2 VSOL 492/2015-A-11
KSOS 33 (36) INS 30594/2014 2 VSOL 492/2015-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudců JUDr. Vojtěcha Brhla a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Pavla anonymizovano , anonymizovano , identifikační číslo 73175935, bytem Těrlicko-Horní Těrlicko, Májová 474/16, PSČ 735 42, adresa pro doručování: Žitná 7719/3, Bratislava, Slovenská republika, PSČ 831 06, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 33 (36) INS 30594/2014-A-6 ze dne 11.2.2015,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. KSOS 33 (36) INS 30594/2014-A-6 ze dne 11.2.2015 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně zastavil insolvenční řízení. V důvodech rozhodnutí uvedl, že dlužník podal dne 12.11.2014 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, ve kterém uvedl, že aktuálně bydlí a pracuje na Slovensku. V projednávané věci má soud za to, že podle Nařízení rady (ES) č. 1346/2000 není dána pravomoc soudu vést úpadkové řízení dlužníka-nepodnikající fyzické osoby, neboť s ohledem na jeho bydliště a úmysl trvale bydlet, jakož i pracovat či provozovat jinou ekonomickou aktivitu, má dlužník své středisko hlavních zájmů na Slovensku, kde dlužník žije, pracuje a hodlá se tam zdržovat i do budoucna (v nadcházejících 5 letech). Soud proto rozhodl podle ustanovení § 427 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) o zastavení insolvenčního řízení.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Uvedl, že z Nařízení rady (ES) č. 1346/2000 vyplývá, že v případě právnické osoby se má obecně za to, že zájmy právnické osoby jsou soustředěny ve státě, kde má sídlo, jedná se o vyvratitelnou domněnku. U dlužníka-fyzické osoby však takováto domněnka stanovena není, a proto se nelze spokojit s odůvodněním rozhodnutí soudu prvního stupně. Naopak ze samotného čl. 3 tohoto nařízení vyplývá nutnost pohlížet na soustředěnost hlavních zájmů dlužníka komplexněji, nikoli s fixací na izolované skutečnosti, které nutně nemusí být zájmy hlavními. Podle jeho názoru pro úpadkové řízení je zcela prvotně zásadní konstatování úpadku dlužníka s ohledem na maximální míru uspokojení věřitelů, zásadní je existence dluhů, která je stěžejní i pro definování účastníků řízení. Z tohoto důvodu na otázku soustředěnosti zájmu dlužníka je nutno pohlížet primárně v souvislosti s charakterem jeho dluhů, respektive pohledávek jeho věřitelů. V dané věci všechny pohledávky jeho věřitelů vznikly na základě českého práva a na území České republiky, jejich vykonatelnost je dána na základě exekučních titulů vydaných českými soudy, popřípadě jinými subjekty s pravomocí na území České republiky a s jedinou výjimkou jsou věřiteli všech jeho závazků subjekty se sídly v České republice. Podle jeho názoru je tak jednoznačně dána soustředěnost jeho zájmů jako dlužníka v České republice, nikoli na Slovensku. Rozhodnutí soudu prvního stupně je tak nesprávné, v rozporu s obecnými principy právní jistoty a předvídatelnosti práva. K tomu poukázal na jiné řízení vedené u téhož soudu pod sp. zn. KSOS 33 INS 5513/2012, v rámci kterého insolvenční soud povolil na návrh dlužníka jeho oddlužení formou splátkového kalendáře a nezastavil řízení i přesto, že dlužník trvale žije a pracuje ve Velké Británii. Navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.

Podle § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k níže uvedeným závěrům.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužník podal u soudu prvního stupně dne 12.11.2014 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení (na předepsaném formuláři), kterým se domáhal rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu uvedl, že je zaměstnán od 13.10.2014 u společnosti REMANSKO s.r.o., se sídlem Žitná 77/19/3, 831 06 Bratislava 36, Slovenská republika, IČ 47443227, pracovní smlouvu má uzavřenou na dobu neurčitou, v uplynulých 3 letech pracoval v Anglii, kde se nacházel od roku 2008. V návrhu dlužník označil jako adresu trvalého bydliště Májová 474/16, Těrlicko, PSČ 735 42, Česká republika, a jako korespondenční adresu Žitná 7719/3, Bratislava, PSČ 831 06, Slovensko. V návrhu dlužník neoznačil žádný majetek, v připojeném seznamu majetku uvedl, že nevlastní žádný movitý, nemovitý majetek ani pohledávky. K návrhu dlužník doložil pracovní smlouvu uzavřenou na dobu neurčitou se společností REMANSKO s.r.o. dne 12.10.2014 s datem nástupu do zaměstnání 13.10.2014. Na základě výzvy soudu, aby ve stanovené lhůtě sdělil, jaké je jeho aktuální bydliště, zda na adrese trvalého pobytu či korespondenční adrese, zda se hodlá na korespondenční adrese trvale zdržovat i do budoucna, například v nadcházejících 5 letech, případně zda má na Slovensku rodinné vazby, dlužník reagoval podáním doručeným soudu dne 23.12.2014, ve kterém sdělil, že jeho aktuální bydliště je na korespondenční adrese, na této adrese se hodlá zdržovat i do budoucna (v nadcházejících 5 letech). Dále prohlásil, že na Slovensku nemá rodinné vazby. Podle § 426 odst. 2 IZ, evropským mezinárodním prvkem se rozumí v souladu s přímo použitelným právním předpisem Evropských společenství skutečnost, že hlavní zájmy dlužníka jsou soustředěny v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska a současně alespoň jeden z věřitelů nebo část majetkové podstaty se nachází v některém z jiných členských státu Evropské unie s výjimkou Dánska.

Podle § 427 IZ, vyjde-li v průběhu insolvenčního řízení najevo, že podle přímo použitelného právního předpisu Evropských společenství byly ke dni zahájení insolvenčního řízení hlavní zájmy dlužníka soustředěny v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska a že dlužník k tomuto dni neměl ani provozovnu na území České republiky, insolvenční soud insolvenční řízení zastaví.

Přímo použitelným právním předpisem Evropských společenství, na nějž ustanovení § 426 a § 427 IZ odkazuje, je Nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 ze dne 29.5.2000 o úpadkovém řízení, ve znění pozdějších nařízení (dále jen Nařízení ). Článek 3 Nařízení nazvaný Mezinárodní příslušnost stanoví, že:

1. Soudy členského státu, na jehož území jsou soustředěny hlavní zájmy dlužníka, jsou příslušné k zahájení úpadkového řízení. V případě společnosti nebo právnické osoby se za místo, kde jsou soustředěny hlavní zájmy, považuje sídlo, pokud není prokázán opak. 2. Pokud jsou hlavní zájmy dlužníka soustředěny na území některého členského státu, jsou soudy jiného členského státu příslušné k zahájení úpadkového řízení proti dlužníkovi pouze tehdy, pokud má dlužník provozovnu na území tohoto členského státu. Účinky takového řízení jsou omezeny na majetek, který se nachází na území tohoto členského státu.

3. Pokud bylo úpadkové řízení zahájeno podle odstavce 1, stávají se jakákoli následná řízení podle odstavce 2 vedlejšími řízeními. Tato řízení musí být likvidačními řízeními. 4. Územní úpadková řízení uvedená v odstavci 2 mohou být zahájena před zahájením hlavního úpadkového řízení podle odstavce 1 pouze tehdy, a) pokud úpadkové řízení podle odstavce 1 nemůže být zahájeno z důvodů stanovených právními předpisy členského státu, na jehož území jsou soustředěny hlavní zájmy dlužníka, nebo b) pokud žádá o územní úpadkové řízení věřitel, který má bydliště, obvyklé místo pobytu nebo sídlo v členském státě, na jehož území se nachází dotyčná provozovna, nebo jehož pohledávka vznikla na základě činnosti této provozovny.

Podle článku 2 písm. h) Nařízení se pro účely tohoto nařízení rozumí provozovnou jakékoli provozní místo, kde dlužník vykonává nikoli přechodnou hospodářskou činnost za pomoci lidských a materiálních zdrojů.

Z citovaných ustanovení vyplývá, že v daném okamžiku může přitom existovat pouze jedno místo, kde jsou soustředěny dlužníkovy hlavní zájmy, a proto pouze soudy jednoho z členských států Evropské unie (s výjimkou Dánska) jsou v té době příslušné zahájit hlavní úpadkové řízení ve smyslu článku 3 odst. 1 Nařízení. Soudy jiného členského státu než toho, na jehož území jsou soustředěny hlavní zájmy dlužníka, mohou zahájit územní úpadkové řízení za podmínek stanovených v článku 3 odst. 4 Nařízení pouze za předpokladu, že na jejich území má dlužník provozovnu definovanou v článku 2 písm. h) Nařízení.

Podle bodu 13 preambule Nařízení místu, kde jsou soustředěny hlavní zájmy , by mělo odpovídat místu, ze kterého dlužník obvykle své zájmy spravuje, a je proto zjistitelné třetí stranou.

Z uvedeného vyplývá, že definice pojmu hlavní zájem dlužníka není výslovně obsažena v jednotlivých článcích Nařízení ani v jeho preambuli, která vymezuje účel Nařízení a slouží též k jeho lepšímu pochopení a výkladu. Pokud již Nařízení poskytuje určité kritérium pro výklad tohoto pojmu, pak tak činí pouze ve vztahu k právnickým osobám (článek 3.1 věta druhá Nařízení). Ve vztahu k fyzickým osobám tak nezbývá než vyjít z bodu 13 preambule Nařízení.

Na základě shora uvedených zjištění odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že v přezkoumávané věci hlavní zájem dlužníka (fyzické osoby-nepodnikatele) je v jiném členském státě Evropské unie, a to ve Slovenské republice, neboť dlužník v tomto jiném členském státě trvale žije a pracuje. Přitom nemá žádný majetek, tedy nemá majetek na území žádného ze států Evropské unie. V rozhodném okamžiku tedy podle Nařízení byly k zahájení hlavního úpadkového řízení dlužníka příslušné pouze soudy Slovenské republiky. Vzhledem k tomu, že dlužník na území České republiky zjevně nemá ani provozovnu ve smyslu článku 2 písm. h) nařízení, není dána příslušnost soudu České republiky k zahájení jeho insolvenčního řízení (článek 2 a 3 Nařízení). Pokud dlužník poukazoval na skutečnost, že všichni jeho věřitelé (s výjimkou jednoho) jsou subjekty zřízenými dle českého práva a sídlí na území České republiky a že jeho závazkové vztahy vznikly podle českého práva, tuto jeho námitku odvolací soud neshledává důvodnou. Pro určení místa hlavního zájmu osoby je nutno zohlednit více kritérií, je nutno zjistit, ke kterému místu dlužník vykazuje nejužší a stabilní vztah, pokud se jedná o kritérium zjistitelnosti tohoto místa pro třetí osoby, tedy umožnit věřitelům uplatnit své nároky v insolvenčním řízení. K tomu je nutno poukázat na to, že v článku 40 Nařízení je stanovena povinnost informovat věřitele, jakmile v některém členském státě je zahájeno úpadkové řízení, a to neprodleně známé věřitele, kteří mají obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v jiných členských státech, prostřednictvím jednotlivých oznámení, jejichž obsah je v tomto článku rovněž rámcově vymezen. Z tohoto pohledu uvedenému kritériu vyhovují oba státy. Přitom je zcela bez významu, podle jakého práva závazky dlužníka vznikly, případně jakým právem se řídí.

Pokud dlužník poukazoval na jiné insolvenční řízení vedené u téhož soudu prvního stupně, ve kterém podle jeho názoru v obdobné věci bylo povoleno oddlužení dlužnice, tak podle odvolacího soudu nejde o věc totožnou co do hodnocení hlavních zájmů dlužníka a nadto rozhodnutími v této jiné věci není odvolací soud vázán.

Z uvedeného je zřejmé, že v době podání insolvenčního návrhu dlužníka nebyly dány podmínky k tomu, aby bylo jeho insolvenční řízení u soudu České republiky zahájeno (a vedeno), přičemž jde o takový neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, pro který insolvenční řízení nemůže proběhnout, a proto musí být zastaveno podle ustanovení § 427 IZ .

Odvolací soud proto dle ustanovení § 219 o.s.ř. napadené rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e přípustné dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, přičemž přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem; lhůta pro podání dovolání běží od doručení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 13. července 2015

Vypracovala: JUDr. Ivana Wontrobová

Za správnost vyhotovení: JUDr. Ivana Waltrová v.r. Vladimíra Kvapilová předsedkyně senátu