2 VSOL 502/2013-A-14
KSOL 10 INS 3644/2013 2 VSOL 502/2013-A-14

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Miloše anonymizovano , anonymizovano , bytem Krumpach 1954/33, Zábřeh, PSČ 789 01, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka a Jany Konečné, bytem Krumpach 1954/33, Zábřeh, PSČ 789 01, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci č.j. KSOL 10 INS 3644/2013-A-9 ze dne 9.5.2013

takto:

I. Odvolání Jany Konečné se o d m í t á .

II. Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na účet soudu specifikovaný ve výroku.

V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dlužník podal dne 8.2.2013 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. Z připojeného seznamu závazků vyplývá, že dlužník má nezajištěné závazky v celkové výši 1.188.283 Kč. Z výpisu z katastru nemovitostí a darovací smlouvy (předložené na základě výzvy soudu ze dne 17.4.2013) soud zjistil, že dlužník byl před zahájením insolvenčního řízení vlastníkem nemovitostí (ve společném jmění dlužníka a jeho manželky Jany Konečné), a to nemovitostí vedených na LV č. 89 pro k.ú. a obec Malíkov, které darovací smlouvou dne 22.12.2012 (s účinky vkladu do katastru nemovitostí ke dni 27.12.2012) spolu s manželkou převedl na dceru Janu anonymizovano , anonymizovano . Současně nabyvatelkou daru bylo zřízeno věcné břemeno doživotního bezplatného spoluužívání těchto nemovitostí ve prospěch dlužníka a jeho manželky. Soud vyhodnotil toto jednání dlužníka jako jednání sledující nepoctivý záměr, když dlužník se zbavil svého majetku necelé 2 měsíce před podáním insolvenčního návrhu pokračování-2-spojeného s návrhem na povolení oddlužení a ke dni převodu předmětných nemovitostí již nebyl schopen plnit své závazky a byl si toho vědom (jak vyplývá z insolvenčního návrhu). Bezúplatným převodem nemovitostí na osobu blízkou tak dlužník poškodil své věřitele a znemožnil zákonem předvídanou možnost věřitelů zvolit způsob oddlužení dlužníka na schůzi věřitelů za tím účelem svolané, případně jejich pohledávky uspokojit z prodeje těchto nemovitostí. Soud proto dospěl k závěru, že je zde důvod pro zamítnutí insolvenčního návrhu dlužníka podle ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů (insolvenční zákon, dále jen IZ ), a proto jediným možným způsobem řešení úpadku je konkurs. S ohledem na majetek dlužníka a výši pohotových finančních prostředků existuje důvodná obava, že v případě prohlášení konkursu nebudou k dispozici prostředky k pokrytí nákladů insolvenčního řízení. Soud proto postupoval podle ustanovení § 108 IZ a uložil dlužníku povinnost zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč s přihlédnutím k tomu, že minimální odměna insolvenčního správce v případě řešení úpadku dlužníka konkursem činí 45.000 Kč (vyhl. č. 313/2007 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a v průběhu konkursního řízení lze důvodně očekávat vznik dalších nákladů s konkursem spojených (hotových výdajů insolvenčního správce).

Proti tomuto usnesení podali společně odvolání dlužník a jeho manželka Jana Konečná. Uvedli, že nemovitosti představují v podstatě železniční vagón bez rozvodů a připojení sociálních sítí, pozemek se nachází v nelukrativní lokalitě, a proto se rozhodli převést nemovitosti na dceru. Převodem sledovali zbavení se daně z nemovitosti a jiných nákladů spojených s dojížděním.

Podle § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Podle § 218 písm. b) o.s.ř., odvolací soud odmítne odvolání, které bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn.

Odvolání manželky dlužníka Jany Konečné odvolací soud odmítl podle ustanovení § 218 písm. b) o.s.ř., neboť Jana Konečná není účastníkem tohoto insolvenčního řízení (§ 14 IZ), a proto její odvolání je podáno osobou neoprávněnou.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání dlužníka bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Podle § 108 odst. 1 věty prvé, odst. 2 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby pokračování-3-ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Podle § 395 odst. 1 písm. a) IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že je jím sledován nepoctivý záměr.

Podle § 395 odst. 3 písm. a) a písm. b) věty prvé před středníkem IZ, na nepoctivý záměr sledovaný návrhem na povolení oddlužení lze usuzovat zejména tehdy, jestliže ohledně dlužníka, jeho zákonného zástupce, jeho statutárního orgánu nebo člena jeho kolektivního orgánu a) v posledních 5 letech probíhalo insolvenční řízení nebo jiné řízení řešící úpadek takové osoby, a to v závislosti na výsledku takového řízení, nebo b) podle výpisu z rejstříku trestů v posledních pěti letech před zahájením insolvenčního řízení proběhlo trestní řízení, které skončilo pravomocným odsouzením pro trestný čin majetkové nebo hospodářské povahy.

Podle § 396 IZ, jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužník podal u soudu prvního stupně dne 8.2.2013 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení (na předepsaném formuláři), kterým se domáhal rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu uvedl, že má celkem 11 nezajištěných závazků u 4 věřitelů v celkové výši 1.188.283 Kč, které jsou po lhůtě splatnosti a neplní je po dobu delší 3 měsíců. V návrhu jednotlivé závazky specifikoval označením věřitele, uvedením právního důvodu a výše závazku. Ve vztahu k majetku dlužník v návrhu uvedl, že vlastní toliko movité věci (představující běžné vybavení domácnosti) a přívěsný vozík za auto, pořízený v roce 1984. K návrhu dlužník doložil seznam závazků, ve kterém uvedl shodné závazky, dále seznam majetku, ve kterém uvedl shodné movité s tím, že zůstatková hodnota těchto věcí činí celkem 64.200 Kč. Podle výpisu z katastru nemovitostí, LV č. 89 pro k.ú. a obec Malíkov, vedeného u Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště Svitavy, je Jana Konečná, anonymizovano , vlastníkem nemovitostí-stavby rodinné rekreace č.p. 53 na pozemku parc. č. 71 zastavěná plocha a nádvoří a pozemků parc. č. 71 zastavěná plocha a nádvoří, parc. č. 101/3 orná půda, parc. č. 255/2 zahrada a parc. č. 297/4 ostatní plocha, vše v k.ú. a obci Malíkov, které nabyla darovací smlouvou ze dne 22.12.2012 s právními účinky vkladu ke dni 27.12.2012. Smlouvou o zřízení věcného břemene ze dne 22.12.2012 (s právními účinky vkladu ke dni 27.12.2012) Miloš Konečný a Jana Konečná mají zřízeno věcné břemeno spoluužívání těchto nemovitostí. Na základě výzvy pokračování-4-insolvenčního soudu ze dne 17.4.2013 dlužník doložil darovací smlouvu sepsanou notářským zápisem-notářem Mgr. Alešem Heinzem, se sídlem Šumperk, Masarykovo náměstí 5, č. zápisu NZ 114/2012, N 123/2012, na základě které dlužník a jeho manželka Jana Konečná jako darující a oprávnění z věcného břemene a Jana Konečná jako obdarovaná a povinná z věcného břemene převedli předmětné nemovitosti do vlastnictví Jany Konečné a současně jim k těmto nemovitostem bylo zřízeno jako věcné břemeno právo doživotního bezplatného a nedílného spoluužívání všech celých darovaných nemovitostí.

Podle ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) IZ je jedním z důvodů pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení důvodný předpoklad, že návrhem na povolení oddlužení dlužník sleduje nepoctivý záměr. Insolvenční zákon výslovně nedefinuje, co se rozumí nepoctivým záměrem, který odůvodňuje zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, případně jeho neschválení. Ustanovením § 395 odst. 3 IZ zákonodárce vymezil pouze příkladmo (demonstrativním výčtem) skutečnosti, z nichž lze bez dalšího spolehlivě usuzovat na nepoctivost dlužníkova záměru sledovaného návrhem na povolení oddlužení. Tímto demonstrativním výčtem dal zákonodárce v rozhodovací praxi vodítko pro výklad tohoto zákonného ustanovení. Posouzení, zda dlužník (ne)sleduje podáním návrhu na oddlužení nepoctivý záměr ve smyslu ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) IZ, je logicky navázáno na hodnocení skutečností, které se udály v určitém časovém rámci, zpravidla před zahájením insolvenčního řízení.

V přezkoumávané věci odvolací soud zcela souhlasí se soudem prvního stupně v tom, že na nepoctivý záměr dlužníka sledovaný návrhem na povolení oddlužení lze usuzovat i tehdy, jestliže dlužník před podáním insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení spolu s manželkou převedl majetek (nemovitosti) ve společném jmění manželů darovací smlouvou na svou dceru, tedy převedl majetek, který by mohl být použit k úhradě jeho závazků vůči nezajištěným věřitelům. Přitom je třeba zdůraznit, že je na věřitelích dlužníka, jakou formu oddlužení (plněním splátkového kalendáře či zpeněžením majetkové podstaty, případně kombinací obou těchto forem) zvolí (§ 398 a § 399 IZ). V přezkoumávané věci dlužník podal insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení dne 8.2.2013, přičemž krátce před podáním tohoto návrhu (dne 22.12.2012) převedl darem spolu s manželkou majetek ve společném jmění manželů na osobu blízkou. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně v tomto spatřuje nepoctivý záměr sledovaný návrhem na povolení oddlužení, a proto lze předpokládat, že jeho návrh na povolení oddlužení bude zamítnut podle ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) IZ. Přitom je zcela nerozhodné, zda se předmětné nemovitosti nachází či nenachází v lukrativní lokalitě, případně že dlužník tím sledoval zbavení se povinnosti platit daň z nemovitostí a vynakládání nákladů spojených s dojížděním. Soud prvního stupně proto rozhodl správně, pokud shledal, že jediným možným řešením úpadku dlužníka je konkurs (§ 396 IZ), a proto uložil dlužníku povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení podle ustanovením § 108 IZ, přičemž přihlédl k tomu, že dlužník pokračování-5-nemá žádné pohotové finanční prostředky (v hotovosti nebo na účtu) a vlastní toliko movité věci představující běžné vybavení domácnosti.

Soud prvního stupně správně poukázal na účel zálohy, kterým je umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho činnosti od počátku, a tím překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení. Záloha správci umožní uhradit náklady vzniklé při zjišťování majetku dlužníka, případně majetku dalších osob, který by z hlediska institutů neúčinnosti, odporovatelnosti a neplatnosti právních úkonů dlužníka mohl též náležet do majetkové podstaty dlužníka. K tomu je nutno uvést, že náklady insolvenčního řízení nelze přenášet na stát (§ 38 odst. 2 IZ), který by hradil odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce v případě, že by prověřování majetkové situace dlužníka insolvenčním správcem nevedlo ke zjištění a zpeněžení majetku v potřebném rozsahu.

Soud prvního stupně stanovil správně i výši této zálohy částkou 50.000 Kč s odkazem na výši minimální odměny insolvenčního správce 45.000 Kč (vyhl. č. 313/2007 Sb., ve znění pozdějších předpisů) při způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem a s ohledem na další náklady s konkursem spojené, zejména hotové výdaje insolvenčního správce.

Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, pokud dovolací soud dospěje k závaru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a odvolatelce Janě Konečné se však doručuje zvláštním způsobem. Lhůta pro podání dovolání běží od doručení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 19. července 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Petra Jahodová předsedkyně senátu