2 VSOL 501/2015-A-9
KSBR 45 INS 7958/2015 2 VSOL 501/2015-A-9

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Vojtěcha Brhla a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužnice Andrey anonymizovano , anonymizovano , bytem ve Vracově, Řadová 1369, PSČ 696 42, o insolvenčním návrhu spojeném s návrhem na povolení oddlužení, rozhodl o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1.4.2015, č. j. KSBR 45 INS 7958/2015-A-4,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Brně (dále jen insolvenční soud ) odmítl insolvenční návrh podle § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ ), když dospěl k závěru, že z údajů uvedených v insolvenčním návrhu nelze určit konkrétní datum splatnosti jednotlivých závazků ani jejich jednotlivých splátek. Ze seznamu závazků plyne, že dlužnice má osm věřitelů a osm závazků. Z insolvenčního návrhu vyplývá pouze to, že má zřejmě více věřitelů, není však jasné, zda a jak dlouho jsou všechny její závazky po lhůtě splatnosti a z jakého důvodu tyto závazky není schopna hradit. Dlužnice ani neuvedla, zda jednotlivé splátky mají být hrazeny měsíčně nebo ročně. Proto neosvědčila znaky úpadku ve smyslu § 3 odst. 1 písm. b) a c) IZ.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Nesouhlasila se závěrem insolvenčního soudu, že její insolvenční návrh neobsahuje podstatné náležitosti. Podle dlužnice měl insolvenční soud postupovat podle § 43 o. s. ř. a usnesením ji vyzvat k odstranění vad podání. Navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a insolvenčnímu soudu uložil vydat rozhodnutí podle § 43 o. s. ř. k odstranění vad insolvenčního návrhu.

S přihlédnutím k době zahájení insolvenčního řízení (26.3.2015) je na danou věc uplatnitelný insolvenční zákon ve znění novely provedené zákonem č. 294/2013 Sb., účinné od 1.1.2014. Podle § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. V dané věci se přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 293/2013 Sb.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí dle § 42 odst. 4 o. s. ř. obsahovat náležitosti stanovené § 103 odst. 1 a 2 IZ. Mezi tyto zvláštní náležitosti patří uvedení skutečností osvědčujících jeho úpadek nebo hrozící úpadek. Dále musí být z návrhu patrno, čeho se dlužník domáhá.

Podle § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost). Dle odstavce 2, se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný nebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Z obsahu insolvenčního návrhu dlužnice spojeného s návrhem na povolení oddlužení ze dne 17.3.2015 učinil insolvenční soud správná zjištění. Proto lze v tomto směru odkázat na odůvodnění napadeného usnesení. Pro posouzení závěrů insolvenčního soudu je v dané věci podstatné, že dlužnice v bodu 07 insolvenčního návrhu uvedla, že má celkem osm nezajištěných věřitelů a závazky v celkové výši 719.892 Kč, domnívá se, že je v úpadku, neboť má více věřitelů a všechny závazky jsou po splatnosti více jak 30 dnů, není schopna splácet . V bodu 17 návrhu odkázala na seznam závazků, který je přílohou insolvenčního návrhu. Dále je podstatné, že k insolvenčnímu návrhu dlužnice připojila seznam závazků, ve kterém označila závazky (nevykonatelné i vykonatelné), ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění. V závěru seznamu závazků poznamenala, že celková výše závazků činí 719.892 Kč a všechny jsou po splatnosti.

U dlužníka, který není podnikatelem, se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. Přitom v otázce neschopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1 písm. c/ IZ) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2 písm. a/ IZ), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2 písm. b/ IZ), anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2 písm. c/ IZ). K tomu srovnej například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.1.2010, sen. zn. 29 NSČR 1/2008, publikované pod číslem 88/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

V posuzované věci dlužnice ve svém insolvenčním návrhu i v seznamu závazků řádně označila osm svých věřitelů, ve vztahu ke každému z nich uvedla aktuální výši závazku a dále uvedla, že všechny její závazky jsou po splatnosti více jak 30 dnů. Podle názoru odvolacího soudu tedy dlužnice ve svém insolvenčním návrhu vylíčila skutková tvrzení způsobilá naplnit znaky úpadku vymezené v § 3 odst. 1 písm. a) a b) IZ. V insolvenčním návrhu však neuvedla žádné skutečnosti, ze kterých by soud mohl dovodit, že dlužnice je v platební neschopnosti. Neuvedla totiž skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že své závazky není schopna hradit (§ 3 odst. 1 písm. c/, odst. 2 IZ). Tyto skutečnosti nevyplývají ani ze seznamu závazků, který (pokud by splňoval všechny náležitosti vyžadované insolvenčním zákonem) mohl sloužit jako zdroj pro doplnění okolností osvědčujících úpadek dlužnice, které absentují v samotném insolvenčním návrhu. Shodně s insolvenčním soudem považuje odvolací soud tvrzení dlužnice o tom, že závazky není schopna splácet, za zcela nekonkrétní a obecné, a to i přesto, že v seznamu závazků označila vykonatelné závazky číslem jednacím, pod kterým je vedeno exekuční řízení.

Za situace, kdy dlužnice ve svém insolvenčním návrhu neuvedla skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že své závazky není schopna hradit, postupoval insolvenční soud správně, pokud její insolvenční návrh podle § 128 odst. 1 IZ odmítl, aniž by dlužnici vyzýval k jeho nápravě. Dlužnici nic nebrání v tom, aby po právní moci usnesení o odmítnutí insolvenčního návrhu podala nový insolvenční návrh, který již bude splňovat předepsané náležitosti.

Odvolací námitka založená na tvrzení, že insolvenční soud měl dlužnici vyzvat k odstranění vad návrhu, není důvodná. Z výše citovaného § 128 odst. 1 IZ totiž plyne, že insolvenční soud nemůže použít postup předvídaný § 43 o. s. ř. Dále považuje odvolací soud za nutné poznamenat, že vady insolvenčního návrhu může insolvenční navrhovatel odstranit jen do té doby, dokud insolvenční soud nerozhodne o odmítnutí návrhu (srovnej usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17.3.2008, sp. zn. KSPL 20 INS 437/2008, 1 VSPH 5/2008, uveřejněné pod číslem 11/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Ze všech výše uvedených důvodů je usnesení insolvenčního soudu věcně správné, proto je odvolací soud podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Dlužnici se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 21. července 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu