2 VSOL 476/2011-A-11
KSBR 28 INS 11556/2011 2 VSOL 476/2011-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužnice Andrey anonymizovano , anonymizovano , bytem Šumice 85, 671 75 Loděnice u Moravského Krumlova, o insolvenčním návrhu dlužnice, rozhodl o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22.7.2011, č. j. KSBR 28 INS 11556/2011-A-6,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně s e m ě n í tak, že insolvenční návrh dlužnice se n e o d m í t á.

Odůvodnění: V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh dlužnice. V důvodech usnesení uvedl, že dlužnice se insolvenčním návrhem ze dne 20.6.2011, doručeným soudu prvního stupně dne 30.6.2011 domáhala rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu tvrdila, že má 14 věřitelů, u kterých má celkem 16 peněžitých závazků po lhůtě splatnosti více jak 3 měsíce a 1 peněžitý závazek po lhůtě splatnosti více jak 30 dnů. Celková výše závazků dosahuje 589.602,73,-Kč. Dále označila 16 závazků a odkázala na přílohu č. 2, která je přiložena k návrhu na povolení oddlužení. Podle soudu prvního stupně v insolvenčním návrhu absentují konkrétní informace o splatnosti pohledávek minimálně dvou věřitelů dlužnice, přičemž dlužnice ohledně těchto odkazuje na přílohu č. 2, v niž je zpracován seznam závazků, což není dle ustálené judikatury dostačují, neboť navrhovatel musí tyto skutečnosti vylíčit přímo v insolvenčním návrhu. V to souvislosti odkázal soud prvního stupně na usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. 3 VSOL 531/2010-A-10. Dále dospěl k závěru, že v návrhu chybí i bližší údaje či bližší popis zadluženosti dlužnice, neboť dlužnice blíže neuvádí, kolik ze svých příjmů musí měsíčně vynakládat na domácnost, stravu, výživné, apod., a proto nelze učinit závěr o ekonomické situaci dlužnice a jejím úpadku ve smyslu ust. § 3 odst. 1 a odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ). Soud prvního stupně proto postupoval dle ust. § 128 odst. 1 IZ a insolvenční návrh dlužnice odmítl. Nad rámec sdělil, že listinné důkazy ani přílohy nejsou součástí insolvenčního návrhu a odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.2.2008, č. j. 29 NSČR 7/2008, KSBR 31 INS 1583/2008.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. V něm uvedla, že k návrhu na povolení oddlužení přiložila přílohu č. 2-seznam závazků, ve které uvedla, kdy byly jednotlivé závazky naposledy placeny a jak dlouhou dobu jsou po splatnosti. Dlužnice má 16 závazků a není možné veškeré podrobnosti napsat přímo do insolvenčního návrhu z důvodu nedostatečného místa. Proto k odvolání přiložila seznam závazků, tak jak jej připojila k návrhu na povolení oddlužení. Dále dlužnice namítala, že nikde nevyčetla, že je povinna uvést v návrhu náklady na domácnost, stravu, výživné apod. Proto v odvolání tyto údaje doplňuje tak, že výživné na její dvě dcery činí 3.000,-Kč a výdaje na domácnost a stravu představují 2.000,-Kč. Navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a dlužnici povolil oddlužení plněním splátkového kalendáře.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.), a aniž by ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněné.

Podle ust. § 103 odst. 1 IZ, musí insolvenční návrh kromě obecných náležitostí podání (§ 42 odst. 4 o.s.ř.) obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a označení dlužníka, kterého se týká, popřípadě označení jejich zástupců. Podává-li insolvenční návrh dlužník, musí v něm podle § 103 odst. 2 IZ uvést k rozhodující skutečnosti osvědčující jeho úpadek nebo hrozící jeho úpadek a označit důkazy, kterých se dovolává. Dále musí být z návrhu patrno, čeho se dlužník domáhá.

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ, je dlužník v úpadku (z důvodu insolvence), jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po době splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit. Podle odstavce 2, se má za to, že dlužník není schopen své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu insolvenční soud uložil.

Podle ust. § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný nebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

V přezkoumávané věci se dlužnice insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení ze dne 20.6.2011 domáhala rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu tvrdila, že má celkem 14 věřitelů, u kterých má celkem 16 peněžitých závazků, tyto závazky není schopna plnit a celková výše závazků dosahuje 589.602,73,-Kč. Dlužnice v návrhu označila své závazky (označením věřitele názvem nebo jménem, sídlem příp. bydlištěm, identifikačním číslem a výši závazků). Dále dlužnice v kolonce č. 20 návrhu uvedla spisové značky svých vykonatelných závazků, a to u věřitelů Profidebt s.r.o. (R-P 1709/2010, R-P 1400/2010), Česká podnikatelská pojišťovna a.s., Vienna Insurance (7 EC 395/2010-11), Český inkasní kapitál a.s. (11 EC 146/2010), Kooperativa pojišťovna s.s., Vienna Insurance Group (5 C 389/2009-6, 91 Ro 2901/2008-5), Autoleasing a.s. (103 Ex 29093/10-20) a DEBTINVEST LIMITED (77 Ex 11146/09-10). V seznamu závazků dlužnice u nevykonatelných závazků uvedla, že např. u věřitele T-Mobile Czech republic a.s. je aktuální výše závazku 9.805,50,-Kč, dále kdy přestala plnit tento závazek, tj. květen 2009 a jak dlouho závazek neplní (25 měsíců), u věřitele Vodafone Czech Republic, a.s. má závazek ve výši 3.987,-Kč není plněn od března 2009, tj. 27 měsíců. Seznam závazků dlužnice stvrdila svým podpisem a výslovně prohlásila, že je úplný a správný. Seznam závazků proto může být vzat do úvahy pro účely posouzení, zda dlužník splnil povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují jeho úpadek (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.5.2010 sen. zn. 29 NSČR 22/2009, které bylo publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 26/2011).

Takto vylíčená skutková tvrzení jsou podle mínění odvolacího soudu způsobilá naplnit znaky úpadku, jak jsou vymezeny v ust. § 3 odst. 1 IZ. Předně dlužnice v insolvenčním návrhu uvedla, že má více věřitelů (§ 3 odst. 1, písm. a/ IZ), své věřitele konkretizovala, vyčíslila výši svých závazků a v seznamu závazků u nevykonatelných závazků uvedla nejen výši závazků, ale i měsíc, kdy je přestala plnit a dobu (počet měsíců), po kterou tyto závazky neplní. Na rozdíl od soudu prvního stupně je odvolací soud názoru, že z obsahu návrhu ve spojení se seznamem závazků lze dovodit skutková tvrzení způsobilá osvědčit i znaky úpadku dle ust. § 3 odst. 1 písm. b) a c) IZ, tj. splatnost závazků a neschopnost dlužnice hradit své splatné závazky (domněnka dle § 3 odst. 2 písm. b/ IZ). Navíc skutečnost, že dlužnice má věřitele s pohledávkami po splatnosti déle než 30 dnů, lze u věřitelů s vykonatelnými pohledávkami dovodit z označení rozhodnutí spisovými značkami, které dlužnice uvedla již v návrhu, a kdy se má za to, že tyto závazky musely být splatné. V této souvislosti možno odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 2/2008 ze dne 27.1.2010, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 88/2010, v němž Nejvyšší soud vyslovil názor, že u vykonatelné pohledávky lze dovodit závěr o existenci pohledávky po lhůtě splatnosti, ovšem bez údaje o tom, jak dlouho je pohledávka po lhůtě splatnosti.

Ze seznamu závazků, které dlužnice stvrdila svým podpisem o správnosti a úplnosti, také vyplývá, kdy nastala splatnost nevykonatelných závazků dlužnice. Je tedy zcela nepochybné, že peněžité závazky dlužnice jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1 písm. b/ IZ). Z uvedeného zároveň logicky vyplývá, že dlužnice tyto závazky neplní déle než 3 měsíce po lhůtě splatnosti, čímž je založena domněnka neschopnosti dlužnice hradit splatné závazky (§ 3 odst. 1 písm. c/ a odst. 2 písm. b/ IZ).

Dlužnici lze rovněž přisvědčit v tom, že nebylo její povinností v insolvenčním návrhu uvést, kolik ze svých příjmů vynakládá na domácnost, stravu apod. Podle odvolacího soudu tyto skutečnosti může soud prvního stupně požadovat po dlužníkovi teprve tehdy, pokud vyhodnotí, že insolvenční návrh splňuje náležitosti ve smyslu ust. § 3 odst. 1 IZ.

Lze tedy uzavřít, že insolvenční návrh dlužnice obsahuje vylíčení rozhodujících skutečností, které jsou způsobilé osvědčit její úpadek dle ust. § 3 odst. 1 IZ. Insolvenční návrh netrpí vadami, které by bránily dalšímu pokračování v řízení. Proto postupoval odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 o.s.ř. a napadené usnesení změnil tak, že insolvenční návrh dlužnice se neodmítá.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

.

V Olomouci dne 22. listopadu 2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu