2 VSOL 503/2012-A-19
KSBR 30 INS 12942/2012 2 VSOL 503/2012-A-19

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci dlužníka Karla anonymizovano , anonymizovano , bytem Na Kopcích 352, 674 01 Třebíč, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31.5.2012, č.j. KSBR 30 INS 12942/2012-A-5,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně s e p o t v r z u j e.

Odůvodnění: V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě 10 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V důvodech usnesení uvedl, že dlužník se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení domáhal rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Dle návrhu má dlužník nezajištěné závazky ve výši 510.050,-Kč a jeho průměrný měsíční příjem dosahuje 6.487,25 Kč. Na tomto základě soud prvního stupně dospěl k závěru, že nezajištění věřitelé by na svých pohledávkách za dlužníkem při oddlužení splátkovým kalendářem ničeho neobdrželi. Oddlužení zpeněžením majetkové podstaty nepřichází v úvahu, neboť dlužníkův majetek nedostačuje k uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů alespoň v rozsahu 30 %. Proto soud dospěl k závěru, že návrh dlužníka na povolení oddlužení by musel zamítnout a rozhodnout o způsobu řešení úpadku konkursem. Dle ust. § 108 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ) uložil dlužníkovi zálohu na náklady insolvenčního řízení v maximální výši 50.000,-Kč, neboť ta by měla postačovat na úhradu prvotních nákladů insolvenčního řízení v případě, že by bylo rozhodnuto o úpadku a ustanoven insolvenční správce, a tyto finanční prostředky by v majetkové podstatě chyběly.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Sdělil, že ke dni 30.6.2012 bude ukončena jeho pracovní neschopnost a přepokládaný jeho čistý měsíční příjem bude dosahovat částky 14.000,-K. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a povolil mu oddlužení plněním splátkového kalendáře.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Z obsahu spisu vyplývá, že dlužník se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení domáhal rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu tvrdil, že má 8 peněžitých závazků vůči 7 věřitelům, přičemž celková výše jeho závazků činí 510.050,-Kč, nemá žádný hodnotný majetek a má vyživovací povinnost ke své dceři. Dále sdělil, že jeho současný příjem představují nemocenské dávky, v průměrné výši 6.487,25 Kč (spolu s částí mzdy za měsíc prosinec 2011).

Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10.9.2012, č.j. KSBR 30 INS 12942/2012,-A-13, které bylo dlužníku doručeno dne 18.9.2012 zvlášť na adresu označenou v jeho posledním podání, byl dlužník vyzván, aby ve lhůtě 5 dnů od doručení předložil soudu mzdové listy za období červenec až srpen 2012, když v odvolání tvrdil, že již nastoupí do zaměstnání. Dlužník však požadované listiny soudu v určené lhůtě nepředložil a dne 18.9.2012 doručil soudu žádost o prodloužení lhůty k doložení svého příjmu, protože z důvodu lázeňské péče a následných vyšetření nastoupil do zaměstnání až 3.9.2012 s tím, že ihned po uplynutí měsíce září své příjmy soudu doloží.

Podle ust. § 108 odst. 1 a 2 IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovně právních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Podle ust. § 395 odst. 1 IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že a) jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Při hodnocení schopnosti dlužníka vyhovět podmínkám pro povolení řešení jeho úpadku oddlužením je insolvenční soud vázán ust. § 398 odst. 3 věty první IZ a při úvaze, zda je dlužník schopen splnit požadavek stanovený v ust. § 395 odst. 1 písm. b) IZ, musí vycházet z výše splátek odpovídající částkám, které by mohly být v rámci výkonu rozhodnutí či exekuce sráženy z dlužníkova pracovního příjmu k uspokojení přednostních pohledávek (dle § 279 odst. 1 o.s.ř. se z čisté mzdy, která zbývá dlužníkovi po odečtení základní nepostižitelné částky a která se zaokrouhlí směrem dolů na částku dělitelnou třemi a vyjádří se v celých korunách, srážejí dvě třetiny, třetí třetina zůstává dlužníkovi k volné dispozici).

V přezkoumávané věci dlužník doložil, že má příjem na nemocenských dávkách ve výši cca 6.487,25,-Kč. Z tohoto příjmu by však nemohla být pro účely plnění splátkového kalendáře při oddlužení měsíčně srážena žádná částka. V průběhu trvání oddlužení (po dobu pěti let) by tak dlužník neuhradil svým nezajištěným věřitelům na jejich pohledávky ničeho. Dále je nutno zohlednit, že při oddlužení plněním splátkového kalendáře činí za každý započatý kalendářní měsíc odměna insolvenčního správce 750,-Kč a náhrada jeho hotových výdajů 150,-Kč. Celkem se jedná o částku 900,-Kč měsíčně (s daní z přidané hodnoty 1.080,-Kč), která současně představuje pohledávku za majetkovou podstatou dle ust. § 168 IZ. Z těchto zjištění nepochybně vyplývá, že dlužníkovi, jehož nezajištěné závazky představují 510.050,-Kč, nemůže být povoleno oddlužení formou splátkového kalendáře, neboť ze svého příjmu nebude schopen v zákonem stanovené lhůtě pěti let a při zákonem určené výši splátek uhradit alespoň 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů. Proto je správný závěr soudu prvního stupně, že dlužník nesplňuje podmínky pro povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty (či kombinace obou forem oddlužení) rovněž nepřichází v úvahu, neboť dlužník žádný hodnotný majetek nemá.

Dlužník jiný příjem, než z něhož soud vycházel, nedoložil, a to ani ve lhůtě, uvedené v jeho žádosti, doručené dne 18.9.2012, ani později. V této situaci nemohl odvolací soud postupovat jinak, než při posuzování správnosti napadeného usnesení vycházet z příjmu dlužníka tak, jak byl ve spise doložen. Další prodlužování insolvenčního řízení by bylo v rozporu se zásadou insolvenčního řízení dle ust. § 5 IZ, dle kterého insolvenční řízení musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů.

Za tohoto stavu věci, kdy se jeví pravděpodobným zamítnutí návrhu na povolení oddlužení dle ust. § 395 odst. 1 písm. b) IZ a prohlášení konkursu na majetek dlužníka, je požadavek soudu prvního stupně na složení zálohy na náklady insolvenčního řízení důvodným. Smyslem zálohy je umožnit činnost insolvenčního správce již od počátku jeho ustavení do funkce, složená záloha správci umožní uhradit náklady vzniklé při zjišťování majetku dlužnice, případně jiných osob, který by též mohl náležet do majetkové podstaty dlužníka.

Soud prvního stupně správně stanovil i výši zálohy na náklady insolvenčního řízení. Kromě již výše uvedeného účelu slouží záloha i jako záruka úhrady odměny a hotových výdajů správce, není-li možno tyto nároky uspokojit z majetkové podstaty. Při způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000,-Kč (§ 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů). Dále insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti i náhrada hotových výdajů, tj. cestovních nákladů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních hotových výdajů (§ 7 téže vyhlášky).

Závěrem odvolací soud poznamenává, že pokud dlužník soudem uloženou povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení nesplní a toto insolvenční řízení bude zastaveno dle § 108 odst. 3 IZ, nezakládá to však dlužníku žádnou překážku pro podání nového insolvenčního návrhu po té, co bude mít pravidelný opakující se příjem plynoucí z pracovního poměru.

Ze všech výše uvedených důvodů je napadené usnesení soudu prvního stupně věcně správné a odvolací soud jej proto podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 11. října 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu