2 VSOL 483/2010-B-22
KSBR 38 INS 4025/2009 2 VSOL 483/2010-B-22

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Heleny Myškové a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Miroslava anonymizovano , anonymizovano , Mahenova 1827/1, 669 02 Znojmo, identifikační číslo 628 48 020, zastoupeného Mgr. Janem Rotreklem, advokátem se sídlem Ponávka 2, 602 00 Brno, o insolvenčním návrhu věřitele Frenn Trading B.V., se sídlem 1077XX Amsterdam, Strawinskylaan 965 WTC, Nizozemí, zastoupeného JUDr. Petrem Voříškem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem Argentinská 38/286, 170 00 Praha 7, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. KSBR 38 INS 4025/2009-A-27 ze dne 21.9.2010,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku I. p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Brně zjistil úpadek dlužníka Miroslava anonymizovano (výrok I.), insolvenční správkyní ustanovil Ing. Evu Procházkovou (výrok II.), vyslovil, že účinky rozhodnutí o úpadku nastávají okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku ( výrok III.), vyzval věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve lhůtě 30 dnů od zveřejnění rozhodnutí o úpadku (výrok IV.), osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi vyzval, aby napříště plnění neposkytovali dlužníkovi, ale insolvenční správkyni (výrok V.), vyzval věřitele dlužníka, aby insolvenční správkyni neprodleně sdělili, jaká zajišťovací práva uplatňují na dlužníkových věcech, právech, pohledávkách nebo jiných majetkových hodnotách (výrok VI.), nařídil přezkumné jednání na den 25.11.2010 (výrok VII.) a současně na tento den svolal schůzi věřitelů (výrok VIII.) a dlužníkovi uložil sestavit seznam majetku a závazků a odevzdat jej insolvenční správkyni (IX.).

V důvodech tohoto usnesení soud prvního stupně nejprve zrekapituloval tvrzení věřitele Frenn Trading B.V. (dále jen navrhovatele ) a dlužníka a popsal průběh jednání konaných dne 18.2.2010 a 25.3.2010. Zabýval se předně aktivní legitimací navrhovatele a dospěl k závěru, že navrhovatel doložil listinami připojenými k insolvenčnímu návrhu svou splatnou pohledávku za dlužníkem ve výši 2.524.092,16 Kč ze směnky vlastní, vystavené dne 16.10.1997. Dlužník existenci této pohledávky potvrdil co do důvodu i výše. Ve vztahu k dalším věřitelům dlužníka soud prvního stupně uvedl, že Zdravotní pojišťovna MV ČR eviduje za dlužníkem pohledávku na dlužném pojistném ve výši 16.668,-Kč a penále ve výši 26.736,-Kč, které bylo vyměřeno pravomocným a vykonatelným platebním výměrem ze dne 3.11.2004 č. 270/2004 č. j. ZP-13/BR 04-04/270. Dále eviduje pohledávku za dlužníkem na pojistném ve výši 1.805,-Kč a penále ve výši 1.730,-Kč, které bylo vyměřeno na základě pravomocného a vykonatelného platebního výměru č. 335/2006 č. j. ZP-11/0335/BR04-06 ze dne 22.11.2006. K přípisu ze dne 23.9.2009 tento věřitel doložil označené kopie platebních výměrů. Dále uvedl, že věřitel Lesní společnost Jihlava a.s. přihlásil dne 31.7.2009 do insolvenčního řízení pohledávku ve výši 290.425,-Kč. Věřitel PC s.r.o. přihlásil dne 20.7.2009 do insolvenčního řízení svou pohledávku ve výši 304.488,-Kč. K oběma těmto pohledávkám dlužník uvedl, že jsou nesporné co do důvodu a zřejmě i co do výše. Pohledávku Zdravotní pojišťovny MV ČR v celkové výši 46.939,-Kč dlužník nerozporoval co do důvodu, zpochybnil však její výši. Soud prvního stupně považoval pohledávky dalších věřitelů za osvědčené. Uvedl, že jejich přesná výše není v této fázi řízení rozhodující. Uzavřel, že dlužník má závazky vůči svým věřitelům v celkové výši asi 3.165.000,-Kč po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, tyto závazky není schopen plnit a neplní je po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, a proto rozhodl o úpadku dlužníka podle § 136 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) v platném znění (dále jen IZ ).

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Namítal, že jeho úpadek nebyl dostatečně osvědčen. Tvrdil, že svým věřitelům pohledávky dle svých možností a schopností průběžně hradí, a to například cestou exekutorského úřadu Mgr. Vojtěcha Jaroše ve Znojmě nebo exekutorského úřadu JUDr. Marie Sárové v Jihlavě. Ocitl se sice ve finanční tísni, avšak tato skutečnost byla vyvolána zejména nepředvídatelným hospodářským vývojem. S věřiteli se snažil dohodnout na úhradě dluhů a v jeho tíživé finanční situaci je mu ochoten pomoci bratr Jiří Zástěra. Uvedl, že pokud by nebyl schopen plnit své peněžité závazky, nebylo by ani možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných pohledávek vůči dlužníku exekucí. Navrhl zrušit usnesení soudu prvního stupně, kterým byl zjištěn úpadek dlužníka.

Navrhovatel považoval rozhodnutí soudu prvního stupně o zjištění úpadku za věcně správné a navrhl jeho potvrzení. Nedůvodnost podaného odvolání spatřoval v tom, že jednoznačně prokázal, že dlužník není ve smyslu § 3 odst. 2 IZ schopen plnit své peněžité závazky, má více věřitelů a s plněním svých závazků je v prodlení déle než 30 dnů. V neposlední řadě poukázal na to, že dlužník v odvolání sám uvedl, že některé své dluhy plní prostřednictvím exekutorských úřadů, což znamená, že na majetek dlužníka je vedeno vícero exekucí.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou, včas a že obsahuje způsobilé odvolací důvody podle ust. § 205 odst. 2 písm. e) a g) o.s.ř., přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v napadeném výroku I., jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 3 a 5 o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má za a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).

Podle ust. § 3 odst. 2 IZ, se má zato, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ust. § 136 odst. 1 IZ, insolvenční soud vydá rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Podle ust. § 105 IZ, podá-li insolvenční návrh věřitel, je povinen doložit, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku a k návrhu připojit i její přihlášku.

Po stránce skutkové lze souhlasit se závěry soudu prvního stupně učiněnými ve vztahu k pohledávce navrhovatele a dalších věřitelů, kteří buď podali svou přihlášku pohledávky v mezidobí od zahájení insolvenčního řízení do vydání napadeného rozhodnutí (věřitelé BPC s.r.o., Lesní společnost Jihlava a.s.) nebo k výzvě soudu sdělili údaje o svých pohledávkách za dlužníkem a doložili příslušné listiny (Zdravotní pojišťovna MV ČR). Ostatně takto zjištěný skutkový stav dlužník ani nezpochybňoval. Své námitky soustředil do výhrady, že v důsledku prováděných exekucí není známá přesná výše jeho závazků. Dále zpochybňoval svůj úpadek tvrzením, že nebyla dostatečně prokázána jeho platební neschopnost.

S ohledem na skutečnost, že dlužník nezpochybňoval právní důvod žádné z pohledávek výše označených věřitelů a u převážné části těchto pohledávek nerozporoval ani jejich výši, soud prvního stupně nepochybil, pokud při svých zjištěních vyšel ze shodných tvrzení navrhovatele, dalších věřitelů a dlužníka. Tento postup má oporu v ust. § 120 odst. 4 o.s.ř.

Shodně se soudem prvního stupně dospěl odvolací soud k závěru, že navrhovatel doložil svou aktivní věcnou legitimaci k podání insolvenčního návrhu. Navrhovatel totiž osvědčil svou pohledávku za dlužníkem ze směnky vlastní, vystavené dlužníkem dne 16.10.1997 na řad Agrobanky Praha a.s., indosované na řad navrhovatele dne 3.2.2004. Jedná se o vykonatelnou pohledávku, přiznanou směnečným platebním rozkazem Krajského soudu v Brně č. j. 42Cm296/2001-37 ze dne 10.1.2001, který byl ponechán v platnosti rozsudkem Krajského soudu v Brně č. j. 42 Cm 96/2002-60 ze dne 29.10.2002, jenž byl potvrzen rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci č. j. 4 Cmo 396/2004-146 ze dne 19.1.2006. Rozsudek Krajského soudu nabyl právní moci dne 1.3.2006. Usnesením č. j. 29 Odo 1099/2006 -173 ze dne 30.1.2007 Nejvyšší soud ČR odmítl dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19.1.2006. Navrhovatelem doložená pohledávka za dlužníkem představuje směnečnou sumu ve výši 1.000.000,-Kč, splatnou 21.3.2001 a dále pohledávku z postižních práv (úrok ve výši 494.959,-Kč a směnečnou odměnu 3.333,30 Kč) splatnou v březnu 2006. Pohledávka navrhovatele z titulu přiznaných nákladů soudních řízení činí celkem 76.424,-Kč a splatná byla rovněž v březnu 2006.

Odvolací soud se ztotožňuje i se závěrem soudu prvního stupně, že svou pohledávku za dlužníkem doložil také věřitel BPC, s.r.o. Jedná se o vykonatelnou směnečnou pohledávku ve výši nejméně 232.432,-Kč (směnečný peníz), splatnou 20.12.2004. Pohledávka byla doložena pravomocným směnečným platebním rozkazem Krajského soudu v Brně č. j. 3 Cm 101/2005-17 ze dne 22.9.2005, který nabyl právní moci dne 26.10.2005 a usnesením Okresního soudu ve Znojmě č. j. 20 Nc 62/2005-5 ze dne 1.3.2006, kterým byla nařízena exekuce na majetek povinného Miroslava anonymizovano vymožením pohledávky BPC, s.r.o. ve výši 232.432,-Kč s 6% úrokem od 21.12.2004 do zaplacení.

Věřitel Lesní společnost Jihlava, a.s. osvědčila dohodou o narovnání a usnesením Okresního soudu ve Znojmě ze dne 1.3.2007 svou vykonatelnou pohledávku za dlužníkem ve výši 302.462,-Kč z dohody o narovnání ze dne 16.5.2005, splatnou nejpozději 13.8.2005. Zdravotní pojišťovna MVČR doložila platebními výměry ze dne 3.11.2004 a 22.11.2006 své vykonatelné pohledávky za dlužníkem z titulu pojistného celkem ve výši 18.473,-Kč a penále celkem ve výši 28.466,-Kč.

Soud prvního stupně správně argumentoval tím, že v dané fázi řízení není rozhodující přesná výše pohledávek všech věřitelů dlužníka. Podstatné je, že právní důvod a existenci pohledávek dlužník v řízení nezpochybnil. Pro další úvahy není významné ani tvrzení dlužníka, že z finanční tísně pomohou dlužníkovi rodinní příslušníci a prostředky k úhradě jeho závazků mu poskytne jeho bratr.

Lze tedy uzavřít, že v řízení byla doložena splatná pohledávka navrhovatele a pohledávky dalších věřitelů (Lesní společnosti Jihlava, a.s., BPC, s.r.o. a Zdravotní pojišťovny MV ČR) ve smyslu § 3 odst. 1, písm. a) IZ, přičemž se jedná o pohledávky po lhůtě splatnosti delší než 30 dnů (§ 3 odst. 1, písm. b/ IZ). Osvědčen byl i další znak úpadku dlužníka, kterým je neschopnost tyto závazky plnit (§ 3 odst. 1 písm. c/ IZ). Neopodstatněná je v této souvislosti odvolací námitka dlužníka, že pokud by nebyl schopen své peněžité závazky plnit, nebylo by ani možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných pohledávek vůči dlužníku exekucí. Ze skutečnosti, že na majetek dlužníka je vedeno několik exekucí či výkonů rozhodnutí nelze dovozovat, že dlužník je schopen plnit své peněžité závazky (jak tvrdí dlužník). Ve vztahu k platební neschopnosti dlužníka je podstatné, že dlužník neplní své peněžité závazky po dobu déle než tři měsíce po lhůtě splatnosti. Nastala tedy domněnka ve smyslu § 3 odst. 2 písm. b) IZ, že dlužník není schopen své splatné závazky hradit. O neschopnosti dlužníka hradit své závazky svědčí i skutečnost, že dlužník, přestože nezpochybňoval splatnou a vykonatelnou směnečnou pohledávku navrhovatele, ji od doby převodu směnky indosamentem (3.2.2004) dosud neuhradil.

Ze všech výše uvedených důvodů dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně postupoval správně, pokud rozhodl o úpadku dlužníka podle ust. § 136 odst. 1 IZ. Proto odvolací soud usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. jako věcně správné potvrdil dle ust. § 219 o.s.ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné, ledaže na základě dovolání podaného k Nejvyššímu soudu ČR v Brně, prostřednictvím Krajského soudu v Brně ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí zvláštním způsobem, dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§ 74 odst. 2 IZ, § 237 odst. 1, písm. c/, § 238a odst. 1, písm. a/ a § 240 odst. 1 o.s.ř.)

V Olomouci dne 12. ledna 2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu