2 VSOL 495/2015-B-19
KSOS 36 INS 36049/2013 2 VSOL 495/2015-B-19

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužnice Anny anonymizovano , anonymizovano , bytem v Krnově, Pod Bezručovým vrchem, Říční okruh 2340/28, PSČ 794 01, o návrhu věřitele Ing. Jindřicha anonymizovano , anonymizovano , bytem v Kravařích, Cihelní 47, zastoupeného JUDr. Hanou Stavařovou, advokátkou se sídlem v Opavě, Veleslavínova 371/19, PSČ 746 01, na zrušení schváleného oddlužení, rozhodl o odvolání věřitele Ing. Jindřicha anonymizovano proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10.11.2014, č. j. KSOS 36 INS 36049/2013-B-7,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Ostravě (dále jen insolvenční soud ) zamítl jako předčasný návrh věřitele Ing. Jindřicha anonymizovano na zrušení schváleného oddlužení a prohlášení konkursu na majetek dlužnice Anny anonymizovano . Insolvenční soud se neztotožnil s věřitelem v tom, že u dlužnice nelze očekávat požadované 30 % uspokojení pohledávek věřitelů. Vyšel ze zjištění, že oddlužení splátkovým kalendářem probíhá od května 2014 a insolvenční správkyni doposud neuběhl termín k podání zprávy o plnění oddlužení. S odkazem na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č. j. MSPH 93 INS 1923/2008, 3 VSPH

463/2010 uvedl, že důvodem pro zrušení oddlužení podle § 418 odst. 1, písm. b) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ ) nemůže být bez dalšího momentální příjmová situace dlužníka, jež mu v daném okamžiku neumožňuje poskytovat věřitelům plnění v rozsahu potřebném pro celkové splnění dle splátkového kalendáře. Dále považoval za zásadní, že v insolvenčním řízení dlužnice je zjištěna pohledávka věřitele AKCENTA, spořitelní a úvěrní družstvo, který pohledávku ze stejného důvodu uplatňuje jako zajištěný věřitel v konkursním řízení dlužníka Antonína Esslera (sp. zn. KSOS 36 INS 13060/2013). Uspokojením věřitele v tomto řízení bude snížena pohledávka uplatněná v řízení dlužnice. S ohledem na zprávu insolvenčního správce dlužníka Antonína Esslera lze přitom spravedlivě očekávat, že k prodeji majetku by mělo dojít v řádu měsíců. Uzavřel, že ze strany věřitele jde o podezření na neplnění podmínek oddlužení v budoucnu a neplnění podmínek oddlužení již v jeho prvotní fázi nemůže být bez dalšího důvodem pro zrušení oddlužení, zejména v případě společného závazku manželů vůči věřiteli uspokojovaným v jednom řízení jako zajištěný a ve druhém řízení jako nezajištěný.

Proti tomuto usnesení podal odvolání věřitel Ing. Jindřich Švančar (dále jen odvolatel ). Zrekapituloval průběh dosavadního řízení s tím, že insolvenční soud povolil oddlužení dlužnice vycházeje z informací ve zprávě ze dne 18.3.2014, v níž insolvenční správkyně soudu sdělila, že dlužnice je dle smluv o poskytování plnění v celkové výši 31.800 Kč měsíčně schopna uspokojit přihlášené věřitele v poměru 31,81 %. Tyto informace insolvenční správkyně se následně ukázaly nepravdivými, neboť podle smluv, které dlužnice původně uzavřela a ke svému návrhu na povolení oddlužení doložila, jí bylo přislíbeno plnění celkem 4.300 Kč měsíčně. Při tomto příjmu by uspokojení věřitelů činilo 3,24 %. Insolvenční soud povolil oddlužení na základě mylných informací, avšak oddlužení bezodkladně nezrušil a pouze vydal opravné usnesení, kterým ve výroku II. změnil částky darovaných plnění. Přitom zcela pominul dopady na míru uspokojení věřitelů. Dále odvolatel uvedl, že jeho pohledávka je společnou pohledávkou za dlužnicí Annou anonymizovano a jejím manželem Antonínem Esslerem. Insolvenční soud však nesprávně vyhodnotil možnou budoucí situaci ohledně uspokojení přihlášených věřitelů. Pokud by věřitel AKCENTA, spořitelní a úvěrní družstvo, jako zajištěný věřitel v řízení dlužníka Antonína Esslera byl uspokojen v plné výši, dosáhla by míra uspokojení věřitelů v řízení dlužnice Anny anonymizovano maximálně 19,08 %. Ani to se však nedá s ohledem na charakter nemovitostí, jimiž je pohledávka věřitele zajištěna, předpokládat. Zákonné podmínky pro povolení oddlužení nebyly naplněny ani na počátku řízení, a pokud došlo v důsledku omylu insolvenčního soudu vyvolaného nesprávnými informacemi insolvenční správkyně k nedůvodnému povolení oddlužení, bylo namístě návrhu odvolatele na zrušení schváleného oddlužení vyhovět. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

Podle § 7 věty první IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních. V dané věci se přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 293/2013 Sb.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou a obsahuje způsobilé odvolací důvody podle § 205 odst. 2, písm. e) a g) o. s. ř., přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a o. s. ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. d/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

Insolvenční soud učinil ve věci správná zjištění z návrhu Ing. Jindřicha anonymizovano ze dne 1.7.2014 označeného jako Podnět k prošetření postupu insolvenční správkyně a návrh na zrušení schváleného oddlužení. Správně také vymezil skutečnosti týkající se doby oddlužení splátkovým kalendářem a důvodu nepodání zprávy insolvenční správkyně o plnění oddlužení. Pro stručnost lze tedy odkázat na zjištění insolvenčního soudu uvedená v odůvodnění napadeného usnesení (první a druhý odstavec shora).

Odvolací soud předně považuje za nepřípadný odkaz insolvenčního soudu na závěry vyslovené v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5.8.2010, č. j. MSPH 93 INS 1923/2008, 3 VSPH 463/2010. Vrchní soud totiž přezkoumával zcela odlišný skutkový stav věci než v posuzovaném případě (šlo o podvodně dosažené oddlužení, kdy dlužníkův návrh na povolení oddlužení byl veden nepoctivým záměrem). Odvolací soud nesdílí ani názor insolvenčního soudu, že v poměrech dané věci je plně aplikovatelný závěr, že důvodem pro zrušení oddlužení nemůže být dalšího momentální příjmová situace dlužníka. V posuzované věci totiž dlužnice byla v době podání insolvenčního návrhu (prosinec 2013) nezaměstnaná a tento stav se nezměnil ani do doby posledního měsíce, ke kterému se vztahují zprávy insolvenční správkyně (duben 2015). Dlužnice tedy nemá žádný vlastní příjem již od počátku insolvenčního řízení a jediné plnění pochází z darovacích smluv.

Po vyhodnocení obsahu spisu se jeví být důvodnou námitka odvolatele, že insolvenční soud schválil oddlužení na základě nesprávných údajů. Dlužnice totiž doložila ke svému insolvenčnímu návrhu tři smlouvy o poskytování plnění ze dne 12.12.2013 na celkovou částku maximálně 4.300 Kč měsíčně. Ve své zprávě však insolvenční správkyně jednoznačně uvedla, že tyto smlouvy byly nahrazeny novými smlouvami (odkazuje i na datum původních smluv), dle kterých měla dlužnice dostávat celkem 31.800 Kč. Z této částky patrně vycházel i insolvenční soud. Usnesení o schválení oddlužení sice neobsahuje odůvodnění (bylo vyhověno návrhu, kterému nikdo neodporoval), odpovídají tomu však částky uvedené ve výroku II. tohoto usnesení. Výši částek poskytovaných dárci následně upravil insolvenční soud opravným usnesením ze dne 13.5.2015, které však vzbuzuje pochybnosti o jeho souladu s obsahem spisu. Uvádí se v něm totiž, že k chybě došlo při přepisování částek, avšak v úvodní zprávě insolvenční správkyně je výslovně uvedeno, že došlo ke změně částek. Z následujících dvou zpráv insolvenční správkyně o plnění oddlužení (první byla předložena krátce po vydání napadeného usnesení, druhá v květnu 2015) vyplývá, že v tomto směru nebyly údaje v počáteční zprávě o stavu insolvenčního řízení správné. Ve zprávě insolvenční správkyně o plnění oddlužení je totiž u všech šesti měsíců uvedeno, že příjem dlužnice tvoří plnění z darovacích smluv 4.300 Kč měsíčně (tedy částka odpovídající původně doloženým smlouvám).

Z pohledu přezkumu závěrů insolvenčního soudu o tom, proč zamítl návrh věřitele na zrušení schváleného oddlužení, však považuje odvolací soud závěry insolvenčního soudu za nepřezkoumatelné. Postrádá totiž náležitosti uvedené v § 157 odst. 2 o. s. ř. Přitom povinnost soudu své rozhodnutí odůvodnit postupem uvedeným v § 157 odst. 2 o. s. ř. je jedním z principů řádného a spravedlivého procesu, vyplývajících z čl. 36 Listiny základních práv a svobod a z čl. 1 Ústavy České republiky. Insolvenční soud v odůvodnění usnesení (na straně druhé, odstavec druhý shora) pouze uvedl, že je třeba zohlednit uplatnění pohledávky věřitelem AKCENTA, spořitelní a úvěrní družstvo, který pohledávku ze stejného důvodu uplatnil jako zajištěný věřitel v konkursním řízení manžela dlužnice, s tím, že uspokojením tohoto věřitele se sníží pohledávka zjištěná v řízení dlužnice Anny anonymizovano . Takto koncipovaný závěr insolvenčního soud je nepřesvědčivý a není zřejmé, na základě jakých úvah k němu insolvenční soud dospěl. Z odůvodnění napadeného usnesení nevyplývá ani vztah mezi zjištěnými a úvahami při jejich hodnocení na straně jedné a právními závěry na straně druhé.

Insolvenčnímu soudu lze přisvědčit v tom, že pokud by totožní věřitelé byli uspokojeni v insolvenčním řízení manžela dlužnice, jde o skutečnost mající zásadní význam i pro insolvenční řízení dlužnice. Namístě může být i úvaha insolvenčního soudu, že oddlužení dlužnice je za určitých podmínek splnitelné. Pro vyslovení tohoto závěru je však třeba náležitě se vypořádat se všemi skutečnostmi, které důvod k těmto úvahám zakládají, což v dané věci insolvenční soud neučinil. Z odůvodnění napadeného usnesení neplyne, zda insolvenční soud hodnotil například výši zjištěných pohledávek v obou insolvenčních řízeních, výši duplicitních pohledávek nebo posuzoval možný výtěžek zpeněžení nemovitostí, jejichž vlastníkem je manžel dlužnice. Jistě by nepominul, že hodnota těchto nemovitostí byla stanovena v částce 10.000.000 Kč, insolvenční správkyně původně odhadla výtěžek jejich zpeněžení na částku 8.000.000 Kč, následně byla nemovitost nabízena k prodeji za 6.000.000 Kč a dle poslední zprávy insolvenční správkyně ze dne 13.5.2015 bude zřejmě k pokynu zajištěného věřitele odhadní cena snížena. Odvolatel se tedy nemusí mýlit ve svém úsudku, že věřitel AKCENTA, spořitelní a úvěrní družstvo, nebude jako zajištěný věřitel uspokojen v konkursním řízení manžela dlužnice v plné výši.

Z výše uvedených důvodů dospěl odvolací soud k závěru, že odvoláním napadené usnesení insolvenčního soudu je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Tento nedostatek brání odvolacímu soudu zhodnotit jeho správnost (srovnej rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 24.2.1993, sp. zn. 2 Cdo 2/93, publikovaný v Bulletinu Vrchního soudu, ročník 1993, bod číslem 19). Proto odvolací soud podle § 219a odst. 1, písm. b) o. s. ř. napadené usnesení zrušil a podle § 221 odst. 1, písm. a) o. s. ř. vrátil věc insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení, ve kterém insolvenční soud opětovně posoudí návrh odvolatele na zrušení schváleného oddlužení dlužnice a své rozhodnutí přesvědčivým a přezkoumatelným způsobem zdůvodní.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené zveřejněním v insolvenčním rejstříku. Dlužnici, odvolateli a insolvenčnímu správci se doručuje zvláštním způsobem. Lhůta pro podání dovolání běží od doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 14. srpna 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Olga Chlebková předsedkyně senátu