2 VSOL 507/2016-A-35
KSBR 39 INS 25278/2015 2 VSOL 507/2016-A-35

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Brhla a soudkyň JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Ivany Waltrové v insolvenční věci dlužníka: Ing. Zdeněk Širůček, nar. 10. září 1962, IČ 756 82 508, Havírna 37, 679 61 Letovice, o insolvenčním návrhu navrhovatele: Komerční banka, a.s., se sídlem Na Příkopě 33/69, 114 07 Praha 1, IČ 453 17 054, o zjištění úpadku dlužníka a o určení způsobu řešení úpadku, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. března 2016, č.j. KSBR 39 INS 25278/2015-A-23

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. března 2016, č.j. KSBR 39 INS 25278/2015-A-23 s e p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud označeným usnesením zjistil úpadek dlužníka (odstavec I. výroku), na majetek dlužníka prohlásil konkurs (odstavec II. výroku), insolvenčním správcem ustanovil Mgr. Lenku Dymákovou (odstavec III. výroku) a rozhodl o dalším postupu v řízení (odstavce IV.-XIV. výroku). Insolvenční soud konstatoval, že navrhovatel má za dlužníkem splatnou pohledávku a je tak aktivně legitimován k podání insolvenčního návrhu, v insolvenčním návrhu navrhovatel označil další věřitele dlužníka, kteří mají pohledávky za dlužníkem po splatnosti více než 30 dnů a není na ně hrazeno po dobu delší 3 měsíců. Dlužník současně potvrdil existenci dalších tří svých závazků, přičemž dva z nich byly věřitelům přiznány soudními rozhodnutími a jsou vymáhány v rámci exekučního řízení. Na tyto závazky dlužník nehradí ničeho z důvodu, neboť je neuznává. Minimálně pohledávky označených známých věřitelů jsou pro insolvenční soud nesporné, jelikož dlužník potvrdil jejich existenci i skutečnost, že všechny pohledávky označených známých věřitelů jsou delší dobu po splatnosti. Současně dlužník žádným způsobem nedoložil svá tvrzení o pravidelném hrazení splátek na část ze svých závazků. Na základě výše uvedeného má soud jednoznačně za osvědčené, že dlužník má více věřitelů, jejichž pohledávky jsou po splatnosti více než 30 dnů a jsou po lhůtě splatnosti po dobu delší 3 měsíců. Současně dlužník žádným způsobem nedoložil svá tvrzení o pravidelném hrazení splátek na část ze svých závazků. Soud tedy učinil závěr, že dlužník naplnil zákonné požadavky úpadku. Dlužník nesplňuje podmínky pro povolení reorganizace, je fyzickou osobou podnikající, nicméně soud nemá za prokázané, že by jeho roční obrat dosahoval částky 50 mil. Kč či počet jeho zaměstnanců byl vyšší než 50 (dlužník uvedl, že nemá žádné zaměstnance), dlužník ani ve stanovené lhůtě nepředložil návrh na reorganizaci. Úpadek dlužníka rovněž nelze řešit oddlužením, neboť dlužník je fyzickou osobou, avšak nenavrhl řešení svého úpadku oddlužením v zákonné lhůtě, ačkoli byl o této možnosti řádně poučen usnesením ze dne 15. 10. 2015 (dok. A-9). Vzhledem k těmto skutečnostem lze řešit úpadek dlužníka pouze konkursem.

Proti tomuto usnesení dlužník podal odvolání, zaměřil je výslovně do odstavců I. a II. výroku a namítal, že sice má více věřitelů s pohledávkami po lhůtě splatnosti, ovšem neuznává, že je v úpadku, poněvadž dluhy plní, byť v omezené míře, nemá tedy více věřitelů s pohledávkami po lhůtě splatnosti déle než 30 dnů a současně nehrazených po dobu delší tří měsíců. Pokud soud označil za takové věřitele Komerční banku a.s., Jiřího Mánka, Okresní správu sociálního zabezpečení a Oborovou zdravotní pojišťovnu zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví (dále jen Oborová zdravotní pojišťovna ), pak dlužník tvrdil, že insolvenční návrh věřitele Komerční banka a.s. je předčasný, neboť žádný z věřitelů nesdělil soudu, že na pohledávky dlužník neplní. K věřiteli Jiřímu Mánkovi dlužník uvedl, že jeho pohledávku opakovaně popřel, přičemž soud se důvody popření vůbec nezabýval a pohledávku věřitele označil za existentní s tím, že byla 30 dnů po splatnosti a není na ni hrazeno po dobu delší 3 měsíce. Zde soud měl nejprve rozhodnout o opakované námitce popření pohledávky a poté věc dále rozhodnout ve vztahu k dalším dlužníkům. Vůči dalším věřitelům měl soud vzít v úvahu skutečnost, že dlužník pohledávky platí ve splátkovém režimu a pokud věřitel dílčí platby neodmítá, má se zato, že s touto formou placení souhlasí. Podle názoru dlužníka existence této pohledávky neměla být brána jako důkaz úpadku dlužníka.

K věřiteli Komerční banka a.s. dlužník uvedl, že pohledávku věřitele uznal, ač o části příslušenství ve výši cca 680.000 Kč dosud není pravomocně rozhodnuto. Dlužník ale namítal, že v roce 2014 podal návrh na mimosoudní vyrovnání na placení dluhu ve splátkách 8.000 Kč měsíčně, věřitel tento návrh nepřijal ani se k němu nevyjádřil na jednání dne 10. 2. 2016. Ve smlouvě o hypotečním

úvěru byla sjednána splátka 10.000 Kč měsíčně, proto dlužník považoval návrh na splátky 8.000 Kč měsíčně přiměřeným a následný vymáhací proces s podáním insolvenčního návrhu za nepřiměřený.

K věřiteli Okresní správě sociálního zabezpečení dlužník uvedl, že pohledávku uznal, je po splatnosti déle než 30 dnů a bylo na ní měsíčně placeno. Věřitel pohledávku doložil a z výkazu nedoplatků je zřejmé, že na pohledávku placeno bylo. Soud proto nedostatečně a nesprávně osvědčil či na pohledávku není placeno po dobu tří měsíců.

K věřiteli Oborové zdravotní pojišťovně uvedl, že pohledávku uznal, je po splatnosti do 30 dnů a bylo na ní měsíčně placeno. Také zde soud nesprávně a nedostatečně osvědčil výrok, že na pohledávku není po dobu tří měsíců placeno.

Z těchto důvodů dlužník navrhl, aby odvolací soud rozhodnutí zrušil, anebo je vrátil k dalšímu projednání.

Při odvolacím jednání dlužník doplnil, že dluh věřitele Mánka sice neuznává, avšak na něj platil na podkladě splátkového kalendáře dohodnutého s exekutorem, poslední platba zde byla v říjnu 2015, s věřiteli KB, a.s., Okresní správou sociálního zabezpečení a Oborovou zdravotní pojišťovnou nemá sjednán žádný splátkový kalendář, na pohledávku KB, a.s. neplatil a neplatí ničeho, protože neakceptovala návrh na dohodu na platbu zhruba 8.000 Kč měsíčně, na pohledávku OSSZ platil a stále platí částky zhruba 1.000 Kč měsíčně, Oborové zdravotní pojišťovně platil jednak exekutorskému úřadu 1.000 Kč, jednak na účet samotné pojišťovny dalších 1.000 Kč, což již neplatí okamžikem podání insolvenční návrhu, aby nezvýhodnil některé věřitele, jak byl poučen.

Navrhovatel s odvoláním nesouhlasil, uvedl, že dlužník obdobným způsobem argumentoval i před soudem prvního stupně, svá tvrzení však ničím nedoložil. Dále poukázal na vyjádření dlužníka v insolvenčním návrhu, v němž označuje sám další dva věřitele, kteří mají vůči němu vykonatelné pohledávky na základně směnečných platebních rozkazů a byť tito věřitelé dosud nepřihlásili své přihlášky do řízení, tak je zřejmé, že zde existují další věřitelé s pohledávkami po lhůtě splatnosti.

S účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb. změněn zákonem č. 294/2013 Sb., insolvenční řízení bylo zahájeno dne 9. 10. 2015, proto s ohledem na přechodná ustanovení tohoto zákona je třeba věc posoudit podle zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění po novele provedené zákonem č. 294/2013 Sb. (dále jen IZ ).

Podle ustanovení § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. V dané věci se proto přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 293/2013 Sb. (dále jen o.s.ř. ).

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně napadené části v odstavcích I. a II. výroku, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ dlužník je v úpadku, jestliže má: a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost"). Podle ustanovení § 3 odst. 2 IZ, se má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ustanovení § 97 odst. 5 IZ je insolvenční návrh oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel; jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník.

Podle ustanovení § 105 IZ podá-li insolvenční návrh věřitel, je povinen doložit, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, a k návrhu připojit její přihlášku; jde-li o pohledávku, která se do insolvenčního řízení jinak nepřihlašuje, považuje se po rozhodnutí o úpadku za uplatněnou podle § 203.

Podle ustanovení § 143 odst. 1 IZ insolvenční soud insolvenční návrh zamítne, nejsou-li splněny zákonem stanovené předpoklady pro vydání rozhodnutí o úpadku.

Podle ustanovení § 143 odst. 2 IZ insolvenční návrh podaný věřitelem insolvenční soud zamítne, jestliže nebylo osvědčeno, že insolvenční navrhovatel a alespoň jedna další osoba má proti dlužníku splatnou pohledávku. Za další osobu se nepovažuje osoba, na kterou byla převedena některá z pohledávek insolvenčního navrhovatele proti dlužníku nebo její část v době 6 měsíců před podáním insolvenčního návrhu nebo po zahájení insolvenčního řízení.

Podle ustanovení § 143 odst. 3 IZ není-li dlužník v úpadku pro předlužení, zamítne insolvenční soud insolvenční návrh podaný věřitelem i tehdy, osvědčí-li dlužník jednající v dobré víře, že jeho platební neschopnost vznikla v důsledku protiprávního jednání třetí osoby a že se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že ji odvrátí v době do 3 měsíců po splatnosti jeho peněžitých závazků.

Insolvenční zákon rozlišuje dvě základní formy úpadku-platební neschopnost a předlužení. O úpadek ve formě platební neschopnosti se jedná, pokud má dlužník více (nejméně dva) věřitelů, má peněžité závazky déle jak 30 dnů po lhůtě splatnosti a není schopen tyto závazky plnit. Podmínka mnohosti věřitelů není splněna, má-li více pohledávek vůči dlužníku jen jeden věřitel. Aby se zabránilo účelovému vytváření mnohosti věřitelů převáděním nebo dělením pohledávek, stanoví zákon výslovně, že za dalšího věřitele se nepovažuje osoba, na kterou byla převedena některá z pohledávek insolvenčního navrhovatele proti dlužníku nebo její část v době šesti měsíců před podáním insolvenčního návrhu nebo po zahájení insolvenčního řízení. Co se týče poslední podmínky, neschopnosti plnit závazky, považuje se za splněnou, nastane-li alespoň jedna z následujících situací: -dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, -dlužník neplní své peněžité závazky po dobu delší tří měsíců po jejich splatnosti, -není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek za dlužníkem výkonem rozhodnutí nebo exekucí, -dlužník nesplnil povinnost předložit seznamy svého majetku, závazků a zaměstnanců, kterou mu uložil insolvenční soud.

Zákonná definice platební neschopnosti dopadá na všechny kategorie dlužníků, tedy fyzické osoby, podnikatele i nepodnikatele, a právnické osoby.

Podstatou obrany dlužníka proti insolvenčnímu návrhu a potažmo proti rozhodnutí insolvenčního soudu je jeho tvrzení, že dlužník není ve stavu úpadku, neboť některé dluhy plní byť v omezené míře, nemá tedy více věřitelů s pohledávkami po lhůtě splatnosti déle než 30 dnů, které nehradí po dobu delší tří měsíců. Krajský soud se touto obranou velmi důkladně zabýval a s jeho závěrem, že dlužník je v úpadku, odvolací soud zcela souhlasí.

Předně třeba zdůraznit, že dlužník sám nezpochybňuje skutečnost, že má více věřitelů s pohledávkami po lhůtě splatnosti déle než 30 dnů, neboť jde o pohledávky z let 2000-2006. Dlužník ovšem tvrdí, že není splněn další ze znaků úpadku, kterým je skutečnost, že dlužník není schopen své závazky plnit, čímž se rozumí, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo že neplní závazky po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti či není možné dosáhnout uspokojení splatných peněžitých závazků vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí. Již ze samotného vyjádření dlužníka je zřejmé, že všechny své závazky neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě, na čemž nic nemůže změnit ani tvrzení dlužníka, že do podání insolvenčního návrhu plnil na některé z těchto závazků bez sjednaného splátkového kalendáře s odložením lhůty splatnosti poměrně zanedbatelné částky. Navíc je z poměrů dlužníka zřejmé že jím tvrzené minimální platby na dluhy ve vztahu k rozsahu závazků v řádu milionů znamenají zastavení platby podstatné části peněžitých závazků a vzhledem k úrovni exekučních řízení je pravděpodobné, že uspokojení nelze dosáhnout ani výkonem rozhodnutí či exekucí. Nelze tedy sdílet přesvědčení dlužníka, že není v úpadku, neboť se evidentně v úpadku nachází. Odvolací soud také souhlasí se závěry krajského soudu, že způsobem řešení úpadku dlužníka nemůže být žádný jiný způsob řešení než konkurs, neboť dlužník nesplňuje podmínky pro povolení reorganizace, takový návrh ani nepodal, a nepodal přes výzvu soudu ani návrh na řešení svého úpadku oddlužením.

Z těchto důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, navrhovateli a insolvenčnímu správci se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 19. května 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Vojtěch Brhel v.r. Renáta Hrubá předseda senátu