2 VSOL 512/2012-B-31
KSOS 8 INS 2014/2012 2 VSOL 512/2012-B-31

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužnice Mgr. Anděly Kramlové, nar. 28. ledna 1957, bytem 747 69 Hlubočec 137, v odvolacím řízení zastoupené opatrovnicí JUDr. Zdeňkou Doležílkovou, advokátkou se sídlem Ovesná 7, 724 00 Ostrava-Nová Bělá, o povoleném oddlužení, rozhodl o odvolání dlužnice ze dne 29. května 2012, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. dubna 2012, č. j. KSOS 8 INS 2014/2012-B-2,

takto:

I. Usnesení soudu prvního stupně s e p o t v r z u j e.

II. České republice se náhrada nákladů odvolacího řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením soud prvního stupně neschválil oddlužení dlužnice (výrok I.), na její majetek prohlásil konkurs, který bude projednáván jako konkurs nepatrný (výrok II.) s tím, že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku (výrok III.).

Na odůvodnění uvedl, že insolvenční řízení bylo zahájeno insolvenčním návrhem dlužnice dne 27. ledna 2012, dne 22. února 2012 insolvenční soud rozhodl o úpadku a povolil jeho řešení oddlužením. Přezkumného jednání a schůze věřitelů dne 24.4.2012 se neúčastnil žádný věřitel, proto o způsobu oddlužení rozhodl soud (§ 402 odst. 5 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení /insolvenční zákon/, v platném znění /dále jen IZ /). Přitom zjistil, že : -dlužnice v návrhu a k němu připojeném seznamu závazků, který opatřila prohlášením o jeho správnosti a úplnosti, uvedla, že má nezajištěné závazky ve výši 2.527.050 Kč; -ve stanovené lhůtě se však do insolvenčního řízení přihlásilo 21 věřitelů s pohledávkami v celkové výši 8.038.029,24 Kč, z toho věřitel č. 4 Komerční banka, a.s. přihlásil podmíněnou pohledávku ve výši 3.832.474,63 Kč, věřitel č. 17 TOYOTA Financial Services Czech s.r.o. přihlásil pohledávku ve výši 85.356 Kč, zajištěnou majetkem dlužnice, věřitel č. 3 FINWAY a.s. přihlásil pohledávku ve výši 2.197.681 Kč, věřitel č. 16 Wüstenrot-stavební spořitelna a.s. pohledávku ve výši 75.033,90 Kč, věřitel č. 21 Česká průmyslová zdravotní pojišťovna přihlásil pohledávku ve výši 16.508 Kč, věřitelé č. 9, 18 a 19 přihlásili své pohledávky v částkách vyšších než jaké uvedla dlužnice v návrhu a jeho příloze.

Z těchto skutečností soud dovodil, že dlužnice v návrhu opomenula uvést závazky nezajištěných věřitelů ve výši 2.214.186 Kč, představující 53,73 % přihlášených pohledávek těchto věřitelů, čímž projevila přinejmenším lehkomyslný či nedbalý přístup k plnění svých povinností v insolvenčním řízení (§ 395 odst. 2 písm. b/ IZ). Proto soud povolené oddlužení dlužnice neschválil a rozhodl o řešení jejího úpadku konkursem (§ 405 odst. 1 a 2 IZ) s tím, že se jedná o nepatrný konkurs ve smyslu § 314 odst. 1 písm. a) IZ.

Dále soud zjistil, že čistý příjem dlužnice činí 18.852 Kč měsíčně, z čehož činí postižitelná část příjmu pro účely splátek 10.090,-Kč. Po odpočtu odměny a hotových výdajů správce by dlužnice byla schopna svým nezajištěným věřitelům uhradit za dobu trvání účinků oddlužení 540.600,-Kč, což představuje jen 13,1% jejich pohledávek. Dále je obdarována podle darovacích smluv ve výši 4.000 Kč měsíčně a na schůzi věřitelů přislíbila doložení darovací smlouvy na částku 8.000,-Kč , takže by jí byl poskytován dar ve výši 12.000,-Kč měsíčně. Z toho vyplývá, že podstatnou část svých závazků by dlužnice nehradila z vlastních příjmů , ale na základě daru od třetích osob (v této souvislosti soud odkázal na usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. ledna 2011, č.j. 3 VSOL 11/2011-A-9, KSOS 37 INS 14250/2010), což je druhý důvod pro neschválení povoleného oddlužení. Na schůzi věřitelů dne 24.4.2012 dlužnice potvrdila, že poskytnuté finanční prostředky použila pro potřeby dcer Anety a Lindy Kramlových a na opravu nemovitosti ve vlastnictví svých rodičů. Tyto investované prostředky byly dlužnicí darovány třetím osobám, protože je neuvedla jako své pohledávky za dcerami a rodiči v seznamu majetku. Navíc se do insolvenčního řízení přihlásil věřitel s podmíněnou pohledávkou, která vznikla dlužnici z titulu převzetí ručení za závazek dcery Anety Kramlové. V použití poskytnutých finančních prostředků pro potřeby třetích osob spatřoval soud nepoctivost návrhu na povolení oddlužení (§ 395 odst. 1, písm. a/ IZ), což je třetím důvodem pro který nelze podle soudu prvního stupně oddlužení dlužnice schválit. Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Namítala, že insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení na oddlužení podala proto, že se dostala do těžké životní a sociální situace, která vznikla v roce 2002 z důvodu odchodu jejího manžela a otce jejích dvou dcer z rodiny. V době rozpadu manželství dcery studovaly a jejich potřeby hradila sama, protože manžel na ně nepřispíval. V této době pracovala jako samostatně výdělečně činná osoba, postupně ztrácela zakázky, a proto se snažila zajistit příjem ze zaměstnaneckého vztahu. Až 19. dubna 2010 nastoupila jako učitelka na zástup za mateřskou dovolenou na Střední školu profesora Zdeňka Matějíčka v Ostravě-Porubě, kde uzavřela smlouvu na dobu určitou do 30.6.2010. Na konci školního roku jí však pracovní smlouva nebyla prodloužena, proto od 14.9.2011 přijala místo uklízečky na škole a tuto práci vykonává i dnes. V době, kdy jako osamělá matka vychovávala své dcery, měla nedostatek finančních prostředků, proto si začala půjčovat a byla přesvědčena, že situaci zvládne . To, že neuvedla pohledávky některých věřitelů v návrhu a seznamu závazků vysvětlila následovně: -Pohledávka věřitele č. 3 FINWAY a.s., je sporná, s JUDr. Doležílkovou ji v soudním řízení, v němž jí byla soudem ustanovena zástupkyní, řešila již v únoru 2011. Proto se domnívala, že tuto pohledávku není třeba v seznamu uvádět a že celý případ bude řešen samostatně. -Je ručitelkou pohledávky věřitele č. 4 Komerční banka a.s. z titulu hypotéčního úvěru své dcery, která však závazek řádně splácí. Proto dlužnice nevěděla, že tento svůj závazek má uvést v návrhu. -U pohledávky věřitele č. 16 Wüstenrot stavební spořitelna a.s. vystupuje rovněž jako ručitelka svého bývalého manžela. Proto nejenže nevěděla, že tento závazek má uvést v návrhu, ale na tuto pohledávku také pozapomněla, protože s bývalým manželem nežije již 10 let. Pohledávka je však řádně splácena. -Pohledávka věřitele č. 17 TOYOTA Financial Services Czech s.r.o. vznikla z titulu leasingové smlouvy v roce 2007, kdy pracovala jako osoba samostatně výdělečně činná. Leasingové splátky řádně splácela, ale přesto zůstala nezaplacena částka 85.356 Kč. Tuto pohledávku v seznamu neuvedla proto, že po podání insolvenčního návrhu byla ujištěna dávným příbuzným (to, že se jedná o Ing. Františka Holiše, upřesnila až u jednání odvolacího soudu), že jí pomůže vozidlo uhradit před konáním přezkumného jednání. Příbuzný však přestal komunikovat a dlužnice žádá odvolací soud, aby přihlédl ke skutečnosti, že již zaplatila podstatnou část leasingu. -O existenci pohledávky věřitele č. 21 Česká průmyslová zdravotní pojišťovna uvědomila soud ihned po té, kdy se o ní po podání návrhu dověděla, a požádala o její zařazení do seznamu. -K pohledávce věřitele č. 19 Digi Czech republic, s.r.o. dlužnice uvedla, že při sepisu návrhu došlo k přehlédnutí a přepisu její výše, měla být uvedena v částce 7.000 Kč, pohledávky ostatních věřitelů se zvýšily pravděpodobně v důsledku úročení. Proto je dlužnice přesvědčena o tom, že při sepisu insolvenčního návrhu nepostupovala lehkomyslně a nedbale. U jednání odvolacího soudu doplnila odvolací důvody tak, že vztah dlužnice k životu je zcela opačný než lehkovážný a nedbalý. Pokud některé pohledávky svých věřitelů v návrhu neuvedla, nejednalo se o úmysl, ale o nedbalost, proto dle dlužnice nemůže být naplněna skutková podstata § 395 odst. 2 písm. b) IZ. Dále nesouhlasila se závěrem soudu o nepoctivosti svého návrhu na povolení oddlužení, neboť v poskytnutí prostředků rodičům a dcerám nelze nepoctivý záměr spatřovat. V domku svých rodičů bydlí téměř od narození a v době, kdy neměla dostatečný příjem, se snažila rodičům pomoci při jeho rekonstrukci i nákupu vybavení a tyto prostředky investovala do svého (budoucího) majetku. Použití prostředků pro své dcery považuje za uspokojování fakticky svých potřeb. Nesouhlasila rovněž s názorem, že při oddlužení splátkovým kalendářem je třeba, aby věřitelé byli uspokojováni převážně z prostředků získaných vlastní činností dlužníka, neboť uspokojení jejich pohledávek z prostředků získaných darem od třetích osob insolventní zákon nevylučuje. Ze všech těchto důvodů dlužnice žádala změnu napadeného usnesení tak, aby její oddlužení bylo schváleno.

Opatrovnice dlužnice dále doplnila, že den před jednáním odvolacího soudu jí dcera dlužnice sdělila, že další osobou, která je ochotna podílet se na plnění splátek věřitelů dlužnice, je Ing. Jiří Švarc. Proto dlužnice žádá, aby se odvolací soud jmenovaného dotázal, v jaké výši hodlá přispět dlužnici na oddlužení. Dále uvedla, že darovací smlouva bude předložena, konkrétní informace o ní nemá, ovšem dcery dlužnice, které mají vysokoškolské vzdělání a příjem z pracovního poměru, jsou maximálně zainteresovány na pomoci dlužnici.

Podle § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno, oprávněnou osobou a včas a že obsahuje odvolací důvod dle § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř., přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, 3 a 5 o.s.ř.), a po té dospěl k závěru, že napadené usnesení je třeba potvrdit.

Podle § 104 odst. 3 IZ, je v seznamu závazků dlužník povinen jako své věřitele označit všechny osoby, o kterých je mu známo, že vůči němu mají pohledávky nebo jiná majetková práva, nebo které vůči němu pohledávky nebo jiná majetková práva uplatňují. Jsou-li věřiteli dlužníka osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, které tvoří s dlužníkem koncern, musí dlužník tyto skutečnosti výslovně uvést. Dlužník v seznamu závazků stručně uvede, které z pohledávek svých věřitelů popírá co do důvodu nebo co do výše a proč. Má-li dlužník věřitele, o kterých je mu známo, že proti němu mají právo na uspokojení ze zajištění, nebo kteří toto právo proti němu uplatňují, uvede je odděleně. U pohledávek těchto věřitelů dále označí věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, u kterých se uplatňuje uspokojení ze zajištění, včetně údaje o tom, které movité věci se nacházejí v držení věřitele nebo třetí osoby, dále označení druhu zajištění a důvodu jeho vzniku. Dále dlužník uvede, zda a v jakém rozsahu právo na uspokojení ze zajištění popírá a proč.

Podle § 395 odst. 1 IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Podle § 395 odst. 2 IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení i tehdy, jestliže a) jej znovu podala osoba, o jejímž návrhu na povolení oddlužení bylo již dříve rozhodnuto, nebo b) dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení.

Podle § 405 odst. 1, 2 IZ, insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení; v případě uvedeném v § 402 odst. 5 tak rozhodne namísto rozhodnutí o způsobu oddlužení. Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Pro posouzení důvodnosti odvolání, nad rámec správných zjištění soudu prvního stupně, uvedených v odůvodnění napadeného usnesení, vyplývá z obsahu insolvenčního spisu, že: -dne 17.2.2012 bylo soudu doručeno podání dlužnice (č.l. A5 spisu) ve kterém doplnila návrh v části, v níž uvedla své závazky, o závazek vůči věřiteli Česká průmyslová zdravotní pojišťovna, který doložila výkazem nedoplatků ze dne 10.2.2012 ve výši dlužného pojistného 11.544,-Kč a penále ve výši 4.964,-Kč za dobu od 8.1.2009 do 10.2.2012; -dle upraveného seznamu přihlášených pohledávek, přezkoumaných u přezkumného jednání dne 24.4.2012, dlužnice nepopřela pravost, výši ani pořadí žádné z těchto pohledávek; -dle přezkumného listu pohledávky věřitele č. 3 FINWAY a.s., IČ 28 42 00 98, která byla přihlášena z titulu smlouvy o úvěru č. 8100000138 ze dne 14.4.2010 ve výši 2.197.681 Kč, ji insolvenční správce popřel co do částky 1.638.237,10 Kč, pohledávka byla zjištěna ve výši 559.443,90 Kč. Popřená částka pohledávky sestává z jistiny 622.998,57 Kč, úroků ve výši 80.744,55 Kč, smluvní pokuty ve výši 611.000 Kč, jednorázové smluvní pokuty ve výši 50.000 Kč, paušální náhrady nákladů spojených s vymáháním pohledávky ve výši 50.000 Kč a nákladů rozhodčího řízení ve výši 223.494 Kč; -z žaloby podané dne 24.5.2012 u Krajského soudu v Ostravě věřitelem FINWAY a.s. jako žalobcem proti žalovanému Mgr. Martinu Fuchsigovi (založené v oddíle C insolvenčního spisu), vyplývá, že žalobce se jako věřitel domáhá určení popřené pohledávky, přihlášené do insolvenčního řízení dlužnice, ve výši 1.314.743,10 Kč, která vznikla na základě smlouvy o úvěru č. 8100000138 ze dne 14.4.2010 uzavřené mezi dlužnicí a jeho předchůdcem SMART HYPO s.r.o. V žalobě tento věřitel vzal zpět přihlášku pohledávky ve výši 50.000 Kč, přestavující jednorázovou smluvní pokutu, ve výši 50.000 Kč, představující paušální náhradu spojenou s vymáháním dlužné částky a ve výši 223.494 Kč představující náhradu nákladů rozhodčího řízení. Sporná, co do pravosti a výše, tak zůstává jeho pohledávka v rozsahu 1.314.743,10 Kč. V žalobě se tvrdí, že dle smlouvy byla poskytnuta částka 500.000 Kč, tuto se spoludlužníci zavázali vrátit v 72 pravidelných měsíčních splátkách po 16.111 Kč, uhrazeny byly dvě první splátky ve výši 16.111 Kč (za měsíce duben a květen 2010) a na splátku za měsíc červen 2010 byla uhrazena částka 9.500 Kč; -dle přihlášky pohledávky č. 16 věřitele Wüstenrot-stavební spořitelna a.s., si tento věřitel přihlásil do řízení pohledávku ze smlouvy o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření, která byla uzavřena dne 25.3.2003 mezi věřitelem na straně jedné a dlužníkem Františkem Kramlem a solidární spoludlužnicí Mgr. Andělou Kramlovou. V přihlášce pohledávky je uvedeno, že tento závazek je řádně splácen.

Na základě shora uvedených skutečností dospěl odvolací soud k následujícím závěrům:

1. Námitka dlužnice, že o pohledávku věřitele č. 21 Česká průmyslová zdravotní pojišťovna svůj návrh doplnila, je důvodná. Učinila tak v podání, doručeném soudu dne 17.2.2012, tedy ještě před tím, než bylo dne 22.2.2012 rozhodnuto o jejím úpadku a povolení oddlužení. Existenci této pohledávky soud mohl a měl při posuzování podmínek pro povolení oddlužení vyhodnotit. Ve vztahu k této pohledávce nelze proto dlužnici vytýkat lehkomyslný a nedbalý přístup k plnění povinností v insolvenčním řízení.

2. Dlužnice však v návrhu a seznamu závazků neuvedla svůj závazek z titulu úvěru vůči věřiteli FINWAY a.s., který již musel být ke dni podání návrhu (27.1.2012) předmětem soudního řízení, neboť sama dlužnice v odvolání tvrdí, že tento závazek již v únoru roku 2011 řešila její soudem přidělená advokátka JUDr. Zdeňka Doležílková. I pokud by dlužnice v době podání návrhu považovala tuto pohledávku za spornou (přitom na přezkumu, konaném cca tři měsíce po podání návrhu, proti ní nebrojila), nezbavovalo by ji to povinnosti uvést jí odpovídající závazek v seznamu závazků (§ 104 odst. 3 IZ). Svůj postoj k jeho existenci mohla a měla v seznamu závazků vyjádřit poznámkou, že tento závazek popírá a proč. Z nesplnění této povinnosti dlužnice lze nepochybně dovodit její nedbalý přístup k plnění povinností v insolvenčním řízení. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani obtížnost životní situace, v níž se dlužnice dle svého tvrzení v lednu roku 2012 nacházela, a to v souvislosti se zaměstnáním, které neodpovídá její kvalifikaci, ani s ohledem na její finanční a zdravotní situaci.

3. Nedbalý přístup dlužnice k plnění povinnosti v insolvenčním řízení vyplývá i z toho, že v seznamu závazků neuvedla pohledávku svého zajištěného věřitele č. 17 TOYOTA Financial Services Czech, s.r.o., která vznikla z titulu leasingové smlouvy. O účelovosti námitky dlužnice, že tuto pohledávku neuvedla, neboť měla přislíbeno od Ing. Františka Holiše, že ji za dlužnici zapraví, svědčí i tvrzení dlužnice, že o pomoci byla tímto dávným příbuzným ubezpečena po podání insolvenčního návrhu (s tím, že bude uhrazena do přezkumu). V době podání návrhu proto neměla žádného důvodu pro neuvedení tohoto svého věřitele a závazku vůči němu v návrhu na povolení oddlužení a k němu připojeném seznamu závazků.

4. Pokud dlužnice tyto své dva podstatné závazky a jejich věřitele v návrhu na povolení oddlužení a zejména v seznamu závazků neuvedla, ačkoli si jejich existence v době podání návrhu musela být vědoma, neposkytla insolvenčnímu soudu správné a úplné informace o své majetkové situaci tak, aby soud mohl řádně posoudit, zda v tomto případě jsou splněny předpoklady pro povolení oddlužení dle § 395 odst. 1, písm. b) IZ. Tím dlužnice přistoupila k plnění svých povinností v insolvenčním řízení nedbale a byla naplněna skutková podstata ustanovení § 395 odst. 2, písm. a) IZ, která brání schválení oddlužení. Důvody zda tak učinila vědomě či z nedbalosti, nejsou právně významné. Jediným možným způsobem řešení úpadku dlužnice je proto konkurs (§ 405 IZ).

5. Na rozdíl od soudu prvního stupně však odvolací soud nedbalost přístupu dlužnice k plnění povinností v insolvenčním řízení nevidí v tom, že dlužnice v návrhu a v seznamu závazků neuvedla svůj podmíněný závazek vůči věřiteli č. 4 Komerční banka a.s. z titulu ručení. Ze skutečnosti, že tato pohledávka byla zjištěna jako podmíněná, vyplývá, že závazek úvěrového dlužníka z tohoto vztahu byl řádně plněn nejméně do 24.4.2012 a dlužnice si jako osoba bez právního vzdělání nemusela být v době podání návrhu vědoma existence tohoto svého závazku. Stejně tak nelze jako nedbalý přístup dlužnice hodnotit neuvedení závazku vůči věřiteli Wüstenrot-stavební spořitelna a.s., který je řádně splácen. Vzhledem k době vzniku tohoto závazku i době ukončení soužití dlužnice a jejího bývalého manžela nemá odvolací soud důvod pochybovat o pravdivosti tvrzení dlužnice, že si tohoto závazku nebyla v době podání návrhu vědoma. Stejně tak nelze dlužnici klást k tíži to, že v návrhu a seznamu závazků neuvedla zcela přesně výši svých některých pohledávek, které byly následně přihlášeny a zjištěny ve vyšších částkách, neboť přesné vyčíslení příslušenství pohledávek v době podání návrhu je prakticky vyloučeno (§ 170 IZ).

6. Podle odvolacího soudu však nebylo možno povolené oddlužení schválit ani z důvodu překážky dle § 395 odst. 1, písm. b) IZ, protože nelze důvodně usuzovat, že z příjmů dlužnice tak, jak byly v řízení doloženy (bez ohledu na to, zda je získala vlastním přičiněním či z daru od třetích osob), by nebyly uspokojeny pohledávky nezajištěných věřitelů v minimální zákonné výši 30%. Na přezkumu dne 24.4.2012 byly přezkoumány a zjištěny nepodmíněné pohledávky nezajištěných věřitelů ve výši celkem 2.481.965,-Kč. Spolu s popřenou částí pohledávky věřitele č. 3 FINWAY a.s. 1.314.743,-Kč, o kterou se vede určovací spor, činí závazky dlužnice vůči nezajištěným věřitelům, s jejichž uspokojením je třeba při úvahách o oddlužení splátkovým kalendářem kalkulovat, částku 3.796.708,-Kč. Dlužnice by ze svých doložených příjmů byla schopna podle výpočtu odvolacího soudu hradit částku 10.088,-Kč a 4.000,-Kč měsíčně, což za dobu 60 měsíců trvání účinků povoleného oddlužení (po odpočtu částky 64.800,-Kč na odměnu insolvenčního správce a náhradu jeho hotových výdajů) představuje plnění ve výši 780.480,-Kč, tedy pouze 20,5% uvažovaných pohledávek nezajištěných věřitelů. K dalším příjmům dlužnice odvolací soud uvádí, že z protokolu o schůzi věřitelů dne 24.4.2012 neplyne, že dlužnice by přislíbila doložení darovací smlouvy na částku 12.000,-Kč měsíčně (jak uvádí soud prvního stupně v odůvodnění napadeného usnesení). Možnost získání další nekonkretizované částky od Ing. Jiřího Švarce byla tvrzena až u jednání odvolacího soudu. Vzhledem k tomu, že dlužnice nebyla schopna tuto částku ani specifikovat, natož doložit konkrétní závazek jmenovaného přispět dlužnici na plnění splátek v oddlužení, a s ohledem na závěr o nedbalém přístupu dlužnice k plnění povinností v insolvenčním řízení, odvolací soud dlužnicí požadovaný dotaz neprovedl, neboť zjištění o ochotě jmenovaného přispívat dlužnici na splátky v oddlužení určitou částkou by nemohlo nic změnit na tom, že úpadek dlužnice je řešitelný pouze konkursem. Navíc v této věci bylo odvolací řízení poprvé nařízeno již na den 30.8.2012, po té bylo dne 22.8.2012 odročeno na den 11.10.2012 z důvodu ustanovení opatrovníka dlužnice (který jí byl ustanoven dne 24.8.2012) a dlužnici tak byl poskytnut dostatečný časový prostor pro to, aby mohla případnou změnu svých příjmových poměrů v době po vydání napadeného usnesení nejen konkrétně tvrdit, ale rovněž osvědčit příslušným právně významným způsobem (§ 132 odst. 2 IZ).

7. Na rozdíl od soudu prvního stupně odvolací soud neposuzuje způsob, kterým dlužnice použila prostředky získané od věřitelů, jako nepoctivý. Ve skutečnosti, že dlužnice část těchto prostředků použila na pokrytí potřeb svých dcer a investice do majetku rodičů, nelze spatřovat nepoctivost. Tyto prostředky byly použity na krytí osobních potřeb blízkých osob, nikoli na zajištění jejich podnikatelských záměrů a nelze dovozovat, že by prostřednictvím dlužnice byly fakticky oddlužovány třetí osoby, jimž zákon dobrodiní oddlužení neposkytuje.

Závěrem odvolací soud uvádí, a to k tvrzení dlužnice v odvolacím řízení, že její vztah k životu je zcela opačný než lehkomyslný a nedbalý, že dlužnice dne 14.4.2010 uzavřela smlouvu o úvěru, podle které se zavázala vrátit za částku poskytnutého úvěru 500.000,-Kč celkem 1.172.000,-Kč (byť tyto prostředky měla hradit ve splátkách). Přitom v této době podle svého tvrzení již neměla dostatek zakázek a pracovní poměr na dobu určitou (do 30.6.2010) získala až dne 19.4.2010. Tato skutečnost spíše svědčí lehkovážnému než zodpovědnému přístupu dlužnice k řešení svých ekonomických otázek.

Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud dovodil, že schválení povoleného oddlužení v tomto případě brání důvod dle § 395 odst. 1, písm. b) IZ a důvod dle § 392 odst. 2, písm. b) IZ. Proto napadené usnesení soudu prvního stupně podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil. České republice vznikly v odvolacím řízení náklady na odměně a náhradě hotových výdajů ustanovené opatrovnice JUDr. Zdeňky Doležílkové. Odvolací soud tuto náhradu státu nepřiznal, neboť u dlužnice jsou splněny předpoklady pro osvobození od placení soudních poplatků (§ 224 odst. 1, § 148 odst. 1, § 138 odst. 1 o.s.ř.).

Závěrem odvolací soud uvádí, a to k tvrzení dlužnice v odvolacím řízení, že její vztah k životu je zcela opačný než lehkomyslný a nedbalý, že dlužnice dne 14.4.2010 uzavřela smlouvu o úvěru, podle které se zavázala vrátit za částku poskytnutého úvěru 500.000,-Kč celkem 1.172.000,-Kč (byť tyto prostředky měla hradit ve splátkách). Přitom v této době podle svého tvrzení již neměla dostatek zakázek a pracovní poměr na dobu určitou (do 30.6.2010) získala až dne 19.4.2010. Tato skutečnost spíše svědčí lehkovážnému než zodpovědnému přístupu dlužnice k řešení svých ekonomických otázek.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné, ledaže na základě dovolání podaného k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí zvláštním způsobem, dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§ 74 odst. 2 IZ a § 237 odst. 1 písm. c/, § 238a odst. 1 písm. a/ a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Olomouci dne 11. října 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu