2 VSOL 474/2011-A-22
KSBR 37 INS 3858/2011 2 VSOL 474/2011-A-22

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužníka Petra anonymizovano , anonymizovano , bytem Prostějov, J. Zrzavého 9, PSČ 796 04, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o jeho odvolání ze dne 7.7.2011 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. června 2011, č.j. KSBR 37 INS 3858/2011-A-16

t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29.června 2011, č.j. KSBR 37 INS 3858/2011-A-16 se p o t v r z u j e.

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně s poukazem na ust. § 395 odst. 1, § 396 odst. 1, § 398 odst. 3, § 405 odst. 1 a § 108 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ) uložil dlužníku, aby ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení na specifikovaný účet soudu nebo v hotovosti na pokladně soudu.

V důvodech uvedl, že dlužník se svým návrhem domáhal rozhodnutí o jeho úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu označil závazky v celkové výši 1.534.218,-Kč , uvedl, že je svobodný, bez vyživovací povinnosti, je zaměstnán u společnosti MUBEA-HZP s.r.o. s průměrnou čistou měsíční mzdou ve výši 15.348,-Kč. V seznamu majetku uvedl mimo jiné pohledávku vůči Miloslavě Bencové ve výši 583.000,-Kč. Z listin předložených dlužníkem soud dále zjistil, že čistý příjem dlužníka od shora uvedeného zaměstnavatele na základě pracovní smlouvy z 30.9.2009 za poslední 3 měsíce činil v průměru 16.459,-Kč (únor 2011 16.499,-Kč, březen 2011 17.265,-Kč, duben 2011 15.613,-Kč). Dle ust. § 398 odst. 3 IZ při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Jestliže příjem dlužníka činí 16.459,-Kč, lze pro splátky při oddlužení srazit dle nařízení vlády č. 595/2006 Sb., o nezabavitelných částkách částku ve výši 8.470,-Kč (základní částka, která nesmí být dlužníku z jeho platu sražena, činí částku 5.326,-Kč-tj. 2/3 součtu částky životního minima jednotlivce ve výši 3.126,-Kč a částky normativních nákladů na bydlení pro jednu osobu ve výši 4.863,-Kč). Po odečtení pohledávek za podstatou v souladu s ust. § 168 odst. 3 IZ-odměny a hotových výdajů správce ve výši 1.080,-Kč vč. DPH tak lze měsíčně po uspokojení věřitelů použít částku ve výši 7.390,-Kč. Závazky dlužníka vůči nezajištěným věřitelům činí celkem 1.534.217,75 Kč (i přes to, že dlužník popírá závazek vůči Lubomíru Hrazdirovi ve výši 1.000.000,-Kč, je nutné jej v celkové výši závazků dlužníka zohlednit). Hodnota plnění, kterou by při oddlužení plněním splátkového kalendáře obdrželi nezajištění věřitelé, tak činí méně než 30 % jejich pohledávek, nezajištění věřitelé by obdrželi 29 % jejich pohledávek. S ohledem na shora uvedené by nebylo možné schválit oddlužení plněním splátkového kalendáře a souhlas věřitelů s nižším plněním nebyl soudu předložen. Majetek dlužníka tvoří mimo obvyklé vybavení domácnosti ideální podíl na nemovitostech v kat. území Žítková, zapsané na LV č. 264. Dle znaleckého posudku rovněž nelze předpokládat, že při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty by nezajištění věřitelé byli uspokojeni alespoň do výše 30 % jejich pohledávek. Ohledně pohledávky vůči Miloslavě Bencové ve výši 583.000,-Kč (622.726,88 Kč vč. příslušenství ke dni 30.5.2011) na základě smlouvy o půjčce ze dne 1.4.2008 dlužník sdělil, že pravděpodobnost jejího vymožení je minimální a nelze tak odhadnout, zda by mohla sloužit k případnému uspokojení věřitelů. Dále soud ze sdělení dlužníka zjistil, že důvodem jeho zadlužení byla mimo jiné skutečnost, že si vzal několik úvěrů, aby půjčil paní Bencové (výše půjčky 583.000,-Kč). Příjemcem úvěrů tak byla osoba odlišná od dlužníka, dlužník poskytl některé z prostředků získaných od věřitelů třetí osobě. Takové jednání dlužníka je možné dle názoru soudu považovat za nepoctivý záměr. S názorem, že v posuzování nepoctivého záměru je podstatná ta skutečnost, že dlužník sice uzavíral půjčky, avšak konečným příjemcem poskytnutých finančních prostředků byla třetí osoba, se ztotožnil i Vrchní soud v Olomouci v usnesení ze dne 24.6.2010, č.j. 2 VSOL 184/2010-A-3, KSBR 37 INS 2460/2010, či ze dne 15.7.2010, č.j. 2 VSOL 217/2010-A-13, KSBR 37 INS 4136/2010. Smyslem insolvenčního řízení je uspořádání majetkových vztahů dlužníka k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem. Náležitosti, které insolvenční zákon klade na bezvadný insolvenční návrh a na návrh na povolení oddlužení, se vztahují k osobě navrhovatele-dlužníka a jsou potřebné ke zhodnocení osoby dlužníka (výpis z rejstříku trestů, zhodnocení, zda dlužník nepodniká a zda prostředky nebyly použity k podnikání atd.). Zákonodárce tak jistě neměl v úmyslu oddlužovat v podstatě třetí osoby odlišné od navrhovatele. Jelikož lze s ohledem na ust. § 395 a 396 odst. 1 IZ a shora uvedená zjištění očekávat, že způsobem řešení úpadku dlužníka bude konkurs (nikoliv oddlužení), uložil soud dlužníku zálohu na náklady řízení ve výši 50.000,-Kč, neboť minimální odměna insolvenčního správce dle ust. § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb. při konkursu bez

DPH činí 45.000,-Kč (bez hotových výdajů). Účelem zálohy na náklady insolvenčního řízení je umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho činnosti bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a po jeho ustanovení do funkce a tím překlenout prvotní nedostatek pohotových peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení do doby, než bude možno majetkovou podstatu zpeněžit. Rovněž nelze dopustit, aby v případě, kdy nebudou postačovat prostředky v majetkové podstatě k úhradě nákladů insolvenčního řízení, hradil tyto náklady stát. V neposlední řadě soud poskytl dlužníku poučení, že pokud nebude záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit (§ 108 odst. 3 IZ).

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání, v němž namítal, že vzhledem k novým skutečnostem podmínky pro oddlužení splňuje. U závazku vůči Lubomíru Hrazdirovi bylo z celkové dlužné částky ke dni 7.7.2011 uhrazeno 91.639,-Kč v rámci exekučního příkazu 057 EX 5867/09-110 jedním z avalů Monikou Krčovou. Celková dlužná částka (vůči L. Hrazdirovi) se proto snižuje na 908.361,-Kč. Dále co se týče pohledávky dlužníka vůči Miloslavě Bencové byla mezi nimi dne 4.7.2011 uzavřena dohoda o splátkách, dle níž mu bude jmenovaná splácet dluh po 3.000,-Kč měsíčně, za 5 let bude takto uhrazeno 180.000,-Kč, které poslouží na úhradu jeho závazků. Proto po odečtení 91.639,-Kč se celková výše jeho závazků sníží na 1.442.578,75 Kč, 30% z této částky činí 432.773,625 Kč. Při částce 7.390,-Kč, která by dle výpočty z jeho čisté mzdy za poslední 3 měsíce šla použít na splácení, by za 5 let bylo uhrazeno 443.400,-Kč, což je více než 30% a při zohlednění 180.000,-Kč od M. Bencové by bylo uhrazeno na jeho závazcích 623.400,-Kč, což je 43,21%. Proto navrhl změnu napadeného usnesení tak, že se v jeho případě od zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení upouští.

Z potvrzení mzdové účetní (Aleny Slavíčkové) společnosti Toray Textiels Central Europe s.r.o. ze dne 7.7.2011, které dlužník ke svému odvolání předložil, vyplývá, že k uvedenému datu bylo ze mzdy Moniky Krčové sraženo 91.639,-Kč a tato částka byla zaslána na EU dle pokynu exekučního příkazu, pro plnění pohledávky oprávněného Lubomíra Hrazdiry.

Z doložené listiny Uznání dluhu a dohoda splátkách ze dne 4.7.2011 dále vyplývá, že Miloslava Bencová uznala vůči Petru Juračkovi (dlužníku) svůj závazek, včetně úroků z prodlení v celkové výši 642.376,73 Kč z titulu smlouvy o půjčce ze dne 1. dubna 2008 a zavázala se tuto dlužnou částku uhradit dlužníkovi v měsíčních splátkách po 3.000,-Kč vždy k 20. dni v měsíci počínaje 20.7.2011 (pod ztrátou výhody splátek).

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.) a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Podle ust. § 108 odst. 1 a 2 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Podle ust. § 108 odst. 3 IZ nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Podle § 395 odst. 1 IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Ustanovení § 396 odst. 1 IZ stanoví, že jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

V přezkoumávaném případě z obsahu spisu soudu prvního stupně vyplývá, že dlužník se domáhá (dle obsahu návrhu) zjištění jeho úpadku (byť v bodě 21 formuláře v popisu rozhodujících skutečností zaškrtl hrozící úpadek ) a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Uvedl, že nemá vyživovací povinnost, jeho příjem činí v průměru 15.348,-Kč, má 9 peněžitých závazků vůči 6 věřitelům (jež označil), které není v současné době schopen řádně a včas splácet, jeho neschopnost splácet se po prve projevila v roce 2009, kdy přišel o práci, po té v červnu 2010, kdy byl v pracovní neschopnosti. Nejprve to řešil další půjčkou, ale tím se jeho situace spíše zhoršila, nyní jeho příjem na hrazení závazků nestačí. U tří označených věřitelů uvedl, že jejich závazky hradí, u dvou uvedl, že je hradí dle možností a čtyři závazky ve výši 11.723,36 Kč, 51.640,55 Kč, 364.296,98 Kč a 2.339,49 Kč, jež byly jejich věřiteli zesplavněny nehradí. Jedná se dle něj (viz bod 14 formuláře) o nezajištěné a nevykonatelné závazky ve výši 537.223,81 Kč. Kromě toho v bodu 17 formuláře (kde měl uvést vykonatelné a nezajištěné závazky) uvedl další závazek vůči Lubomíru Hrazdirovi z titulu směnky (aval) ve výši 1mil. Kč s tím,

že je zde spoludlužníkem (s dalšími třemi dlužníky), nicméně proti směnečnému platebnímu rozkazu (ze dne 11.12.2008) byly podány námitky ve věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 21 Sm 496/2008, tuto pohledávku dlužník popírá a také ji nehradí. Celkem tedy v návrhu uvedl závazky v celkové výši 1.537.223,81 Kč, z toho v případě nejméně čtyř věřitelů (včetně L. Hrazdiry) se jedná o závazky již splatné. Z doložených mzdových listů za rok 2010 vyplývá, že dlužník měl v tomto roce průměrný čistý měsíční příjem 15.348,-Kč, za měsíc únor-duben 2011 měl průměrný čistý příjem 16.425,-Kč, dle doloženého seznamu majetku vlastní movité věci v současné (dle dlužníka) hodnotě cca 10.000,-Kč, eviduje pohledávku vůči Miloslavě Bencové ve výši 583.000,-Kč (ke dni 30.5.2011 již ve výši 622.726,88 Kč včetně úroků a úroků z prodlení), dále má v podílovém spoluvlastnictví (z dědictví) pozemky v hodnotě 2.250,-Kč a na stavebním spoření částku 331,-Kč. Dle prohlášení k seznamu majetku (který dlužník doplnil dle pokynu soudu a předložil 31.5.2011) dlužník ke své pohledávce vůči M. Bencové dále uvedl, že smlouva ze dne 1.4.2008 byla sepsána jako potvrzení skutečnosti o již dříve poskytnutých finančních prostředků bez písemné smlouvy, přes urgence není pohledávka hrazena, jmenovaná má u několika věřitelů statisícové závazky a je proti ní vedeno trestní řízení, trvalý pobyt má na Městském úřadu v Prostějově, přespává u známých, její majetek je nulový, proto se obává, že pravděpodobnost vymožení jeho pohledávky vůči ní je minimální.

Z doložené smlouvy o půjčce ze dne 1.4.2008 vyplývá, že dle ní dlužník poskytl M. Bencové půjčku 583.000,-Kč, kterou se jmenovaná zavázala hradit ve splátkách (36 měsíců) po 16.194,-Kč, s končenou splatností 1.4.2011 včetně úroků 6%, v případě prodlení se zavázal hradit penále 0,01% z dlužné částky za každý den prodlení.

Usnesením ze dne 19.5.2011 (A-11) byl dlužník dále mimo jiné vyzván, aby předložil (kromě řádného seznamu majetku) i řádný seznam všech svých závazků v němž uvede, kdy byly smlouvy s jednotlivými věřiteli uzavřeny (kdy jeho závazky a v jaké původní výši vznikly), zda a kdy začal splácet, z jakého důvodu přestal splácet, kolik bylo z jeho strany na jednotlivé závazky hrazeno a dále aby uvedl, jakým způsobem bylo s finančními prostředky od věřitelů naloženo.

Z dlužníkem předloženého seznamu závazků (dle této výzvy) dne 31.5.2011 a z doplňujícího podání dlužníka (doručeném soudu 1.6.2011) vyplývá, že dlužník v něm označil stejné věřitele, nicméně po odpočtu jím tvrzených úhrad, by se mělo jednat o závazky ve výši celkem 1.387.334,-Kč nikoliv ve výši 1.537.223,81 Kč (jak uvedl v návrhu). Dále dlužník m.j. opětovně uvedl, že do potíží se splácením se dostal v roce 2009, kdy přišel o zaměstnání a také v roce 2010, kdy byl v pracovní neschopnosti. Peníze použil pro sebe, na splácení předchozích dluhů (z úvěrů), důvodem jeho zadlužení byla také ta skutečnost, že si vzal několik úvěrů aby půjčil Bencové, která ale přestala platit měsíční splátky, tudíž hrazení těchto úvěrů zůstalo na něm. Po té, kdy už nebyl schopen vše řádně hradit a včas, to řešil dalším úvěrem, což bylo špatné rozhodnutí .

Ze skutkových tvrzení dlužníka uvedených v insolvenčním návrhu a v seznamu jeho závazků tedy vyplývá, že dlužník je skutečně v úpadku, neboť má více věřitelů a nejméně vůči 4 věřitelům (Provident Financial s.r.o., Komerční banka,a.s., Ge Money Bank, a.s., L. Hrazdira) se jedná o závazky splatné v celé výši, které dlužník nehradí řádně a včas a to více než 30 dnů po lhůtě splatnosti, protože je (dle výše měsíčních splátek a výše jeho příjmů) není schopen platit.

Z údajů uvedených dlužníkem v návrhu a v seznamu závazků předloženém dne 31.5.2011 vyplývá i to, že dlužníku není v současné době známa ani přesná výše jeho závazků vůči jednotlivých věřitelům, když v návrhu a původním seznamu závazků tvrdil závazky v celkové výši 1.537.223,81 Kč (nikoliv 1.534.217,75 Kč, jak nesprávně uvedl soud prvního stupně), v seznamu závazků předloženém dne 31.5.2011 uvedl výši svých závazků v částce 1.387.334,-Kč. Přesto ve svém odvolání výši závazků zjištěných soudem prvního stupně nerozporoval.

Pokud by odvolací soud vycházel z původní výše dlužníkem tvrzených závazků 1.537.223,81 Kč, pak je nutno souhlasit se soudem prvního stupně, že po odpočtu nezabavitelné částky by byl dlužník schopen ze svého měsíčního příjmu 16.425,-Kč hradit měsíčně (po odpočtu též odměny a výdajů správce 1.080,-Kč) toliko 7.356,-Kč, za 5 let by uhradil 441.360,-Kč, což je cca 28,71% všech jeho závazků. Pokud by činila současná výše jeho závazků (dle seznamu z 31.5.2011) 1.387.334,-Kč, pak by byl schopen uhradit (po odpočtu odměny a výdajů správce) cca 31,81 %, aniž by bylo nutno v této fázi řízení zohlednit a prověřovat skutečnost, zda se snížil jeho závazek vůči L.Hrazdirovi a přihlédnout případně k jeho dalšímu příjmu od M. Bencové (měsíčně 3.000,-Kč).

Nicméně shora uvedenými rozpory se odvolací soud dále nezabýval, neboť je nutno souhlasit s dalším závěrem soudu prvního stupně, že dlužníku není možno, jeho návrhu na oddlužení vyhovět již proto, neboť s ohledem na všechny okolnosti tohoto případu lze důvodně předpokládat, a to i s přihlédnutím k okolnostem tvrzeným dlužníkem a doloženým v rámci odvolání, že jím je sledován nepoctivý záměr (§ 395 odst. 1 písm a/ IZ).

Jak sám dlužník uvedl vzal si několik úvěrů proto, aby půjčil M. Bencové (celkem 583.000,-Kč), která mu tuto částku, až na cca 30.000,-Kč, nevrátila a tím jej dostala do finančních potíží. Je tedy skutečností, že příjemcem a to podstatné části dlužníku poskytnutých úvěrových prostředků (s ohledem na původní dlužníkem udávanou výši úvěrů) byla prostřednictvím dlužníka třetí osoba, jež by s největší pravděpodobností sama úvěr u peněžních ústavů neobdržela s ohledem na její nejméně od jara 2008 nedobrou majetkovou a finanční situaci (jak vyplývá ze sdělení samotného dlužníka, že jí postupně poskytoval půjčky, tato skutečnost byla mezi nimi ošetřena až uzavřením písemné smlouvy o půjče ze dne 1.4.2008, viz rovněž popis okolností návštěvy M. Bencové a L. Hrazdiry u dlužníka). Navíc není známo na co tyto prostředky jmenovaná použila a proto nelze vyloučit ani to, že byly použity pro podnikání. Smyslem institutu oddlužení dle § 389 IZ však je poskytnout poctivému dlužníkovi (který není podnikatelem a nemá závazky z podnikání) možnost oprostit se za zákonem stanovených podmínek od svých dluhů (při splnění již toliko 30% jejich výše). Ani s ohledem na písemné uznání dluhu M. Bencovou ze dne 4.7.2011 a závazek uhradit dlužníkovi částku 642.376,73 Kč (včetně úroků a penále , které stále narůstají) nelze spekulovat nad tím, zda M. Bencová tento závazek splní. V kladném případě by ovšem dlužník od ní obdržel 100%, přitom v rámci jeho pětiletého oddlužení by sám svým jednotlivým věřitelům uhradil daleko menší částku a to i v případě, pokud by M. Bencová s dlužníkem sjednané splátky (jež by za 5 let činily 180.000,-Kč) dodržela a dlužník je použil v rámci oddlužení na částečnou úhradu svých závazků. Jednou ze zásad na kterých spočívá insolvenční řízení je, že toto řízení musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého a co největšího uspokojení věřitelů (§ 5 písm. a/ IZ). V daném případě by však byli věřitelé dlužníka v rámci jeho oddlužení, s ohledem na shora uvedená zjištění a naznačené úvahy, nespravedlivě poškozeni. Proto za daných okolností oddlužení dlužníka možné není.

Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky (hotových peněz, peněz na účtu) k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně není zřejmé, zda majetek dlužníka bude postačovat alespoň k úhradě nákladů konkursu.

Na základě zjištění a závěrů uvedených shora je zřejmé, že úpadek dlužníka bude nutno řešit konkursem a že dlužník nemá pohotové finanční prostředky ani významný movitý či nemovitý majetek, dobytnost jeho pohledávky vůči M.Bencové v dohledné době je, a to i přes její písemné uznání a závazek platit, více než nejistá. Za těchto okolností je správný závěr soudu prvního stupně, že složení zálohy na krytí nákladů insolvenčního řízení je v daném případě nezbytné a to ať již na krytí počátečních nákladů insolvenčního správce souvisejících s prověřováním skutečného stavu a oceněním majetku dlužníka, či jako záruka úhrady jeho odměny a hotových výdajů pro případ, že by je nebylo možno hradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Náklady související s insolvenčním řízením nelze přenášet na stát, který by hradil odměnu a hotové výdaje správce v případě, že by prověřování majetkové situace dlužníka insolvenčním správcem nevedlo ke zjištění a zpeněžení majetku v potřebném rozsahu, to je v rozsahu alespoň na úhradu všech nákladů insolvenčního řízení. Přitom v případě řešení úpadku konkursem, dojde-li ke zpeněžování, činí pouze odměna insolvenčního správce nejméně 45.000,-Kč (§ 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb.) a dále bude nutno správci uhradit i jeho běžné výdaje. Proto soud prvního stupně správně stanovil i výši požadované zálohy.

S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti a důvody dospěl odvolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí soudu prvního stupně je věcně správné, proto je dle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku, dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 28. listopadu 2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu