2 VSOL 512/2011-A-19
KSBR 31 INS 9551/2010 2 VSOL 512/2011-A-19

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradidlové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužnice Mileny anonymizovano , anonymizovano , bytem Lužice, Česká 592/1, PSČ 696 18, o insolvenčním návrhu dlužnice, rozhodl o jejím odvolání ze dne 29.6.2011 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26.5.2011, č.j. KSBR 31 INS 9551/2010-A-10,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26.5.2011, č.j. KSBR 31 INS 9551/2011-A-10, se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně s poukazem na ust. § 108 odst. 1, odst. 2 a § 393 odst. 3, § 396 odst. 1, odst. 2 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ) uložil dlužnici, aby ve stanovené lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatila na specifikovaný účet Krajského soudu v Brně vedený u České národní banky-pobočka Brno nebo v v hotovosti na pokladně podepsaného soudu zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

Podle odůvodnění se dlužnice insolvenčním návrhem doručeným soudu 23.8.2010 domáhala rozhodnutí o svém úpadku a povolení oddlužení s navrhovaným způsobem oddlužení plněním splátkového kalendáře. Z jejího návrhu jeho příloh soud zjistil, že majetek, který není předmětem zajišťovacích práv, tvoří oblečení, dlužnice neoznačila žádný majetek, který je předmětem zajišťovacích práv, měsíční příjem dlužnice činí 0,-Kč, nikoli 2.905,-Kč, jak dlužnice v insolvenčním návrhu uvádí, neboť dávky pomoci v hmotné nouzi nelze postihnout výkonem rozhodnutí srážkami ze mzdy povinného. Závazky dlužnice, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění dosahují výše 132.595,80 Kč. Z insolvenčního návrhu, jeho doplnění a listin předložených dlužnicí tedy vyplývá, že dlužnice nesplňuje podmínky pro povolení oddlužení, neboť není naplněn předpoklad, že hodnota plnění, kterou by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, nebude nižší než 30 % jejich pohledávek, dlužnice souhlas věřitelů s nižším plněním nepředložila. Z uvedeného důvodu insolvenční soud uložil dlužnici již usnesením z 24.8.2010, č.j. KSBR 31 INS 9551/1010-A-4, povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč a jelikož dlužnice uvedenou povinnost nesplnila, soud usnesením ze dne 22.9.2010, č.j. KSBR 31 INS 9551/1010-A-6, insolvenční řízení zastavil. Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání, kterému insolvenční soud v plném rozsahu vyhověl (usnesením ze dne 7.4.2011, A-9) a usnesení ze dne 24.8.2010 změnil tak, že se zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení neukládá a zároveň usnesení ze dne 22.9.2010 změnil tak, že se insolvenční řízení nezastavuje. Současně soud usnesením ze dne 7.4.2011 uložil dlužnici povinnost, aby ve lhůtě 10-ti dnů od doručení usnesení doložila své současné příjmy k prokázání schopnosti plnění oddlužení splátkovým kalendářem. Přestože lhůta ke splnění uvedené povinnosti dlužnici skončila dne 26.4.2011, povinnost splněna nebyla. Protože dlužnice na výzvu soudu nedoložila své současné příjmy k prokázání schopnosti plnění oddlužení splátkovým kalendářem (pracovní smlouvu, mzdové listy) za I. čtvrtletí r. 2011, tak jak mu bylo uloženo usnesením soudu ze dne 7.4.2011, lze s ohledem na ust. § 393 odst. 3 a 396 odst. 1, 2 IZ očekávat, že návrh na povolení oddlužení by byl soudem odmítnut a způsobem řešení dlužníkova úpadku by byl konkurs (nikoliv oddlužení). Soud dále sděluje, že smyslem insolvenčního řízení je uspořádání majetkových vztahů dlužníka k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem a je tak v zájmu dlužníka, aby soudu poskytl příp. doložil veškeré informace důležité pro průběh insolvenčního řízení. Dlužníka není možné zvýhodnit oproti ostatním dlužníkům, kteří řeší svoji úpadkovou situaci odpovědně. S ohledem na uvedené skutečnosti, soud dlužnici uložil zálohu na náklady řízení ve výši 50.000,-Kč, neboť minimální odměna insolvenčního správce dle ust. § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb. při konkursu bez DPH činí 45.000,-Kč (bez hotových výdajů). Účelem této zálohy je umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho činnosti bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a po jeho ustanovení do funkce a tím překlenout prvotní nedostatek pohotových peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení do doby, než bude možno majetkovou podstatu zpeněžit. Rovněž nelze dopustit, aby v případě, kdy nebudou postačovat prostředky v majetkové podstatě k úhradě nákladů insolvenčního řízení, hradil tyto náklady stát. Současně soud poskytl dlužnici poučení, že pokud nebude záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání (§ 108 odst. 3 IZ).

Proti tomuto usnesení podala dlužnice, prostřednictvím, svého tehdejšího právního JUDr. Jaromíra Josefa, který současně právní zastoupení dlužnice ukončil, včasné odvolání. Z tohoto odvolání je patrno pouze to, proti kterému usnesení odvolání směřuje a že dlužnice se stanovenou povinností zaplatit zálohu nesouhlasí. Přes výzvu soudu, dlužnice své odvolání nedoplnila.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.) a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle ust. § 108 odst. 1 a 2 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Podle ust. § 108 odst. 3 IZ nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Podle § 395 odst. l písm. b) IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30% jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Ustanovení § 396 IZ dále stanoví, že jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

V přezkoumávaném případě z obsahu spisu soudu prvního stupně odvolací soud zjistil, že skutková zjištění soudu prvního stupně, tak jak jsou uvedena v odůvodnění napadeného usnesení, jsou správná a úplná, proto na ně odvolací soud v zájmu stručnosti v celém rozsahu odkazuje. Shodně se soudem prvního stupně dospěl odvolací soud k závěru, že s ohledem na nedostatek příjmů a majetku, dlužnice podmínky pro oddlužení nesplňuje a v jejím případě přichází v úvahu řešení jejího úpadku pouze konkursem. Za dané situace je proto záloha na náklady předmětného insolvenčního řízení potřebná, neboť její zaplacení má především umožnit řádný výkon insolvenčního správce v období bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a o způsobu jeho řešení. Pokud by totiž insolvenční správce neměl na počátku své činnosti dostatek pohotových peněžních prostředků, pak by musel nést tyto náklady (hotové výdaje-cestovné, poplatky apod.) ze svého, což po něm nelze spravedlivě žádat. V případě, že by v následujícím řízení nebyl získán zpeněžením majetkové podstaty dostatečný příjem, pak záloha rovněž slouží jako záruka úhrady odměny insolvenčního správce. V případě, že by zpeněžením majetku dlužnice nebyly získány finanční prostředky ani na zaplacení výdajů a odměny insolvenčního správce, pak by tyto náklady insolvenčního řízení musel hradit v celém rozsahu stát (dle ust. § 38 odst. 2 IZ), čemuž má předejít právě institut zálohy.

Soud prvního stupně též správně stanovil i výši požadované zálohy (ust. § 108 odst. 1 IZ), neboť podle ust. § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb. činí jen minimální odměna insolvenčního správce při řešení úpadku konkursem, při němž dojde ke zpeněžení 45.000,-Kč (bez DPH) a lze očekávat, že insolvenčnímu správci vzniknou i hotové výdaje.

S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti a důvody dospěl odvolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí soudu prvního stupně je věcně správné, proto je odvolací soud dle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku, dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 26. října 2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu