2 VSOL 504/2010-A-8
KSOL 16 INS 11960/2010 2 VSOL 504/2010-A-8 Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Poláška a soudkyň JUDr.Heleny Krejčí a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužníka D + D MAYOR CZ, s.r.o., likvidaci , IČ 25844491, se sídlem Lidická 56, 787 01 Šumperk, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 20.10.2010, č.j. KSOL 16 INS 11960/2010-A-3

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením soud prvního stupně uložil dlužníku, aby ve lhůtě 5 dnů od jeho právní moci zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč. Na odůvodnění uvedl, že dlužník doručil dne 14.10.2010 insolvenčnímu soudu insolvenční návrh, v němž žádal zjištění svého úpadku pro předlužení. Podle návrhu nemá dlužník žádný majetek ani finanční prostředky k úhradě nákladů insolvenčního řízení, což plyne také z připojeného seznamu majetku, a podle údajů zapsaných v obchodním rejstříku byl likvidátor dlužníka byl jmenován soudem z řad jeho společníků. S odkazem na úpravu § 108 odst. 1 IZ proto soud uložil dlužníku zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, z níž budou hrazeny náklady vznikající bezprostředně po zjištění úpadku. Bez prostředků ze zálohy nelze úpadek ani konkurs projednat a nedostatek finančních prostředků dlužníka není důvodem, aby nebyla záloha uložena. Účelem insolvenčního řízení není zajistit dlužníkovi bez finančních prostředků výmaz z obchodního rejstříku s tím, že odměna insolvenčního správce bude uhrazena z prostředků státního rozpočtu. Výši zálohy určil insolvenční soud, s odkazem na minimální odměnu insolvenčního správce v případě, kdy je dlužníkův úpadek řešen konkursem, v částce 50.000,-Kč. 2 VSOL 423/2010-A-12

Proti tomuto usnesení podal odvolání dlužník, který namítal, že v insolvenčním návrhu uvedl, že nemá žádný majetek a nevyvíjí žádnou činnost, přesto mu soud uložil povinnost zaplatit zálohu. Likvidátor dlužníka byl jmenován soudem jako dostupný společník bez svého souhlasu a nedisponuje žádnými finančními prostředky dlužníka, přesto neustále je kontaktován soudy, aby se společností něco udělal . Náklady, které mu tímto vznikají, hradí ze svého. Podle dlužníka by měl soud jeho insolvenční návrh zamítnout pro nedostatek majetku.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) v platném znění (dále jen IZ) se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž by ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Podle § 108 odst. 1 a 2 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka, a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Nad rámec zjištění uvedených v odůvodnění napadeného usnesení odvolací soud uvádí, že dle údajů v seznamu insolvenčních správců, likvidátor společnosti Antonín Dohnal v tomto seznamu není zapsán.

Na základě insolvenčního návrhu dlužníka, který obsahuje tvrzení o úpadku (§ 103 odst. 2 IZ ) a jsou k němu připojeny požadované přílohy dle zákona (§ 104 IZ) lze vyhodnotit, zda na úhradu nákladů insolvenčního řízení, které vzniknou bezprostředně po zjištění úpadku, bude třeba prostředky ze zálohy. Z údajů uvedených dlužníkem vyplývá, že nemá k dispozici žádné pohotové finanční prostředky a již z tohoto důvodu prvotní náklady nelze krýt jinak než ze složené zálohy. Závěr soudu prvního stupně o nezbytnosti uložit dlužníku povinnost zaplatit zálohu je správný.

Soud prvního stupně správně určil i výši potřebné zálohy s ohledem na předpokládané hotové výdaje insolvenčního správce související s šetřením o majetku dlužníka i třetích osob, který by podléhal soupisu. Úhradu těchto výdajů nelze požadovat po insolvenčním správci. Protože dle návrhu a příloh nemá dlužník žádný majetek, je důvodný závěr, že prostředky ze složené zálohy bude třeba použít i na 2 VSOL 423/2010-A-12

částečné pokrytí odměny insolvenčního správce, jejíž minimální výše v případě řešení úpadku konkursem činí 45.000,-Kč a nelze ji hradit z prostředků státního rozpočtu. Proto soud prvního stupně správně určil i výši zálohy, jejíž zaplacení uložil dlužníku.

Za právně nevýznamnou lze označit odvolací námitku, že likvidátor nedisponuje žádnými finančními prostředky dlužníka, nemá toto žádný právní význam. Je totiž povinností dlužníka podat insolvenční návrh včas, tedy v době, kdy ještě má prostředky alespoň na úhradu nákladů insolvenčního řízení (§ 98 IZ). Pro zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku nejsou v této věci splněny zákonné předpoklady, neboť jménem dlužníka insolvenční návrh nepodal likvidátor, jmenovaný soudem ze seznamu insolvenčních správců (§ 144 odst. 1 písm. b/ IZ). Odkaz soudu prvního stupně na účel a smysl insolvenčního řízení, kterým není řešení výmazu nefunkčních obchodních společností z obchodního rejstříku, je zcela na místě.

Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud podle § 219 o.s.ř. napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 27. ledna 2011

Za správnost vyhotovení: Mgr. Milan Polášek v.r. Jana Fuksíková předseda senátu