2 VSOL 486/2012-B-14
KSBR 24 INS 9248/2011 2 VSOL 486/2012-B-14

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci dlužníka Jaroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem Kroměříž, Velké náměstí 115/1, PSČ 767 01, o způsobu řešení úpadku dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka ze dne 20.4.2012 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3.4.2012, č.j. KSBR 24 INS 9248/2011-B-3,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně s e zru šuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně jako insolvenční soud (dále též jen soud či insolvenční soud ) neschválil oddlužení dlužníka, na jeho majetek prohlásil konkurs, který bude veden jako nepatrný (výroky I., II., III.), ve výrocích IV., V., VI. deklaroval stav nastalý podle § 245 a 246 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) v platném znění (dále též jen IZ ), nařídil přezkumné jednání a schůzi věřitelů na den 14.5.2012 s tím, že účast dlužníka a insolvenční správkyně na nich je nezbytná (výroky VII. a VIII.), a uložil insolvenční správkyni, aby do čtvrtka 26.4.2012 předložila insolvenčnímu soudu seznam přihlášených pohledávek (výrok IX.).

Na odůvodnění uvedl, že dne 9.1. 2012 usnesením č.j. KSBR 24 INS 9246/2011, KSBR 24 INS 9248/2011-A-10 soud zjistil úpadek dlužníků-manželů Stanislavy Kozákové a Jaroslava anonymizovano , povolil dlužníkům oddlužení a insolvenční správkyní obou dlužníků ustanovil JUDr. Alenu Pšejovou, Ph.D. Dne 19.3.2012 se konalo přezkumné jednání a byly zjištěny (uznány insolvenční správkyní i oběma dlužníky) pohledávky 20 nezajištěných věřitelů v celkové výši 1.379.384,68 Kč. Ze zprávy insolvenční správkyně, předložené na schůzi věřitelů konané dne 19.3.2012, soud zjistil, že dluhy dlužníka Jaroslava anonymizovano ve výši 345.581,89 Kč, které vznikly v období let 2004-2008 vůči čtyřem věřitelům, pocházejí z jeho podnikatelské činnosti, dlužník ukončil registraci plátce DPH ke dni 27.3.2007 a jeho živnost byla zrušena ke dni 26.5.2011. V doplnění insolvenčního návrhu přitom dlužník uvedl, že má pouze dva závazky z podnikání ve výši celkem 25.859,-Kč. Usnesením ze dne 3.4.2012 insolvenční soud rozpojil insolvenční řízení vedené pod sp.zn. KSBR 24 INS 9246/2011 ve věci dlužnice Stanislavy Kozákové a řízení vedené pod sp.zn. KSBR 24 INS 9248/2011 ve věci Jaroslava anonymizovano . Na základě uvedených skutečností soud uzavřel, že dlužník Jaroslav Kozák ke dni zahájení řízení nebyl podnikatelem, avšak má čtyři závazky vzešlé z jeho dřívějšího podnikání, které činí více než čtvrtinu zjištěných pohledávek dlužníka a jeho manželky. Tyto závazky dlužníka diskvalifikují z možnosti domoci se oddlužení a v jeho případě není oddlužení přípustné. Proto podle § 405 odst. 1 IZ soud oddlužení neschválil a rozhodl o způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem. Na odůvodnění výroku VII. soud uvedl, že na přezkumném jednání dne 19.3.2012 byly přezkoumány společně závazky obou dlužníků (manželů), jejichž řízení bylo spojeno. Vzhledem k následnému rozpojení je nutno přihlášené pohledávky přezkoumat znovu.

Proti usnesení insolvenčního soudu podal dlužník odvolání, v němž namítal, že soud nevzal v úvahu rozpory v posuzování dluhů, které mají pocházet z podnikání , těmito dluhy se zabýval jen obecně a posoudil je nesprávně. Následně dospěl k mylným závěrům, které vedly k neodůvodněnému neschválení oddlužení a rozhodnutí o prohlášení konkursu.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ, se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále též jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.) a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. d/ IZ), dospěl k závěru, že v daném případě je třeba napadené usnesení zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nad rámec správných zjištění, uvedených v odůvodnění napadeného usnesení, s nimiž se odvolací soud ztotožňuje, z obsahu spisu vyplývá, že dlužník se insolvenčním návrhem doručeným soudu dne 30.5.2011 domáhal zjištění svého úpadku a jeho řešení oddlužením plněním splátkového kalendáře. Již v návrhu požádal o společné projednání svého úpadku a úpadku manželky Stanislavy Kozákové , která podala insolvenční návrh téhož dne a s povolením oddlužení vyslovila souhlas. V seznamu závazků uvedl dvanáct závazků ve výši celkem

630.561,-Kč. Na výzvu soudu, aby označil závazky pocházející z jeho podnikatelské činnosti, dlužník reagoval podáním, v němž jako závazky vzniklé z podnikání označil závazek vůči věřiteli EU JUDr. Vrána (VZP) ve výši 25.907,-Kč a závazek vůči věřiteli T-Mobile Czech Republic a.s. ve výši 52.905,-Kč. Usnesením ze dne 6.9.2011, č. j. KSBR 24 INS 9246/2011-A-8, KSBR 24 INS 9248/2011-A-9 soud spojil řízení o insolvenčním návrhu dlužníka a řízení o insolvenčním návrhu jeho manželky Stanislavy Kozákové a poté usnesením ze dne 9.1.2012, č. j. KSBR 24 INS 9246/2011-A-11, KSBR 24 INS zjistil úpadek dlužníka a jeho manželky, povolil dlužníkům oddlužení a ustanovil insolvenční správkyní obou dlužníků JUDr. Alenu Pšejovou, Ph.D. Dne 12.3.2012 byla soudu doručena zpráva o činnosti insolvenční správkyně, v níž se mimo jiné uvádí, že dlužník Jaroslav Kozák má závazky vzniklé z podnikatelské činnosti ve výši celkem 345.581,-Kč vůči svým čtyřem věřitelům. Hodnota přihlášených pohledávek nezajištěných věřitelů dlužníků Stanislavy a Jaroslava Kozákových činí 1.379.384,16 Kč (30% činí 413.815,245,-Kč), ze svých příjmů by dlužníci (společně) uhradili nezajištěným věřitelům za dobu pěti let trvání oddlužení splátkovým kalendářem 35,8%. V případě odděleného zkoumání dlužnice Stanislavy Kozákové činí výše do přihlášených pohledávek nezajištěných věřitelů 420.011,70 Kč, dlužnice by byla schopna uhradit těmto svým věřitelům 46% hodnoty jejich pohledávek. K majetkové situaci dlužníků správkyně uvedla, že hodnota v soupise majetkové podstaty sepsaného majetku činí cca 90.000,-Kč, dlužníci bydlí v bytě 1+1 v domě s pečovatelskou službou. Podle soupisu majetkové podstaty sestává majetek v podstatě ze sedmi parcel, které jsou ve vlastnictví dlužnice Stanislavy Kozákové. Podle protokolu o přezkumném jednání a zápisu z první schůze věřitelů ve spojených řízeních dlužnice Stanislavy Kozákové a dlužníka Jaroslava anonymizovano , konaných 19.3.2012, byly přezkoumány přihlášky věřitelů č. 1-20, všechny tyto pohledávky byly uznány insolvenční správkyní i oběma dlužníky. Soud jmenoval tříčlenný prozatímní věřitelský výbor a poté insolvenční správkyně přednesla zprávu o své dosavadní činnosti, v níž uvedla, že dluhy dlužníka Jaroslava anonymizovano ve výši celkem 345.581,89 Kč pochází z jeho podnikatelské činnosti (konkrétně se jedná o pohledávky věřitelů č. 7 ve výši 72.466,-Kč, č. 11 ve výši 6.476,89 Kč, č. 20 ve výši 134.585,-Kč, č. 12 ve výši 134.585,-Kč a č. 20 ve výši 132.054,-Kč). Dále správkyně sdělila, že oddlužení splátkovým kalendářem je pro věřitele výhodnější než zpeněžení majetkové podstaty, neboť nemovitosti ve vlastnictví dlužnice Stanislavy Kozákové mají hodnotu cca 90.000,-Kč a při splátkovém kalendáři budou nezajištění věřitelé uspokojeni do výše cca 35,8 % hodnoty jejich pohledávek. K dotazu soudu dlužník Jaroslav Kozák uvedl, že na dluh vůči věřitelce č. 12 Věře Bakalíkové (ve výši 134.585,-Kč) z titulu podnikání zapomněl, o dluhu vůči věřiteli č. 7 Všeobecná zdravotní pojišťovna (ve výši 72.466,-Kč) neví a domníval se, že byl uhrazen v rámci exekuce exekutorem JUDr. Vránou, o dluhu vůči věřiteli č. 20 Finančnímu úřadu v Kroměříži (který byl správkyní a oběma dlužníky u přezkumu dne 19.3.2012 uznán ve výši 147.470,-Kč) nevěděl a na dluh vůči věřiteli č. 11 ESSOX s.r.o. ve výši 6.476,89 Kč zapomněl. K tomuto insolvenční správkyně sdělila, že JUDr. Vrána uhradil VZP na dluhu 55.000,-Kč, v řízení zjištěný dluh tohoto věřitele je po právu, jedná se o nový dluh, který dlužníkovi narůstal .

Podle § 389 odst. 1,2 IZ, dlužník, který není podnikatelem, může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením. Jiná osoba než dlužník není oprávněna návrh na oddlužení podat.

Insolvenční soud svůj názor, proč nelze schválit oddlužení dlužníka, opřel o zjištění, že dlužník, který ukončil podnikání v roce 2011 a v době podání návrhu již není (nebyl ani v době podání návrhu) podnikatelem, má čtyři dluhy vzešlé z jeho podnikatelské činnosti v letech 2004-2008 a podíl těchto dluhů činí 25,05 % všech pohledávek dlužníka a jeho manželky, zjištěných na přezkumném jednání dne 19.3.2012. Stanoviskem věřitelů, jejichž pohledávky odpovídají podnikatelským dluhům dlužníka, že by byli uspokojeni v režimu oddlužení, se soud nezabýval.

Jak uvedl Nejvyšší soud v usnesení sp. zn. KSOS 34 INS 625/2008, 29 NSČR 3/2009-A ze dne 21.4.2009, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, sešit č. 7/2009 pod č. 79, jsou kritérii pro posouzení, zda existuje rozumný důvod nepokládat neuhrazený dluh z dlužníkova dřívějšího podnikání za překážku bránící povolení nebo schválení oddlužení 1) doba vzniku dlužníkova závazku z podnikání, 2) doba ukončení dlužníkova podnikání, 3) četnost neuhrazených dlužníkových závazků z podnikání, 4) výše konkrétního dlužníkova závazku z podnikání v porovnání s celkovou výší všech dlužníkových dluhů a to, 5) zda věřitel, o jehož pohledávku jde, je srozuměn s tím, že tato pohledávka bude podrobena režimu oddlužení. Jak vyplývá z obsahu spisu, dluhy z podnikání vznikly dlužníku v letech 2004 až 2008, nejedná se tedy o závazky, které vznikly bezprostředně před podáním insolvenčního návrhu. Živnost dlužníka byla sice zrušena bezprostředně před podáním insolvenčního návrhu, avšak dlužník ukončil registraci plátci daně z přidané hodnoty již v roce 2007. V řízení bylo přihlášeno celkem 13 pohledávek za dlužníkem, 4 z nich jsou dlužníkovým dluhem z podnikání, což představuje cca 1/3 z tohoto počtu, ovšem tyto dluhy představují (včetně příslušenství) čtvrtinu všech zjištěných dluhů dlužníka a jeho manželky. Závěr, že věřitelé pohledávek z podnikání jsou s uspokojením v režimu oddlužení srozuměni, vyplývá z toho, že žádný z věřitelů proti schválení oddlužení a uspokojení své pohledávky v oddlužení nebrojil nejpozději na přezkumném jednání.

Podle odvolacího soudu, vzhledem ke skutkovému stavu věci, zejména s ohledem na majetkové poměry dlužníka a jeho manželky, jak plynou ze zpráv insolvenční správkyně, jejího vyjádření na schůzi věřitelů i soupisu majetkové podstaty, a reálnému předpokladu alespoň částečné úhrady pohledávek dlužníkových věřitelů v oddlužení splátkovým kalendářem při společném řešení úpadku dlužníka a jeho manželky, nepředstavují dluhy dlužníka z podnikání překážku pro schválení oddlužení.

Přestože podle odvolacího soudu není dlužník vyloučen z režimu oddlužení, nebylo možno napadené usnesení změnit. Vzhledem ke svému závěru soud prvního stupně totiž rozpojil původně spojená řízení o insolvenčním návrhu dlužníka a jeho manželky. Tento postup však správný nebyl, neboť úpadek dlužníka a jeho manželky je řešitelný oddlužením pouze ve společném řízení a tuto vadu nelze v odvolacím řízení napravit. Proto odvolacímu soudu nezbylo, než podle § 219a odst. 1, písm. a) o.s.ř. napadené usnesení zrušit a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení, ve kterém soud prvního stupně opětovně spojí obě řízení ke společnému projednání a schválí společné oddlužení dlužníka a jeho manželky.

K výši závazků dlužníka a jeho manželky, ze kterých je třeba vyjít při rozhodování o splátkovém kalendáři v další fázi řízení, odvolací soud uvádí, že tyto pohledávky byly zjištěny na přezkumném jednání dne 19.3.2012, které proběhlo ještě před rozpojením insolvenčních řízení dlužníka a jeho manželky. Následné popření výše některých pohledávek dlužníkem na přezkumném jednání dne 14.5.2012 nemá žádné právní účinky na zjištění těchto pohledávek, a to ani z hlediska § 410 odst. 2 IZ (jedná se o pohledávku věřitele Všeobecná zdravotní pojišťovna, zařazenou jako pohledávka č. PP 4, kterou dlužník popřel co do částky 20.678,-Kč, pohledávku věřitelky Věry Bakalíkové, zařazenou jako pohledávka č. PP 9, popřenou co do částky 89.585,-Kč, pohledávky věřitele Komerční banka, a.s., zařazené jako pohledávky č. PP 13,14, popřené co do částky 117.516,28 Kč, a pohledávky věřitele Finanční úřad v Kroměříži, zařazené jako pohledávky č. PP 15,16, které dlužník popřel co do 120.470,-Kč). Všechny tyto pohledávky byly uznány oběma dlužníky a insolvenční správkyní na přezkumném jednání dne 19.3.2012 a jak soud prvního stupně v odůvodnění napadeného usnesení správně uvádí, tyto pohledávky byly zjištěny. Skutečnost, že jejich přezkum proběhl ve spojeném řízení o insolvenčních návrzích dlužníka a jeho manželky, není pro jejich zjištění významné. Opačný závěr by byl v rozporu nejen se zásadou insolvenčního řízení dle § 5 písm. a) IZ, ale rovněž s principem oprávněného očekávání věřitelů. Z tohoto důvodu nejsou rovněž právně významné odvolací námitky dlužníka, které se týkají výše již zjištěných pohledávek.

Před opětovným rozhodnutím bude třeba věnovat pozornost žurnalizaci tohoto spisu, do kterého bude třeba založit také opis (kopii) protokolu o přezkumném jednání a schůzi věřitelů, které se konalo dne 19.3.2012 (179a odst. 1 Instrukce Ministerstva spravedlnosti ze dne 3. prosince 2001, č. j. 505/2001-Org, kterou se vydává vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í přípustné dovolání.

V Olomouci dne 30. srpna 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu