2 VSOL 530/2016-A-23
KSBR 45 INS 15204/2015 2 VSOL 530/2016-A-23

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Brhla a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Lukáše anonymizovano , anonymizovano , bytem ve Znojmě, Sokolovská 2867/1, PSČ 671 81, identifikační číslo 87127954, zastoupeného JUDr. Radkem Navrátilem, advokátem, se sídlem v Brně, Rooseveltova 6/8, PSČ 602 00, o insolvenčním návrhu dlužníka s návrhem na povolení oddlužení, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. března 2016, č. j. KSBR 45 INS 15204/2015-A-15,

t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. března 2016, č. j. KSBR 45 INS 15204/2015-A-15, se p o t v r z u j e .

O d ů v o d n ě n í:

V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Brně (dále jen insolvenční soud ) zastavil insolvenční řízení ve věci dlužníka pro nezaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení. Návrhem na zahájení insolvenčního řízení ze dne 20.5.2015 se dlužník domáhal vydání rozhodnutí o svém úpadku a jako řešení navrhl oddlužení. Usnesením ze dne 18.6.2015 č.j. KSBR 45 INS 15204/2015-A-7 uložil soud dlužníkovi, aby ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci daného usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. Toto rozhodnutí bylo řádně odůvodněno a dlužník byl i poučen o skutečnostech, že nebude-li záloha ve lhůtě zaplacena, může být řízení zastaveno. Usnesení č.j. KSBR 45 INS isir.justi ce.cz

15204/2015-A-7 bylo doručeno právnímu zástupci dlužníka dne 8.7.2015, který proti němu podal včasné odvolání. Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 26.1.2016 č.j. KSBR 45 INS 15204/2015, 2 VSOL 878/2015-A-12, potvrdil napadené usnesení a toto nabylo právní moci dne 26.1.2016. Záloha na náklady insolvenčního řízení měla být tedy uhrazena do dne 29.1.2016. Tato však dle sdělení účtárny insolvenčního soudu ze dne 8.3.2016 nebyla ve stanovené lhůtě uhrazena, a to ani ke dni 7.3.2016. Insolvenční soud tedy dle § 108 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), řízení zastavil.

Proti tomuto usnesení podal navrhovatel-dlužník odvolání, ve kterém uvedl, že nemůže zaplatit jako zálohu na náklady insolvenčního řízení částku 50.000 Kč, protože nevlastní žádné nemovitosti, které by bylo možné zpeněžit se souhlasem insolvenčního správce, s věcmi tvořící majetkovou podstatu nemůže nijak disponovat a žádné další volné finanční prostředky nemá, na jeho příjmy ze zaměstnání je stále veden výkon rozhodnutí. Dlužník dále navrhl, aby odvolací soud rozhodl tak, že navrhovatel nemá povinnost zaplatit poplatek pro náklady insolvenčního řízení, protože je možné tento poplatek uhradit následně prodejem věcí z majetkové podstaty. Uloženou povinností je navrhovateli bráněno domáhat se práva soudní cestou. Odvolatel proto navrhl, aby bylo napadené usnesení zrušeno a věc byla vrácena k dalšímu rozhodnutí.

S účinností od 1. 1. 2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Insolvenční návrh dlužník podal soudu dne 20.5.2015, proto s ohledem na přechodná ustanovení tohoto zákona je třeba věc posoudit podle zákona č. 182/2006 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen IZ ).

Podle § 7 věty první IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních. V dané věci se přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 293/2013 Sb.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 108 odst. 1 a odst. 2 věty prvé IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Podle § 108 odst. 3 IZ, nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Předně považuje odvolací soud za nutné uvést, že insolvenční soud učinil ve věci správná zjištění, na základě kterých dospěl ke správným skutkovým závěrům. Proto lze na tato zjištění a závěry insolvenčního soudu zcela odkázat.

Insolvenční soud posoudil věc správně i po právní stránce. Dlužníkovi soud vysvětlil, z jakých důvodů a pro jaký účel mu byla uložena k úhradě záloha na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci předmětného rozhodnutí. Toto rozhodnutí bylo dokonce v odvolacím řízení (vedeném na základě podaného odvolání dlužníka) odvolacím soudem potvrzeno a právní moci nabylo dne 26.1.2016. Avšak ani do dne 7.3.2016 nebyla daná záloha na náklady insolvenčního řízení navrhovatelem uhrazena. Insolvenční soud navrhovatele řádně poučil o skutečnostech, které mohou nastat v případě neuhrazení této zálohy. Účelem zálohy je zejména umožnit výkon činnosti insolvenčního správce od zjištění úpadku a překlenout nedostatek pohotových finančních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení do doby, než bude možné zpeněžit majetkovou podstatu. Za náklady insolvenčního řízení lze přitom považovat hotové výdaje vynaložené na pořízení soupisu majetkové podstaty, její správu a náklady zpeněžování, mezi něž patří především cestovné, náklady na ocenění majetkové podstaty, správní poplatky, inzerce, účetní služby. Insolvenčního navrhovatele nezbavuje povinnosti uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ani skutečnost, že na její úhradu nemá dostatečné finanční prostředky. Jelikož k uhrazení předmětné zálohy ze strany navrhovatele-dlužníka nedošlo, insolvenční soud správně insolvenční řízení ve věci dlužníka zastavil.

Odvolací soud považuje za nutné zdůraznit, že pro posouzení věcné správnosti odvoláním napadeného usnesení je nerozhodné posuzování důvodů, pro které byla záloha na náklady insolvenčního řízení soudem prvního stupně dlužníku uložena, neboť dlužníku byla tato povinnost uložena nyní již pravomocným rozhodnutím soudu. Z tohoto důvodu je pro posouzení věcné správnosti napadeného rozhodnutí rozhodná pouze skutečnost, zda dlužník jako insolvenční navrhovatel zálohu na náklady insolvenčního řízení zaplatil či nikoliv, a dále skutečnost, zda v mezidobí (v době po vydání rozhodnutí o uložení povinnosti zaplatit zálohu) se majetková situace dlužníka změnila natolik, že trvat na uhrazení zálohy bude nadbytečné (například že dlužník disponuje dostatečnými finančními prostředky, z nichž bude možno bez obtíží hradit hotové výdaje i předpokládanou odměnu insolvenčního správce), případně jsou tu takové okolnosti, pro něž je řešení úpadku dlužníka nezbytné nebo obecně žádoucí. Přitom pravidelným postupem insolvenčního soudu v případě, kdy insolvenční navrhovatel nezaplatí zálohu na náklady insolvenčního řízení, přestože mu byla záloha pravomocně uložena rozhodnutím podle ustanovení § 108 odst. 1 IZ, by mělo být vydání usnesení o zastavení insolvenčního řízení, neboť náklady insolvenčního řízení (odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce) by neměla být hrazena státem (§ 38 odst. 2 IZ). S přihlédnutím k tomu by mělo být vykládáno i ustanovení § 108 odst. 3 IZ (k tomu viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 29 NSČR 39/2013 ze dne 27.9.2013 přístupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu).

Navíc v přezkoumávané věci z obsahu spisu ani z odvolání dlužníka nevyplývá, že by se majetková situace dlužníka změnila natolik, že trvat na uhrazení zálohy bude nadbytečné, jakož i že jsou dány takové okolnosti, pro něž je řešení úpadku dlužníka nezbytné nebo obecně žádoucí.

Odvolací námitky dlužníka nepovažuje odvolací soud za důvodné. Insolvenční soud vysvětlil účel a smysl stanovené zálohy na náklady insolvenčního řízení, toto rozhodnutí bylo odvolacím soudem potvrzeno, navrhovatel byl řádně poučen o následcích nezaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, po jejímž nezaplacení muselo být insolvenční řízení dle § 108 odst. 3 IZ zastaveno. Na stavu dané věci nemění nic ani to, že navrhovatel ve svém odvolání uvedl skutečnost, že nemá na úhradu předmětné zálohy dostatečné finanční prostředky.

Z těchto důvodů odvolací soud napadené rozhodnutí insolvenčního soudu podle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se doručuje i zvláštním

způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 20. září 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Vojtěch Brhel v.r. Renáta Hrubá předseda senátu