2 VSOL 509/2010-B-45
KSOS 25 INS 4811/2009 2 VSOL 509/2010-B-45

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Poláška a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Ivany Waltrové v insolvenční věci dlužníka Jaroslava Papšíka, Za Penzionem 294/7, 789 85 Mohelnice, IČ: 67721338, o schválení konečné zprávy, rozhodl o odvolání věřitele Česká republika, Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, PSČ 25 08, IČ: 0006963 (adresa pro doručování Třída Kosmonautů 1151/6C, 779 11 Olomouc), proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13.10.2010, č.j. KSOS 25 INS 4811/2009-B-33

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením soud schválil konečnou zprávu insolvenčního správce Ing. Marka Třísky ze dne 3.5.2010, která byla v insolvenčním rejstříku zveřejněna dne 14.5.2010, podle níž celkové příjmy majetkové podstaty činí 203.753,31 Kč, odměna insolvenčního správce 54.000,-Kč a výdaje majetkové podstaty 36.722,82 Kč (z toho hotové výdaje insolvenčního správce 5.942,72 Kč a náklady, spojené se správou a udržováním podstaty, 30.780,10 Kč), zaplacené pracovní nároky 55.708,-Kč a částka určená k rozvrhu 57.322,49 Kč (tato může být navýšena o úroky za dobu od podání konečné zprávy do podání návrhu na rozvrh výrok I.). Dále soud vyzval insolvenčního správce, aby do 30 dnů od právní moci usnesení o schválení konečné zprávy předložil návrh na rozvrh a upravený seznam přihlášek, včetně částek, kolik by mělo být pro každou pohledávku vyplaceno (výrok II.). Na odůvodnění soud, s odkazem na úpravu § 304 odst. 2 IZ, uvedl, že proti konečné zprávě podal včasné námitky věřitel ČR-Česká správa sociálního zabezpečení, které soud projednal na ústním jednání dne 30.9.2010. Věřitel nesouhlasil s tím, že ve zprávě není zohledněna jeho pohledávka za dlužníkem na doplatku pojistného na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti za rok 2008 ve výši 30.970,-Kč (dále jen pohledávka na pojistném), která vznikla po zjištění dlužníkova úpadku. Doplatek pojistného za rok 2008 byl vyčíslen na 30.974,-Kč a je ponížen o 4,-Kč, což je rozdíl mezi přihlášenou pohledávkou na doplatku za rok 2009 (17.432,-Kč) a jeho výší dle přehledu příjmů za tento rok (17.428,-Kč). Soud prvního stupně dal za pravdu insolvenčnímu správci, který pohledávku neuhradil a nezahrnul ji do konečné zprávy, protože podle něj měla být přihlášena do řízení jako podmíněná, což se nestalo. Z přehledu pohledávek ke dni 7.9.2009 vyplývá, že dlužník měl na zálohách za rok 2008 zaplatit 30.846,-Kč, celková výše pojistného za tento rok činí 42.738,-Kč, proto podle soudu prvního stupně dne 1.1.2009 vznikla věřiteli pohledávka na nedoplatku pojistného 11.892,-Kč. Závěr, že se jedná o pohledávku za podstatou, by byl v rozporu se zásadami insolvenčního řízení (§ 5 IZ), protože pohledávky dle § 168 odst. 2 IZ se primárně vážou k období před rozhodnutím o úpadku. Z těchto důvodů soud prvního stupně posoudil námitku věřitele jako nedůvodnou a v souladu s úpravou § 304 odst. 4 písm. a) IZ schválil předloženou konečnou zprávu ve znění ze dne 3.5.2010. Ve výroku II. zavázal správce ke splnění povinnosti dle ust. § 306 odst. 1 IZ.

Proti tomuto usnesení podal věřitel odvolání, v němž namítal, že soud prvního stupně nerespektuje názor Vrchního soudu v Olomouci o vzniku a splatnosti pohledávek na pojistném u osob samostatně výdělečně činných, vyslovený v rozsudku sp. zn. 3 Cmo 18/2007. Rovněž se nevypořádal se střetem zákona č. 589/1992 Sb. o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti (dále jen zákon o pojistném ) a insolvenčního zákona, v odůvodnění se omezil pouze na citace podání věřitele a insolvenčního správce a přejal jeho nepřesnou terminologii ( uplynutí splatnosti pojistného , pojistné za rok 2008 , pojistné v pravděpodobné výši ). Rozhodnutí opřel o judikaturu ke vzniku povinnosti zaměstnavatele platit pojistné za zaměstnance, nikoli vzniku povinnosti osoby samostatně výdělečné činné, která může platit pojistné zálohově. Napadené usnesení trpí i formálními vadami, neboť podle protokolu o jednání byla konečná zpráva projednána podle § 29 zákona o konkursu a vyrovnání, což soud v napadeném usnesení nenapravil. Dále odvolatel v odvolání rekapituloval skutečnosti o vzniku a uplatnění pohledávek na pojistném v tomto řízení, včetně toho, že pohledávku pojistného ve výši 17.432,-Kč přihlásil jako podmíněnou, vázanou na splnění povinnosti dlužníka podat přehled o příjmech a výdajích za roky 2008 a 2009. Trval na svém stanovisku, že pohledávky na doplatku pojistného za rok 2008 ve výši 30.974,-Kč a za rok 2009 ve výši 17.428,-Kč vznikly až dne 28.4.2010, kdy byla splněna povinnost podat přehled o příjmech a výdajích za tyto roky. Věřitel pohledávku ve výši 30.970,-Kč v insolvenčním řízení uplatnil, insolvenční správce ji však do konečné zprávy jako pohledávku za podstatou nezahrnul, ani ji formálně nepopřel. Při posouzení povahy této pohledávky je třeba vyjít z definice pohledávek za majetkovou podstatou dle § 168 odst. 2 IZ a ustanovení zákona o pojistném, kdy osoba samostatně výdělečně činná (dále jen plátce ) může pojistné platit zálohově. Důsledkem toho jsou podle věřitele změny charakteru pohledávek v čase v závislosti na vývoji samostatné výdělečné činnosti plátce. Zákon o pojistném rozlišuje mezi pohledávkou na záloze, která vzniká nejdříve prvním dnem v měsíci za který se záloha platí, a tato pohledávka trvá nejpozději do dne podání přehledu o příjmech a výdajích za příslušný kalendářní rok. Věřitel tak mohl přihlásit a přihlásil do řízení všechny zálohy splatné do dne úpadku, pohledávku však přihlásil jako podmíněnou, vázanou na podání přehledu o příjmech a výdajích. Povinnost podat tento přehled má plátce nejdříve od prvního dne následujícího kalendářního roku za předpokladu, že řádně účetně uzavře kalendářní rok a podá daňové přiznání. Proto pohledávka na doplatku pojistného za kalendářní rok může vzniknout nejdříve dnem následujícím po dni, v němž mohl plátce splnit svou povinnost a není rozhodné, zda se jedná o pojistné za dobu před nebo po rozhodnutí o úpadku. Rozhodující je den, kdy plátce splnil svou povinnost podat přehled o příjmech a výdajích. Závěr soudu prvního stupně, který nerozlišuje mezi pohledávkou na pojistném z titulu nezaplacených záloh a z titulu doplatku za určitý kalendářní rok, je podle věřitele nesprávný už proto, že splatnost pohledávky nelze klást před okamžik jejího vzniku. Pohledávku na doplatku pojistného za roky 2008 a 2009 věřitel do řízení nemohl přihlásit ani podmíněně, protože by musel již v době rozhodnutí o úpadku odhadnout nejen délku insolvenčního řízení, ale předpokládat i to, že po tuto dobu bude trvat pojištění dlužníka, a pohledávku z neexistujícího doplatku by musel přihlásit do řízení jako pohledávku podmíněnou, vázanou na předložení přehledů. Věřitel nemohl stanovit pravděpodobnou výši pojistného, neboť se jedná svým charakterem a sankční opatření ukládané správním orgánem výlučně ve správním řízení zejména v případech notorické nespolupráce OSVČ . Pokud soud posoudil podání věřitele, kterým uplatnil pohledávku na doplatku pojistného, jako uplatnění pohledávky, která měla být přihlášena, měl je odmítnout pro zmeškání lhůty, což neučinil. Namísto toho, aniž by vyjasnil její povahu, uložil správci, aby předložil návrh rozvrhu. Proto se odvolatel v odvolacím řízení domáhal zrušení napadeného usnesení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšími řízení.

Insolvenční správce s odvoláním nesouhlasil a navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení potvrdil. Odkázal na svá předchozí vyjádření k námitkám věřitele, navíc argumentoval rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 11.3.2010, č.j. 38 Cad 13/2009-27, podle něhož z ustanovení § 14b zákona o pojistném vyplývá, že osobě samostatně výdělečně činné vzniká povinnost zaplatit pojistné i pokud nepodá přehled o příjmech výdajích za příslušný kalendářní rok. Argumentace názorem Vrchního soudu v Olomouci, vysloveným v rozhodnutí sp. zn. 3 Cmo 18/2007, není přiléhavá, neboť v dané věci vznikl dluh na pojistném v průběhu rozhodného období. Povinností insolvenčního správce není, aby popřel uplatněnou pohledávky za majetkovou podstatou, pokud se na rozdíl od věřitele domnívá, že se o takovouto pohledávku nejedná. Tvrzení odvolatele, že přihlásil všechny zálohy splatné do rozhodnutí o úpadku neodpovídá obsahu přihlášky, neboť v ní věřitel přihlásil pouze zálohy splatné a neuhrazené v roce 2009. Teprve dne 26.5.2010 uplatnil u správce pohledávku za majetkovou podstatou z titulu doplatku za rok 2008, včetně neuhrazených záloh za tento rok. V odvolání navíc věřitel popírá svůj názor, že pohledávka na záloze pojistného vzniká prvním dnem měsíce, který následuje po měsíci, za něž plátce zálohu platí. Ze zákona o pojistném nevyplývá, že pokud plátce nesplní povinnost podat přehled o příjmech a výdajích za kalendářní rok, nevzniká povinnost pojistné platit. Ustanovení § 14b zákona o pojistném stanoví pouze splatnost doplatku na pojistném. Podmíněné přihlášení pohledávky na pojistném se vztahuje pouze na pohledávky doplatku pojistného, které vznikly před rozhodnutím o úpadku, ale dosud nebyly vyčísleny, nikoliv pohledávky na doplatcích vzniklých v průběhu insolvenčního řízení. Proto nelze argumentovat délkou insolvenčního řízení. Nesprávný je i názor věřitele, že insolvenční soud by měl odmítnout uplatnění pohledávky za majetkovou podstatou, pokud ji kvalifikuje jako pohledávku, kterou je třeba přihlásit. Pohledávka za podstatou se neuplatňuje u insolvenčního soudu, ale u insolvenčního správce (§ 203 IZ), její uplatnění soud bere na vědomí a povinností správce je tuto pohledávku případně zahrnout do konečné zprávy.

Podle § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.), a aniž by ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 3 IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu spisu vyplývají tyto skutečnosti, významné pro rozhodnutí o odvolání: 1. Na základě návrhu dlužníka byl usnesením Krajského soudu v Ostravě dne 17.9.2009, č.j. KSOS 25 INS 4811/2009-A-8 zjištěn dlužníkův úpadek, insolvenčním správcem ustanoven Ing. Marek Tříska a na majetek dlužníka byl prohlášen konkurs. 2. Dne 15.10.2009 byla soudu doručena přihláška pohledávky věřitele Česká republika-Česká správa sociálního zabezpečení, ve které přihlásil pohledávky výši 104.748,-Kč. Vykonatelná pohledávka č. 1, splatná dne 3.8.2009, představovala pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti ve výši 80.699,-Kč dle připojeného výkazu nedoplatků a penále ve výši 2.147,-Kč. Vykonatelná pohledávka č. 2, splatná dne 1.9.2009 představuje penále za nesplnění povinnosti ve výši 4.470,-Kč dle připojeného platebního výměru. Pohledávka č. 3, přihlášená ve výši 17.432,-Kč, představuje zálohy na platby pojistného za dobu od 2/2009 do 6/2009, které byly dlužníku stanoveny ve výši 3.514,-Kč měsíčně na základě přehledu o příjmech a výdajích za rok 2007. Z těchto záloh byla uhrazena pouze část zálohy za měsíc únor 2009 ve výši 138,-Kč. Pohledávka č. 3 byla přihlášena jako podmíněná, vázaná na podmínku podání přehledu o příjmech a výdajích dlužníka za rok 2008 a na stejnou povinnost za rok 2009. K přihlášce věřitel doložil přehled nesplacených záloh na pojistné za období únor až červen 2009, ze kterého vyplývá výše měsíční zálohy 3.514,-Kč, z nichž byla zaplacena na zálohu za měsíc únor 2009 částka 138,-Kč, celková výše doplatku na zálohách činí 17.432,-Kč. Přihláška pohledávky je v řízení evidovaná pod číslem P11. 3. Dne 11.11.2009 proběhlo přezkumné jednání, na kterém byly přezkoumány přihlášené pohledávky č. 1 až 12, mezi nimi i pohledávka č. přihlášky P11 věřitele ČR -Česká správa sociálního zabezpečení, která byla zjištěna. 4. Dne 3.5.2010 byla soudu doručena konečná zpráva, podle které činily zaplacené pohledávky za majetkovou podstatou 26.722,82 Kč, jim na roveň postavené zaplacené pohledávky (pracovněprávní nároky) 55.708,-Kč, dosud neuhrazené pohledávky za majetkovou podstatou 64.000,-Kč (odměna správce 54.000,-Kč, rezerva na splnění rozvrhu 10.000,-Kč, která byla určena s ohledem na nárůst pohledávky na veřejné zdravotní pojištění 1.080,-Kč měsíčně). 5. Dne 13.5.2010 byla konečná zpráva zveřejněna v insolvenčním rejstříku s výzvou k podávání námitek ve lhůtě 15 dnů od zveřejnění. 6. Dne 27.5.2010 byly soudu doručeny námitky věřitele, v nichž nesouhlasil s tím, že jeho pohledávka za podstatou na doplatku pojistného za rok 2008 není zahrnuta do konečné zprávy. 7. Dne 27.5.2010 bylo soudu doručeno podání věřitele, označené jako Uplatnění pohledávky za majetkovou podstatou ve výši 30.970,-Kč . Podle jeho obsahu věřitel kontrolou zjistil, že nebylo uhrazeno pojistné a dne 28.4.2010, kdy správce splnil povinnost podat přehled o příjmech a výdajích, vznikla pohledávka dle § 168 odst. 2 IZ na doplatku na pojistném za rok 2008 ve výši 30.974,-Kč a doplatku na pojistném za rok 2009 ve výši 17.428,-Kč. 9. Insolvenční správce s námitkami nesouhlasil, podle něj měl dlužník na zálohách na pojistném za rok 2008 zaplatit 30.846,-Kč, podle přehledu příjmů a výdajů za rok 2008 celková výše pojistného činila 42.738,-Kč, povinnost zaplatit doplatek podle správce vznikla dlužníku dne 1.1.2009 (případně dne 30.4.2009) ve výši 11.892,-Kč. Nejedná se o pohledávku za podstatou. Správce odkázal na názor Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 11.4.2007, č.j. 3 Ads 63/2006-65. 10. Dne 17.8.2010 bylo soudu doručeno doplnění námitek věřitele, který namítal, že správce předložil vyúčtování příjmů a výdajů za rok 2008 až dne 28.4.2010, pohledávku věřitele za podstatou neodmítl ani se k ní nevyjádřil a konečnou zprávu podal ve lhůtě, která neumožnila věřiteli s pohledávkou naložit. Správcem zmiňovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu řeší vznik pohledávky vůči zaměstnavatelům, kteří odvádějí pojistné za zaměstnance, a nelze jej aplikovat na situaci osob samostatně výdělečně činných, které platí pojistné zálohově, a jejichž závazek na doplatku pojistného nevznikne přede dnem podání přehledu. Podle něj je třeba vycházet z rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16.10.2007, č.j. 3 Cmo 18/2007-104, v němž je řešen vznik pohledávky na doplatku na pojistném u plátců-osob samostatně výdělečně činných. 11. Jednání o projednání konečné zprávy dne 23.8.2010 bylo odročeno na den 30.9.2010. Dle protokolu o jednání ze dne 30.9.2010 bylo zahájeno jednání o konečné zprávě dle ust. § 29 zákona o konkursu a vyrovnání , soud projednal včas podané námitky věřitele a po té rozhodl napadeným usnesením.

Podle § 168 odst. 2 písm. e) IZ jsou pohledávkami za majetkovou podstatou pokud vznikly po rozhodnutí o úpadku, daně, poplatky, cla, pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na veřejné zdravotní pojištění.

Podle § 6 odst. 2 zákona č. 589/1992 Sb. u osoby samostatně výdělečně činné je rozhodným obdobím, z něhož se zjišťuje vyměřovací základ pro pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, kalendářní rok, za který se toto pojistné a příspěvek platí.

Podle § 13 odst. 2 zákona č. 589/1992 Sb., osoba samostatně výdělečně činná je povinna platit za podmínek dále stanovených pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, nebo zálohy na pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti dále jen ( zálohy na pojistné ) a doplatek na pojistném na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti (dále jen doplatek na pojistném ).

Podle § 14a odst. 1 zákona č. 589/1992 Sb. je záloha na pojistné splatná od prvního dne kalendářního měsíce, na který se platí, do osmého dne následujícího kalendářního měsíce.

Dle § 14a odst. 3 zákona č. 589/1992 Sb. doplatek na pojistném je splatný nejpozději do osmi dnů po dni, ve kterém byl, popřípadě měl být podán přehled o příjmech a výdajích podle § 15 odst. 1 za kalendářní rok, za který se pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti platí.

V této věci věřitel přihlásil dne 15.10.2009 do insolvenčního řízení pohledávku na pojistném za rok 2009 ve výši 17.432,-Kč, když dlužník na zálohách za dobu od února do června 2009 uhradil namísto částky 17.570,-Kč jen částku 138,-Kč. Tuto pohledávku přihlásil jako podmíněnou, vázanou na podmínku, splnění povinnosti dlužníka podat přehled o příjmech a výdajích za roky 2008 a 2009. Povinnost podat přehled příjmů a výdajů, jak tvrdí sám věřitel, za dlužníka splnil insolvenční správce dne 28.4.2010 a na jeho základě věřitel vyčíslil pohledávku na doplatku pojistného za rok 2008 ve výši 30.974,-Kč a pohledávku na doplatku pojistného za rok 2009 ve výši 17.428,-Kč (tedy o 4,-Kč nižší, než podmíněně přihlásil do řízení).

Podle přehledu pohledávek ke dni 7.9.2009, předloženého věřitelem, dlužník na zálohách pojistného za rok 2008 zaplatil 11.764,-Kč, celková výše pojistného za tento rok činila 42.738,-Kč. Podle přehledu předloženého správcem, činil předpis záloh na pojistném za rok 2008 částku 28.846,-Kč (z nich dlužník zaplatil jen 11.764,-Kč).

Odvolací soud zaujal k otázce, kdy vzniká osobě samostatně výdělečně činné povinnost platit pojistné na sociální pojištění a státní politiku zaměstnanosti, jiný názor než věřitel. Z ustanovení § 6 odst. 2 zákona o pojistném odvolací soud dovozuje, že tomuto plátci vzniká povinnost platit pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti uplynutím rozhodného období, kterým je kalendářní rok. Jiný závěr o vzniku povinnosti platit pojistné ze zákona nelze dovozovat. Pokud ustanovení § 13a zákona o pojistném obsahuje pojem povinnost platit zálohy , kterou vztahuje k období kalendářního měsíce, nelze z něj dovozovat nic o vzniku povinnosti platit pojistné. Záloha totiž, jak vyplývá z jejího účelu, není plněním na již vzniklou povinnost, ale platbou na povinnost, která vznikne teprve v budoucnu.

Tomuto názoru odpovídá i dikce ustanovení § 13 odst. 2 zákona o pojistném, v němž se stanoví, že osoba samostatně výdělečně činná je povinna platit pojistné nebo zálohy a doplatek . Postup pro stanovení výše zálohy a její splatnost, stejně jako splatnost doplatku, je potom upravena v ustanovení § 14 a § 14a zákona o pojistném. Názoru věřitele, že povinnost platit pojistné vzniká v měsíci, za který je osoba samostatně výdělečně činná povinna platit zálohy, odporuje také úprava § 14a odst. 2 zákona, podle které lze po projednání s příslušným orgánem správy pojistného hradit zálohy za delší než měsíční období. Nelze totiž připustit, aby povinnost platit pojistné byla závislá na vůli poplatníka. Vznik povinnosti platit doplatek pojistného nelze vázat na podání přehledu o příjmech a výdajích, k tomuto dni se totiž váže jen vyčíslení již dříve vzniklé povinnosti platit pojistné.

Proto odvolací soud shodně jako soud prvního stupně dovozuje, že dlužníku, který je osobou samostatně výdělečně činnou, vznikla povinnost platit pojistné za rok 2008 dnem 1.1.2009.

Pohledávka státu, odpovídající povinnosti dlužníka platit pojistné za rok 2008, vznikla přede dnem 17. 9 2009, kdy byl zjištěn dlužníkův úpadek. Proto se jedná o pohledávku, kterou je třeba uplatnit přihláškou (§ 168 odst. 2, písm. e) IZ a contrario ). Pohledávka odpovídající povinnosti dlužníka platit pojistné za rok 2008 byla ke dni zjištění úpadku splatná, neboť (poslední) záloha na pojistném, a to záloha za měsíc prosinec 2008, byla splatná nejpozději do 8. ledna 2009 (§ 14a odst. 1 zákona o pojistném) a doplatek pojistného se stal splatný nejpozději dne 9.5.2009 či 10.8.2009 (§ 14a odst. 3, § 15 odst. 1 zákona o pojistném, § 40 odst. 3, § 14 8 zák.č. 337/1992 Sb.). Na tom nemůže nic změnit ani to, že dlužník povinnost platit měsíční zálohy na pojistné neplnil od srpna 2008 a povinnost podat v zákonné lhůtě přehled o příjmech a výdajích za rok 2008 za něj splnil správce až dne 28.4.2010. Případné prodlení dlužníka se splněním povinnosti platit pojistné však nemá pro vznik této povinnosti žádný význam.

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11.4.2007, sp. zn. 3 Ads 63/2006, na který odkazoval insolvenční správce, řeší vznik povinnosti zaměstnavatele odvést za své zaměstnance pojistné dle § 6 odst. 1 zákona o pojistném tak, že tato povinnost vzniká prvním dnem měsíce následujícího po měsíci, za který se pojistné platí. V textu tohoto rozhodnutí se výslovně uvádí, že § 6 odst. 1 zákona o pojistném se nevztahuje na osoby samostatně výdělečně činné, proto názor vyslovený v tomto rozhodnutí na daný případ přímo vztáhnout nelze, byť podle odvolacího soudu základní úvaha o vzniku povinnosti platit pojistné uplynutím rozhodného období, se uplatní i při posouzení vzniku povinnosti platit pojistné osob samostatně výdělečně činných. Pokud se věřitel odvolával na názor Vrchního soudu v Olomouci v rozsudku ze dne 16.10.2007, sp.zn. 3 Cmo 18/2007, v dané věci se jednalo o případ pohledávky na pojistném za kalendářní rok, v němž došlo k prohlášení konkursu na majetek úpadce, tedy o skutkově odlišný případ.

Odvolací soud se shoduje se soudem prvního stupně v názoru, že pohledávka na pojistném za rok 2008 vznikla před zjištěním úpadku dlužníka a proto se nejedná o pohledávku za majetkovou podstatou. Tato pohledávka, která nebyla uplatněna přihláškou, nebude v tomto řízení uspokojována jako pohledávka za majetkovou podstatou a nebylo se jí třeba v konečné zprávě zabývat (§ 302 odst. 2 písm. a/ IZ).

Námitka věřitele, že insolvenční soud v protokole o projednání konečné zprávy odkázal na předchozí právní úpravu zákona o konkursu, je opodstatněná, jak vyplývá ze shora uvedené rekapitulace spisu. Tento odkaz na předchozí právní úpravu však nelze posuzovat jak vadu podle § 219a odst. 1 o.s.ř., navíc soud prvního stupně v odůvodnění napadeného usnesení již odkázal na platnou právní úpravu § 304 IZ.

Usnesení soudu prvního stupně podle odvolacího soudu je věcně správné a proto je podle § 7 odst. 1 IZ a § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné, ledaže na základě dovolání, které se podává ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u Krajského soudu v Ostravě zvlášť (§ 240 o.s.ř., § 75 IZ), dospěje dovolací k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam (§ 239 odst. 1, písm. c/ o.s.ř.). O dovolání rozhoduje Nejvyšší soud.

V Olomouci dne 24. března 2011

Za správnost vyhotovení: Mgr. Milan Polášek v.r. Jana Fuksíková předseda senátu