2 VSOL 491/2013-B-25
KSBR 37 INS 20975/2012 2 VSOL 491/2013-B-25

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužnice Drahomíry anonymizovano , anonymizovano , bytem Na Padělkách 462, Sokolnice, PSČ 664 52, rozhodl o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 37 INS 20975/2012-B-19 ze dne 28.5.2013,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně zastavil řízení o žádosti dlužnice na stanovení jiné výše měsíčních splátek. V důvodech rozhodnutí uvedl, že usnesením ze dne 9.10.2012 soud rozhodl o úpadku dlužnice a povolil oddlužení, usnesením ze dne 9.1.2013 soud schválil oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře. Podáním ze dne 4.2.2013 dlužnice navrhla rozložit splátky do celého období 60 měsíců, usnesením ze dne 19.2.2013 soud o této žádosti rozhodl tak, že k žádosti dlužnice o stanovení jiné výše měsíčních splátek se nepřihlíží, usnesení nabylo právní moci dne 13.3.2013. Podáním ze dne 22.4.2013 dlužnice požádala o přehodnocení usnesení ohledně výše splátek, shodně jako v žádosti ze dne 4.2.2013 navrhla rozložit splátky do celého období 60 měsíců. Vzhledem k tomu, že usnesením č.j. KSBR 37 INS 20975/2012-B-16 ze dne 19.2.2013 bylo o žádosti dlužnice o stanovení jiné výše měsíčních splátek pravomocně rozhodnuto, jedná se o překážku věci rozhodnuté podle ustanovení § 159a odst. 5 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), soud proto řízení o dalším návrhu dlužnice podle ustanovení § 104 odst. 1 o.s.ř. zastavil.

Proti tomuto rozhodnutí podala dlužnice odvolání. Uvedla, že důvodem pro snížení určené výše splátek je její špatná finanční situace, neboť bydlí v domě u svého bývalého manžela, o kterého se stará a který je na ní plně závislý. Jeho jediným příjmem jsou dávky státní sociální podpory ve výši 3.410 Kč. Navrhuje proto měsíční splátku ve výši 3.733 Kč.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení o.s.ř, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c) IZ), a dospěl k následujícím závěrům.

Podle § 398 odst. 3 IZ, při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Tuto částku rozvrhne dlužník prostřednictvím insolvenčního správce mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. Zajištění věřitelé se uspokojí jen z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu.

Z ustanovení § 398 odst. 4 IZ vyplývá, že dlužníku, který o to požádal v návrhu na povolení oddlužení, může insolvenční soud stanovit jinou výši měsíčních splátek. Učiní tak jen tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, bude stejná nebo vyšší než 50 % jejich pohledávek, anebo stejná nebo vyšší než hodnota plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli. Přitom dále přihlédne k důvodům, které vedly k dlužníkovu úpadku, k celkové výši dlužníkových závazků, k dosavadní a očekávané výši dlužníkových příjmů, k opatřením, která dlužník činí k zachování a zvýšení svých příjmů a ke snížení svých závazků, a k doporučení věřitelů. Dlužníkovým návrhem jiné výše měsíčních splátek není insolvenční soud vázán. K opožděné žádosti insolvenční soud nepřihlíží.

Podle § 407 odst. 3 věty první IZ, rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře insolvenční soud i bez návrhu změní, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání stanovených měsíčních splátek; ustanovení § 418 odst. 1 písm. b) tím není dotčeno.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že podáním doručeným soudu prvního stupně dne 28.8.2012 dlužnice podala insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení (na předepsaném formuláři), kterým se domáhala rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Dlužnice v bodě 15 návrhu (určeném k návrhu dlužníka na stanovení nižších než zákonem určených splátek) vyznačila, že nižší než zákonem určené splátky nepožaduje. Usnesením č.j. KSBR 37 INS 20975/2012-A-12 ze dne 9.10.2012 byl zjištěn úpadek dlužnice, dlužnici bylo povoleno oddlužení a insolvenčním správcem byl ustanoven Mgr. Michal Večeřa, Orlí 708/36, Brno. Usnesením č.j. KSBR 37 INS 20975/2012-B-14 ze dne 9.1.2013 bylo schváleno oddlužení dlužnice a byla jí uložena povinnost, aby po dobu 5 let platila nezajištěným věřitelům prostřednictvím insolvenčního správce vždy ke každému 20. dni měsíce z příjmů, které získá po schválení oddlužení, částku ve stejném rozsahu, v jakém z ní mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky, po odečtení zálohy na odměnu a zálohy na náhradu hotových výdajů insolvenčnímu správci, a to podle poměru pohledávek věřitelů stanovených ve výroku tohoto rozhodnutí. Podáním ze dne 4.2.2013 (doručeném soudu prvního stupně téhož dne) dlužnice požádala o přehodnocení usnesení ohledně výše splátek insolvenčního správce s odůvodněním, že je pracující invalidní důchodce, rozhodnutí insolvenčního soudu vůbec nezohlednilo její žádost uvedenou v oddíle 09 (ve kterém navrhla, aby délka splátkového kalendáře byla stanovena na 60 měsíců), když její čistý měsíční příjem činí 22.607 Kč, manžel je těžce nemocný a pobírá pouze sociální dávky ve výši 3.124 Kč, přičemž je na ni plně odkázán. Navrhla, aby soud prvního stupně rozložil splátky do celého období 60 měsíců tak, aby splátky činily 8.071 Kč měsíčně a jí zůstala k dispozici částka 14.536 Kč měsíčně. Usnesením č.j. KSBR 37 INS 20975/2012-B-16 ze dne 19.2.2013 soud prvního stupně o této žádosti dlužnice rozhodl tak, že k žádosti dlužnice o stanovení jiné výše měsíčních splátek se nepřihlíží, proti tomuto rozhodnutí si dlužnice nepodala odvolání, rozhodnutí nabylo právní moci dne 13.3.2013. Podáním ze dne 22.4.2013 doručeným soudu prvního stupně dne 23.4.2013 dlužnice podala další žádost o přehodnocení usnesení ohledně výše splátek insolvenčnímu správci, ve které opětovně uvedla, že je pracující invalidní důchodce a rozhodnutí insolvenčního soudu nezohlednilo její žádost v bodě 09 návrhu, aby délka splátkového kalendáře byla rozložena na 60 splátek. Dále uvedla, že její čistý měsíční příjem nově činí 25.653 Kč, její exmanžel je těžce nemocný, nepohyblivý ležák, pobírá pouze sociální dávky ve výši 3.410 Kč a je na ni plně odkázán, sama trpí zdravotními potížemi, které musí řešit pořizováním zdravotních pomůcek, které ji měsíčně stojí 2.200 Kč, 1.200 Kč činí částka na léky pro oba, 3.960 Kč hradí na inkaso, 1.600 Kč měsíčně ji stojí topení, 5.500 Kč jídlo, 1.500 Kč obuv, oděv a drogerie, 400 Kč mobil. Celkové náklady na domácnost činí 16.360 Kč. Navrhuje proto rozložit splátky do celého období 60 měsíců tak, aby splátky činily 8.071 Kč měsíčně a jí zůstala k dispozici částka 17.725 Kč měsíčně.

V přezkoumávané věci dlužnice podala jak první žádost ze dne 4.2.2013, tak druhou žádost ze dne 22.4.2013 poté, co již nabylo právní moci rozhodnutí soudu prvního stupně o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře (dne 9.1.2013). Při rozhodování měl proto soud prvního stupně posoudit tyto žádosti podle ustanovení § 407 odst. 3 insolvenčního zákona, když ze shora citovaných ustanovení insolvenčního zákona vyplývá, že žádost o jinou výši měsíčních splátek může dlužník podat podle ustanovení § 398 odst. 4 IZ jen v návrhu na povolení oddlužení (k čemuž je v předepsaném formuláři výslovně určen bod 15 návrhu), což však dlužnice neučinila, přičemž odkaz dlužnice na tvrzení v bodě 09 návrhu je přitom nerozhodný. Změnit výši a další trvání měsíčních splátek po právní moci rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, které je vydáváno s výhradou změny poměrů, však může insolvenční soud i bez návrhu podle ustanovení § 407 odst. 3 IZ a dle hledisek v něm uvedených. Znamená to tedy, že při rozhodování o změně rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře insolvenční soud hodnotí, zda došlo ke změně okolností uvedených v ustanovení § 407 odst. 3 IZ, ustanovení § 398 odst. 4 IZ se při tomto rozhodnutí neaplikuje, a to ani v případě, že dlužník sám po pravomocném schválení oddlužení požádal o snížení splátek. Soud prvního stupně však žádost dlužnice o snížení stanovených měsíčních splátek nesprávně právně posoudil a nehodnotil ji dle zákonných hledisek uvedených v ustanovení § 407 odst. 3 IZ. Soud prvního stupně nesprávně zastavil řízení o druhé žádosti dlužnice z důvodu překážky věci rozhodnuté podle ustanovení § 104 odst. 1 o.s.ř. s odkazem na ustanovení § 159a odst. 5 o.s.ř. Překážka věci pravomocně rozhodnuté (rei iudicatae) brání tomu, aby věc, o níž bylo pravomocně rozhodnuto, byla znovu projednávána. Vyplývá z materiální právní moci rozsudku, jejíž obecnou vlastností je, aby právní věc byla pravomocným rozsudkem autoritativně vyřešena zásadně definitivním a nezaměnitelným způsobem, jde tedy o překážku věci pravomocně rozhodnuté za podmínky, má-li být v novém řízení mezi týmiž účastníky projednávána stejná věc. Překážka věci pravomocně rozhodnuté patří k tzv. negativním podmínkám řízení; bylo-li o věci v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pravomocně rozhodnuto, soud řízení bez dalšího zastaví (§ 104 odst. 1 věta prvá o.s.ř.). Totožnost věci je dána totožností účastníků řízení a totožností předmětu řízení, který je určen konečným petitem žaloby a skutkovými okolnostmi, jimiž je petit zdůvodněn. Z toho vyplývá, že překážka věci rozhodnuté přichází v úvahu toliko v případě, že jde o rozhodnutí ve věci samé, což rozhodnutí o žádosti dlužníka podle ustanovení § 407 odst. 3 IZ není, a proto ustanovení § 159a o.s.ř. na takovéto rozhodnutí aplikovat nelze. Zastavil-li proto soud prvního stupně řízení o žádosti dlužnice na stanovení jiné výše měsíčních splátek s odkazem na ustanovení § 104 odst. 1 větu prvou o.s.ř., zatížil tak řízení jinou vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přičemž za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava.

Na základě výše uvedeného odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil podle ustanovení § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. a podle ustanovení § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

V dalším řízení se soud prvního stupně bude zabývat žádostí dlužnice ze dne 22.4.2013 ve smyslu ustanovení § 407 odst. 3 IZ. Nad rámec k tomu odvolací soud považuje za nutné uvést, že skutečnost, že dlužnice je případně schopna svým nezajištěným věřitelům zaplatit 100 % jejich pohledávek před uplynutím doby 5 let, není sama o sobě důvodem k tomu, aby dlužnici byly sníženy měsíční splátky pod zákonnou výši (k tomu viz např. rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci č.j. KSOS 33 INS 12929/2012, 2 VSOL 650/2013-B-19 ze dne 16.8.2013).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e přípustné dovolání ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem je rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici a insolvenčnímu správci se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná dlužnici běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 29. srpna 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Petra Jahodová předsedkyně senátu