, když jeho návrh na povolení oddlužení bude nutno odmítnout (§ 390 odst. 3 a § 396 IZ).

K odvolací argumentaci dlužníka lze dále uvést, že z obecné části důvodové zprávy k revizní novele insolvenčního zákona ve vztahu k institutu oddlužení vyplývá, že byl navrhován posun oddlužení ve směru jeho použitelnosti fyzickými osobami (živnostníky), které hodlají uspokojovat pohledávky svých věřitelů i v průběhu oddlužení z příjmů dosahovaných podnikáním, ovšem za trvajícího předpokladu, že v době rozhodné pro posouzení přípustnosti oddlužení nemají dluhy z podnikání . Text zákona (§ 389 odst. 1 písm. b/ IZ) je přitom jasný a pojem nemá dluh z podnikání nelze vyložit jinak než jako nemá žádný dluh z podnikání . Jinak by byla založena ničím neodůvodněná diskrepance v rozložení podnikatelského rizika pro podnikatele podle toho, zda jde o osoby fyzické nebo právnické. Výslovně k § 389 IZ důvodová zpráva uvádí, že návrh podporuje záměr umožnit oddlužení i drobným živnostníkům (fyzickým osobám), aniž by museli ukončit podnikání, což zohledňuje text § 389 odst. 1 IZ . Dále je možno odkázat na § 108 odst. 1 poslední věty IZ, podle kterého povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydání rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Toto ustanovení v dané věci nelze aplikovat.

Ze seznamu majetku dlužníka je zřejmé, že dlužník nemá k dispozici pohotové finanční prostředky, jeho majetek představuje pouze mobilní telefon pořízený v roce 2004. Proto je zcela odůvodněna potřeba zálohy na náklady insolvenčního řízení podle § 108 IZ. Účel a smysl zálohy na náklady insolvenčního řízení insolvenční soud přiléhavě vysvětlil a správně odůvodnil i její výši.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud usnesení insolvenčního soudu jako věcně správné potvrdil podle § 219 o. s. ř.

Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Dlužníku se doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci 19. května 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu