2 VSOL 539/2013-B-36
KSOS 33 (13) INS 4263/2009 2 VSOL 539/2013-B-36

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužnice Marie anonymizovano , anonymizovano , bytem Ostrava-Poruba, Alšova 524/9, PSČ 708 00, rozhodl o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27.5.2013, č. j. KSOS 33 (13) INS 4263/2009-B-30

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí Krajský soud v Ostravě zamítl žádost dlužnice ze dne 2.1.2013 o stanovení jiné výše měsíčních splátek při oddlužení plněním splátkového kalendáře. V důvodech rozhodnutí uvedl, že dlužnice ve své žádosti neuvedla žádné skutečnosti, které by svědčily o podstatné změně okolností a nejsou tedy dány podmínky pro aplikaci ust. § 407 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ). Dlužnice svou žádost odůvodnila pouze tvrzením, že očekávané uspokojení věřitelům je v současné době 56 %, z toho však nevyplývá, že se od schválení oddlužení podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání stanovených měsíčních splátek.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Uvedla, že návrh podala z důvodu zhoršení svého zdravotního stavu, když onemocněla diabetem typu II., má vysoký krevní tlak a zhoršuje se jí zrak. Nemůže si však dovolit léčbu, ani jít k očnímu lékaři a pořídit si brýle, protože poplatky za zdravotní ošetření jsou nad její možnosti. pokračování-2-

Zdůraznila, že neléčení její nemoci vede k nezvratnému zdravotnímu poškození. Dále uvedla, že po celou dobu insolvence se snažila dostát svým závazkům, nevyužívala nemocenské dávky a pracovala tak, aby její mzda byla dostačující k pokrytí jejích závazků. I z těchto důvodů požádala Krajský soud v Ostravě o nové posouzení věci a snížení splátek.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 3, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k následujícím závěrům.

Podle ust. § 398 odst. 3 IZ, při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu pěti let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Tuto částku rozvrhne dlužník prostřednictvím insolvenčního správce mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. Zajištění věřitelé se uspokojí jen z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu.

Podle ust. § 407 odst. 3, věty první IZ, rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře insolvenční soud i bez návrhu změní, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání stanovených měsíčních splátek; ustanovení § 418 odst. 1, písm. b) tím není dotčeno.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že insolvenční soud usnesením ze dne 24.9.2009, č. j. KSOS 13 INS 4263/2009-B-10 schválil oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře. Současně uložil plátci příjmu dlužnice, aby po dobu trvání účinků schváleného oddlužení prováděl ze mzdy nebo jiného příjmu dlužnice srážky ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo exekuci uspokojeny přednostní pohledávky, a aby tyto sražené částky namísto dlužnice vyplatil insolvenční správkyni. Insolvenční správkyni insolvenční soud uložil, aby si ze sražené částky ponechala zálohu na odměnu a náhradu hotových výdajů, případně navýšenou o daň z přidané hodnoty, a zbylou částku, případně po odečtení pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek postavených jim na roveň, vyplatila nejpozději do konce daného měsíce nezajištěným věřitelům, a to podle poměru jejich pohledávek uvedeného v tabulce, která je součástí výroku rozhodnutí. Usnesením ze dne 26.7.2010, č. j. KSOS 13 INS 4263/2009-B-16 insolvenční soud změnil poměr uspokojení jednotlivých věřitelů z důvodu zpětvzetí části pohledávky pokračování-3-jedním z věřitelů. V podání ze dne 2.1.2013 (B-28) insolvenční správkyně Ing. Marcela Krplová, MBA uvedla, že na základě oznámení dlužnice o zhoršení její životní situace a s odkazem na skutečnost, že k dnešnímu dni dlužnice uhradila více než 56 % z dlužné částky, žádá soud, aby povolil snížení splátek nezajištěným věřitelům a vydal usnesení o novém poměru uspokojení zjištěných pohledávek. K podání připojila oznámení dlužnice ze dne 2.1.2013, v němž dlužnice požádala soud o nové projednání oddlužení . V žádosti uvedla, že z důvodu zdražování měsíčního nájemného za byt včetně služeb se její situace zhoršila a stává se neúnosnou. Uvedla, že její měsíční výdaje činí 5.960 Kč na nájemném a službách za užívání bytu, 580 Kč na inkasních službách, 600 Kč na poplatcích za léky a 300 Kč na jízdném do zaměstnání. Dále uvedla, že průměrná měsíční nezabavitelná částka činí 8.421 Kč a rozdíl ve výši 981 Kč měsíčně je na stravu a základní životní potřeby nedostačující. Te spisu dále plyne, že insolvenční správkyně během řízení průběžně předkládala soudu zprávy o stavu insolvenčního řízení. V době před podáním žádosti dlužnice nejnověji předložila správkyně zprávu o stavu řízení ze dne 29.6.2012 (č. dokumentu B-26). Ze zprávy vyplývá, že dlužnice uhradila k datu 29.6.2012 celkem 179.116 Kč, z toho věřitelům 143.503 Kč.

Insolvenční soud zcela správně posoudil podání dlužnice ze dne 2.1.2013, kterým žádala o změnu výše splátek, jako návrh na změnu rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře dle ust. § 407 odst. 3 IZ. Správně též uzavřel, že pouhá skutečnost, že očekávané uspokojení věřitelů je v současné době 56 %, nepředstavuje podstatnou změnu okolností předpokládanou v ust. § 407 odst. 3 IZ. K tomu lze toliko upřesnit, že dlužnice (resp. insolvenční správkyně) netvrdila, že 56 % je očekávané uspokojení věřitelů, ale že jde o uspokojení věřitelů ke dni podání žádosti, tedy po 33 měsících plnění oddlužení. Z toho vyplývá, že konečné uspokojení věřitelů bude nejspíše podstatně vyšší. Tato nepřesnost v odůvodnění usnesení však nemá vliv na správnost uvedené úvahy insolvenčního soudu.

Na rozdíl od insolvenčního soudu je však odvolací soud názoru, že dlužnice ve své žádosti netvrdila, že její věřitelé budou uspokojeni v poměrně vysoké míře (tuto skutečnost uváděla insolvenční správkyně ve svém vyjádření ze dne 2.1.2013), ale žádost odůvodňovala tím, že v důsledku zvýšení měsíčních výdajů na bydlení a nezbytných poplatků se zhoršila její životní situace, což dokladovala připojenými listinami. Zvýšení životních nákladů představuje změnu okolností, která může mít význam pro určení další výše splátek dle ust. § 407 odst. 3 IZ. Způsob výpočtu splátek v oddlužení, který vychází z úpravy srážek ze mzdy při výkonu rozhodnutí a exekuci (viz § 398 odst. 3 IZ) sice obecně zohledňuje zvyšování nákladů na živobytí (nepostižitelná částka určená dle předpisů upravujících výkon rozhodnutí a exekuci se odvíjí od životního minima jednotlivce, které bylo naposledy zvýšeno ke dni 1.1.2012 novelou zákona o životním a existenčním minimu provedenou zákonem č. 329/2011 Sb. a od normativních nákladů na bydlení, které byly naposledy zvýšeny ke dni 1.1.2013 nařízením vlády č. 482/2012 Sb.), to ale pokračování-4-nevylučuje, že by výrazné zvýšení nákladů na bydlení mohlo být v konkrétním případě důvodem svědčícím pro změnu výše splátek.

Vzhledem k tomu, že insolvenční soud se v napadeném usnesení nevypořádal se stěžejním důvodem, pro který dlužnice navrhla změnu výše splátek, je jeho usnesení v tomto směru nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Proto nezbylo odvolacímu soudu než postupovat podle ust. § 219a odst. 1, písm. b) o.s.ř. a napadené rozhodnutí zrušit a podle ust. § 221 odst. 1, písm. a) o.s.ř. vrátit věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dlužnice teprve v odvolání tvrdila další důvod pro snížení splátek, kterým je zvýšení výdajů na léčení s tím, že za současné výše splátek není schopna hradit léčbu svých závažných onemocnění. V dalším řízení tedy insolvenční soud přihlédne nejen ke tvrzením dlužnice v původním návrhu ze dne 2.1.2013, ale i v odvolání, případně provede další šetření, bude-li považovat za nutné, aby dlužnice doložila tvrzené skutečnosti. S jednotlivými důvody se pak náležitě vypořádá v odůvodnění svého nového rozhodnutí.

Poučení: Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici a insolvenční správkyni se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 18. července 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Petra Jahodová předsedkyně senátu