2 VSOL 531/2016-A-20
KSBR 44 INS 25208/2015 2 VSOL 531/2016-A-20

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Vojtěcha Brhla v insolvenční věci dlužnice Ludmily anonymizovano , anonymizovano , identifikační číslo 48519863, bytem v Brně, Pod Kaštany 2287/14, PSČ 616 00, o insolvenčním návrhu dlužnice, rozhodl o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11.3.2016, č. j. KSBR 44 INS 25208/2015-A-15,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Brně (dále jen insolvenční soud ) zastavil insolvenční řízení. Insolvenční soud postupoval podle § 108 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ ), když dlužnice ve stanovené lhůtě nesplnila povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč uloženou jí usnesením ze dne 9.10.2015. Dále insolvenční soud vysvětlil účel zálohy na náklady insolvenčního řízení a zdůraznil, že dlužnice byla poučena o následcích nezaplacení zálohy.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Tvrdila, že insolvenční soud nekompromisně využil možnost danou mu zákonem, ačkoliv vzhledem k závazkům dlužnice je zřejmé, že dlužnice není schopna požadovanou zálohu složit, když je vůči ní vedeno mnoho exekucí. Nemá tedy ani možnost si našetřit či získat půjčku k úhradě zálohy. Dále uvedla, že exekuce mohou být přerušeny pouze rozhodnutím o úpadku. Dostává se do zcela neřešitelné situace a v jejích možnostech je uhradit na záloze částku 5.000 Kč. Navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že insolvenční řízení se nezastavuje.

Podle § 7 věty první IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních. V dané věci se přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 293/2013 Sb.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 108 odst. 1, 2 věty první IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Podle odstavce 3, nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Předně je nutno uvést, že insolvenční soud učinil ve věci správná zjištění, na základě kterých dospěl ke správným skutkovým závěrům. Proto je možno pro stručnost odkázat na zjištění a závěry uvedené v napadeném usnesení. Dlužnice ani skutkový stav věci ve svém odvolání nezpochybňovala. Lze pouze doplnit, že insolvenční soud uložil dlužnici povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč usnesením ze dne 9.10.2015, č. j. KSBR 44 INS 25208/2015-A-4, které potvrdil Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 22.2.2016, KSBR 44 INS 25208/2015, 2 VSOL 1173/2015-A-11.

Pro posouzení věcné správnosti napadeného usnesení je rozhodné, zda dlužník jako insolvenční navrhovatel zálohu na náklady insolvenčního řízení zaplatil či nikoliv, a dále skutečnost, zda v mezidobí (v době po vydání rozhodnutí o uložení povinnosti k úhradě zálohy) se majetková situace dlužníka změnila natolik, že trvat na uhrazení zálohy by bylo zbytečné (například, že dlužník disponuje dostatečnými finančními prostředky, z nichž bude možno bez obtíží hradit hotové výdaje i předpokládanou odměnu insolvenčního správce), případně jsou tu takové okolnosti, pro něž je řešení úpadku dlužníka nezbytné nebo obecně žádoucí. Přitom pravidelným postupem insolvenčního soudu v případě, kdy insolvenční navrhovatel nezaplatí zálohu na náklady insolvenčního řízení, přestože mu byla záloha pravomocně uložena rozhodnutím podle § 108 odst. 1 IZ, by mělo být vydání usnesení o zastavení insolvenčního řízení, neboť náklady insolvenčního řízení (odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce) by neměly být hrazeny státem (§ 38 odst. 2 IZ). S přihlédnutím k tomu by měl být vykládán i § 108 odst. 3 IZ (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.9.2013, sen. zn. 29 NSČR 39/2013, přístupné na webových stránkách Nejvyššího soudu).

V přezkoumávané věci z obsahu spisu nevyplývá, že by se majetková situace dlužnice změnila natolik, že trvat na uhrazení zálohy by bylo nadbytečné. Dlužnice ani netvrdila, že od doby vydání rozhodnutí o uložení povinnosti k úhradě zálohy by její majetková situace doznala nějakých změn. Dále je zásadní, že dlužnice zálohu na náklady insolvenčního řízení nezaplatila (a to ani v průběhu tohoto odvolacího řízení). Tato skutečnost zcela nepochybně plyne z obsahu spisu a dlužnice ji rovněž nezpochybňuje. Odvolací soud neshledal v posuzované věci ani žádné okolnosti, pro něž by bylo řešení úpadku dlužnice nezbytné nebo obecně žádoucí.

Z pohledu přezkumu správnosti odvoláním napadeného usnesení nejsou rozhodné důvody, pro které insolvenční soud uložil (pravomocně) dlužnici povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení. Jinak řečeno, v dané fázi řízení odvolacímu soudu již nepřísluší přezkoumávat, zda byly splněny podmínky pro uložení povinnosti zaplatit zálohu. Argumentace dlužnice ústící v její závěr, že insolvenční soud nekompromisně využil zákonné možnosti, ačkoliv dlužnice vzhledem ke svým závazkům není dlouhodobě schopna zálohu zaplatit, je tedy nevýznamná.

Na základě výše uvedených důvodů dospěl odvolací soud k závěru, že napadené usnesení o zastavení insolvenčního řízení podle § 108 odst. 3 IZ je věcně správné, a proto je podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka

posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Dlužnici se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 19. května 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu