2 VSOL 523/2011-A-10
KSBR 26 INS 12757/2011 2 VSOL 523/2011-A-10

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužnice Jany anonymizovano , anonymizovano , bytem Bystřice nad Pernštejnem, Višňová 861, PSČ 593 01, zastoupené Mgr. Markem Čechem, obecným zmocněncem, bytem Kuřim, Na Královkách 930, PSČ 664 34, o insolvenčním návrhu dlužnice spojeným s návrhem na povolení oddlužení, rozhodl o jejím odvolání ze dne 13.7.2011 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29.7.2011, č.j. KSBR 26 INS 12757/2011-A-5,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29.7.2011, č.j. KSBR 26 INS 12757/2011-A-5, se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně s poukazem na ust. § 103 odst.1, odst. 2, § 3 odst. 1, odst. 2, § 128 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ) odmítl insolvenční návrh dlužnice s odůvodněním, že ačkoliv formulář návrhu na povolení oddlužení umožňuje, aby byl tento návrh podán zároveň jako insolvenční návrh (tím, že dlužník ve formuláři označí kolonku 21) a spojuje tak dva návrhy do jednoho podání, insolvenční soud však posuzuje každý návrh samostatně. Takto podaný návrh na povolení oddlužení musí v prvé řadě splňovat náležitosti samotného insolvenčního návrhu podle ust. § 103 IZ, zejména musí obsahovat vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících dlužníkův úpadek nebo hrozící úpadek. Insolvenční zákon zpřísnil požadavky na formální a obsahové náležitosti insolvenčních návrhů, zejména z hlediska jejich určitosti, srozumitelnosti a úplnosti. Tvrzení dlužníka osvědčující jeho úpadek či hrozící úpadek musí být tedy konkrétní a musí být uvedeno přímo v insolvenčním návrhu, jelikož přílohy a listiny nejsou jeho součástí (§ 103 odst. 3 IZ); k listinám připojeným k insolvenčnímu návrhu nelze přihlédnout, ledaže by se jednalo o řádný seznam majetku a závazků (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 2. 2009 čj. 29NSČR 7/2008-A-16 v insolvenční věci KSBR 31 INS 1583/2008, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 5. 2010 čj. 1 VSPH 342/2010-A-56 v insolvenční věci MSPH 93 INS 3469/2008). V přezkoumávaném případě insolvenční návrh dlužnice neobsahuje podstatné náležitosti, jelikož v něm nejsou úplně vylíčeny rozhodující skutečnosti osvědčující její úpadek. Mnohost věřitelů dlužnice sice lze dovodit z kolonky 14-16 formuláře, ze kterého vyplývá, že dlužnice má pět závazků vůči pěti věřitelům, přičemž pouze jeden z těchto závazků je vykonatelný. V rámci popisu rozhodujících skutečností dlužnice dále uvedla pouze to, že není schopna dlouhodobě plnit své závazky, je proti ní vedena exekuce, závazky má po splatnosti déle než tři měsíce a nemá příjmy. Dlužnice tak ve svém insolvenčním návrhu řádně nepopsala okolnosti třetího znaku úpadku, tedy o své platební neschopnosti, proto nelze z jejího tvrzení dovodit zda skutečně uplynula doba 3 měsíců od splatnosti alespoň dvou jejích závazků, když údaj o jejich splatnosti dlužnice pominula a tvrzení o tom, z jakého důvodu není dlužnice schopna své závazky plnit pak v návrhu zcela chybí (zda zastavila platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí). Tvrzení osvědčující úpadek musí být jednoznačná a konkrétní tak, aby se soud mohl insolvenčním návrhem dále zabývat. Jelikož účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, které mají dopad do poměrů dlužníka i třetích osob (§109-§ 111 IZ) nastávají prakticky okamžitě (§ 101 odst. 1 IZ), klade insolvenční zákon důraz na rychlost řízení a proto se očekává, že navrhovatel bude při podání insolvenčního návrhu postupovat s náležitou pečlivostí (srov. důvodová zpráva k ust. § 128 IZ) a podá soudu projednatelný návrh. Absence základních náležitostí insolvenčního návrhu a jeho neurčitost tak brání pokračování v řízení, neboť použití ust. § 43 občanského soudního řádu a vyzývat navrhovatele k odstranění vad, insolvenční zákon neumožňuje.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice včasné odvolání. Namítla, že při podání návrhu využila maximální možné volnosti, primárně kladla důraz na skutečnost, že všechny její závazky jsou po splatnosti více než 30 dnů, což je doloženo přílohami. Argumentace soudu, že jedna pohledávka ze všech je vykonatelná nemůže obstát, pro rozhodnutí o předlužení nemůže být definován počet exekučně vykonatelných závazků či závazků zajištěných pravomocným rozhodnutím. Klíčovým pro rozhodnutí o jejím předlužení a úpadku je skutečnost, že nemá dostatečné příjmy ani na pokrytí základních životních potřeb a nemůže tak řádně hradit ani své závazky. Jakýkoliv zásah exekutora, byť v jedné vykonatelné věci, by proti jejímu příjmu znamenal přímé sociální ohrožení její nezletilé dcery. Proto nenavrhovala způsob oddlužení a spoléhala na rozhodnutí soudu při předběžném přezkoumání jejího návrhu a taktéž předpokládá, že při zjištění neuspokojivého stavu, vyplývajícího z doložených podkladů, rozhodne soud o prohlášení konkursu a její návrh na oddlužení zamítne. Napadené rozhodnutí proto shledává neodpovídající doloženým podkladům a žádá odvolací soud, aby rozhodnutí nalézacího soudu zamítl, věc vrátil zpět s pokynem k prohlášení konkursu na její majetek.

Podle § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen též o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.) a aniž by ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Podle ust. § 103 odst. 2 IZ musí být v insolvenčním návrhu uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Dle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit.

K posledně uvedené podmínce ust. § 3 odst. 2 IZ dále stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků nebo b) je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 3 odst. 3 IZ dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Dle § 3 odst. 4 IZ jde o hrozící úpadek dlužníka tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků.

Ustanovení § 128 odst. 1 IZ stanoví postup pro případ, že návrh na zahájení insolvenčního řízení neobsahuje všechny zákonem předepsané náležitosti, případně je návrh nesrozumitelný či neurčitý, a pro tyto vady nelze pokračovat v řízení. V takovém případě se ust. § 43 o.s.ř. (týkající se výzvy k odstranění vad či doplnění návrhu) nepoužije, soud musí vadný návrh v souladu s ust. § 128 odst. 1 IZ odmítnout.

Jak správně uvedl již soud prvního stupně v napadeném usnesení dlužník, který tvrdí, že je v úpadku, popřípadě hrozícím úpadku, a který navrhuje, aby jeho úpadek byl řešen oddlužením, je povinen podat návrh na oddlužení spolu s insolvenčním návrhem. Návrh na povolení oddlužení lze podle ust. 391 odst. 2 IZ podat pouze na předepsaném formuláři, který umožňuje, aby jej dlužník využil i k podání insolvenčního návrhu. Přestože návrh na povolení oddlužení, který je podáván spolu s insolvenčním návrhem, je podáván na jediném formuláři, jde obsahově o návrhy dva-jednak samotný insolvenční návrh dle ust. 103 a 104 IZ a dále návrh na povolení oddlužení dle ust. § 391 a 392 IZ. Podmínkou pro projednání návrhu na povolení oddlužení je podání bezvadného insolvenčního návrhu. Insolvenční soud se proto musí nejprve zabývat tím, zda insolvenční návrh splňuje náležitosti stanovené v ust. § 103 IZ. Dlužník je zejména povinen v tomto návrhu vylíčit všechny rozhodující skutečnosti, které osvědčují jeho úpadek. To znamená, že musí tvrdit zcela konkrétní skutečnosti, ze kterých vyplývají znaky úpadku dle ust. § 3 odst. 1 IZ a na základě nichž lze dovodit, že má více věřitelů (nejméně dva), peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen plnit.

V přezkoumávaném případě dlužnice podala insolvenční návrh a současně podala na předepsaném formuláři návrh na oddlužení, v nichž uvedla, že není podnikatelkou, je zaměstnána u společnosti ROTTER, s.r.o. s měsíčním příjmem ve výši zákonem stanovené minimální měsíční mzdy 8.000,-Kč (konkrétně cca 7.120,-Kč), po rozvodu manželství dne 16.3.2011 zůstala sama s 3 dcerami, dvě nar. 4.4.1993 a nezl. Kristýnou nar. 12.7.1999. Dvě starší dcery (Veronika a Klára) ukončily studium a snaží se vydělávat na další studia, výživné na ně nedostává, na nejmladší dceru dostává výživné 1.400,-Kč. Její příjem tak činí 8.520,-Kč. Z toho hradí nájemné a služby cca 7.000,-Kč, zůstává jí 1.520,-Kč. Z tohoto důvodu není schopna dlouhodobě plnit své závazky, které má po splatnosti déle než 3 měsíce, je proti ní vedena exekuce, další závazky jsou vůči ní nevymahatelné. Dále uvedla, že má 4 nevykonatelné a jeden vykonatelný závazek vůči 5 věřitelům (které v návrhu označila), celkem závazky ve výši 165.510,52,-Kč, které nejsou zajištěny. Z návrhu vyplývá i to, že ohledně jednoho vykonatelného závazku je vůči ní vedena exekuce. S ohledem na její současné příjmy a výhled do budoucna, nelze dle tvrzení dlužnice předpokládat, že by v následujících 5 letech byla schopna uhradit svým věřitelům 30% jejich pohledávek a k tomu předpokládané náklady insolvenčního řízení, přesto tento návrh, spojený s návrhem na oddlužení považuje za poslední více nereálnou šanci, jak se dostat z trýznivé životní situace. Pokud by soud po ní nepožadoval zálohu na náklady insolvenčního řízení a umožnil jí splácet po dobu 5 let alespoň

30% závazků, což je v jejím případě 49.653,-Kč, znamenalo by to pro ni měsíční výdaj cca 830,-Kč, což už by s pomocí dobrých lidí snad nějak zvládla . Návrh na oddlužení proto nepodává s konkrétním návrhem způsobu oddlužení. Bydlí v bytě, který patří bytovému družstvu, nájemní smlouva je každý rok obnovována.

Jak správně zjistil soud prvního stupně z insolvenčního návrhu dlužnice k okolnostem osvědčujícím její úpadek je seznatelné pouze to, že dlužnice má více věřitelů, které náležitě označila včetně jejich adres a výše jejich pohledávek. Dále dlužnice, ovšem již bez uvedení konkrétních údajů (faktů), tvrdí, že pohledávky těchto věřitelů nehradí déle jak 3 měsíce po jejich splatnosti, jedna vykonatelná pohledávka je vymáhána exekučně. Povinnou přílohu a to seznam svých závazků, s označením svých věřitelů včetně adres, výše závazků a dat jejich splatnosti (ve smyslu ust. § 104 IZ) dlužnice k návrhu nepředložila. Doložila toliko listiny jimiž hodlá svůj úpadek dokládat.

Nicméně bez konkrétních (alespoň bližších) údajů o splatnosti každého z jednotlivých závazků dlužnice (vyjma jednoho vykonatelného, ohledně něhož je od roku 2010 vedena vůči dlužnici exekuce), to je zda jsou splatné týdně, měsíčně apod., dále bez konkrétních údajů od kdy dlužnice své závazky vůči zbývajícím věřitelům s nevykonatelnými pohledávkami nehradí, případně od kdy zastavila vůči těmto věřitelům své platby, však nelze, a to ani při vší snaze z takto podaného insolvenčního návrhu dovodit, zda je dlužnice skutečně v úpadku ve formě platební neschopnosti ve smyslu ust. § 3 odst. 1 IZ. Úpadek ve formě předlužení (§ 3 odst. 3 IZ) u dlužnice nepřichází v úvahu, neboť, jak sama uvedla, není podnikatelkou a její závazky nepochází z podnikání.

Odvolací soud proto shodně s prvostupňovým soudem uzavírá, že takto podaný insolvenční návrh vykazuje vady, není projednatelný, a proto brání soudu v předmětném insolvenčním řízení dál pokračovat a zabývat se rovněž návrhem dlužnice na její oddlužení. Jelikož ust. § 128 odst. 1 věty druhé IZ vylučuje, aby insolvenční soud vyzýval navrhovatele (v daném případě dlužnici) k opravě jejího insolvenčního návrhu, proto postupoval soud prvního stupně zcela správně, pokud insolvenční návrh dlužnice dle tohoto zákonného ustanovení bez dalšího odmítl.

Z uvedených důvodů postupoval odvolací soud dle ust. § 219 o.s.ř. a napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

Jen pro úplnost odvolací soud v závěru na adresu dlužnice (vzhledem k odvolacím námitkám) dodává, že i když je insolvenční navrhovatel povinen k insolvenčnímu návrhu připojit listinné důkazy, prokazující jeho úpadek, nicméně tyto přílohy a listiny nejsou součástí insolvenčního návrhu (§ 103 odst. 4 IZ). Okolnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek je insolvenční navrhovatel (včetně dlužníka) povinen srozumitelně a určitě vylíčit přímo v návrhu. Přílohy a listiny připojené k insolvenčnímu návrhu (vyjma povinných příloh ze zákona, jako jsou seznamy závazků a majetku, které však dlužnice ke svému návrhu nepředložila) insolvenční soud posuzuje až v souvislosti s hodnocením, zda jimi byl tvrzený úpadek či hrozící úpadek skutečně osvědčen. To ovšem předpokládá projednatelný insolvenční návrh, což není přezkoumávaný případ.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Brně (§ 239 odst. 3, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem. Lhůta k podání dovolání začíná dlužníkovi běžet ode dne, kdy mu bude usnesení doručeno zvláštním způsobem (§ 74, § 75 IZ).

V Olomouci dne 28. listopadu 2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu