2 VSOL 53/2012-A-21
KSBR 37 INS 10038/2011 2 VSOL 53/2012-A-21

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci dlužnice Hany anonymizovano , anonymizovano , bytem Dukelských hrdinů 77, 695 01 Hodonín, rozhodl o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4.1.2012, č. j. KSBR 37 INS 10038/2011-A-15,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně (dále též jen insolvenční soud či soud ) odmítl insolvenční návrh dlužnice. Na odůvodnění uvedl, že dlužnice se návrhem ze dne 7.6.2011, spojeným s návrhem na povolení oddlužení, domáhala zjištění svého úpadku a jeho řešení povolením oddlužení splátkovým kalendářem. Soud usnesením ze dne 14.12.2011 vyzval dlužnici, aby ve lhůtě sedmi dnů od doručení doplnila insolvenční návrh, tak, že opraví seznam závazků a současně byla dlužnice poučena o tom, že pokud insolvenční návrh ve stanovené lhůtě nedoplní, soud jej odmítne. Podáním datovaným 20.12.2011, doručeným soudu dne 22.12.2011, dlužnice požádala o prodloužení lhůty pro doplnění seznamu závazků. Po té soud, s odkazem na zásadu rychlosti insolvenčního řízení a s tím, že lhůta k doplnění insolvenčního návrhu a návrhu na povolení oddlužení je zákonnou lhůtou, kterou nelze prodloužit, a současně dle § 83 IZ nelze prominout její zmeškání, postupoval podle § 128 odst. 2 IZ a insolvenční návrh dlužnice odmítl, aniž by se její žádostí o prodloužení lhůty k doplnění zabýval. Vadu seznamu závazků spatřoval v tom, že dlužnice v něm neoznačila žádného zajištěného věřitele, ačkoliv z výpisu z katastru nemovitostí, připojeného k návrhu, vyplývá, že na nemovitosti ve vlastnictví dlužnice vázne zástavní právo ve prospěch věřitelů FAST HYPO, a.s. a PRIVAT-FIN, s.r.o. Proto dlužnice nesplnila základní podmínku , kterou ji zákon ukládá (§ 104 odst. 3 IZ).

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání, v němž soudu vytýkala přílišnou formálnost, v jejímž důsledku bylo porušeno její právo na spravedlivý proces. Odmítnutí návrhu z formalistických důvodů je podle ní rovněž odepřením spravedlnosti. Dlužnice vyslovila podiv nad tím, že pokud její insolvenční návrh již od počátku trpěl vadami, k jejich odstranění byla vyzvána až poté, co ve věci rozhodoval odvolací soud. Takovýto postup podle ní svědčí o tom, že teprve po rozhodnutí odvolacího soudu se insolvenční soud věcí začal zabývat. Dále uvedla, že pokud by byla vyzvána k doplnění dříve než bezprostředně před vánočními svátky, neocitla by se v obtížné situaci, kdy nebylo možno na žádost insolvenčního soudu reagovat. Proto se v odvolacím řízení domáhala zrušení napadeného usnesení a vrácení věci zpět insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení s tím, aby ji byla poskytnuta dodatečná lhůta pro doplnění návrhu.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně (§ 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.) aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

Z obsahu spisu vyplývá, že řízení bylo zahájeno dne 9.6.2011 insolvenčním návrhem dlužnice, spojeným s návrhem na povolení oddlužení, kterým žádala, aby soud rozhodl o jejím úpadku a oddlužení plněním splátkového kalendáře. V bodě 17 návrhu dlužnice uvedla jako předmět zajišťovacích práv rodinný dům č.p. 1690, stojící na parcele par. č. st. 1525, pozemek parc. č. 1525, vše zapsáno na LV č. 58 pro k.ú. a obec Hodonín. K návrhu připojila seznam závazků, v němž označila sedm závazků; tyto jsou označeny důvodem vzniku a věřitelem. Pod číslem 1 označila závazek z úvěrové smlouvy vůči věřiteli FAST HYPO, a.s., IČ 26 48 58 93, se sídlem Hradební 9, č.p. 768, 110 00 Praha a pod č. 3 závazek z titulu úvěrové smlouvy vůči věřiteli PRIVAT-FIN, s.r.o., IČ 26 97 25 14, se sídlem Vítězná 1228/13, 696 01 Rohatec. V seznamu majetku, připojeném k návrhu, označila nemovité věci (rodinný dům č.p. 1690 a pozemek parc. č. st. 1525, vše v k.ú. a obci Hodonín, jak jsou zapsány na LV č. 58 u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Hodonín), které jsou předmětem zajišťovacích práv ve prospěch věřitele FAST HYPO, a.s., zřízených na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 11.7.2004, č. 2004900029. Z dlužnicí předloženého výpisu z katastru nemovitostí, LV č. 58 pro k.ú. a obec Hodonín, vyplývá, že uvedené nemovitosti jsou ve společném jmění dlužnice a jejího manžela Vladislava Krále, na všech nemovitostech vázne zástavní právo smluvní pro FAST HYPO, a.s. a zástavní právo exekutorské, zřízené exekučním příkazem ze dne 16.8.2010 ve prospěch PRIVAT-FIN, s.r.o.

Usnesením, ze dne 14. prosince 2011 č.j. KSBR 37 INS 10038/2011-A-13, vyzval soud dlužnici k doplnění insolvenčního návrhu a k doplnění návrhu na povolení oddlužení. Ve vztahu k doplnění insolvenčního návrhu ji ve výroku I. usnesení soud poučil, aby v seznamu závazků zvlášť označila věřitele, o kterých je jí známo, že proti ní mají nebo uplatňují právo na uspokojení ze zajištění a uvedla je odděleně. Dále u pohledávek těchto věřitelů aby označila věci (práva a pohledávky či jiné majetkové hodnoty), u kterých se uplatňuje uspokojení ze zajištění, včetně údaje o tom, které movité věci se nacházejí v držení věřitele nebo třetí osoby, označila druh zajištění a důvod jeho vzniku a aby uvedla, zda a v jakém rozsahu právo na uspokojení ze zajištění popírá a proč. Dále byla ve výroku II. usnesení vyzvána k doplnění návrhu na povolení oddlužení a poučena o jeho způsobu (mimo jiné i k doplnění údajů o majetku, předložení znaleckého posudku na nemovitost v jejím vlastnictví a doložení příjmu ve výši 4.000,-Kč na základě smlouvy o pronájmu). Dlužnice byla poučena o tom, že pokud insolvenční návrh ve stanovené lhůtě nedoplní, insolvenční soud jej podle § 128 odst. 2 IZ odmítne.

Na tuto výzvu reagovala dlužnice podáním ze dne 20.12.2011, doručeným soudu dne 22.12.2011, v němž žádala o prodloužení lhůty pro doplnění svých návrhů o 30 dnů. Žádost zdůvodnila tím, že v době vánoc není schopna ve lhůtě sedmi dnů zajistit vypracování znaleckého posudku a z důvodu nepřítomnosti nájemce, který odjel na návštěvu o vánočních svátcích, není schopna zajistit čestné prohlášení o hrazení částky 4.000,-Kč měsíčně. Jako další důvod žádosti o prodloužení lhůty k doplnění uvedla, že s ohledem na obsah otázek hodlá vyhledat odbornou pomoc advokáta, což ve lhůtě 7 dnů nelze realizovat.

Poté insolvenční soud dne 4. ledna 2012 rozhodl napadeným usnesením.

Podle § 128 odst. 2 IZ, nejsou-li k insolvenčnímu návrhu připojeny zákonem požadované přílohy, nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti, určí insolvenční soud navrhovateli lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu. Tato lhůta nesmí být delší než 7 dnů; to neplatí, jde-li o insolvenční návrh podle § 98 odst. 1. Nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne.

Podle § 104 odst. 3 IZ, v seznamu závazků je dlužník povinen jako své věřitele označit všechny osoby, o kterých je mu známo, že vůči němu mají pohledávky nebo jiná majetková práva, nebo které vůči němu pohledávky nebo jiná majetková práva uplatňují. Jsou-li věřiteli dlužníka osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, které tvoří s dlužníkem koncern, musí dlužník tyto skutečnosti výslovně uvést. Dlužník v seznamu závazků stručně uvede, které z pohledávek svých věřitelů popírá co do důvodu nebo co do výše a proč. Má-li dlužník věřitele, o kterých je mu známo, že proti němu mají právo na uspokojení ze zajištění, nebo kteří toto právo proti němu uplatňují, uvede je odděleně. U pohledávek těchto věřitelů dále označí věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, u kterých se uplatňuje uspokojení ze zajištění, včetně údaje o tom, které movité věci se nacházejí v držení věřitele nebo třetí osoby, dále označení druhu zajištění a důvodu jeho vzniku. Dále dlužník uvede, zda a v jakém rozsahu právo na uspokojení ze zajištění popírá a proč.

Podle § 392 odst. 2 IZ v seznamu majetku dlužník kromě náležitostí uvedených v § 104 odst. 2 u každé položky tohoto seznamu uvede údaj o době pořízení majetku, o jeho pořizovací ceně a odhad obvyklé ceny majetku ke dni pořízení seznamu. Nejde-li o nemovitosti nebo o majetek, který slouží k zajištění, ocenění znalcem se nevyžaduje. V písemném souhlasu věřitele podle odstavce 1 písm. c) musí být uvedeno, jaká bude nejnižší hodnota plnění, na kterém se s dlužníkem dohodl; podpis věřitele musí být úředně ověřen.

Jak vyplývá ze shora uvedeného obsahu spisu, dlužnice v seznamu svého majetku označila nemovitosti, které jsou předmětem zajišťovacích práv ve prospěch věřitele FAST HYPO a.s. V seznamu svých závazků však tohoto věřitele neuvedla odděleně a u jeho pohledávky neuvedla druh zajištění (zástavní právo) a důvod jeho vzniku (smlouva ze dne 11.7.2004), ačkoli k insolvenčnímu návrhu, spojenému s návrhem na povolení oddlužení (dále též jen návrh ), připojila nejen úvěrovou smlouvu č. 2004900029, uzavřenou dne 11.7.2004, ale také zástavní smlouvu č. 2004900029, uzavřenou dne 11.7.2004 s tímto věřitelem, z níž se podává, že nemovitosti jsou zástavou, zajišťující závazek z této úvěrové smlouvy. Dále dlužnice k návrhu připojila výpis z Katastru nemovitostí, LV č. 58 pro k.ú. a obec Hodonín, v němž zapsáno exekutorské zástavní právo, váznoucí na nemovitostech ve prospěch zajištění pohledávky věřitele PRIVAT-FIN s.r.o. dle exekučního příkazu ze dne 16.8.2010. Lze tedy dovodit, že dlužnici muselo být dne 7.6.2011, kdy sepsala návrh, známo, že tito dva věřitelé mají vůči ní právo na uspokojení ze zajištění. Proto dlužnice měla tyto věřitele uvést v seznamu svých závazků odděleně a u jejich pohledávek uvést předmět zajištění, jeho druh a důvod vzniku. Pokud to neučinila, neobsahuje tento seznam závazků zákonné náležitosti dle § 104 odst. 3 IZ.

Ve vztahu k závazku vůči věřiteli FAST HYPO a.s. však údaje o jeho zajištění vyplývají ze seznamu majetku. Proto by podle odvolacího soudu bylo výrazem přepjatého formalismu, pokud by soud z důvodu tohoto nedostatku seznamu závazků dovozoval důsledky dle § 128 odst. 2 IZ.

U závazku vůči věřiteli PRIVAT-FIN s.r.o. však údaj o jeho zajištění z návrhu, seznamu závazků či seznamu majetku k dispozici není. Proto lze uzavřít, že dlužnice ve vztahu k pohledávce tohoto věřitele, odpovídající uvedenému závazku, neuvedla náležitosti vyžadované v ust. § 104 odst. 3 IZ. Proto ji insolvenční soud správně vyzval k doplnění insolvenčního návrhu (respektive doplnění náležitostí seznamu závazků jako jeho zákonné přílohy) ve lhůtě dle § 128 odst. 2 IZ.

Názor insolvenčního soudu, že lhůtu k doplnění příloh insolvenčního návrhu, stanovenou v ust. § 128 odst. 2 IZ (stejně jako lhůtu k doplnění příloh návrhu na povolení oddlužení, stanovenou v ust. § 393 odst. 1, 3 IZ), nelze prodloužit, však podle odvolacího soudu správný není. Lhůta sedmi dnů, stanovená jako maximální , je sice svou povahou procesní lhůtou, jejíž délku stanoví zákon, avšak nejedná se o zákonnou lhůtu ve smyslu § 55 o.s.ř, která by byla závazná jak pro účastníky, tak pro soud.

Z dikce ust. § 128 odst. 2 IZ vyplývá, že lhůta, která nesmí být delší než 7 dnů je závazná jen pro soud (jedná se o projev principu rychlosti insolvenčního řízení § 5, písm. a/ IZ, jak správně uvedl insolvenční soud v odůvodnění napadeného usnesení). Pro insolvenčního navrhovatele je však závazná lhůta určená soudem v usnesení, kterým jej vyzval k doplnění příloh insolvenčního návrhu. Jedná se proto o tzv. soudcovskou lhůtu stanovenou k doplnění procesního úkonu, na kterou se úprava § 83 IZ nevztahuje. Prodloužení soudem určené lhůty k provedení procesního úkonu insolvenční zákon nevylučuje.

Odvolací soud proto nesouhlasí s postupem insolvenčního soudu, který se žádostí dlužnice o prodloužení lhůty k doplnění nezabýval. Pokud dlužnice požádala o prodloužení lhůty k doplnění příloh insolvenčního návrhu a návrhu na povolení oddlužení, měl soud posoudit důvodnost její žádosti a o této žádosti rozhodnout (případně měl s odmítnutím insolvenčního návrhu vyčkat až po té, co by marně uplynula dlužnicí požadovaná prodloužená lhůta). Pokud tak neučinil, nezabýval se její žádostí, která není zjevně neopodstatněná, a odmítl insolvenční návrh pro vadu příloh, zatížil řízení vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava. Proto odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení (§ 219a odst. 1, písm. a/ o.s.ř.).

V dalším řízení insolvenční soud, pokud dlužnice sama po doručení tohoto usnesení nedoplní seznam závazků, který je přílohou insolvenčního návrhu, a neuvede zajištěné věřitele odděleně a ve vztahu k jejich pohledávkám (závazkům dlužnice vůči nim) neuvede, jaký její majetek tyto pohledávky zajišťuje, o jaké zajištění se jedná (např. zástavní právo), jak toto zajištění vzniklo (např. smlouvou, rozhodnutím exekutora) a zda popírá, že tito věřitelé mají právo na uspokojení svých pohledávek z tohoto majetku a proč, rozhodne o žádosti dlužnice o prodloužení lhůty k doplnění návrhu a po té, v závislosti na procesních úkonech dlužnice, bude v řízení dále postupovat.

Závěrem odvolací soud zdůrazňuje, že je třeba odlišovat insolvenční návrh od příloh, které musí být dle zákona připojeny k insolvenčnímu návrhu podávanému dlužníkem (§ 104 odst.1 IZ). V odlišení insolvenčního návrhu samotného a příloh insolvenčního návrhu spočívá odpověď na odvolací námitku dlužnice, která vyslovila podiv nad tím, že pokud její insolvenční návrh již od počátku trpěl vadami, byla vyzvána k jejich odstranění až poté, co ve věci rozhodoval odvolací soud. Dlužnice totiž nebyla vyzvána k odstranění vad insolvenčního návrhu , ale k odstranění vady seznamu závazků jako jedné ze zákonných příloh tohoto návrhu. Její insolvenční návrh je řádný (jak dovodil tento odvolací soud v usnesení ze dne 27.října 2011, č.j.

KSBR 37 INS 10038/2011, 2 VSOL 398/2011-A-11), ostatně odstraňovat jeho vady v insolvenčním řízení nelze (§ 128 odst. 1 IZ).

Nedůvodná je i odvolací námitka dlužnice, že její insolvenční návrh byl odmítnut z formalistických důvodů . Obsah seznamu majetku a seznamu závazků jako příloh insolvenčního návrhu stanoví zákon (tzv. zákonné přílohy, § 104 odst. 2, 3 IZ), který dlužníkovi ukládá uvést v seznamu závazků údaje o jejich zajištění. Pokud tyto údaje neplynou ze seznamu majetku, což se ve vztahu k závazku vůči věřiteli PRIVAT-FIN s.r.o. stalo, nelze požadavek soudu o jejich doplnění posuzovat jako formalistický.

V neposlední řadě je třeba odlišovat insolvenční návrh, kterým se zahajuje insolvenční řízení, od návrhu na povolení oddlužení, kterým dlužník soudu navrhuje způsob, jak řešit svůj případný úpadek (který však musí být nejprve zjištěn v řízení zahájeném insolvenčním návrhem). Na potřebě odlišení těchto dvou (samostatných) návrhů nemění nic ani to, že tzv. formulářový návrh na povolení oddlužení, zveřejněný na webových stránkách Ministerstva spravedlnosti České republiky, tyto dva návrhy z praktických důvodů spojuje do jednoho podání. Každý z těchto návrhů podávaných dlužníkem, musí být doložen přílohami (§ 104, § 392 IZ). Přitom obsah seznamu majetku, který je dlužník povinen připojit k insolvenčnímu návrhu (§ 104 odst. 2 IZ) a obsah seznamu majetku, který je dlužník povinen připojit k návrhu na povolení oddlužení (392 odst. 2 IZ), se zcela neshoduje. Odlišné jsou rovněž důsledky, které zákon spojuje s tím, pokud ani po výzvě soudu dlužník, který žádá o zjištění svého úpadku a jeho řešení oddlužením, vady některého ze seznamů neodstraní. Zatímco neodstranění vady seznamu majetku či závazků, který je přílohou insolvenčního návrhu, vede k odmítnutí tohoto návrhu a ukončení insolvenčního řízení, neodstranění vady seznamu majetku, který je přílohou návrhu na povolení oddlužení, vede k odmítnutí návrhu na povolení oddlužení a řešení dlužníkova úpadku konkursem (§ 393 odst. 3, § 396 IZ). O těchto důsledcích byla dlužnice řádně insolvenčním soudem poučena.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 22. března 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu