2 VSOL 55/2013-B-11
KSOS 36 INS 12575/2012 2 VSOL 55/2013-B-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužnice Agaty anonymizovano , anonymizovano , bytem Petrovice u Karviné 481, PSČ 735 72, o schválení oddlužení, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 36 INS 12575/2012-B-6 ze dne 27.11.2012

takto:

Odvolání dlužnice se o d m í t á .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně schválil oddlužení dlužnice prodejem majetkové podstaty (výrok I.), rozhodl, že insolvenčním správcem je Ing. Ivo Kotaba, V zimném dole 713, Orlová-Lazy (výrok II.) a že do majetkové podstaty náleží v nevypořádaném společném jmění manželů nemovitosti (specifikované ve výroku) a movité věci tvořící běžné vybavení domácnosti (výrok III.).

V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že k návrhu dlužnice soud rozhodl o jejím úpadku a povolení oddlužení. Dále za nepřítomnosti věřitelů na schůzi konané dne 6.11.2012 soud rozhodl o oddlužení dlužnice formou zpeněžení majetkové podstaty. Soud přitom přihlédl ke skutečnosti, že odhadovaný výtěžek prodeje nemovitostí dle znaleckého posudku přibližně ve výši 1,4 mil. Kč a dle odhadu insolvenčního správce ve výši 1 mil. Kč poskytne 100 % uspokojení věřitelů dlužnice a jejího manžela (jehož řízení probíhá u téhož soudu pod sp. zn. KSOS 36 INS 12579/2012), neboť celková výše závazků obou manželů činí přibližně 404.000 Kč. Oproti tomu při oddlužení formou splátkového kalendáře by byly závazky manželů uspokojeny v rozsahu přibližně 30 % zjištěných pohledávek věřitelů. Soud proto rozhodl podle ustanovení § 402 odst. 5 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů (insolvenční zákon, dále jen IZ ), přičemž neshledal důvody pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Uvedla, že společně s manželem navrhovala úhradu pohledávek jejich společných věřitelů v rámci oddlužení formou splátkového kalendáře a že k takovému rozhodnutí byly splněny předpoklady. Namítla, že pokud by předem s manželem věděli, že se bude prodávat jejich nemovitost, o oddlužení by nežádali, neboť si nemohou dovolit přijít o střechu nad hlavou. Domnívá se, že i rozhodnutím o oddlužení plněním splátkového kalendáře by věřitelé byli uspokojeni v plném rozsahu. Žádá proto o nové posouzení věci, případně stanovení lhůty 3 měsíců pro nalezení vhodného kupce z jejich strany.

Podle § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud se nejprve zabýval podmínkami přípustnosti odvolání proti napadenému rozhodnutí a dospěl k závěru, že odvolání bylo podáno osobou neoprávněnou.

Podle § 406 odst. 4 IZ, rozhodnutí o schválení oddlužení doručí insolvenční soud zvlášť dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání proti tomuto rozhodnutí může podat pouze věřitel, který hlasoval proti přijetí schváleného způsobu oddlužení, nebo věřitel, jehož námitkám uplatněným podle § 403 odst. 2 insolvenční soud nevyhověl. Proti rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře může podat odvolání také dlužník, jehož žádosti o stanovení jiné výše měsíčních splátek insolvenční soud nevyhověl, nebo věřitel, který nesouhlasí se stanovením jiné výše měsíčních splátek a který proti tomuto hlasoval.

Podle § 201 o.s.ř, účastník může napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje.

Podle § 218 písm. b) o.s.ř., odvolací soud odmítne odvolání, které bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn.

Z ustanovení § 201 o.s.ř. plyne, že zákon přiznává subjektivní legitimaci k podání odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně v prvé řadě účastníku řízení, pokud to zákon nevylučuje. Z ustanovení § 406 odst. 4 IZ však vyplývá, že právo odvolání proti rozhodnutí o schválení oddlužení má jen vymezený okruh účastníků. Důvodem omezení odvolání je v tomto případě to, že je dána příležitost odvolat se pouze těm, kteří v předchozím řízení vyslovili svůj nesouhlas s daným postupem. Schválení oddlužení (a způsob jeho řešení) lze sice chápat jako dohodu dlužníka s nezajištěnými věřiteli potvrzenou rozhodnutím insolvenčního soudu, kdy v rámci jednání o takové dohodě dlužník nabízí a garantuje míru uspokojení nezajištěných pohledávek, a to v rozsahu minimálně vyžadovaným insolvenčním zákonem. Nezajištění věřitelé v rámci souhlasu se způsobem řešení úpadku dlužníka nepochybně vyjadřují také souhlas s dalšími atributy dlužníkova návrhu, tj. i s mírou uspokojení jednotlivých nezajištěných věřitelů. V přezkoumávané věci však nezajištění věřitelé dlužnice na její návrh oddlužení plněním splátkového kalendáře nereagovali, když nevyužili svého práva hlasovat o způsobu řešení oddlužení na schůzi věřitelů (§ 402 odst. 1 až odst. 3 IZ), rozhodnutí o přijetí způsobu oddlužení tímto zcela ponechali na insolvenčním soudu (§ 402 odst. 5 IZ), proti kterému se, stejně jako dlužnice, již nemohou odvolat.

Na základě shora uvedeného odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn, a proto odvolání dlužnice odmítl podle ustanovení § 218 písm. b) o.s.ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné. .

V Olomouci dne 13. února 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu