2 VSOL 494/2012-A-43
KSBR 39 INS 10127/2010 2 VSOL 494/2012-A-43

USNESENÍ

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Anny Hradilové o insolvenčních návrzích navrhovatelů a) Expoline Czech Trading, s.r.o., se sídlem Bukovina 33, PSČ 679 05, IČO: 255 56 161, zastoupeného Mgr. Danielem Hrbáčem, advokátem se sídlem Šumavská 35, 602 00 Brno, b) EUROČAS Group a.s., se sídlem Antonína Procházky 13/6c, 623 00 Brno, IČO: 255 55 863, c) Edity anonymizovano , anonymizovano , bytem Rozárka 31, 644 00 Brno, navrhovatelé b), c) právně zastoupeni Mgr. Marianou Scherhauferovou, advokátkou se sídlem Souhrady 2, 625 00 Brno (adresa pro doručování: Antonína Procházky 13/6c, 623 00 Brno), ve věci dlužníka Ing. Pavla anonymizovano , anonymizovano , bytem Česká 14, 602 00 Brno, zastoupeného Mgr. Martinem Bařinkou, advokátem se sídlem Marie Steyskalové 62, 616 00 Brno, rozhodl o odvolání navrhovatelů proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 5. 2012, č.j. KSBR 39 INS 10127/2010-A-26

t a k t o:

I. Usnesení soudu prvního stupně se zr u š u j e a věc se vr a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

II. Každému z navrhovatelů a), b), c) se ukládá povinnost zaplatit soudní poplatek za odvolací řízení ve výši 2.000 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto usnesení na účet Krajského soudu v Brně.

O d ů v o d n ě n í: Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně (dále též jen insolvenční soud nebo soud ) zamítl insolvenční návrhy navrhovatelů a)-c) pro neosvědčení podmínek pro rozhodnutí o úpadku dlužníka (výrok I.) a zavázal navrhovatele společně a nerozdílně k zaplacení nákladů insolvenčního řízení ve výši 10.900 Kč a DPH ve výši 2.180 Kč v určené lhůtě (výrok II.).

Na jeho odůvodnění, poté co rekapituloval obsah insolvenčních návrhů a tvrzení každého ze tří navrhovatelů k existenci splatné pohledávky za dlužníkem, se soud zabýval důvodností omluvy každého z navrhovatelů z jednání, nařízeného na 27.6.2011. Žádosti navrhovatele a) o odročení jednání soud nevyhověl proto, že nedoložil důvod své neúčasti. Navrhovatel b) dne 27.6.2011, doručil soudu neověřenou mailovou žádost o odročení z důvodu zdravotní indispozice, k tomu doložil ambulantní nález Úrazové nemocnice v Brně z předchozího dne. Nedoložil však, že by člen jeho statutárního orgánu byl hospitalizován nebo mu byla vystavena pracovní neschopnost. V této situaci soud neshledal důvod pro akceptování takové omluvy . Navrhovatelka c) mailovou žádostí bez zaručeného podpisu požádala dne 24.6.2011 o odročení jednání proto, že její zástupkyně neměla dostatečný časový prostor seznámit se s obsahem spisu, neboť plná moc jí byla udělena až 24.6.2011. Rozsah tří dnů před konáním jednání však soud považuje za dostatečný (spis v době konání jednání obsahoval 20 dokumentů). Insolvenční návrhy projednal soud v nepřítomnosti všech tří navrhovatelů.

Dále soud v odůvodnění obsáhle rekapituloval vyjádření dlužníka k insolvenčním návrhům a jeho stanoviska k jednotlivým pohledávkám, jejichž původ je v pohledávce navrhovatelky c) z titulu uhrazené zálohy na kupní cenu nemovitostí, k jejichž převodu nedošlo, kterou dlužník zpochybňoval. Dne 1.7.2011 navrhovatelka c) namítla, že dlužník nedoložil důkaz o existenci jím tvrzených smluv o půjčkách na částky 1.000.000 Kč a 1.500.000 Kč a navrhla provedení důkazů o převzetí částky 6.500.000 Kč dlužníkem, včetně důkazů listinami a výslechy svědků. Dne 30.6.2011 předložil navrhovatel b) soudu podání označené jako změna návrhu na zahájení insolvenčního řízení dle § 95 o.s.ř. , v němž označil další údajné pohledávky za dlužníkem ve výši 94.074,20 Kč z titulu bezdůvodného obohacení na základě přeplatku na nájemném a úhradách za služby. Toto podání soud posoudil jako doplnění návrhu navrhovatele b) . Dále soud konstatoval, že mezi navrhovatelkou c) a dlužníkem došlo k uzavření smlouvy o budoucí kupní smlouvě dne 25.4.2006, k uzavření kupní smlouvy dne 12.9.2006 a téhož dne smlouvy o advokátní úschově a jejího dodatku ze dne 2.2.2007, což vzal soud za prokázáno shodnými tvrzeními účastníků. Pohledávku navrhovatelky c), dokládanou čestnými prohlášeními Martina Roubala a Dušana Mozgvy, která má svůj původ v převodu částky 1.480.000 Kč a 1.020.000 Kč, se dlužníkovi podařilo zpochybnit tvrzeními, že se jednalo o vratky půjček, poskytnutých Dušanu anonymizovano , a předloženými kopiemi dvou směnek vlastních. Rozdíly v částkách uvedených na vlastních směnkách dlužník zdůvodnil. Provedení platby ve výši 3.500.000 Kč, které navrhovatelka c) doložila potvrzením ČSOB a.s. ze dne 12.6.2008, koresponduje s tvrzením dlužníka o úhradě zálohy navrhovatelkou c) v této výši. Rozporuplné skutečnosti o platbách realizovaných mezi navrhovatelkou c) a dlužníkem by však bylo možno vyjasnit pouze za provedení výslechu osob, které se těchto převodů účastnily (v této souvislosti soud odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.4.2010 sp. zn. 29 NSČR 30/2009, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 14/2011), proto soud existenci pohledávky navrhovatelky c) a tím i pohledávek obou dalších navrhovatelů nevzal za osvědčenu. Proto by bylo nadbytečné zkoumat existenci úpadku dlužníka dle § 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ). Navíc pohledávku navrhovatele a) insolvenční soud jako pohledávku dalšího věřitele dlužníka nehodnotil z důvodu § 143 odst. 2 IZ, neboť jeho návrh byl podán 3.9.2010 a tento navrhovatel svou pohledávku nabyl podle smlouvy dne 27.8.2010. Vzhledem k tomu, že dlužník v řízení vznesl námitku promlčení pohledávky navrhovatelky c) z bezdůvodného obohacení, u něhož započal běh subjektivní dvouleté promlčecí lhůty 1.8.2010, i pokud by soud pohledávku navrhovatelky c) a navrhovatele b), na jehož pohledávku nelze aplikovat ustanovení § 143 odst. 2 IZ, neboť ji nabyl více jak 6 měsíců před podáním svého návrhu, vzal za osvědčený, byly by obě tyto pohledávky promlčeny. Podle soudu však v tomto případě postupným podáváním insolvenčních návrhů došlo k obcházení ustanovení § 143 odst. 2 IZ, neboť pořadí podávání jednotlivých insolvenčních návrhů svědčí o tom, že navrhovatelé se hodlali vyhnout naplnění dikce tohoto ustanovení. K tvrzené pohledávce v podání navrhovatele b) ze dne 30.6.2011 soud uvedl, že pokud nejsou osvědčeny pohledávky navrhovatelů a) a c), i pokud by navrhovatel b) tuto tvrzenou pohledávku osvědčil, byl by jediným věřitelem dlužníka a nebyl by splněn předpoklad úpadku dle § 3 odst. 1 písm. a) IZ. Známý věřitel Finanční úřad Brno I. přitom dne 11.7.2011 vystavil dlužníku potvrzení o bezdlužnosti. Ze všech těchto důvodů soud insolvenční návrhy zamítl, o náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř.

Proti usnesení soudu prvního stupně podal každý z navrhovatelů obsáhlé odvolání.

Navrhovatel a) se v odvolacím řízení domáhal změny napadeného usnesení a zjištění dlužníkova úpadku. Vytýkal soudu prvního stupně, že jednal v jeho nepřítomnosti, neboť žádost o odročení byla důvodná a včasná a soud jí měl vyhovět. Pokud shledal telefonickou žádost tohoto navrhovatele za nedoloženu, měl jej vyzvat k doplnění. Namítal, že soud nesprávně aplikoval ustanovení § 143 odst. 2 IZ. Podle něj je lze aplikovat v situaci, kdy osoba, která nabyla pohledávku od insolvenčního navrhovatele ve lhůtě 6 měsíců před podáním insolvenčního návrhu, nemůže být považována za dalšího věřitele. Navrhovatel a) však jako dalšího věřitele označil navrhovatelku c), navrhovatele b) a Finanční úřad Brno I. Namítal, že soud prvního stupně hodnotil jako spornou pouze část pohledávky navrhovatelky c) ve výši 1.020.000 Kč a 1.480.000 Kč a částí pohledávky ve výši 500.000 Kč se vůbec nezabýval. Pokud soud shledal část pohledávky navrhovatelky c) ve výši 3.500.000 Kč ve shodě s bankovním dokladem o této platbě a tvrzením dlužníka, měl ji mít v této části za osvědčenu. Proto měl dovodit aktivní legitimaci navrhovatelky c), stejně jako navrhovatele a/, a svůj závěr podpořit vlastním šetřením skutečného stavu věci dle ustanovení § 86 IZ a provést i jiné důkazy potřebné k osvědčení dlužníkova úpadku, zejména důkaz spisem Městského soudu v Brně sp. zn. 61C 217/2008. Současně měl soud vyzvat navrhovatele a) a poučit jej k doplnění jeho tvrzení a označení důkazů (§ 118a o.s.ř.). Soud proto neúplně zjistil skutkový stav věci a jeho závěr o nadbytečnosti zkoumání existence předpokladů úpadku dlužníka dle § 3 IZ je předčasný. Navrhovatel a) nesouhlasil ani s argumentací soudu o obcházení zákona všemi třemi navrhovateli, neboť je právem každého věřitele, při splnění podmínek zákona, domáhat se zjištění úpadku dlužníka. Nesprávný je i postup insolvenčního soudu, který nedoručil navrhovateli a) změněný návrh na zahájení insolvenčního řízení navrhovatele b) ze dne 30.6.2011 a nevyzval jej k písemnému vyjádření k této změně návrhu, která není jen jeho doplněním, k němuž navrhovatel a) neměl možnost se vyjádřit.

Navrhovatel b) ve svém odvolání namítal, že jeho žádost o odročení jednání dne 27.6.2011 byla důvodná, neboť k ní doložil ambulantní nález příslušného zdravotnického zařízení a v 8 hodin dne 27.6.2011 se telefonicky omluvil, zdůvodnil svou nepřítomnost a současně požádal o odročení jednání. Zdravotní stav předsedy představenstva navrhovatele b) nedovoloval účast u jednání, navíc jej soud nepoučil o možnosti doložit závažnost jeho omluvy. Tímto postupem soud odňal navrhovateli b) možnost jednat před soudem. Nesouhlasil s posouzením svého podání ze dne 30.6.2011, kterým podstatně změnil svůj insolvenční návrh, a v němž odlišně vylíčil skutek, z něhož dovozuje splatnou pohledávku za dlužníkem. Tato vada řízení mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí, protože soud nevyzval dlužníka a ostatní navrhovatele, aby se k této změně vyjádřili. Ze stejného důvodu soud neposoudil správně všechny skutečnosti významné pro závěr o aktivní legitimaci navrhovatele b), čímž je zpochybněn závěr soudu prvního stupně o nadbytečnosti zkoumání existence předpokladů úpadku dlužníka. Závěr soudu o spornosti pohledávek ve výši 1.020.000 Kč a 1.480.000 Kč je nesprávný, neboť dlužník nedoložil své tvrzení o půjčkách na částku 1.000.000 Kč a 1.500.000 Kč. Předložené směnky nejsou důkazem o poskytnutých půjčkách, protože se jednalo o směnky zajišťovací. Naopak navrhovatelka c) jednoznačně doložila své platby a její platbou ve výši 500.000 Kč se soud nezabýval vůbec. Navíc soud navrhovatele nevyzval k osvědčení svých splatných pohledávek podle § 118a o.s.ř. Zjištění skutkového stavu soudem prvního stupně je neúplné, neboť neprovedl důkaz spisovým materiálem vedeným Městským soudem v Brně v řízení sp. zn. 61C 217/2008, ze kterého jednoznačně vyplývá existence pohledávky navrhovatelky c) a proto i obou dalších navrhovatelů. Ze stejného důvodu je nesprávný závěr soudu o promlčení pohledávek navrhovatelky c) a navrhovatele b), navíc, pokud soud neměl najisto postavenu existenci pohledávky, nemohl dospět k závěru o jejím promlčení. Úmysl obcházet ustanovení § 143 odst. 2 IZ postupným podáváním návrhů nebyl nepochybně prokázán. Navrhovatel b) využil svého práva domáhat se zjištění úpadku dlužníka, když svou pohledávku v návrhu z 15.9.2010 považoval za důvodnou a tvrzení o existenci své pohledávky změnil až v podání ze dne 30.6.2011. Ustanovení § 143 odst. 1 IZ se na něj nevztahovalo, neboť jako vedlejšího věřitele označil Finanční úřad Brno I. Navíc soud neměl potvrzenu skutečnost, že ke dni podání návrhu navrhovatele b) dne 16.9.2010 neměl dlužník závazek vůči Finančnímu úřadu Brno I., své potvrzení dlužník předložil až ze dne 11.7.2011. Nesprávný je i závěr soudu o neexistenci mnohosti věřitelů v souvislosti s pohledávkou navrhovatele b), vyplývající ze změny návrhu ze dne 30.6.2011, kterou se soud blíže nezabýval. Kdyby se soud vypořádal se všemi skutečnostmi a provedl všechny důkazy, musel by mít pohledávku navrhovatelky c) za osvědčenu minimálně v části 3.500.000 Kč a rovněž tak pohledávku navrhovatele b), která spočívá na jiných skutečnostech než pohledávka navrhovatelů a) a c), a musel by se zabývat existencí zákonných předpokladů pro úpadek dlužníka. Dále navrhovatel b) vytýkal soudu, že nerozhodl usnesením o tom, že bude věc projednávat v nepřítomnosti navrhovatelů, o tom, že se končí dokazování a o tom, že o insolvenčních návrzích bude rozhodnuto samostatným rozhodnutím poté, co uplyne dlužníku lhůta stanovená pro předložení požadované listiny. Soud rovněž nepoučil účastníka podle § 119a o.s.ř. a nedal mu prostor k závěrečnému návrhu. Ze všech těchto důvodů navrhovatel b) žádá, aby v odvolacím řízení bylo napadené usnesení změněno tak, že úpadek dlužníka bude zjištěn.

Navrhovatelka c) ve svém odvolání vytýkala soudu jeho nesprávný postup, když její včasnou omluvu posoudil jako nedůvodnou, aniž by se s její důvodností a závažností dostatečně vypořádal. Podle navrhovatelky c) soud nesprávně vyhodnotil její aktivní legitimaci, neboť převod částky 3.500.000 Kč na účet dlužníka nebyl sporný. Nesprávný je i závěr o spornosti částek 1.020.000 Kč a 1.480.000 Kč, protože dlužník svá tvrzení o existenci smluv o půjčce neosvědčil, naopak navrhovatelka c) jednoznačně doložila převzetí těchto plateb dlužníkem. K tvrzením a důkazům k platbě ve výši 500.000 Kč soud nepřihlédl a vůbec se touto částkou nezabýval. Spornost pohledávky navrhovatelky c) by soud rozhodně neshledal , pokud by podle vyšetřovací zásady podle § 86 IZ provedl i jiné důkazy potřebné k osvědčení dlužníkova úpadku, a to navrženým spisem Městského soudu v Brně sp. zn. 61C 217/2008, potřeba provedení tohoto důkazu za účelem zjištění skutečného stavu věci v řízení vyšla najevo. Protože soud tento důkaz neprovedl, zjistil skutkový stav věci neúplně. Rovněž měl soud navrhovatelku c) o svém závěru o neosvědčení splatné pohledávky za dlužníkem poučit dle § 118a o.s.ř. Úvaha soudu o tom, že nemá za osvědčenu aktivní legitimaci navrhovatelů, se nejeví jako přesvědčivá, což zpochybňuje jeho závěr o nadbytečnosti zkoumání předpokladů úpadku dlužníka. Nesprávné je i posouzení podání navrhovatele b) ze dne 30.6.2011. Podle navrhovatelky c) se obsahově jedná o změnu návrhu. Protože ostatní účastníci nebyli soudem vyzváni, aby se k obsahu tohoto podání vyjádřili, je řízení zatíženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť soud neposoudil skutečnosti významné pro aktivní legitimaci navrhovatele b). Navíc se soud dostatečně nezabýval podáním navrhovatele b), kterým namítal neúplnost seznamu majetku a závazků dlužníka. Bližší zkoumání těchto skutečností mohlo přispět ke zjištění skutečného stavu závazků dlužníka. Ke svému závěru o obcházení § 143 odst. 2 IZ postupným podáváním návrhů soud dospěl bez náležitého prokázání podstatných skutečností. Navrhovatelka c) podala návrh, protože byla přesvědčena, že byly splněny zákonné předpoklady úpadku dlužníka, v návrhu jako další věřitele označila navrhovatele b) a Finanční úřad Brno I. a z jejího postupu rozhodně nelze dovozovat její úmysl obcházet ust. § 143 odst. 2 IZ. Nesprávný je i závěr soudu o neexistenci mnohosti věřitelů, neboť blíže se tímto znakem úpadku dlužníka soud nezabýval. Kdyby soud dostatečně zjistil rozhodné skutečnosti, správně vyhodnotil provedené důkazy a provedl další navržené důkazy, musel by dospět k závěru o úpadku dlužníka dle ust. § 3 IZ. Podle navrhovatelky c) je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné a předčasné. Proto v odvolacím řízení žádá jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalším řízení.

Dlužník s odvoláními nesouhlasil a navrhl potvrzení napadeného usnesení. Omluvy navrhovatelů a žádosti o odročení nařízeného jednání nebyly podle něj řádně doloženy a nebyly včasné. Podle dlužníka se jednalo o účelová podání, jejichž smyslem bylo bezdůvodné protahování řízení a zvyšování jeho nákladů. Smyslem ustanovení § 143 odst. 2 IZ je zabránit umělému vytváření mnohosti věřitelů tím, že pohledávky jediného původního věřitele budou rozdělovány. K tomu došlo v dané věci, kdy pohledávky všech navrhovatelů vychází z jediné sporné pohledávky navrhovatelky c), která byla úmyslně rozdělena na tři části a její nabyvatelé vytvořili společnou strategii s cílem poškození zájmů dlužníka. Dlužník zcela souhlasil s názorem soudu, že postupným podáváním insolvenčních návrhů v daném pořadí navrhovatelé sledovali obejití tohoto ustanovení. Správný je podle dlužníka i postup soudu, který neprovedl důkaz spisem vedeným u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 61 C 217/2008, neboť skutkový stav pro jeho rozhodnutí byl v potřebném rozsahu zjištěn. K závěru, že v rámci insolvenčního řízení nemá docházet k rozsáhlému dokazování o aktivní legitimaci navrhovatelů, dospěl Nejvyšší soud opakovaně a dovodil, že důvodem k zamítnutí insolvenčního návrhu je i to, když v insolvenčním řízení vyjde najevo, že sporné skutečnosti týkající se pohledávky insolvenčního navrhovatele nebude možno osvědčit pouze listinami, a že provedením věcně opodstatněných důkazů by insolvenční soud nahrazoval sporné řízení o tvrzené pohledávce. Správně se soud vypořádal rovněž s podáním navrhovatele b) ze dne 30.6.2011, který se tímto podáním nedomáhá ničeho jiného než v původním návrhu.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud poté, co zjistil, že odvolání bylo podáno včas, osobami oprávněnými a obsahuje náležitosti podle ust. § 205 odst. 1 o.s.ř. a odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. c), d) e) a g) o.s.ř., přezkoumal podle ust. § 206, § 212 a § 212a odst. 5 o.s.ř. odvoláním napadené usnesení, přezkoumal i řízení, které předcházelo jeho vydání, zčásti opakoval dokazování a po té dospěl k závěru, že v odvolacím řízení nelze napadené usnesení ani potvrdit, ani změnit.

Odvolací soud odkazuje na rekapitulaci průběhu tohoto řízení, obsahu návrhů navrhovatelů a), b) a vyjádření dlužníka tak, jak jsou uvedena v odůvodnění napadeného usnesení, která jsou správná. Tvrzení uvedená v návrhu navrhovatelky c) a zjištění z listin, provedených k důkazu u odvolacího jednání, budou uvedena v další části odůvodnění tohoto usnesení.

Podle § 131 IZ, skutečnosti, na jejichž základě insolvenční soud rozhoduje, musí být v rámci projednání insolvenčního návrhu osvědčeny.

Podle § 133 odst. 2 IZ, insolvenční soud vždy nařídí jednání o insolvenčním návrhu jiné osoby než dlužníka, závisí-li rozhodnutí na zjištění sporných skutečností o tom, zda dlužník je v úpadku. Provádí-li dokazování ke zjištění dlužníkova úpadku nebo jeho hrozícího úpadku nad rámec důkazních návrhů účastníků, nařídí jednání i v případě insolvenčního návrhu dlužníka.

Navrhovatelé ve svých obsáhlých odvoláních vytýkají soudu prvního stupně celou řadu pochybení. Jejich námitky lze rozdělit na námitky a) proti postupu soudu, b) nedostatečné objasnění skutkového stavu věci a c) nesprávné právní závěry.

Ad a) Vytýkané vady postupu soudu jsou následující: 1. Soud ve věci dne 27.6.2011 jednal, přestože každý z navrhovatelů požádal včas a důvodně o odročení jednání (namítal každý z navrhovatelů). 2. Soud nesprávně postupoval ve vztahu k podání navrhovatele b) ze dne 30.6.2011, které je změnou nikoli doplněním návrhu. Toto podání nedoručil ostatním účastníkům k vyjádření (namítal každý z navrhovatelů). 3. Soud se v odůvodnění svého usnesení nezabýval platbou částky 500.000,-Kč (namítal každý z navrhovatelů). 4. Soud navrhovatele nepoučil dle § 118a o.s.ř. (namítal každý z navrhovatelů)

Ad b) Vady objasnění skutkového stavu věci jsou dle navrhovatelů tyto: 1. Nedostatečné objasnění skutkového stavu věci soudem spatřovali navrhovatelé v tom, že neprovedl navrhovaný důkaz obsahem spisu Městského sudu v Brně sp. zn. 61 C 217/2008. 2. Z důvodu nesprávného závěru o povaze podání navrhovatele b) ze dne 30.6.20011 se nezabýval jím nabízenými důkazy. 3. Soud neprovedl důkazy k platbě částky 500.000,-Kč. 4. Soud vyšel ze sdělení dalšího věřitele Finančního úřadu Brno I. ze dne 11.7.2011, takže v době svého rozhodování (4.5.2012) neměl prokázáno, že dlužník dne 21.9.2010, v době podání návrhu navrhovatelky c), neměl vůči tomuto věřitel nedoplatek na daních (namítl navrhovatel b). Ad c) Nesprávnost právních závěrů soudu prvního stupně spatřovali navrhovatelé v tom, že: 1. Dle navrhovatele b) soud nesprávně posoudil otázku promlčení jeho pohledávky, protože pokud neměl najisto postavenu její existenci, nemohl posuzovat její promlčení. 2. Soud nesprávně aplikoval ust. § 143 odst. 2 IZ na pohledávku navrhovatele a) a jeho argument o obcházení tohoto ustanovení pořadím postupně podávaných návrhů je nesprávný. 3. Nesprávně posoudil spornost pohledávek navrhovatelky c) plynoucích z plateb částek 1.500.000,-Kč, 1.000.000,-Kč a 3.500.000,-Kč. Odvolací soud posoudil vznesené odvolací námitky následujícím způsobem:

Ad a) K námitkám vadného postupu insolvenčního soudu:

Ad a)/ 1.-Důvodnost žádostí navrhovatelů o odročení jednání dne 27.6.2011.

Omluva navrhovatele a) z jednání dne 27.6.2011 vyplývá z protokolu o tomto jednání (viz. č.l. A-21P/2 spisu, ve spise není založen úřední záznam ze dne 24.6.2011, z něhož by vyplývala telefonická omluva tohoto navrhovatele a zejména jeho žádost o odročení nařízeného jednání). Názor soudu, že tento navrhovatel důvodnost své žádosti o odročení nedoložil, je správný. Je povinností účastníka, který o odročení nařízeného jednání žádá, a by tuto žádost doložil tak, aby soud mohl důvody žádosti posoudit. V případě, že se vyskytnou důvody, proč svou žádost o odročení není účastník schopen doložit, je třeba, aby tvrdil (a následně doložil) také důvody jejího nedoložení. V situaci, kdy navrhovatel jen sdělil důvody, pro které žádá o odročení jednání ( převaz v nemocnici ) a tyto nedoložil, soud prvního stupně postupoval správně, když nařízené jednání na žádost tohoto účastníka neodročil.

Dne 27.6.2011 v 8:30 hod. doručil navrhovatel b) soudu mailovou žádost o odročení jednání z důvodu zdravotních problémů jeho předsedy představenstva Dušana Mozgvy (jediného člena představenstva), kterou doložil potvrzením Úrazové nemocnice Brno ze dne 26.6.2011. Z potvrzení však neplyne, že zdravotní problémy předsedy představenstva (bolesti zad) jsou závažného charakteru a brání mu v účasti na jednání soudu, které se konalo v Brně (v místě sídla navrhovatele). Navíc, jak tento navrhovatel posléze tvrdil v podání ze dne 30.6.2011, (poté, co proběhlo nařízené jednání), jím v návrhu tvrzená pohledávka za dlužníkem měla zaniknout již dne 6.10.2008 zápočtem oproti pohledávce dlužníka za navrhovatelem b). V této situaci hodnocení soudu prvního stupně v posouzení nedůvodnosti žádosti navrhovatele b) o odročení jednání nelze ničeho vytknout.

Navrhovatelka c) požádala o odročení jednání dne 27.6.2011 z důvodu nedostatku času k přípravě její zástupkyně, která převzala zastoupení dne 24.6.2011. Jak vyplývá z obsahu spisu, bylo této navrhovatelce doručeno předvolání k jednání již dne 10.6.2011. Navíc, jak vyplývá z výzvy navrhovatelky c) dlužníkovi a jeho manželce ze dne 21.7.2008 a plné moci z téhož dne (tyto listiny byly doloženy k návrhu navrhovatele b/), zmocnila navrhovatelka c) Mgr. Marianu Scherhauferovou k zastupování ve věci týkajících se převádění nemovitostí v k.ú. Královo Pole, kdy v souvislosti s jejich převodem měla vzniknout pohledávka navrhovatelky c). Odvolací soud se zcela ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že zástupkyně navrhovatelky c), která převzala zastoupení tři dny před konáním jednání soudu, měla dostatečný časový prostor k přípravě a žádost navrhovatelky c) o odročení jednání nebyla důvodná.

Podle názoru odvolacího soudu soud prvního stupně nepochybil, když žádostem o odročení nevyhověl a o věci dne 27.6.2011 jednal. Navrhovatelům tímto nebylo upřeno právo účasti u jednání soudu a tato odvolací námitka není důvodná.

Ad a)/ 2.-Tyto navrhovatelem b) vznášené procesní námitky jsou nedůvodné, případně mu nepříslušejí, protože on sám se neúčastnil jednání soudu (a nemohl být poučen dle § 119a o.s.ř.) a jeho právo závěrečného vyjádření porušeno nebylo. Navíc soud o skončení dokazování rozhodl (viz. č.l. A-21/4 spisu) a sdělil přítomnému dlužníku, kdy rozhodne o věci a proč. Skutečnost, že o odročení věci a za jakým účelem nerozhodl usnesením, není právně významná pro posuzování správnosti napadeného usnesení.

Ad a)/ 3.-Pokud soud prvního stupně nedoručil podání navrhovatele b) ze dne 30.6.2010 ostatním navrhovatelům, nemělo to rovněž dopad na jejich práva v tomto řízení (na straně navrhovatelů se nejedná o nerozlučné společenství). Tento nedostatek však je pochybením soudu ve vztahu k dlužníku, který mohl mít za následek nesprávné rozhodnutí o věci, jak bude dále rozvedeno.

Ad a)/ 4.-V odůvodnění napadeného usnesení se soud vypořádal s platbou částky 500.000,-Kč navrhovatelkou c) dlužníkovi a jeho manželce tak, že dlužník její převzetí od Dušana Mozgvy opakovaně zpochybnil (viz. č.l. A-26/4 spisu) a její převzetí by bylo třeba prokazovat výslechem osob, které se jejího převzetí účastnily, což přesahuje meze insolvenčního řízení. Ani tato odvolací námitka důvodná není.

Ad a)/ 5.-Námitce nedostatku poučení navrhovatelů dle § 118a o.s.ř. nelze přisvědčit již proto, že tito se jednání soudu (bez vážného důvodu) neúčastnili, proto jim soud toto poučení nemohl při jednání poskytnout.

Ad b) K námitkám nedostatečného objasnění skutkového stavu věci: Ad b)/ 1.-Námitka navrhovatelů, že soud měl provést důkaz spisem Městského soudu v Brně sp. zn. 61 C 217/2008 k objasnění skutečného stavu věci není důvodná. Je povinností insolvenčního navrhovatele doložit aktivní legitimaci k podání insolvenčního návrhu svou splatnou pohledávkou za dlužníkem (§ 105 IZ) a soud sám po důkazech k jejímu osvědčení nepátrá (na rozdíl od zjištění úpadku dlužníka, jak plyne z § 133 odst. 2 IZ). Žádný z insolvenčních navrhovatelů k existenci své pohledávky důkaz označeným spisem ve svém návrhu, ani později, nenavrhl. Byl to naopak dlužník, který ve svém vyjádření ze dne 19.11.2010 označil k důkazu o své pohledávce vůči navrhovatelce c) ve výši 313.000,-Kč vyjádření ze dne 30.7.2009 ve věci Městského soudu v Brně sp. zn. 61 C 217/2008, případně požadoval provedení důkazu celým soudním spisem . Proto nelze soudu vytýkat, že k legitimaci navrhovatelů neprovedl důkaz, který neoznačili. Tato odvolací námitka důvodná není.

Ad b)/ 2.-S námitkou nesprávného posouzení podání navrhovatele b) ze dne 30.6.2001, která je důvodná, se odvolací soud vypořádá níže.

Ad b)/ 3.-Soud u jednání provedl důkaz k předání částky 500.000,-Kč osvědčením Dušana Mozgvy ze dne 10.7.2007 (č.l. A/2, č.l. A-21 spisu), k němuž se na jednání přítomný dlužník vyjádřil tak, že k tomuto předání nedošlo a uvedl, že předání této částky nepotvrdila třetí osoba v řízení u Městského soudu v Brně (viz č. l. 4-21/3 spisu). Odvolací námitka, že soud k této platbě neprovedl dokazování a nehodnotil ji, je nedůvodná.

Ad b)/ 4.-Námitka, že soud vyšel dne 4.5.2012 ze sdělení Finančního úřadu Brno I. ze dne 11.7.2011, je důvodná jen potud, že soud dovodil bezdlužnost vůči tomuto dalšímu věřiteli, aniž by měl zjištěn stav věci ke dni svého rozhodování (§ 153 odst. 1 o.s.ř.). V žádném případě však nelze soudu vytýkat, že nezjistil bezdlužnost dlužníka vůči tomuto subjektu ke dni podání návrhu navrhovatelky c).

Ad c) K námitkám nesprávného právního závěru je třeba uvést: Ad c)/ 1.-Pokud navrhovatel b) sám ve svém podání ze dne 30.6.2011 potvrdil zánik své pohledávky za dlužníkem započtením ke dni 6.10.2008, je nadbytečné posuzovat otázku promlčení jeho původně tvrzené pohledávky a tato jeho odvolací námitka je v rozporu s námitkou, že soud nesprávně hodnotil jeho nově tvrzenou pohledávku v podání ze dne 30.6.2011. Závěr soudu o promlčení pohledávky navrhovatele b) a navrhovatelky c) je hypotetický, vázaný na posouzení těchto pohledávek jako osvědčených. Ostatně s názorem o promlčení původní pohledávky navrhovatele b), který je však z důvodu změněných tvrzení tohoto navrhovatele o vzniku jeho pohledávky bezpředmětný, by bylo třeba se ztotožnit (k jejímu nabytí mělo dojít již dne 22.9.2008, zbylá část pohledávky navrhovatelky c) byla zažalována u Městského soudu v Brně dne 24.9.2008). Pokud by tato nezanikla zápočtem, byla by dne 16.9.2010, kdy navrhovatel b) přistoupil k řízení, již promlčena. Stejný závěr však nelze učinit ve vztahu k pohledávce navrhovatelky c), která byla uplatněna v soudním řízení (§ 112 občanského zákoníku).

Ad c)/ 2.-S aplikací ustanovení § 143 odst. 2 IZ na pohledávku navrhovatele a) se odvolací soud zcela ztotožnil. K této pohledávce by nebylo možno, ani kdyby ji soud vzal za osvědčenu, přihlížet jako k pohledávce dalšího věřitele z hlediska posouzení podmínek úpadku dle § 3 odst. 1, písm. a) IZ. Podle názoru odvolacího soudu je nerozhodné pořadí podávaných insolvenčních návrhů a právně je nevýznamné, že navrhovatelka c) ve svém návrhu navrhovatele a) jako dalšího věřitele neoznačila. Tato odvolací námitka rovněž důvodná není. Ad c)/ 3.-S odvolací námitkou navrhovatelů, že soud nesprávně posoudil spornost pohledávek navrhovatelky c) z plnění ve výši 1.000.000,-Kč, 1.500.000,-Kč a 3.500.000,-Kč, se odvolací soud ztotožnil jen zčásti.

Navrhovatelka c) v návrhu tvrdila, že její pohledávka spočívá v nevrácené záloze na kupní cenu nemovitostí, kterou postupně uhradila dlužníkovi a jeho manželce v celkové výši 6.500.000 Kč takto: -dne 20.4.2007 ve výši 1.480.000 Kč prostřednictvím Martina Roubala, -dne 2.5.2007 ve výši 1.020.000 Kč prostřednictvím Dušana Mozgvy, -dne 10.7.2007 ve výši 500.000 Kč prostřednictvím Dušana Mozgvy za přítomnosti Ing. Karla Trněného, -dne 22.6.2007 ve výši 3.500.000 Kč bezhotovostním převodem na účet dlužníka.

Shodná tvrzení o vzniku pohledávky této navrhovatelky uváděl i navrhovatel a), který ke svému návrhu, k osvědčení své pohledávky odvozené od pohledávky navrhovatelky c), doložil čestná prohlášení Martina Roubala a Dušana Mozgvy o předání shora uvedených částek.

Dlužník předání částek výši 1.000.000,-Kč, 1.500.000,-Kč a 500.000,-Kč z důvodu plnění na zálohu kupní ceny nemovitostí zpochybnil a tvrdil, že částky 1.000.000,-Kč, 1.500.000,-Kč byly plněny z důvodu vrácení půjček, uzavřených mezi dlužníkem a Dušanem Mozgvou, což dokládal zajišťovacími směnkami, znějícími na shodné částky, a kopií pokladního deníku hotovostního sejfu. Odvolací soud opakoval důkaz čestnými prohlášeními a zjistil, že : -Martin Roubal dne 20.4.2007 prohlásil, že téhož dne předal dlužníkovi částku 1.480.000,-Kč, účel předané částky není v prohlášení uveden; -Dušan Mozgva dne 2.5.2007 prohlásil, že téhož dne předal dlužníkovi částku 1.020.000,-Kč, účel předané částky není v prohlášení uveden; -Dušan Mozgva dne 10.7.2007 prohlásil, že téhož dne předal dlužníkovi částku 500.000,-Kč, účel předané částky není v prohlášení uveden. Z kopií zajišťovacích směnek, předložených dlužníkem, odvolací soud zjistil, že: -dne 2. února 2007 vystavil výstavce Dušan Mozgva směnku vlastní na částku 1.500.000,-Kč se splatností dne 22. února 2007, kterou na rubové straně opatřil dlužník poznámkou o částečné úhradě směnečného peníze ve výši 1.480.000,-Kč dne 20.4.2007; -dne 2. února 2007 vystavil navrhovatel b) jako výstavce, za kterého jednal Dušan Mozgva jako předseda jeho představenstva směnku vlastní na částku 1.000.000,-Kč se splatností dne 20. února 2007, tato směnka je přeškrtnuta a opatřena poznámkou že dne 2.5.2007 byl uhrazen směnečný peníz 1.000.000,-Kč. Tvrzení o převzetí částky 500.000,-Kč dne 10.7.2007 zpochybňoval dlužník tím, že stejného dne odpoledne odlétal z Prahy na dovolenou v Egyptě, což doložil fakturou cestovní kanceláře, proto tuto částku nemohl převzít. V situaci, kdy čestná prohlášení neobsahují účel předání peněz a vzhledem k tvrzením dlužníka, která doložil zajišťovacími směnkami a fakturou cestovní kanceláře, hodnotí odvolací soud shodně se soudem prvního stupně tvrzenou pohledávku navrhovatelky c) z titulu poskytnuté zálohy na kupní cenu nemovitostí ve výši 1.500.000,-Kč, 1.000.000,-Kč a 500.000,-Kč pro potřeby insolvenčního řízení jako spornou.

Oproti tomu navrhovatelka c) a navrhovatel a), doložili plnění částky 3.500.000 Kč navrhovatelkou c) bezhotovostním převodem na účet č. 196838912/0300 dne 22.6.2007 potvrzením ČSOB ze dne 12.6.2008, které odvolací soud opakoval k důkazu. Potvrzení rovněž neobsahuje účel platby, avšak dlužník v soudním řízení shodně sdělil, že se jednalo o zálohu na kupní cenu nemovitostí.

Ve vztahu k posouzení spornosti této pohledávky je třeba rekapitulovat tvrzení navrhovatelky c) v insolvenčním návrhu o své pohledávce. Podle těchto tvrzení v období dubna a září 2006 uzavřela s dlužníkem a jeho manželkou smlouvy, jejichž cílem byl převod nemovitosti ve vlastnictví dlužníka na navrhovatelku (tyto skutečnosti dlužník potvrdil). Při jejich sjednávání dlužník uvedl navrhovatelku v omyl ohledně vlastnictví parcely, na níž se nachází příjezdová komunikace k nemovitostem. Proto navrhovatelka nezaplatila jejich kupní cenu v dohodnutém termínu a došlo k zániku smluv. Výsledkem dalších jednání byla ústní dohoda o uzavření nových kupních smluv, podmíněná úhradou zálohy na kupní cenu nemovitostí. Na základě této dohody došlo k úhradě částky 6.500.000,-Kč. Poté, v průběhu měsíce května 2008, dlužník podmínil další jednání s navrhovatelkou c) podpisem písemného závazku o neoprávněném užívání nemovitostí s tím, že pokud nebudou kupní smlouvy uzavřeny do 28.5.2007, navrhovatelka c) bude souhlasit s jejich vyklizením. Dále podmínil uzavření kupních smluv uzavřením dohody o narovnání, kterou by navrhovatelka potvrdila poskytnutí půjčky dlužníkem ve výši 3.500.000 Kč s tím, že tento dluh byl uhrazen 22.6.2008 bezhotovostním převodem. Navrhovatelka tyto dokumenty odmítla podepsat, poté se účastníci dohodli na podpisu dalších tří kupních smluv, které hodlala navrhovatelka uhradit z hypotečního úvěru, jehož poskytnutí bylo podpisem smluv podmíněno. Navrhovatelka byla po celou dobu v dobré víře , že záloha na kupní cenu nemovitosti 6.500.000 Kč bude započtena ve výši 1.500.000 Kč na cenu pozemku, zbylá část zálohy ve výši 5.000.000 Kč jí bude vrácena. Při posledním jednání 13.7.2008 však dlužník odmítl zohlednit navrhovatelce zaplacenou zálohu, a proto nedošlo k uzavření kupních smluv. Tím, že nedošlo k převodu nemovitostí a dlužníkovi a jeho manželce vznikla povinnost vydat navrhovatelce c) bezdůvodné obohacení, které vzniklo přijetím částky 6.500.000 Kč. Protože navrhovatelka užívala po určitou dobu nemovitosti, jejichž převodu posléze nedošlo , ohodnotila jejich užívání částkou 1.020.000 Kč (odpovídající částce vynakládané v daném místě a čase za užívání srovnatelných nemovitostí), tuto částku odečetla od vyplacené zálohy, po dlužníkovi a jeho manželce tak žádala vrácení částky 5.480.000 Kč dopisem ze dne 25.8.2008. Po marném uplynutí lhůty k plnění dne 24.9.2008 podala k Městskému soudu v Brně žalobu o zaplacení bezdůvodného obohacení 5.380.000 Kč, když předtím dne 22.9.2008 postoupila část pohledávky ve výši 100.000 Kč na navrhovatele b). Následně dne 27.8.2010 postoupila část své pohledávky ve výši 500.000 Kč na navrhovatele a). Jako další vedlejší věřitele ve svém návrhu navrhovatelka c) označila navrhovatele b) a Finanční úřad Brno I.

Dlužník ve svém vyjádření z 19.11.2010 potvrdil uzavření smluv mezi navrhovatelkou c), dlužníkem a jeho manželkou v dubnu a září 2006, stejně jako plnění ve výši 3.500.000 Kč z důvodu zálohy na kupní cenu nemovitosti. Existenci pohledávky navrhovatelky c) z titulu nevrácené zálohy ve výši 3.500.000 Kč dlužník rozporoval a tvrdil, že na tuto pohledávku započetl svou pohledávku vůči navrhovatelce c) ve výši 1.100.000 Kč podle smlouvy o smlouvě budoucí uzavřené dne 25.4.2006, protože zmaření uzavření kupních smluv zavinila navrhovatelka, která v dohodnutém termínu nezaplatila kupní cenu nemovitostí. Dále tvrdil pohledávku za navrhovatelkou c) ve výši 2.600.000 Kč za užívání nemovitostí za dobu 26 měsíců po 100.000 Kč. K této své pohledávce uvedl, že na tomto jsme se já s manželkou na straně jedné a navrhovatelkou na straně druhé v minulosti oboustranně dohodli . Dále tvrdil pohledávku za navrhovatelkou za uhrazené náklady na elektřinu, vodné a stočné ve výši 113.000 Kč. Celkem tak dlužník a jeho manželka po navrhovatelce c) požadovali částku 3.813.000 Kč a tato pohledávka zanikla ve výši 3.500.000 Kč započtením s tím, že dlužník s manželkou mají dosud za navrhovatelkou c) pohledávku 313.000 Kč, která je předmětem řízení vedeného u Městského soudu v Brně pod č.j. 61C 217/2008 (u jednání odvolacího soudu doplnil, že je uplatňována vzájemným návrhem). K těmto svým tvrzením dlužník navrhl důkaz vyjádřením ze dne 30.7.2009 v označené věci, případně celý soudní spis .

Ve vztahu k pohledávce navrhovatelky c) z titulu plnění 3.500.000,-Kč dospěl na základě výše uvedeného odvolací soud k závěru, že námitky dlužníka proti této pohledávce nezpochybňují její existenci a tuto pohledávku navrhovatelky c) lze pokládat za osvědčenu. K tomu, aby soud mohl navrhovatelce c) upřít aktivní legitimaci by bylo třeba osvědčit nejen to, že dlužník své tvrzené pohledávky za navrhovatelkou započetl (např. listinami), ale rovněž to, že tyto pohledávky jsou způsobilé k započtení a zejména že existují. Tvrzení dlužníka, že má za navrhovatelkou c) pohledávku 1.100.000,-Kč z titulu smluvní pokuty podle čl. VII. zaniklé smlouvy o budoucí smlouvě kupní, uzavřené dne 25.4.2006 a ve výši 2.600.000,-Kč z titulu bezdůvodného obohacení za užívání nemovitostí, na čemž se dlužník s manželkou a navrhovatelkou c) oboustraně dohodli by muselo být předmětem dalšího dokazování, neboť navrhovatelka c) tvrdí, že k zániku smlouvy o smlouvě budoucí došlo z důvodu na straně dlužníka a že dlužník podmiňoval uzavření kupních smluv podpisem písemného závazku o neoprávněném užívání nemovitostí (z čehož plyne, že podle ní tyto užívala oprávněně). Důkaz vyjádřením dlužníka v jiném soudním řízení nemůže existenci pohledávek dlužníka vůči navrhovatelce osvědčit. Dlužník podle odvolacího soudu se svou obranou o zániku pohledávky navrhovatelky c) neuspěl a své tvrzené pohledávky 1.100.000,-Kč a 2.600.000,-Kč neosvědčil (v této souvislosti odvolací soud odkazuje na závěry Nejvyššího soudu ČR v jeho usnesení ze dne 6.3.2007 sp. zn. 29 Odo 156/2005, které je dostupné na webových stránkách tohoto soudu, a usnesení ze dne 9.12.1998 sp. zn. 31 Cdo 175/98, publikované v časopise Soudní judikatura č. 4, ročník 1999, které jsou použitelné i v insolvenčním řízení). Navrhovatelka c) v řízení svou pohledávku z poskytnutého plnění ve výši 3.500.000,-Kč podle odvolacího soudu osvědčila. Tato pohledávka není promlčena, neboť je součástí nároku uplatněného dne 24.9.2008 u Městského soudu v Brně (což dlužník v insolvenčním řízení nezpochybňoval).

Z výše uvedených důvodů odvolací soud dovodil, že v řízení byla osvědčena pohledávka navrhovatelky c) ve výši 3.500.000,-Kč z titulu zaplacení zálohy na kupní cenu nemovitostí dne 22.6.2007. Důvod plnění této částky odpadl (kupní smlouva nebyla uzavřena). I pokud by navrhovatelka c) převedla část této své pohledávky ve výši 500.000,-Kč na navrhovatele a) dne 27.8.2010, a ve výši 100.000,-Kč na navrhovatele b) dne 22.9.2008 a odečetla od ní částku 1.020.000,-za užívání nemovitostí, zbylá část pohledávky svědčící navrhovatelce c) představuje částku 1.880.000,-Kč. Aktivní legitimace navrhovatelky c) k podání insolvenčního návrhu byla podle odvolacího soudu v tomto řízení osvědčena (§ 133 IZ). Odvolací soud proto dospěl k odlišnému závěru od soudu prvního stupně v posouzení aktivní legitimace navrhovatelky c).

Vzhledem k tomu, že k navrhovateli a) nelze jako k dalšímu věřiteli dlužníka přihlížet z důvodu § 143 odst. 2 IZ, je pro posouzení správnosti napadeného usnesení zásadní posouzení podání navrhovatele b) ze dne 30.6.2011. V něm navrhovatel b) nejen tvrdí zánik jeho původně tvrzené pohledávky 100.000,-Kč, odvozené od pohledávky navrhovatelky c), ale současně tvrdí a dokládá existenci své zcela jiné pohledávky za dlužníkem a jeho manželkou, a to pohledávky z bezdůvodného obohacení, která měla vzniknout dne 28.5.2010 a stát se splatnou dne 14.4.2011. Tato nová pohledávka byla uplatněna až po jednání soudu (kterého se navrhovatel b/ neúčastnil), a měla se stát splatnou až po podání návrhu navrhovatele b) dne 16.9.2011. Podle odvolacího soudu navrhovatel b) označením další pohledávky za dlužníkem doplnil vylíčení rozhodných skutečností ve vztahu ke svému oprávnění podat insolvenční návrh. Tato skutečnost sama o sobě nemusí znamenat šikanózní jednání insolvenčního navrhovatele. V rovině řečeného nelze pominout, že úvahy o možnosti přihlížet v řízení i k pohledávkám, které vznikly a jejichž splatnost nastala až v průběhu insolvenčního řízení, je možno založit na tom, že ve fázi insolvenčního řízení do rozhodnutí o insolvenčním návrhu způsoby popsaných v § 136 a § 142 IZ má insolvenční zákon zvláštní úpravu vylučující přiměřenou aplikaci § 118b o.s.ř. Povinnost insolvenčního soudu provést i jiné než insolvenčním navrhovatelem (věřitelem) označené důkazy potřebné k osvědčení dlužníkova úpadku se pojí s tím, kdy potřeba provedení takových důkazů vyšla v insolvenčním řízení najevo. V poměrech projednávané věci oznámil (sdělil) soudu existenci své pohledávky za dlužníkem sám insolvenční navrhovatel.

Vzhledem k tomu, že navrhovatelka c) je podle odvolacího soudu aktivně legitimovaná k podání insolvenčního návrhu a navrhovatel b) v podání ze dne 30.6.2011, ještě před vydáním napadeného usnesení, tvrdil a připojenými listinami osvědčoval existenci jiné pohledávky za dlužníkem, než kterou hodnotil soud prvního stupně, jejíž osvědčení je významné také pro závěr o úpadku dlužníka, nemohou být důkazy, které k jejímu osvědčení navrhovatel b) soudu nabídl, provedeny v odvolacím řízení. Proto odvolacímu soudu nezbylo, než napadené usnesení zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení(§ 7 odst. 1 IZ, § 219a odst. 2 o.s.ř.).

V dalším řízení soud prvního stupně především doručí zvlášť dlužníkovi podání navrhovatele b) ze dne 30.6.2011 a vyzve jej, aby se vyjádřil ke zde uvedeným tvrzením o existenci další pohledávky. Po té u jednání provede důkaz navrhovatelem b) předloženými listinami, kterými hodlá osvědčit existenci pohledávky za dlužníkem z titulu bezdůvodného obohacení vzniklého v důsledku plnění dne 28.5.2011. Rovněž bude třeba doložit aktuální stav tvrzených závazků dlužníka vůči dalšímu věřiteli Finanční úřad Brno I. V závislosti na výsledku svých zjištění soud opětovně o insolvenčních návrzích rozhodne. O náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v rozhodnutí, kterým bude řízení končit.

Protože každý z navrhovatelů podal odvolání po datu 1.9.2011, vznikla jeho podáním povinnost zaplatit soudní poplatek za odvolací řízení, který byl splatný podáním odvolání (čl. II. bod 1, věta druhá zák. č. 218/2011 Sb., § 4 odst. 1, písm. b), § 7 odst. 1 zák. č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, dále jen zákon o soudních poplatcích). Výše soudního poplatku činí 2.000,-Kč (položka 22, a položka 4, bod 1., písm. c/ zákona o soudních poplatcích). Vzhledem k tomu, že odvolatelé soudní poplatek za odvolací řízení nezaplatili a ani nebyli k jeho zaplacení vyzváni dle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích před tím, než začal odvolací soud jednat o věci samé, uložil odvolací soud každému z odvolatelů jeho úhradu podle § 9 odst. 4, písm. a), odst. 6 zákona o soudních poplatcích.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 18. října 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu