2 VSOL 46/2013-A-10
KSBR 47 INS 30077/2012 2 VSOL 46/2013-A-10

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužnice Kateřiny Mroczkowské, narozené 6.1.1979, bytem 664 01 Bílovice nad Svitavou 269 E, o insolvenčním návrhu dlužnice, rozhodl o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3.12.2012, č. j. KSBR 47 INS 30077/2012-A-4,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně s e potvrzuje.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně uložil dlužnici povinnost zaplatit ve lhůtě pěti dnů od právní moci usnesení zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 3.000 Kč. V důvodech usnesení uvedl, že postupoval podle ust. § 108 odst. 1 a 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ), když ze spisu vyplývá, že dlužnice nemá pohotové finanční prostředky. Smyslem zálohy v případě, že dlužník splňuje podmínky pro povolení oddlužení a jeho majetkové a výdělečné poměry svědčí pro možnost přijetí způsobu oddlužení formou plnění splátkového kalendáře, je umožnit působení insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení do doby schválení oddlužení, tedy v době, kdy výdaje na jeho činnost nejsou ještě hrazeny cestou pravidelných měsíčních splátek. Za tyto nutné výdaje lze především považovat poštovné, cestovné, náklady na zjišťování majetku dlužníka, platby za telekomunikační služby apod. Ze zálohy bude rovněž určena odměna insolvenčního správce za uvedenou dobu, jelikož i ta je stanovena formou pravidelných měsíčních splátek až za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení. Soud považuje složení zálohy za nezbytné, neboť nelze spravedlivě požadovat, aby tyto výdaje byly hrazeny insolvenčním správcem z jeho vlastních zdrojů a následně pak z rozpočtových prostředků soudu.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Uvedla v něm, že je si vědoma možnosti stanovení zálohy na náklady insolvenčního řízení až do výše 50.000 Kč. Dlužnice však nemá žádné prostředky ani na zálohu ve výši 3.000 Kč. Její čistý příjem činí cca 20.000 Kč, dále jí soudní exekutoři strhávají z platu částky ve výši cca 9.000 Kč a 2.000 Kč měsíčně. Splácí rovněž půjčku rodičům 2.500 Kč měsíčně, dále měsíčně hradí jízdné 1.500 Kč a stravné 1.200 Kč. Její náklady na domácnost činí cca 3.000 Kč měsíčně a má ve své péči dceru narozenou v roce 2005, na kterou nedostává žádné výživné. Uložením povinnosti zaplatit zálohu by byla dlužnici odepřena možnost vyřešit její svízelnou situaci v insolvenčním řízení. Navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení jí nebyla uložena.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ, se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a oprávněnou osobou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Podle obsahu spisu se dlužnice insolvenčním návrhem doručeným Krajskému soudu v Brně dne 29.11.2012 domáhala rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V něm specifikovala své čtyři peněžité závazky označením věřitele, právního důvodu, výší a datem splatnosti. Podrobnější tvrzení ve vztahu ke svým závazkům rozvedla v seznamu vykonatelných závazků. V seznamu majetku prohlásila, že jejím majetkem je mobilní telefon, televizor, DVD přehrávač, vybavení dětského pokoje a lyže. Dále v návrhu uvedla, že je zaměstnána na základě pracovní smlouvy ze dne 15.1.2011 s měsíční mzdou ve výši 23.000 Kč, celková výše jejích závazků činí cca 398.000 Kč a má jednu vyživovací povinnost k nezletilé dceři. Měla by být schopna po dobu pěti let uhradit svým věřitelům více než 30 % jejich pohledávek.

Podle ust. § 108 odst. 1 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích.

Soudu prvního stupně nutno vytknout, že v odůvodnění svého usnesení nevyjádřil zcela jednoznačně svůj názor, zda lze dlužnici povolit oddlužení plněním splátkového kalendáře. V tomto směru je tedy odůvodnění napadeného usnesení na hranici přezkoumatelnosti. Z úvah soudu prvního stupně o smyslu zálohy na náklady insolvenčního řízení v případě, že dlužník splňuje podmínky pro povolení oddlužení, však lze dovodit, že soud prvního stupně zjevně míní povolit dlužnici oddlužení. Na základě předběžného propočtu odvolacího soudu lze přisvědčit tvrzení dlužnice, že s ohledem na výši jejích příjmů by měla být schopna za dobu pěti let uhradit svým věřitelům více než 30 % jejich nezajištěných pohledávek. Z příjmu dlužnice ve výši 23.000 Kč mohou splátky činit 10.732 Kč měsíčně, což představuje za pět let částku 643.920 Kč. Lze tedy uzavřít, že i pokud by insolvenční správce byl plátcem daně z přidané hodnoty, byla by dlužnice schopna během pěti let účinků schváleného oddlužení uhradit svým věřitelům podstatně vyšší částku, než která představuje 30 % jejich pohledávek.

Dále je třeba přisvědčit soudu prvního stupně, že vzhledem k tomu, že dlužnice nemá k dispozici žádné volné finanční prostředky, bude třeba zajistit prostředky na krytí nákladů insolvenčního řízení formou zálohy na náklady insolvenčního řízení. Při úvaze o výši zálohy, lze-li předpokládat povolení oddlužení a následné rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, je rozhodující především posouzení možné výše nákladů, které v tomto období insolvenčnímu správci vzniknout. Jeho výdaje po dobu schválení oddlužení (ve výši 150 Kč za každý započatý měsíc trvání účinku schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře) jsou totiž hrazeny cestou pravidelných měsíčních splátek. Zbývá tedy poměrně krátké časové období, kdy správce zpravidla vynakládá výdaje pouze na úhradu poštovného a cestovních výdajů, vzniklých mu v souvislosti s účastí např. na přezkumném jednání a schůzi věřitelů.

Vzhledem k uvedenému nelze dospět k jinému závěru, než že požadovaná záloha ve výši 3.000 Kč je s ohledem na charakter a výši předpokládaných hotových výdajů správce, jež mu vzniknou po dobu do schválení oddlužení, přiměřená. Odvolací soud ve své rozhodovací praxi opakovaně dovodil, že výše zálohy by v těchto případech měla činit nejméně 2.000 Kč (srovnej usnesení ze dne 29.10.2009, č. j. KSBR 40 INS 4970/2009, 2 VSOL 264/2009-A-10, usnesení ze dne 22.9.2011, č. j. KSBR 26 INS 10797/2011, 2 VSOL 468/2011-A-12, usnesení ze dne 15.2.2012, č. j. KSBR 27 INS 14461/2011, 2 VSOL 841/2011-A-12). Od tohoto závěru se odvolací soud nemá důvod odchylovat. Z okolností plynoucích z obsahu spisu se nepodává, že by v dané věci měly vzniknout náklady vyšší, tedy nad 3.000 Kč.

Na základě všech výše uvedených důvodů proto postupoval odvolací soud podle ust. § 219 o.s.ř. a napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 20. února 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu