2 VSOL 520/2011-A-16
KSBR 31 INS 9633/2011 2 VSOL 520/2011-A-16

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužníka GARANT LOGISTIK, s.r.o., identifikační číslo: 255 19 611, se sídlem Brno, Zvonařka 408/16, PSČ 617 00, o insolvenčním návrhu navrhovatele Václava anonymizovano , anonymizovano , podnikatele, identifikační číslo: 401 20 236, místo podnikání Jičín, Soudná 53, PSČ 506 01, zastoupeného Mgr. Dmitrijem Pavlenko, advokátem, se sídlem Jičín, Valdštejnovo náměstí 76, PSČ 506 01, rozhodl o odvolání navrhovatele ze dne 25.7.2011 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14.7.2011, č.j. KSBR 31 INS 9633/2011-A-11,

t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14.7.2011, č.j. KSBR 31 INS 9633/2011 -A-11 se m ě n í takto:

Navrhovateli Václavu Benešovi se zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení n e u k l á d á.

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně s poukazem na ust. § 108 odst. 1, odst. 2 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ) uložil navrhovateli, aby ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil na specifikovaný účet soudu vedený u České národní banky-pobočka Brno nebo v hotovosti na pokladně podepsaného soudu zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V důvodech soud prvního stupně uvedl, že podáním doručeným soudu 3.6.2011 se navrhovatel domáhal vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka a jeho řešení konkursem. Vyhláškou č.j. KSBR 31 INS 9633/2011-A-2 ze dne 3.6.2011, která byla zveřejněna v insolvenčním rejstříku téhož dne v 09:09 hod., soud oznámil zahájení insolvenčního řízení dlužníka. Dle sdělení statutárního orgánu dlužníka dlužník nedisponuje majetkem a rovněž účetní závěrka dlužníka soudu nebyla doručena. Proto soud dospěl k závěru, že je nutno navrhovateli uložit zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, neboť je to nutné ke krytí nákladů tohoto řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Výši zálohy soud určil v maximální možné výši 50.000,-Kč, a to s ohledem na skutečnost, že smysl zálohy na náklady insolvenčního řízení spočívá v tom, že záloha umožní působení insolvenčního správce bezprostředně po vydání rozhodnutí o úpadku, tedy v době, kdy výdaje na činnost insolvenčního správce nelze dosud krýt z výtěžku zpeněžení podstaty. Za takovéto výdaje lze především považovat poštovné, telekomunikační poplatky, cestovní náklady atd., dále pak náklady ocenění a zpeněžení majetkové podstaty, správní poplatky, apod. Jak se zpravidla ukazuje, není možné úhradu těchto výdajů odkládat až do doby, kdy se podaří zpeněžením majetkové podstaty získat finanční prostředky. Právě naopak, tyto výdaje, zejména poštovné, telekomunikační poplatky, cestovní náklady, inzerce (tedy zvlášť náklady spojené se zpeněžováním), je nutno hradit ihned. Bez pohotových finančních prostředků, zajištěných právě složením zálohy, nemůže insolvenční správce svou funkci řádně vykonávat. Vzhledem k tomu, že nelze spravedlivě požadovat, aby tyto výdaje byly hrazeny insolvenčním správcem z jeho vlastních zdrojů a následně pak z rozpočtových prostředků Krajského soudu v Brně, byl navrhovatel k zaplacení zálohy vyzván. Současně soud poskytl navrhovateli poučení, že pokud nebude záloha ve stanovené lhůtě zaplacena, může soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání (§ 108 odst. 3 IZ) a že prominutí zmeškání lhůty není v insolvenčním řízení přípustné (§ 83 IZ).

Proti tomuto usnesení podal navrhovatel včasné odvolání, v němž s uloženou povinností nesouhlasil s tím, že soud je sice oprávněn tuto povinnost uložit, avšak jen v případě, kdy prostředky ke krytí nákladů řízení nelze zajistit jinak. Přitom je nutno vycházet z aktuálních potřeb insolvenčního řízení. V daném případě je možno prostředky na náklady insolvenčního řízení zajistit jiným způsobem a navíc se výše zálohy jeví odvolateli vysoká. Tvrzení statutárního orgánu, že nedisponuje majetkem a že nemá účetní uzávěrku, není důvodem k tomu se domnívat, že dlužník nemá žádný finanční majetek. Navrhovateli je totiž známo ze spisů soudního exekutora JUDr. Kamila Součka (sp. zn. mj. 083 EX 687/08, EX 734/09 a dalších), že jmenovaný exekutor zpeněžil část majetku dlužníka v současné chvíli na svém účtu zdržuje značnou část finančních prostředků ve výši cca 1 mil. Kč. Zprávu o přesné výši vymožené a zadržované částky je možno od tohoto exekutora vyžádat. Exekuce dosud nebyla ukončena a vymožené finanční prostředky mohou být použity k úhradě nákladů insolvenčního řízení. Navrhovatel k podání předmětného návrhu přistoupil až po té, kdy výše jeho pohledávky za dlužníkem dosáhla 1,5 mil. Kč. Chováním dlužníka se navrhovatel dostal do finančních problémů a hradit zálohu v požadované výši není v současné chvíli schopen. Navrhl zrušení napadeného usnesení.

Ke svému odvolání odvolatel mimo jiné předložil přípis exekutora JUDr. Kamila Součka ze dne 10.6.2011 adresovaný právnímu zástupci navrhovatele, ve věci sp. zn. 083 EX 687/08 z něhož vyplývá, že ve věci oprávněného Václava anonymizovano (navrhovatele) proti povinnému GARANT LOGISTIK s.r.o. (dlužníkovi) nelze po zahájení insolvenčního řízení provést exekuci, která by postihovala majetek povinného, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty (§ 109 odst. 1 písm. c/ IZ). Do zahájení insolvenčního řízení bylo v této věci exekutorem vymoženo pro oprávněného 69.000,-Kč.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ, se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž by ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání navrhovatele nelze upřít opodstatněnost.

Jak již konstatoval soud prvního stupně podle ust. § 108 odst. 1 a 2 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak a to až do částky 50.000,-Kč.

Ustanovení § 109 odst. 1 IZ se zahájením insolvenčního řízení se spojuje mimo jiné tyto účinky : a) pohledávky a jiná práva týkající se majetkové podstaty nemohou být uplatněny žalobou, lze-li je uplatnit přihláškou, b) právo na uspokojení ze zajištění, které se týká majetku ve vlastnictví dlužníka nebo majetku náležejícího do majetkové podstaty, lze uplatnit a nově nabýt jen za podmínek stanovených tímto zákonem, to platí i pro zřízení soudcovského zástavního práva na nemovitostech, které bylo navrženo po zahájení insolvenčního řízení, c) výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit, nelze jej však provést.

Z obsahu spisu vyplývá, že věřitel v návrhu tvrdí své vykonatelné pohledávky vůči dlužníkovi v celkové výši cca 1.857.323,-Kč a z návrhu vyplývá i to, že věřitel se zaplacení svých nároků domáhal v rámci exekučního řízení u Exekutorského úřadu v Náchodě, prováděném exekutorem JUDr. Kamilem Součkem. Navrhovatel tvrdí

(nicméně až v rámci odvolání poté, kdy byl na ust. § 109 odst. písm. c) IZ upozorněn exekutorem), že tento exekutor vymohl a v současné době zadržuje značnou část finančních prostředků ve výši cca 1 mil. Kč. Z přípisu jmenovaného exekutora se nabízí významná informace, že na exekuci vedené od roku 2008 ve prospěch navrhovatele vymohl exekutor 69.000,-Kč, přitom z přihlášky pohledávek navrhovatele vyplývá, že mu v rámci této exekuce (sp. zn. 083 EX 687/08) byla vyplacená toliko částka 5.798,-Kč. Z tohoto je zřejmé, že exekutor by měl mít k dispozici (§ 109 odst. 1 písm. c/ IZ) zbývají vymoženou částku ve výši nejméně 63.000,-Kč, která by měla stále náležet do majetku dlužníka a následně v případě vyhovění insolvenčnímu návrhu navrhovatele do majetkové podstaty. Pokud by tato částka byla exekutorem JUDr. K. Součkem skutečně potvrzena, případně by se potvrdilo tvrzení navrhovatele, že exekutor na svých účtech zadržuje cca 1 mil. Kč, pak se zcela nepochybně jedná o finanční částku, která by pro přinejmenším prvotní náklady tohoto insolvenčního řízení mohla postačovat.

Odvolací soud proto postupoval podle ust. § 220 odst. 1 o.s.ř. v platném znění (s ohledem na nález Ústavního soudu ze dne 19.1.2010 sp. zn. Pl. ÚS 16/09, který byl publikován ve Sbírce zákonů pod č. 48/2010 a kterým bylo s účinností od 1.4.2011 zrušeno ust. § 220 odst. 3 o.s.ř.) a napadené usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že navrhovateli povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá.

V dalším řízení soud prvního stupně shora uvedenou skutečnost u jmenovaného exekutora prověří a v závislosti na jeho sdělení zváží svůj další postup v tomto řízení a to především z toho hlediska, zda bude nutné opětovně vyzývat navrhovatele k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení a v jaké výši (§ 108 IZ).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku, dlužníku a navrhovateli se však doručuje i zvláštním způsobem (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 27. října 2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu