2 VSOL 52/2012-A-12
KSBR 31 INS 20775/2011 2 VSOL 52/2012-A-12

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci dlužníka Jiřího anonymizovano , anonymizovano , bytem 798 27 Vitčice 77, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6.12.2011, č. j. KSBR 31 INS 20775/2011-A-6,

takto:

Usnesení insolvenčního soudu se potvrzuje.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně (dále též jen insolvenční soud či soud ) uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě tří dnů od jeho právní moci zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč na označený účet Krajského soudu v Brně či v hotovosti na pokladně tohoto soudu.

Na odůvodnění uvedl, že dlužník se insolvenčním návrhem, doručeným soudu dne 11.11.2011, domáhal rozhodnutí o svém úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu uvedl, že má dva věřitele, jeho nezajištěné závazky činí 2.670.401,-Kč, dlužník má příjem 17.720,-Kč a očekává další příjem ve formě pravidelně poskytovaného daru ve výši 9.000,-Kč měsíčně. Dlužník je ženatý a má vyživovací povinnost k dceři. Z insolvenčního návrhu a jeho příloh vyplývá, že dlužník na svůj závazek vůči věřiteli Alanu Hamplovi neuhradil dobrovolně žádnou částku, přestože tento závazek ve výši 924.304,90 Kč uznal, jak vyplývá ze zápisu o projednání pohledávek ze dne 28.6.2000. V době, kdy již nezvládal splácet své závazky uzavřel dne 1.12.2010 smlouvu o úvěru s Českou spořitelnou a.s. na částku 299.999,-Kč. Ve vyjádření ze dne 24.11.2011 sdělil soudu, že tyto prostředky použil z části na zaplacení exekuce , z části na úhradu splátek závazků u České spořitelny a.s. a část těchto prostředků použil na spolufinancování výměny plastových oken v nemovitosti třetí osoby. Z těchto skutečností soud dovodil, že dlužník, ačkoliv si musel být vědom své insolventnosti, na sebe bral další závazky. Většina závazků dlužníka pochází z trestné činnosti a tyto dlužník ani nezačal hradit, přesto podepsal další smlouvu o půjčce v době, kdy již věděl o své platební neschopnosti. Z tohoto jednání dlužníka dovodil insolvenční soud nepoctivý záměr, sledovaný návrhem na povolení oddlužení, a proto je jediným možným řešením úpadku dlužníka konkurs (§ 395 odst. 1, § 396 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení /insolvenční zákon/, v platném znění /dále jen IZ /). S ohledem na rozsah majetku dlužníka a předpokládané náklady řízení při řešení jeho úpadku konkursem, stanovil soud dlužníku povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, neboť prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Z finančních prostředků zajištěných zálohou budou hrazeny prvotní i konečné náklady insolvenčního řízení, spojené se zahájením výkonu funkce správce a po té s jeho odměnou a náhradou hotových výdajů, pokud je nebude možno hradit z majetku podstaty. Při určení výše zálohy soud vyšel z ustanovení § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb., kdy minimální odměna insolvenčního správce, který není plátcem DPH, činí 45.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení podal odvolání dlužník, který žádal jeho změnu tak, aby mu nebyla záloha uložena. Nesouhlasil s názorem soudu, že svým návrhem na povolení oddlužení sleduje nepoctivý záměr. Opakoval důvody vzniku závazku vůči věřiteli Allanu Hamplovi tak, že v roce 2000, kdy pracoval pro společnost KAB-OIL a.s., a náplní jeho pracovní činnosti byl výběr tržeb na čerpacích stanicích, vybral v jednom pracovním dni hotovost 924.304,90 Kč, která mu byla odcizena z osobního automobilu. Tvrdil, že poté, co krádež oznámil zaměstnavateli, byl pod nátlakem donucen dne 27.6.2000 k uznání závazku v této výši (který nyní s příslušenstvím dosahuje částky 2.219.121,-Kč) a zavázal se k úhradě této sumy do 22.7.2000, avšak nepodařilo se mu zajistit finanční prostředky. Tuto částku neuhradil a v následném konkursu na společnost KAB-OIL a.s. byla pohledávka zpeněžena. Dlužník nebyl schopen závazek splácet ani po nástupu do nového zaměstnání, neboť jeho příjem postačoval pouze na krytí základních životních potřeb jeho rodiny. Dlužník si vzal úvěr u České spořitelny a.s., aby mohl společnosti, která v konkursu pohledávku odkoupila, zaplatit 100.000,-Kč (doklad o zaplacení neobdržel), pohledávka však byla opětovně postoupena nynějšímu věřiteli Allanu Hamplovi. Část prostředků z úvěru dlužník použil na zaplacení svého původního závazku vůči České spořitelně a.s., který vznikl z důvodu spolufinancování výměry plastových oken v rodinném domku jeho matky, s níž žije ve společné domácnosti, neboť z důvodu probíhající exekuce neměl přístup k finančním prostředkům. Část použil rovněž na zaplacení závazku vůči Allanu Hamplovi v rámci vedené exekuce, další část na potřeby dcery a závazky své manželky, s níž nevede společnou domácnost, protože ta byla bez příjmu.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písmeno c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Podle ust. § 108 odst. 1 a 2 IZ, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Z obsahu insolvenčního spisu (nad rámec skutečností uvedených v odůvodnění napadeného usnesení) vyplývají následující skutečnosti: -dlužník má dle návrhu dva nezajištěné věřitele, a to Česká spořitelna a.s. s pohledávkou z titulu smlouvy o úvěru ve výši 451.280,-Kč a Allana Hampla s vykonatelnou pohledávkou 2.219.121,-Kč. -dlužník je zaměstnaný u firmy MAKOVEC a.s., jeho mzda činí cca 17.700,-Kč měsíčně, jeho další příjem představuje dar ve výši 9.000,-Kč měsíčně od dárce Ivana Atanassova (při zdanění sazbou 7 %, činí čistý výnos z darované částky 8.370,-Kč měsíčně), je nemajetný, vlastní pouze běžné vybavení domácnosti v odhadované ceně cca 15.000,-Kč, má vyživovací povinnost vůči manželce a nezletilé dceři. -prostředky poskytnuté dle smlouvy o úvěru ze dne 1.12.2010 u České spořitelny a.s. dlužník použil částečně na zaplacení původního úvěru u této banky, na úhradu exekuce, na splácení závazků z dalšího úvěru, na potřeby dcery a manželky (viz jeho čestné prohlášení ze dne 9.11.2011). -dle rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 28.6.2005 č.j. 3T 23/2003-667 vyplývá, že dlužník byl shledán vinným trestným činem porušování povinnosti při správě cizího majetku, kterého se dopustil tak, že dne 23.6.2000 ani později neodevzdal finanční prostředky ve výši 924.304,90 Kč, které převzal jako tržby za prodej pohonných hmot, na kterékoliv pobočce Komerční banky a.s. a tím způsobil na majetku společnosti KAB-OIL, a.s. značnou škodu. -dne 1.12.2010 dlužník uzavřel smlouvu o úvěru č. 48809c01/2010 s Českou spořitelnou a.s., podle které čerpal úvěr 299.999,-Kč bez účelového použití, který bude veden na účtu č. 4872875873. První splátku úvěru měl dlužník uhradit dne 17.1.2011 (viz článek I., bod 1.2, 1.3, článek IV., bod 1 smlouvy). -usnesením Okresního soudu v Prostějově ze dne 5.1.2011, č.j. 15 EXE 1930/2010-17, na základě vykonatelného platebního rozkazu Okresního soudu v Prostějově ze dne 5.10.2010, č.j. 8EC 200/2010-51, byla nařízena exekuce vůči dlužníku ve prospěch pohledávky oprávněného Allana Hampla ve výši jistiny 924.304,90 Kč, úroku z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně ode dne 28.6.2000 a nákladů nalézacího řízení 86.158,-Kč.

-výzvou soudního exekutora Mgr. Jana Krejsty, Exekutorský úřad Brno-město, datovanou dne 1.3.2011, byl dlužník vyzván ke splnění pohledávky vůči Allanu Hamplovi, včetně nákladů exekuce, ve výši 2.219.1921,10 Kč, a to ve lhůtě 15 dnů od jejího doručení na účet č. 22255522/0800, VS 0021010. Spolu s výzvou bylo dlužníku doručováno usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí, vydané Okresním soudem v Prostějově dne 5.1.2011, č.j. 15 EXE 1930/2010-17. -dle sdělení Mgr. Zouharové, Exekutorský úřad Mgr. Jana Krejsty, si dlužník zásilku obsahující obě listiny převzal osobně dne 4.3.2011.

Podle údajů v Insolvenčním rejstříku dlužník v průběhu roku 2011 podal, mimo návrh, kterým bylo zahájeno toto řízení, ještě další tři insolvenční návrhy; jimi zahájená řízení probíhala takto: 1. Řízení zahájené dne 4.4.2011, skončilo dne 27.4.2011 odmítnutím návrhu, ve kterém dlužník tvrdil, že má závazek půjčka ČS (bod 14 návrhu), v bodě 21 tvrdil, že pohledávka z titulu odcizení částky 924.305,-Kč, patřící společnosti KAB OL je i s úroky vymáhána osobou, na niž byla postoupena, a v seznamu příloh označil exekuční příkaz č.j. 159 EX 210/1015 . 2. Řízení zahájené dne 26.4.2011 skončilo dne 18.5.2011 rovněž odmítnutím návrhu. 3. Řízení zahájené dne 20.6.2011, vedené pod sp. zn. KSBR 24 INS 10686/2011, bylo zastaveno pro nezaplacení zálohy dne 9.11.2011. V tomto řízení Allan Hampl (dlužníkem označený věřitel) dne 28.6.2011 sdělil soudu, že dlužník podaným návrhem na povolení oddlužení sleduje nepoctivý záměr, protože v dědickém řízení, které bylo vedeno Okresním soudem v Prostějově pod sp. zn. D 1626/2004, se vzdal dědictví. Dalším důvodem nepoctivosti návrhu na povolení oddlužení má být, že dlužník po doručení platebního rozkazu Okresního soudu v Prostějově sp. zn. 8 EC 200/2010 dne 25.11.2010, kdy musel vědět, že dluží minimálně částku 924.309,90 Kč na jistině Allanu Hamplovi, uzavřel smlouvu o úvěru na částku 299.999,-Kč a že v seznamu svého majetku neuvedl vkladní knížku na částku 180.000,-Kč. Dlužník na toto podání reagoval dne 14.7. 2011 sdělením, že vkladní knížkou již nedisponuje, protože zůstatek vybral a zaplatil část dluhu s tím, že vkladní knížka byla následně zrušena . Po té, co Allan Hampl dne 18.7.2011 doručil insolvenčnímu soudu dopis České spořitelny a.s. ze dne 23.1.2011, adresovaný soudnímu exekutorovi Mgr. Janu Krejstovi, podle něhož dlužník má u této banky vkladní knížku se zůstatkem 180.394,-Kč vedenou pod č. ú. 2561224230, dlužník dne 23.8.2011 soudu sdělil, že vkladní knížku zrušil na žádost své manželky, která v té době byla bez zaměstnání a potřebovala uhradit dlužné splátky svých úvěrů a běžný chod domácnosti . Ke sdělení připojil doklady, ze kterých vyplývá, že dlužník: -dne 1.12.2010 uhradil z účtu č. 4872875873/0800 doplatek úvěru ve výši 12.605,-Kč na účet č.3784538813/0800; -dne 7.3.2011 dlužník vybral z účtu č. 2561224230 částku 160.394,-Kč. -na úvěrový účet č. 4872875873/0800 uhradil dne 17.3.2011 částku 5.685,-Kč a dne 18.4. 2011 částku 6.065,-Kč; -dne 5.4.2011 vložil částku 10.000,-Kč a dne 18.4.2011 částku 5.000,-Kč na účet č. 22255522/0800, VS 0021010.

Z výše uvedených skutečností plynou následující časové souvislosti: -dne 5.10.2010 vydal Okresní soud v Prostějově platební rozkaz, kterým zavázal dlužníka k zaplacení závazku z náhrady škody; -dne 1.12.2010 dlužník uzavřel úvěrovou smlouvu s Českou spořitelnou a.s., na základě které čerpal úvěr 299.999,-Kč, bez sledování účelu použití těchto prostředků, část prostředků minimálně ve výši cca 180.000,-Kč uložil na vkladní knížku (tato částka byla na VK ještě dne 23.1.2011); -dne 5.1.2011 nařídil Okresní soud v Prostějově exekuci podle vykonatelného platebního rozkazu (k tomuto datu musel být dlužníku platební rozkaz doručen a musel mu být znám jeho závazek vůči Allanu Hamplovi); -dne 4.3.2011 bylo dlužníku doručeno usnesení o nařízení exekuce spolu s výzvou ke splnění vymáhané povinnosti; -dne 7.3.2011 dlužník vybral prostředky uložené na vkladní knížce ve výši cca 160.000,-Kč; -dne 17.3.2011 dlužník hradí splátku na svůj závazek vůči České spořitelně a.s. z úvěrové smlouvy ze dne 1.12.2010; -dne 4.4.2011 dlužník zahajuje první insolvenční řízení; -dne 5.4.2011 dlužník hradí dle výzvy exekutora ze dne 1.3.2011 částku 10.000,-Kč na závazek vůči Allanu Hamplovi; -dne 18.4. 2011 hradí částku 5.000,-Kč na svůj závazek vůči Allanu Hamplovi a splátku na závazek vůči České spořitelně a.s. z úvěrové smlouvy; -dne 26.4.2011 dlužník zahajuje druhé insolvenční řízení; -dne 27.4.2011 je skončeno první insolvenční řízení.

Po zhodnocení shora uvedených skutečností se odvolací soud neztotožnil s názorem insolvenčního soudu, že nepoctivost záměru sledovaného návrhem na povolení oddlužení lze dovozovat jen z toho, že dlužník dne 1.12.2011 uzavřel smlouvu o úvěru, tedy vzal na sebe další závazek, aniž by začal hradit své závazky předchozí, byť si musel být vědom své insolventnosti. Pokud by totiž dlužník takový závazek přebíral za účelem plnění svých předchozích závazků, jedná se o typické chování dlužníků, kteří se dostanou do tzv. dluhové pasti . Dlužník však takto nepostupoval. Částkou 12.605,-Kč z prostředků nového úvěru sice doplatil svůj předchozí úvěr u banky (což však, vzhledem k jeho měsíčnímu příjmu cca 17.000,-Kč, nevede k úvaze, že by splátky staršího úvěru musel řešit přeúvěrováním). Podstatnou část úvěrových prostředků, cca 180.000,-Kč, však uložil na vkladní knížku. O tom, proč dlužník zvolil právě tento typ vkladu a zda jej zvolil právě s přihlédnutím ke způsobu výkonu rozhodnutí na tuto movitou věc (§ 334 o.s.ř.), však nelze spekulovat ani ve vztahu k následnému užití uložených prostředků po té, co dlužníkovi bylo doručeno usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí pro pohledávku věřitele Allana Hampla. Doručením tohoto usnesení dne 4.3.2011 nastaly účinky zákazu nakládání s majetkem dlužníka (výrok III. usnesení o nařízení exekuce, § 44 a zák. č. 120/2001 Sb.). Dlužník přesto vybral prostředky ve výši cca 160.000,-Kč, které měl uloženy na vkladní knížce, a použil je v částce cca 130.000,-Kč pro potřeby své a své rodiny, což nelze hodnotit jako uspokojování základních životních potřeb. Toto jednání, v souvislosti s tím, že dlužník netvrdil a v řízení nevyšlo najevo,

že se pokusil řešit otázku plnění závazku vůči Allanu Hamplovi či jeho předchůdci smírnou cestou, a v souvislosti s opakovaným a na sebe navazujícím podáváním insolvenčních návrhů v dubnu 2011, nesvědčí závěru, že dlužník své ekonomické potíže chce řešit smysluplnou cestou v insolvenčním řízení a že se poctivě snaží vypořádat s věřiteli a napravit stav vyvolaný předchozí správou svého majetku. Naopak z toho, že dlužník zabránil výběru částky na vkladní knížce ve prospěch jeho majoritního věřitele Allana Hampla a teprve následně svou finanční situaci řešil cestou insolvenčního řízení a po podání insolvenčního návrhu ještě plnil na závazky obou svých věřitelů, vyplývá, že dlužník svým návrhem na povolení oddlužení nesleduje poctivý záměr.

Proto se odvolací soud (který na rozdíl od insolvenčního soudu nespatřuje nepoctivost záměru dlužníka, sledovaného podaným insolvenčním návrhem v samotném převzetí závazku z úvěru ze dne 1.12.2010) sdílí názor, že dlužníkův návrh na oddlužení bude třeba zamítnout, neboť podaným návrhem na povolení oddlužení dlužník sleduje nepoctivý záměr (§ 395 odst. 1 písm. a/ IZ). Ve smyslu § 396 IZ je proto jediným v úvahu přicházejícím způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs.

Vzhledem k tomu, že dlužník nemá pohotové finanční prostředky na úhradu počátečních nákladů insolvenčního řízení bezprostředně po případném zjištění úpadku (spočívajících zejména v nákladech na činnost insolvenčního správce), je správný závěr soudu, že tyto prostředky nelze pokrýt jinak než zálohou, které je na zajištění jejich úhrady třeba. Dlužník je dle údajů v seznamu majetku nemajetný, proto je důvodný i závěr, že prostředky zálohy bude potřeba i pro pokrytí konečných nákladů insolvenčního řízení, zejména jako jistoty pro úhradu odměny a náhrady hotových výdajů insolvenčního správce. S přihlédnutím k tomu, že minimální výše odměny insolvenčního správce při řešení úpadku konkursem, v případě, že je zpeněžován majetek, činí 45.000,-Kč (§ 1 odst. 5, vyhl. č. 313/2007 Sb.), je i dle odvolacího soudu uložení zálohy v maximální možné částce 50.000,-Kč opodstatněné.

Protože podle odvolacího soudu je napadené usnesení insolvenčního soudu věcně správné, bylo podle § 219 o.s.ř. potvrzeno.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í přípustné dovolání.

V Olomouci dne 26. dubna 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu