2 VSOL 536/2016-B-79
KSBR 24 INS 12170/2010 2 VSOL 536/2016-B-79

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudců JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Vojtěcha Brhla v insolvenční věci dlužníka Jana anonymizovano , anonymizovano , bytem Náměstí Míru 12, Zlín, PSČ 760 01, o zrušení schváleného oddlužení dlužníka a prohlášení konkursu, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně, č.j. KSBR 46 INS 12170/2010-B-64, ze dne 8.3.2016,

takto:

I. Usnesení Krajského soudu v Brně, č.j. KSBR 46 INS 12170/2010-B-64, ze dne 8.3.2016 se v odstavcích I. a II. výroku potvrzuje.

II. Odvolání dlužníka proti odstavcům III., IV., V. a VI. výroku usnesení Krajského soudu v Brně, č.j. KSBR 46 INS 12170/2010-B-64, ze dne 8.3.2016 se odmítá.

Odůvodnění:

Shora uvedeným usnesením soud prvního stupně zrušil schválené oddlužení dlužníka (odstavec I. výroku), na majetek dlužníka prohlásil konkurs (odstavec II. výroku), deklaroval, že prohlášením konkursu přechází oprávnění nakládat s majetkovou podstatou, jakož i výkon práv a plnění povinností, které přísluší dlužníku, pokud souvisí s majetkovou podstatou, na insolvenčního správce JUDr. Bronislavu Orbesovou (odstavec III. výroku), deklaroval, jaká práva vykonává insolvenční správce (odstavec IV. výroku), uvedl, že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku (odstavec

V. výroku), rozhodl, že konkurs bude veden jako konkurs nepatrný (odstavec VI. výroku).

V odůvodnění tohoto usnesení soud prvního stupně uvedl, že usnesením z 11.5.2011 schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře. Ze zpráv insolvenčního správce z 25.8.2015 a 26.11.2015 však vyplývá, že dlužník od června 2015 žádné platby na oddlužení neposílá. Přitom při schválení oddlužení vycházel soud prvního stupně z toho, že dlužník měl měsíční příjem ve výši 33.000 Kč, a jelikož je svobodný a nemá ve výchově žádné nezaopatřené dítě, bude platit měsíčně 24.238 Kč, takže po odečtení odměny a hotových výdajů insolvenčního správce ve výši 1.080 Kč bude věřitelům měsíčně hradit 23.158 Kč, za pět let oddlužení tedy 1.389.480 Kč. Jeho nezajištěné závazky činily 2.336.849,44 Kč, takže by věřitelé za pět let obdrželi 59,45 % svých pohledávek. Ze zprávy, kterou insolvenční správce přednesl na jednání soudu 22.2.2016, soud prvního stupně zjistil, že za 57 měsíců oddlužení, tedy od června 2011 do konce února 2016, dlužník zaplatil věřitelům pouze 14,5 % jejich pohledávek, tedy 338.643,91 Kč, a vznikl dluh na odměně a hotových výdajích insolvenčního správce za deset měsíců ve výši 14.157 Kč. Poslední dva roky dlužník na oddlužení platí nepravidelně, nejvyšší splátka byla zaslána v jednom měsíci v roce 2011, a to 14.126 Kč. Soud prvního stupně dovodil s poukazem na ustanovení § 418 odst. 1 insolvenčního zákona, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, neboť dlužník nemá žádný příjem. Zaplatil pouze 14,5 % pohledávek věřitelů a za zbývající tři měsíce trvání oddlužení by musel zaplatit minimálně 362.410,63 Kč, aby bylo zaplaceno alespoň 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů. Měsíční splátka by tedy musela od března 2016 činit minimálně 121.892 Kč, a to 120.803 Kč splátka pro věřitele a dále odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce ve výši 1.089 Kč a navíc by dlužník musel doplatit i dlužnou odměnu insolvenčního správce ve výši 14.157 Kč. Tak vysokou srážku ze mzdy však dlužník neměl ani v zaměstnání, ve kterém pracoval na začátku oddlužení, a proto získání takové částky pro dlužníka není reálné. Proto soud prvního stupně schválené oddlužení zrušil a rozhodl o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem. Odstavce III. a IV. výroku odůvodnil ustanovením § 246 odst. 1 insolvenčního zákona a odstavec V. výroku ustanovením § 245 odst. 1 insolvenčního zákona. Dále uvedl, že dlužník není podnikatelem, nemá více než 50 věřitelů, proto s poukazem na ustanovení § 314 insolvenčního zákona rozhodl o tom, že konkurs bude veden jako konkurs nepatrný.

Toto usnesení napadl dlužník odvoláním, a to v celém rozsahu. Uvedl, že chce znovu požádat o umožnění splnit splátkový kalendář, doplatit insolvenci a chce, aby byl konkurs zrušen. Uvedl, že pracuje v zahraničí na zakázce a že má zájem doplatit insolvenci do konce splátkového období.

S účinností od 1.1.2014 byl zákon č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Podle článku II. Přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb. ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je proto insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen IZ ).

Podle § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

S účinností od 1.1.2014 byl zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, změněn zákonem č. 293/2013 Sb. S ohledem na uvedená přechodná ustanovení insolvenčního zákona a § 7 insolvenčního zákona je rozhodným zněním pro přiměřené použití občanský soudní řád (dále jen o.s.ř. ) ve znění účinném od 1.1.2014.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 2, odst. 3 a odst. 5 o.s.ř.), při nařízeném jednání (u něhož dlužník svou neúčast omluvil, aniž by žádal o odročení), a poté, co doplnil dokazování aktuální zprávou insolvenčního správce, dospěl k následujícím závěrům.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá správnost skutkových zjištění uvedených soudem prvního stupně v odůvodnění napadeného usnesení, pokud jde o průběh oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře od června 2011 do vydání napadeného usnesení, zejména o zprávy insolvenčního správce z 25.8.2015, z 25.11.2015 a 22.2.2016, i pokud jde o průběh jednání ze dne 22.2.2016, k němuž se dlužník nedostavil a předem se omluvil. Při tomto jednání rovněž bylo konstatováno správcem, že dlužník momentálně není nikde zaměstnán. Odvolací soud tedy pro stručnost odkazuje v tomto směru na obsah odůvodnění napadeného usnesení.

Z provedeného dokazování zprávou insolvenční správkyně dlužníka z 27.4.2016 odvolací soud zjistil, že od poslední zprávy insolvenční správkyně ze dne 18.2.2016 (B-63) nedošlo ke změnám v tomto insolvenčním řízení. Na účet oddlužení dlužníka ve výše uvedeném období nebyla poukázána žádná částka. Z šetření insolvenční správkyně zjistila, že dlužník není ke dni 25.4.2016 evidován Úřadem práce České republiky-Krajskou pobočkou ve Zlíně, dlužník byl naposled evidován v evidenci uchazečů o zaměstnání v období od 11.9.2013 do 28.2.2014, dlužník dosud neuplatňoval nárok na žádné dávky státní sociální podpory a není veden v databázi Úřadu práce České republiky-Krajská pobočka ve Zlíně-Kontaktní pracoviště Zlín. Od 1.1.2015 do současné doby neeviduje ČSSZ žádného zaměstnance dlužníka, Od 1.1.2015 do současné doby dlužník nepobírá od ČSSZ žádný důchod či nemocenské dávky, dlužník má veden bankovní účet u spol. Fio banka, a.s.-č.ú. 2100468232/2010, přičemž zůstatek ke dni 23.3.2016 činil částku 134,40 Kč, dlužník není v evidenci OSSZ jako zaměstnavatel, ani jako zaměstnanec. Dlužník je veden jako OSVČ u OSSZ Zlín, a to od 1.3.2014 dosud, je nositelem živnostenského oprávnění s předmětem činnosti výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona od 10.1.1995 na dobu neurčitou a Zámečnictví, nástrojářství od 30.12.2013 na dobu neurčitou.

Na základě obsahu spisu a po doplnění dokazování aktuální zprávou insolvenční správkyně se odvolací soud zcela ztotožňuje i s právním hodnocením skutkového stavu uvedeným soudem prvního stupně v odůvodnění napadeného usnesení. Přestože dlužník v odvolání tvrdil, že již je zaměstnán, a to v zahraničí, od února 2016 do vydání tohoto usnesení ničeho na oddlužení nezaplatil a i v předchozím období platil jen nepravidelně. Nelze dovozovat, že by byl schopen do konce pětileté lhůty trvání oddlužení, tj. do 25.6.2016, zaplatit alespoň 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů a dluh na odměně a hotových výdajích insolvenčního správce, tj. doplatit částku 362.410 Kč. Přitom lhůta pěti let, která je stanovena dlužníku ke splácení pohledávek věřitelů při schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, je lhůtou konečnou, tedy nejzazší, a její počátek je určen termínem první splátky, který je určen v rozhodnutí o schválení oddlužení (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, sen. zn. 29 NSČR 12/2013, ze dne 28.2.2013, publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek pod R 77/2013). Přitom v přezkoumávané věci termín první splátky byl určen v rozhodnutí o schválení oddlužení do 25.6.2011, takže oddlužení končí v případě dlužníka 25.6.2016. Dle závěru odvolacího soudu není tedy schopen dlužník s ohledem na výši svých příjmů do této lhůty zákonem požadovanou minimální částku 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů doplatit. Soud prvního stupně proto správně aplikoval ustanovení § 418, a to odstavce 1, písm. a) a b) IZ a schválené oddlužení zrušil a rozhodl o řešení dlužníkova úpadku konkursem, neboť se ukázalo, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, a dlužník rovněž neplní podstatné povinnosti dle schváleného způsobu oddlužení.

Odvolací soud proto podle ustanovení § 219 o.s.ř. (§ 7 IZ) napadené usnesení soudu prvního stupně v odstavcích I. a II. výroku jako věcně správné potvrdil.

Proti odstavcům III. až VI. výroku usnesení soudu prvního stupně není odvolání přípustné, neboť v odstavcích III. až V. je pouze deklarováno postavení insolvenčního správce a účinky prohlášení konkursu citací zákonného textu, a proti rozhodnutí o tom, že konkurs bude veden jako konkurs nepatrný v odstavci VI. výroku není odvolání přípustné dle výslovného znění ustanovení § 314 odst. 4 IZ. Soud prvního stupně v tomto směru rovněž dlužníka správně poučil, že proti odstavcům III. až VI. výroku není odvolání přípustné. V tomto rozsahu proto odvolací soud odvolání dlužníka odmítl podle ustanovení § 218, písm. c) o.s.ř.

P o u č e n í : Proti odstavci I. výroku tohoto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Proti odstavci II. výroku tohoto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a insolvenčnímu správci se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

Olomouc 12. května 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Ivana Waltrová v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu