2 VSOL 477/2014-B-19
KSOS 33 INS 37338/2013 2 VSOL 477/2014-B-19

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Jaroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem Hrnčířská 1036, Kolín, PSČ 280 02, adresa pro doručování: Hromůvka 1518, Hranice na Moravě, PSČ 753 01, o zproštění insolvenčního správce, rozhodl o odvolání insolvenčního správce Mgr. Romana Peška, se sídlem Šantova 2, Olomouc, PSČ 779 00, identifikační číslo 42015146, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. KSOS 33 INS 37338/2013-B-5 ze dne 12.3.2014,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku I. m ě n í tak, že dosavadní insolvenční správce Mgr. Roman Pešek, se sídlem Šantova 719/2, Olomouc, PSČ 779 00, identifikační číslo 42015146, se nezprošťuje funkce.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně zprostil dosavadního insolvenčního správce Mgr. Romana Peška funkce (výrok I.), insolvenčním správcem ustanovil JUDr. Alenu Pšejovou, Ph.D., se sídlem Velehradská 507, Kroměříž, PSČ 767 01, identifikační číslo 66235090 (výrok II.), uložil ustanovené insolvenční správkyni, aby do 7 dnů od doručení usnesení sdělila soudu, kolik provozoven zřídila a kdy vykonává svou činnost ve svém sídle a v každé provozovně (výrok III.), uložil dosavadnímu insolvenčnímu správci, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení podal zprávu o své činnosti, zejména o stavu majetku, který spravoval, a aby vyúčtoval odměnu, hotové výdaje a náklady, které mu vznikly v souvislosti se správou udržování majetku (IV.).

V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že ze sdělení insolvenčního správce zjistil, že tento zřídil 12 provozoven ve smyslu ustanovení § 5a odst. 4 zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZIS ), přičemž z ustanovení § 5a odst. 1 a odst. 4 tohoto zákona a § 3 odst. 1 vyhlášky č. 355/2013 Sb., o úředních hodinách provozovny, o označování sídla provozovny a o činnostech, které je insolvenční správce povinen zajišťovat v provozovně, vyplývá, že jak sídlo, tak provozovna jsou místy, kde insolvenční správce vykonává svou činnost skutečně. Skutečným výkonem funkce je nutno rozumět stav, kdy správce se v daném místě a v daných kancelářských prostorech pravidelně zdržuje. Je sice obvyklé, že chod sídla i provozovny zajišťují i další osoby (zaměstnanci správce), avšak tyto jednají a konají podle pokynů a pod průběžným dohledem insolvenčního správce, což je právě zajištěno (a zákonem vyžadováno) faktickou přítomností správce v daném místě. Skutečným výkonem funkce insolvenčního správce tak není, když v daném místě trvale a izolovaně působí zaměstnanec správce, jedná se tak o přenášení výkonu funkce insolvenčního správce na osobu, která nesplňuje zákonem stanovené kvalifikační předpoklady. Stejně tak není skutečným výkonem funkce správce zřízení provozovny-podatelny, tedy místa, které přijímá podání a přeposílá je do sídla správce. Tomuto závěru přisvědčuje i ustanovení § 4 odst. 2 vyhlášky č. 355/2013 Sb., které předpokládá, že v provozovně jsou uloženy přihlášky a jejich přílohy a též další podklady insolvenčního řízení. Připouští-li ustanovení § 5a odst. 5 ZIS to, že insolvenční správce může činnost vykonávat ve více provozovnách, neznamená to, že těchto provozoven může zřídit neomezený počet. S ohledem na skutečnost, že pracovní doba provozovny musí činit nejméně jeden den v týdnu, je zřejmé, že je možno zřídit maximálně 4 provozovny. Dále je třeba vzít v úvahu, že funkce správce musí být vykonávána s odbornou péčí. Soud proto dospěl k závěru, že zřízením více než 4 provozoven insolvenční správce porušil povinnost vykonávat svou činnost v sídle i v provozovnách skutečně, nepočínal si svědomitě a s odbornou péčí, upřednostnil vlastní zájem na maximalizaci odměn za výkon funkce správce před společným zájmem věřitelů na řádném a osobním výkonu funkce správce. Soud proto podle ustanovení § 32 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) insolvenčního správce zprostil funkce a ustanovil insolvenčního správce nového.

Proti tomuto usnesení podal zproštěný insolvenční správce odvolání. Uvedl, že soudu prvního stupně sdělil počet svých provozoven ve smyslu ustanovení § 5a odst. 4 ZIS a kdy vykonává svou činnost ve svém sídle a v každé provozovně, jakož i podrobně vysvětlil způsob provozu a systém práce v jeho provozovnách. Podle jeho názoru postupuje s odbornou péčí, svědomitě a žádnou konkrétní povinnost neporušil. Dále v odvolání popsal provoz svého sídla a svých provozoven. Namítl, že z žádného zákonného ustanovení nevyplývá skutečnost, že by insolvenční správce musel být na každé své provozovně a v sídle přítomen vždy a po celou dobu úředních hodin, což ani není prakticky možné i v případě, že by neměl žádnou provozovnu. K tomu poukázal na to, že jako insolvenční správce je povinen účastnit se jednání mimo své sídlo, ať už u soudu nebo na jiných místech, stejně tak musí navštěvovat dlužníky v místech jejich bydliště či sídla, konat místní šetření apod. Takto může vykonávat činnost správce pouze ve spolupráci s dalšími osobami, a proto výkon činnosti insolvenčního správce je výkonem celé jeho kanceláře, nikoli jeho osobním výkonem. Domnívá se, že soud prvního stupně svým rozhodnutím přesáhl meze zákona, napadené rozhodnutí je v rozporu s ústavním pořádkem České republiky, zejména čl. 2 odst. 3 a čl. 26 Listiny základních práv a svobod. Poukázal na to, že z ustanovení § 25 IZ vyplývá, že insolvenční správce může zřídit více provozoven a že ustanovení § 37 odst. 2 IZ předpokládá odpovědnost insolvenčního správce za škodu, kterou způsobí osobně nebo osobami, které insolvenční správce použil k plnění svých úkolů, tedy počet ani kvalifikaci těchto osob není nijak předjímána. Dále poukázal na ustanovení § 190 odst. 2 IZ jako obecné ustanovení o zastupování insolvenčního správce ve spojení s ustanovením § 410 odst. 1 IZ jako speciální ustanovení o možnosti zastoupení insolvenčního správce při oddlužení na přezkumném jednání. Podle jeho názoru jazykovým a logickým výkladem ustanovení § 5a odst. 5 ZIS je nutno dospět k závěru, že insolvenční správce může zřídit takový počet provozoven, který bude maximálně omezen počtem okresních soudů v České republice. Navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo odvolacím soudem zrušeno.

Podle § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž musel ve věci nařizovat odvolací jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

Podle § 36 odst. 1 IZ, insolvenční správce je povinen při výkonu funkce postupovat svědomitě a s odbornou péčí; je povinen vyvinout veškeré úsilí, které lze po něm spravedlivě požadovat, aby věřitelé byli uspokojeni v co nejvyšší míře. Společnému zájmu věřitelů je povinen dát při výkonu funkce přednost před zájmy vlastními i před zájmy jiných osob.

Podle § 32 odst. 1 IZ, insolvenční správce, který neplní řádně své povinnosti nebo který nepostupuje při výkonu své funkce s odbornou péčí anebo který závažně porušil důležitou povinnost, uloženou mu zákonem nebo soudem, může insolvenční soud na návrh věřitelského orgánu nebo dlužníka anebo i bez tohoto návrhu jeho funkce zprostit. Učiní tak zpravidla po slyšení insolvenčního správce; o podaném návrhu rozhodne neprodleně.

Podle § 25 IZ, insolvenčního správce pro insolvenční řízení ustanovuje insolvenční soud. Je-li s rozhodnutím o úpadku spojeno rozhodnutí o povolení reorganizace podle § 148 odst. 2 a je-li v předloženém reorganizačním plánu určena osoba insolvenčního správce, ustanoví insolvenční soud insolvenčním správcem tuto osobu; to neplatí, nesplňuje-li takto určený insolvenční správce podmínky uvedené v § 21 až 24 a odstavci 3. Ustanovení § 29 tím není dotčeno (odstavec 1). Nejde-li o případ podle odstavce 1, insolvenční soud ustanoví insolvenčním správcem osobu, kterou určí předseda insolvenčního soudu podle pořadí určeného dnem zápisu jejího sídla nebo provozovny do příslušné části seznamu insolvenčních správců vedené a) pro obvod krajského soudu, který je insolvenčním soudem dlužníka, je-li v době určení podán návrh na prohlášení konkursu nebo není-li v době určení podán návrh na jiný způsob řešení úpadku a není-li dlužník osobou podle § 3 odst. 2 zákona o insolvenčních správcích, b) pro obvod okresního soudu, který je obecným soudem dlužníka, je-li v době určení podán návrh na povolení oddlužení (odstavec 2).

Podle ustanovení § 5a ZIS, sídlem insolvenčního správce je místo, ve kterém skutečně a převážně vykonává činnosti (odstavec 1). Provozovnou insolvenčního správce je místo, ve kterém ve vymezených dnech a hodinách (dále jen úředních hodinách ) insolvenční správce skutečně vykonává činnost (odstavec 4). Činnost insolvenčního správce může být vykonávána ve více provozovnách, pokud k nim insolvenční správce má vlastnické nebo užívací právo. V obvodu jednoho okresního soudu však může mít pouze jednu provozovnu. V obvodu jednoho krajského soudu může mít insolvenční správce více provozoven. Má-li insolvenční správce v obvodu jednoho krajského soudu více provozoven, zapíše se do příslušné části seznamu vedené podle obvodů krajských soudů pouze ta provozovna, u které připojil prohlášení o odborném zaměření na řešení úpadku dlužníka konkursem jako první v pořadí (odstavec 5). Sídlo a provozovna musí být označena jménem, popřípadě jmény, příjmením a identifikačním číslem insolvenčního správce, který je fyzickou osobou, a obchodní firmou a identifikačním číslem s uvedením jména, popřípadě jmen a příjmení ohlášeného společníka insolvenčního správce, který je veřejnou obchodní společností (odstavec 7).

Podle § 3 vyhlášky č. 355/2013 Sb., provozovna musí být pro veřejnost otevřena v pracovních dnech v časovém rozmezí od 7 do 18 hodin alespoň šest hodin denně, a to pravidelně alespoň jeden den v týdnu (odstavec 1).

Podle § 4 odst. 1 vyhlášky č. 355/2013 Sb., insolvenční správce je povinen v každé své provozovně v úředních hodinách zajišťovat činnosti stanovené insolvenčním zákonem, a to zejména a) přijímání písemností, b) poskytování součinnosti insolvenčního správce, c) umožnění proplácení částek určených pro jednotlivé věřitele v rozvrhovém usnesení.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že opatřením předsedkyně Krajského soudu v Ostravě ze dne 13.2.2014 byl v insolvenční věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 33 INS 37338/2013 určen insolvenčním správcem Mgr. Roman Pešek, se sídlem Šantova 719/2, Olomouc, PSČ 779 00, identifikační číslo 42015146. Usnesením č.j. KSOS 33 INS 37338/2013-A-8 ze dne 18.2.2014 byl zjištěn úpadek dlužníka a povolen způsob řešení úpadku oddlužením, insolvenčním správcem byl ustanoven Mgr. Roman Pešek, se sídlem Šantova 719/2, Olomouc, PSČ 779 00, identifikační číslo 42015146, kterému současně bylo uloženo, aby postupoval podle Standardního pokynu pro oddlužení zveřejněného na stránkách Krajského soudu v Ostravě. Podáním ze dne 25.2.2014 sdělil insolvenční správce Mgr. Roman Pešek soudu prvního stupně (s odkazem na ustanovení § 5a odst. 4 ZIS a Standardní pokyn pro oddlužení zveřejněný na stránkách Krajského soudu v Ostravě) své provozovny a úřední hodiny v těchto provozovnách a sídle insolvenčního správce, dále popsal jejich provoz.

Důvodem ke zproštění insolvenčního správce je zejména skutečnost, že insolvenční správce neplní řádně povinnosti vyplývající z ustanovení § 36 IZ, podle něhož je insolvenční správce povinen při výkonu funkce postupovat svědomitě a s odbornou péčí, je povinen vyvinout veškeré úsilí, které lze na něm požadovat, a společnému zájmu věřitelů je správce povinen dát při výkonu funkce přednost před zájmy vlastními, jakož i před zájmy jiných osob. Ve smyslu ustanovení 36 IZ musí jít buď o závažné porušení konkrétní povinnosti správce v konkrétním insolvenčním řízení (například správce nesplní povinnost uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu, postupuje ve věci liknavě, způsobuje průtahy řízení, neprovede řádný soupis majetkové podstaty, nesplní pokyn insolvenčního soudu apod.), nebo může jít o nepodstatná, avšak opakovaná porušení povinností správcem.

V přezkoumávané věci soud prvního stupně zprostil insolvenčního správce funkce bezprostředně poté, co byl funkce správce ustanoven, tedy v počáteční fázi insolvenčního řízení, kdy insolvenční správce ani nemohl své povinnosti porušit. Přitom je zřejmé, že insolvenční správce splnil povinnost uloženou mu usnesením, kterým byl do funkce správce ustanoven, když podáním ze dne 25.2.2014 sdělil soudu prvního stupně, kolik má provozoven a jaké v nich má úřední hodiny, tyto skutečnosti sdělil i ohledně svého sídla (bod I. Standardního pokynu Krajského soudu v Ostravě).

Podle soudu prvního stupně je (s ohledem na znění ustanovení § 5a odst. 4 ZIS a § 3 odst. 1 vyhlášky č. 355/2013 Sb.) z povahy věci vyloučeno, aby insolvenční správce měl vedle sídla více než 4 provozovny, protože by nebyl fyzicky schopen dodržet úřední hodiny a zajistit osobní průběžný dohled nad jeho zaměstnanci. Přitom soud prvního stupně vyslovil domněnku, že porušení těchto povinností povede k porušení povinností daných v ustanovení § 36 IZ, což je samozřejmě možné, ale jde o porušení povinností toliko potenciální, ke kterému v daném insolvenčním řízení dosud nedošlo, a proto nemůže být důvodem pro zproštění správce funkce. K tomu lze přistoupit pouze na základě skutečného porušení konkrétních povinností správce.

Z ustanovení § 5a odst. 1 ZIS vyplývá, že sídlem insolvenčního správce je místo, ve kterém skutečně a převážně vykonává insolvenční správce činnost, provozovnou je podle ustanovení § 5a odst. 4 ZIS místo, ve kterém insolvenční správce v úředních hodinách skutečně vykonává činnost. Pokud jde o počet provozoven, z ustanovení § 25 IZ a § 5a odst. 5 ZIS vyplývá, že insolvenční správce může zřídit více provozoven s tím, že se pouze určuje, že jedna provozovna v obvodu může být provozovnou konkursní, jejich počet je však limitován tak, že v obvodu jednoho okresního soudu může mít insolvenční správce pouze jednu provozovnu a v obvodu jednoho krajského soudu může mít insolvenční správce více provozoven (§ 5a odst. 5 ZIS). Podle závěru soudu prvního stupně pojem, který je použit při definici jak sídla, tak také provozovny insolvenčního správce v ZIS, tedy, že se jedná o místo, kde správce vykonává činnost skutečně , je třeba vyložit tak, že tím nutno rozumět stav, kdy správce se v daném místě v daných kancelářských prostorách pravidelně zdržuje (s výjimkou situací, kdy je z pracovních důvodů mimo pracoviště). Soud prvního stupně tak ztotožnil pojem skutečný výkon činnosti s osobním výkonem činnosti insolvenčního správce, a tedy i jeho osobní přítomností v sídle a v provozovnách. Odvolací soud se s takovým výkladem neztotožňuje.

Z žádného zákonného ustanovení (zejména z ustanovení IZ, ZIS, vyhlášky č. 255/2013 Sb.) přitom nevyplývá, že by insolvenční správce musel být na každé provozovně nebo v sídle přítomen vždy osobně a po celou dobu úředních hodin. Nutno proto souhlasit s odvolací námitkou, že skutečným výkonem činnosti insolvenčního správce je třeba rozumět faktický výkon činnosti insolvenčního správce, a to buď přímo samotným insolvenčním správcem, popřípadě osobami, které insolvenční správce zmocnil k výkonu své činnosti. To, že insolvenční správce může vykonávat svou činnost prostřednictvím jiných osob (jiných insolvenčních správců, zmocněných osob a zaměstnanců), vyplývá z insolvenčního zákona. Například se může insolvenční správce dát zastoupit na přezkumném jednání jinou osobou zapsanou do seznamu insolvenčních správců (§ 190 odst. 2 IZ) nebo v případně přezkoumání přihlášek pohledávek u oddlužení jinou osobou (§ 410 odst. 1 IZ, netrvá-li insolvenční soud netrvá na osobní účasti správce), insolvenční správce může pověřit svého zaměstnance i zaměstnance dlužníka, aby za něho jednal v soudních a jiných řízeních (§ 40 odst. 3 IZ), písemnosti určené správci mohou přijímat jeho zaměstnanci, jakož i jiné správcem zmocněné osoby (§ 77 odst. 2 IZ), dále na své nebezpečí a náklady (§ 39 odst. IZ) se může insolvenční správce dát zastoupit na schůzi věřitelů při oddlužení (§ 399 odst. 2 IZ, netrvá-li insolvenční soud netrvá na osobní účasti správce). Nadto IZ rovněž upravuje odpovědnost správce za škodu způsobenou osobami, které správce použil k plnění svých úkolů (§ 37 odst. 2 IZ).

Taktéž z povahy věci nelze po insolvenčním správci požadovat, aby byl v provozovně osobně přítomen bezvýhradně po celou úřední dobu. Ostatně ani ve svém sídle nemůže být insolvenční správce přítomen nepřetržitě. Na podporu tohoto názoru je možno poukázat nejen na některá ustanovení IZ, ale i na znění důvodové zprávy k zákonu č. 294/2013 Sb., kterým se mění IZ a zákon č.

312/2006 Sb., o insolvenčních správcích. Z této důvodové zprávy plyne, že zakotvení rotačního způsobu určování insolvenčních správců pro konkrétní insolvenční řízení se v rámci odborných diskusí zdálo být nejvhodnějším řešením, jež má za cíl zajistit co možná nejspravedlivější distribuci insolvenčních věcí a zároveň co možná nejvíce eliminovat možný vznik nežádoucích vazeb v insolvenčním řízení. Navrhované řešení předpokládá zavedení teritoriálních seznamů pro jednotlivé způsoby řešení dlužníkova úpadku s možností insolvenčních správců profilovat své odborné zaměření tím, že se zapíší do seznamu správců odborně zaměřených na řešení úpadku dlužníka oddlužením (na okresní úrovni) nebo konkursem (na krajské úrovni) . V části druhé této důvodové zprávy zákonodárce uvedl, že zákon o insolvenčních správcích zakotvuje pravidlo, podle kterého může insolvenční správce vykonávat svou činnost ve více provozovnách s tím, že v obvodu jednoho okresního soudu může mít pouze jednu provozovnu nebo sídlo. Toto opatření má zabránit opakovaným zápisům osoby insolvenčního správce v rámci jednoho obvodu okresního soudu. Obdobné pravidlo ve vztahu k obvodu krajského soudu, pokud jde o situaci podle navrhovaného ustanovení § 25 odst. 2 písm. a) IZ, je vedeno stejnými příčinami. Proto se stanoví, že v rámci seznamu vedeného pro obvod krajského soudu, který je insolvenčním soudem dlužníka, bude vedeno pouze to sídlo nebo provozovna, u kterého insolvenční správce připojil prohlášení o odborném zaměření na řešení úpadku dlužníka konkursem jako první. Uvedený princip umožňuje insolvenčním správcům zvolit si zaměření pro sídlo a každou provozovnu zvlášť podle požadavků trhu v tom kterém obvodu okresního nebo krajského soudu dlužníka .

Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. výrok I. napadeného rozhodnutí změnil tak, že dosavadní insolvenční správce Mgr. Roman Pešek se funkce nezprošťuje, když výroky II. až IV. jsou výroky závislými na výroku I., a proto došlo k jejich odklizení (zrušení) jako dalších výroků napadeného usnesení.

Jen pro úplnost odvolací soud považuje za nutné uvést, že výkon dohledu nad insolvenčními správci přísluší Ministerstvu spravedlnosti ČR (§ 36 a násl. ZIS). V rámci dohledu je tak mimo jiné oprávněno zjišťovat, zda sídlo zapsané v seznamu je místem, ve kterém insolvenční správce skutečně a převážně vykonává činnost, a zda provozovna zapsaná v seznamu je místem, ve kterém skutečně ve vymezených úředních hodinách vykonává činnost (§ 36 odst. 2 písm. b/ ZIS). Je-li zjištěno, že insolvenční správce ve vymezených hodinách nevykonává činnost v provozovně zapsané v seznamu insolvenčních správců, může jít o správní delikt, za který lze uložit insolvenčnímu správci napomenutí nebo pokutu (§ 36b a § 36c ZIS).

Poučení: Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe

dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a insolvenčním správcům se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 22. srpna 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu