2 VSOL 459/2012-A-46
KSOS 34 INS 7916/2010 2 VSOL 459/2012-A-46

Usnesení Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci dlužnice Lenky Borkové, IČ 74085999, 751 16 Podolí 15, zastoupené Mgr. Markem Vlkem, advokátem se sídlem Č. Drahlovského 871/17, Přerov, 750 02, o insolvenčním návrhu navrhovatele TROPICALGOLFTOUR SDN. BHD., se sídlem Jalan USJ 1/33, Subang Jaya 38, 476 00 Malajsie, zastoupeného JUDr. Martinem Frimmelem, PhD., advokátem v Brně, Cihlářská 19, 602 00, rozhodl o odvolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18.4.2012, č.j. KSOS 34 INS 7916/2010-A-29,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením insolvenční soud zamítl insolvenční návrh navrhovatele (výrok I.), a zavázal jej k zaplacení náhrady nákladů dlužnice ve výši 12.600,-Kč (výrok II.) a k náhradě nákladů státu ve výši 300,-Kč (výrok III.).

Na odůvodnění, poté co rekapituloval procesní stanoviska účastníků, průběh jednání dne 15.4.2011 a následných vyjádření dlužnice a navrhovatele, soud dospěl k závěru, že z vyjádření účastníků je zřejmé, že jsou zde sporné skutkové okolnosti, z nichž má být učiněn závěr o tom, zda navrhující věřitel doložil splatnou pohledávku vůči dlužníkovi . Tyto sporné skutečnosti není možno osvědčit pouze předloženými listinami a k závěru o existenci splatné pohledávky navrhovatele, kterou dlužnice popírá, by bylo třeba provést rozsáhlé dokazování, jehož rozsah přísluší nalézacímu řízení. Proto soud uzavřel, že navrhovatel neprokázal svou aktivní legitimaci k podání insolvenčního návrhu (§ 143 odst. 2, věta první zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení /insolvenční zákon/, v platném znění /dále též jen IZ /) a již se nezabýval dalšími v řízení předloženými a navrženými důkazy, ani oprávněností dokládané pohledávky dlužnice za navrhovatelem.

Proti tomuto usnesení podal navrhovatel odvolání. Nesouhlasil s názorem, že sporné skutečnosti, týkající se jeho pohledávky, neosvědčil listinami. Podle něj předloženými výpisy z účtu doložil, že dlužnice nechala převést z bankovního účtu nebo vybrala z pokladny jeho právního předchůdce na základě tzv. rámcových smluv o půjčce celkem 820.000 Kč, jejichž čerpání na jednání soudu potvrdila, avšak tento závazek měl podle ní zaniknout započtením. Dlužnice však nikdy netvrdila (natož aby doložila) existenci pohledávky za právním předchůdcem navrhovatele, která by byla způsobilá k započtení. Naopak sama ve vyjádření ze dne 24.4.2011 tvrdila, že se mělo jednat o pohledávky třetí osoby, a to pana Reinharda Schwarze. Navrhovatel osvědčil splatnou pohledávku za dlužnicí, proto se v odvolacím řízení domáhá změny napadeného usnesení tak, aby jeho návrhu bylo vyhověno. V doplnění odvolání navrhovatel vytýkal soudu nepřezkoumatelnost jeho rozhodnutí spočívající v tom, že v usnesení není uvedeno, proč navrhovatel neosvědčil rozhodné skutečnosti a z čeho soud dovozuje, že důkazní návrhy dlužnice jsou relevantní , když tvrzení dlužnice o údajném zápočtu jejího závazku proti pohledávce třetí osoby nemůže být významné. Nedůvodná je i námitka promlčení závazku dlužnice, která až do srpna roku 2009 vykonávala funkci jediné jednatelky právního předchůdce navrhovatele, společnosti INTERNATIONAL LOGISTIC GATEWAY s.r.o. (dále jen ILG ) a ve společnosti nebyla osoba, která by za společnost vůči dlužnici byla oprávněna uplatňovat pohledávky, přitom insolvenční návrh byl podán již v roce 2010. Usnesení je nepřezkoumatelné i proto, že v jeho průběhu navrhovatel přihlásil dalších pět pohledávek, včetně pohledávky z titulu náhrady škody ve výši 845.000,-Kč, avšak z jeho odůvodnění neplyne, kterou pohledávku soud hodnotil a proč se dalšími pohledávkami nezabýval. V odvolacím řízení navrhovatel žádal, pokud nebude napadené usnesení zrušeno a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení, jeho změnu a vyhovění návrhu.

Dlužnice s odvoláním nesouhlasila, napadené usnesení je podle ní správné. Insolvenční navrhovatel nedoložil nejen svoji vlastní existenci, ale ani vlastnictví pohledávky, na jejímž základě se domáhá zjištění jejího úpadku. Pohledávka měla být na insolvenčního navrhovatele postoupena ze společnosti ILG, za insolvenčním řízením však podle dlužnice stojí pan Reinhard Schwarz, který se pokusil uměle vytvořit mnohost věřitelů a vyhnout se případné odpovědnosti za šikanózní návrh. K neexistenci navrhovatelem v návrhu tvrzené pohledávky dlužnice předložila důkazy o jejím zániku, zejména doklad o započtení vzájemných závazků a pohledávek ze dne 21.12.2007. K této skutečnosti jak insolvenční navrhovatel, tak zejména dlužník navrhovali doplnění důkazů s tím, že takovýto postup překračuje rámec insolvenčního řízení, což správně konstatoval i insolvenční soud. Navíc z podaného insolvenčního návrhu není patrné, zda se jedná o nárok z bezdůvodného obohacení či nárok ze způsobené škody, pro oba případy chybí v návrhu tvrzení a důkazy. Proto v rámci insolvenčního řízení nemůže tvrzená pohledávka navrhovatele obstát a je třeba dát prostor obecnému soudu k uplatnění této pohledávky , když navrhovatel ani nevyzval dlužnici k plnění a rovnou již 15.7.2010 podal insolvenční návrh, aniž by vyčkal jejího stanoviska k oznámení o postoupení pohledávky, které jí bylo doručeno dne 7.7.2010. V řízení nebyl osvědčen úpadek dlužnice, nebyla doložena pluralita věřitelů, neboť závazky dlužnice vůči Českomoravské stavební spořitelně, a.s. jsou řádně a včas hrazeny. Smlouva o postoupení pohledávek mezi ILG a navrhovatelem nevytváří, s ohledem na její uzavření dne 1.7.2010, pluralitu věřitelů (§ 143 odst. 2 IZ). Navrhovatel, v součinnosti se svým předchůdcem ILG, nepředložil soudu účetnictví ILG, aby doložil, že nedošlo k zániku ILG vedené pohledávky za dlužnicí, proto podle dlužnice neunesl důkazní břemeno o její existenci. Navrhovatelem tvrzená pohledávka je sporná především proto, že je sporná její existence (z důvodu jejího zániku započtením) a dále je sporná její splatnost a rovněž promlčení, neboť není vyjasněno, zda se jednalo o občanskoprávní či obchodněprávní závazkový vztah (zda se jedná o závazek dlužnice z její podnikatelské činnosti či o závazek stojící mimo její podnikání). Proto se dlužnice ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně a v odvolacím řízení žádá potvrzení napadeného usnesení.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud poté, co zjistil, že odvolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou a obsahuje náležitosti podle ust. § 205 odst. 1 o.s.ř. a odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. b), e) a g) o.s.ř., přezkoumal podle ust. § 206, § 212 a § 212a odst. 5 o.s.ř. odvoláním napadené usnesení, přezkoumal i řízení, které předcházelo jeho vydání, a po té dospěl k závěru, že v odvolacím řízení nelze napadené usnesení ani potvrdit, ani změnit.

Z insolvenčního spisu vyplývá, že insolvenční navrhovatel se návrhem, doručeným soudu 15.7.2010, domáhal zjištění úpadku dlužnice a jeho řešení prohlášením konkursu. V návrhu tvrdil, že jeho právnímu předchůdci, společnosti ILG, vznikla pohledávka za dlužnicí ve výši 820.000 Kč, které od něj dlužnice čerpala v době od 12.1.2006 do 4.12. 2006 na základě dvou rámcových smluv o půjčce . Poskytnuté prostředky se dlužnice zavázala vrátit s ročním úrokem 140 % diskontní úrokové sazby ČNB nejpozději do 31.12.2006, tyto částky však nevrátila. Dlužnice vykonávala až do roku 2009 funkci jednatelky společnosti ILG a byla jejím jediným společníkem, proto neexistovala do této osoba oprávněná uplatňovat pohledávky vůči dlužnici. Smlouvy o půjčkách jsou dle navrhovatele neplatné z důvodu nedodržení podmínek ust. § 132 odst. 3 obchodního zákoníku (forma notářského zápisu či písemná forma a ověření podpisu před orgánem pověřeným legalizací). Dále navrhovatel v návrhu uvedl, že nevrácením poskytnutých prostředků způsobila dlužnice společnosti ILG škodu. Proto má navrhovatel za to, že pohledávka není promlčena. Dne 1.7.2010 uzavřela společnost ILG jako postupitel s navrhovatelem jako postupníkem smlouvu o postoupení pohledávky. V návrhu navrhovatel jako vedlejší věřitele označil svého právního předchůdce, společnost ILG, Českomoravskou stavební spořitelnu, a.s. a Reinharda Schwarze (výši a splatnost jejich pohledávek ovšem v návrhu netvrdil).

Dlužnice ve svém vyjádření k návrhu ze dne 4.8.2010 tvrdila, že navrhovatelem tvrzená pohledávka zanikla dohodou o zápočtu v roce 2008 , proto také v reakci na oznámení na postoupení pohledávek ze dne 13.7.2010 existenci svého závazku vůči ILG popřela. Dále uvedla, že její živnostenské oprávnění vzniklo až dne 26.5.2010, proto tvrzená pohledávka navrhovatele nemůže být pohledávkou z podnikání. Podle jejího názoru je návrh šikanózní a jedná se o zastrašování ze strany pana Reinharda Schwarze, jednatele společnosti ILG, s nímž žila a který je otcem jejích dětí, o úpravu poměrů, k nimž se vede spor u Okresního soudu v Přerově. V doplnění vyjádření ze dne 17.9.2010, vedle šikanóznosti postoupení, dlužnice vznesla námitku neurčitosti postupní smlouvy a namítala promlčení pohledávky navrhovatele. Opakovala, že její veškeré závazky vůči společnosti ILG byly zapraveny před převodem společnosti na pana Reinharda Schwarze. Současně namítla neaktuálnost listin, dokládajících existenci navrhovatele, vůči němuž, v případě jeho neúspěchu v tomto řízení, by měla ztíženou možnost domáhat se plnění (což je podle ní další doklad účelovosti podaného návrhu).

K výzvě soudu sdělila Českomoravská stavební spořitelna dne 9.8.2010, že za dlužnicí neeviduje nesplacenou pohledávku, společnost ILG soudu sdělila existenci své pohledávky z titulu náhrady škody a bezdůvodného obohacení ve výši cca 435.000 Kč, třetí označený věřitel Reinhard Schwarz na výzvu soudu nereagoval, ačkoli výzvu k vyjádření, přeloženou do německého jazyka obdržel dne 16.11.2010.

Dne 15.4.2011 proběhlo jednání, u něhož byly provedeny důkazy rámcovými smlouvami o půjčkách, žádostmi dlužnice o poskytnutí prostředků adresovanými ILG, bankovními výpisy a podkladními doklady, kterými navrhovatel dokládal svou pohledávku. Dlužnice výslovně uvedla, že poskytnutí půjček dle k návrhu připojených listin nezpochybňuje. Tyto půjčky čerpala po dohodě s faktickým majitelem společnosti ILG panem Reinhardem Schwarzem, avšak její závazky byly započteny dle smlouvy nacházející se v přihlášce pohledávky P1 případně v účetnictví společnosti ILG . Po provedení důkazu přílohami přihlášky navrhovatele č. P1 dlužnice sdělila, že v této přihlášce doložená listina je pouze příkazem k zaznamenání zápočtu v účetnictví ILG, nikoli samotným zápočtem, který mohl být i trojstranný, provedený mezi dlužnicí, panem Reinhardem Schwarzem a společností ILG. K důkazu o zápočtu navrhla účetnictví společnosti ILG a výslech pana Reinharda Schwarze. Navrhovatel u jednání označil dalšího vedlejšího věřitele, společnost ILG Rakousko , která podala přihlášku, evidovanou pod č. P2.

Ve vyjádření k přihláškám pohledávek ze dne 29.4.2011 dlužnice tvrdila, že půjčky byly v účetnictví ILG vedeny ke dni 22.3.2007 na účtu č. 200610 v celkové částce 845.000 Kč. Příkaz k započtení ze dne 21.12.2007, provedený Reinhardem

Schwarzem, ve výši 845.000 Kč, byl směřován na závazky dlužnice na tomto účtu, kdy s těmito byla započítávána pohledávka Reinharda Schwarze z faktury č. 2007014 , kterou měl vůči společnosti ILG. Pohledávka Reinharda Schwarze z této faktury byla započtena se závazkem dlužnice ve stejné výši z půjček ještě před údajným převodem pohledávky na navrhovatele, k čemuž dlužnice označila k důkazu účetnictví společnosti ILG a účetnictví navrhovatele . Dále dlužnice navrhla k důkazu daňová přiznání společnosti ILG za období 2006-2009, kdy byly půjčky čerpány a kdy došlo k jejich zániku, přitom v době 2008-2009 neměla společnost ILG za dlužnicí evidovánu žádnou pohledávku jako za ovládající a řídící osobou. Dále se dlužnice vyjadřovala k pohledávkám navrhovatele, uvedeným v jeho přihlášce pohledávek pod č. P1-2 až 5 a označovala důkazy k jejich neexisteci, stejně tak se vyjadřovala k pohledávkám č. P2-1 až 2 a k přihlášce pohledávky společnosti International Logistic Gateway GmbH, evidované v přihlášce pohledávky č. P2 pod č. 3, a označovala důkazy k její neexistenci.

Na námitky dlužnice reagoval navrhovatel vyjádřením ze dne 5.1.2012, ve kterém upřesnil svá tvrzení ke vzniku škody, způsobné dlužnicí společnosti ILG tak, že tvrdil, že v době vyplácení finančních částek dle neplatných rámcových smluv o půjčkách byla dlužnice jedinou společnicí ILG a její ovládající osobou (§ 66a odst. 3 písm. a ObchZ). Dlužnice neměla s ILG uzavřenou ovládací smlouvu, proto pro ni platí zákaz dle § 66a odst. 8 ObchZ využít svého vlivu k prosazení přijetí opatření, z nichž může ovládané osobě vzniknout majetková újma. Dlužnice byla povinna do 3 měsíců od skončení účetního období zpracovat písemnou zprávu o vztazích mezi ovládající a ovládanou osobu, v níž by označila smlouvy uzavřené v posledním účetním období. Pokud bylo ovládanou osobou (ILG) poskytnuto plnění, je ve zprávě nutno uvést, jaké bylo poskytnuto protiplnění, zda byla újma v účetním období uhrazena nebo zda byla uzavřena smlouva o této úhradě. Tuto povinnost však dlužnice jako ovládající osoba nesplnila. V roce 2006 využila svého vlivu a ze společnosti ILG odčerpala částku 820.000 Kč a způsobila jí majetkovou újmu, kterou měla s ohledem na neexistenci ovládací smlouvy uhradit nejpozději do konce účetního období, v němž újma vznikla (do 31.12.2006). Protože újmu do tohoto data neuhradila a neuzavřela smlouvu o tom, v jaké přiměřené lhůtě a jak bude újma uhrazena, vznikla dlužnici dle § 66a odst. 14 obchodního zákoníku povinnost nahradit společnosti ILG z toho vzniklou škodu. Za splnění závazku v náhradě škody ručí statutární orgán společnosti ILG (§ 66a odst. 15 obchodního zákoníku), tedy dlužnice, která je tak povinna nahradit společnosti ILG škodu jak z pozice ovládající osoby, tak z pozice jednatele na základě ručení. Tvrzený nárok insolvenčního navrhovatele se řídí obchodním zákoníkem, jímž se řídí i úprava promlčení (§ 397 ObchZ). Promlčecí lhůta k povinnosti náhrady škody začala běžet 1.1.2007, a proto nárok navrhovatele nemůže být promlčen.

Dlužnice se k vyjádření navrhovatele ze dne 5.1.2012 vyjádřila tak, že je věcí navrhovatele osvědčit, že nedošlo k ní tvrzenému zápočtu a příkaz k započtení vzájemných pohledávek ze dne 21.12.2007 může v daném případě představovat i dohodu o započtení vzájemných závazků a pohledávek , kterou společnost ILG akceptovala tím, že ji zanesla do svého účetnictví. Tak došlo k zániku vzájemných pohledávek a závazků, a to závazku ILG vůči Reinhardu Schwarzovi a závazku dlužnice vůči ILG. K tvrzením navrhovatele o újmě, způsobené společností ILG čerpáním finančních prostředků, dlužnice tvrdila, že společnost byla dobře řízena a dobře fungovala, ve skutečnosti však jako její společník fungoval Reinhard Schwarz, bývalý partner dlužnice, jemuž v počátcích pomáhala v podnikání.

Podle § 131 IZ, skutečnosti, na jejichž základě insolvenční soud rozhoduje, musí být v rámci projednání insolvenčního návrhu osvědčeny.

Podle § 133 odst. 2 IZ, insolvenční soud vždy nařídí jednání o insolvenčním návrhu jiné osoby než dlužníka, závisí-li rozhodnutí na zjištění sporných skutečností o tom, zda dlužník je v úpadku. Provádí-li dokazování ke zjištění dlužníkova úpadku nebo jeho hrozícího úpadku nad rámec důkazních návrhů účastníků, nařídí jednání i v případě insolvenčního návrhu dlužníka.

Podle § 143 odst. 2 IZ, insolvenční návrh podaný věřitelem insolvenční soud zamítne, jestliže nebylo osvědčeno, že insolvenční navrhovatel a alespoň jedna další osoba má proti dlužníku splatnou pohledávku. Za další osobu se nepovažuje osoba, na kterou byla převedena některá z pohledávek insolvenčního navrhovatele proti dlužníku nebo její část v době 6 měsíců před podáním insolvenčního návrhu nebo po zahájení insolvenčního řízení.

Podle § 157 odst. 2 o.s.ř., není-li dále stanoveno jinak, soud v odůvodnění rozsudku uvede, čeho se žalobce (navrhovatel) domáhal a z jakých důvodů a jak se ve věci vyjádřil žalovaný (jiný účastník řízení), stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce; není přípustné ze spisu opisovat skutkové přednesy účastníků a provedené důkazy. Soud dbá o to, aby odůvodnění rozsudku bylo přesvědčivé. Odůvodnění uvedené v písemném vyhotovení rozsudku musí být v souladu s vyhlášeným odůvodněním.

Podle § 167 odst. 2 o.s.ř., není-li dále stanoveno jinak, užije se na usnesení přiměřeně ustanovení o rozsudku.

Odvolací soud hodnotí napadené usnesení jako nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Soud prvního stupně v jeho odůvodnění, v obecné rovině, s odkazem na vyjádření účastníků (navrhovatele a dlužnice), uvedl jen to, že zde jsou sporné skutečnosti , proto by k pohledávce navrhovatele bylo třeba provést dokazování příslušející nalézacímu řízení. Z takto formulovaného odůvodnění, v němž soud ani neuvádí k jakým skutkovým zjištěním z listin, čtených u jednání, dospěl a které skutečnosti má za osvědčeny, a které nikoli, neplyne, proč soud posuzuje pohledávku, kterou navrhovatel dokládá svou aktivní legitimaci, za spornou. Dlužnice přitom vznik této pohledávky nerozporovala (potvrdila, že prostředky

čerpala), namítala však její zánik zápočtem a současně vznesla námitku jejího promlčení. Soud prvního stupně zcela rezignoval na popis konkrétních sporných skutečností, jejichž dokazování by nahrazovalo sporné řízení. Nespecifikoval ani důkazy, které by v tomto sporném řízení měly být provedeny. Vzhledem k nepřezkoumatelnosti napadeného usnesení odvolacímu soudu nezbylo než napadené usnesení podle § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř. zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 221 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.).

Ze shora popisovaných procesních stanovisek navrhovatele a dlužnice je zřejmé, že vznik pohledávky předchůdce navrhovatele ILG z titulu dlužnici poskytnuté částky 820.000,-Kč v době od 12.1.2006 do 4.12.2006 není sporný. Dlužnice však tvrdila zánik této pohledávky zápočtem, který osvědčovala příkazem k započtení ze dne 21.12.2007, z něhož ovšem soud prvního stupně neučinil v odůvodnění žádná skutková zjištění, proti němuž navrhovatel namítal, že se nejedná o úkon k započtení učiněný společností ILG a že pohledávka společnosti ILG nemohla zaniknout dlužnicí tvrzeným trojzápočtem , uskutečněným mezi touto společností, dlužnicí a panem Reinhardem Schwarzem, když dlužnice netvrdila svou pohledávku za Reinhardem Schwarzem. Dlužnice ovšem k zániku této pohledávky označila i další listiny-účetní sjetinu půjčky 200610, předběžnou rozvahu společnosti ILG, její daňová přiznání za rok 2006-2009 a také svědecké výpovědi označených svědků (viz bod II. podání dlužnice ze dne 29.4.2011, č.l. A-22). Tyto listinné důkazy dosud nebyly provedeny a není vyloučeno, aby po jejich případném provedení dlužnice se svou obranou uspěla a těmito dalšími listinami, v souvislosti s již k důkazu provedeným příkazem k provedení zápočtu, nezpochybnila existenci tvrzeného závazku, i když tři vzájemné pohledávky mezi zúčastněnými osobami (dlužnicí, ILG a Reinhardem Schwarzem) skutečně netvrdí (viz vyjádření navrhovatele ze dne 5.1.2012 na č.l. A-23 spisu).

Navrhovatel po té, co soud o věci dne 15.4.2011 jednal, v bodě XIII. podání ze dne 5.1.2012, podstatným způsobem doplnil tvrzení o vzniku své pohledávky 820.000,-Kč tak, že rozvedl svá skutková tvrzení v návrhu o tom, že dlužnice úmyslně způsobila společnosti ILG škodu tím, že částku 820.000,-Kč s úrokem z prodlení nevrátila tak, že tvrdí pohledávku z titulu náhrady škody 820.000,-Kč, vzniklé společnosti ILG v důsledku újmy, způsobené jí uzavřením smlouvy o půjčce s dlužnicí jako ovládající osobou (jedinou společnicí), za jejíž splnění současně dlužnice ručí, protože nesplnila svou povinnost zpracovat písemnou zprávu o vztazích mezi dlužnicí jako ovládající osobou a společností ILG jako osobou ovládanou. Vzhledem k těmto zcela novým tvrzením (ve fázi po provádění důkazů u jednání) bude třeba navrhovatele vyzvat k vyjádření, zda tímto podáním mínil změnit svá tvrzení o skutečnostech, na kterých se zakládá jeho pohledávka, a zda již dále netvrdí svou pohledávku za dlužnicí z titulu úmyslného nevrácení prostředků, poskytnutých dlužnici společností ILG dle neplatné smlouvy o půjčce ve výši 820.000,-Kč, ale tvrdí pohledávku z titulu náhrady škody, vzniklé ILG z titulu porušení povinnosti dlužnice dle koncernového práva.

Po té, co bude najisto postaveno, z jaké pohledávky svého předchůdce navrhovatel odvozuje svou aktivní legitimaci a v případě, že se nebude jednat o pohledávku z deliktního vztahu pro porušení povinností z koncernového práva, ale o pohledávku z důvodu poskytnutí finančních prostředků jeho právním předchůdcem, které dlužnice nevrátila, bude se třeba nejprve zabývat režimem vztahu mezi dlužnicí a předchůdcem navrhovatele, založeným (dle navrhovatele neplatnými) smlouvami. Shodným režimem se budou řídit rovněž vztahy z případného bezesmluvního plnění (pokud by soud dospěl k závěru, že nedostatek formy dle § 133 odst. 2 ObchZ zakládá absolutní neplatnost úkonu). Pokud soud dospěje k závěru, že mezi dlužnicí a předchůdcem navrhovatele existoval vztah dle občanského zákoníku, ať již smluvní či bezesmluvní, bude se třeba zabývat i tím, zda a pokud ano, jaký dopad na počátek běhu promlčecí lhůty má skutečnost, že dlužnice byla až do září roku 2009 jedinou společnicí a jednatelkou společnosti ILG. V případě, že soud posoudí vztah mezi dlužnicí a společností ILG jako bezesmluvní vztah dle obchodního zákoníku, bude na místě se zabývat i tím, zda a kdy se tvrzená pohledávka navrhovatele stala splatnou, což má význam, vzhledem ke vznesené námitce promlčení, pro závěr o počátku běhu promlčecí lhůty (§ 391 ObchZ, viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 1.12.2009, sp. zn. 32 Cdo 4746/2008).

Pokud soud v dalším řízení dovodí, že na navrhovatele byla převedena pohledávka, která není promlčena, bude třeba provést k důkazu listiny, označené dlužnicí k jejímu zániku (účetní doklad / sjetinu / půjčky 200610, předběžnou rozvahu společnosti ILG a její daňová přiznání za rok 2006-2009) a tyto případně opatřit. V této souvislosti je třeba uvést, že insolvenční soud sice není povinen svou činností nahrazovat nalézací soud, což mu však nebrání v provedení zejména listinných důkazů.

Pokud by navrhovatel svým podáním ze dne 5.1.2012 (viz jeho bod XIII.) mínil změnit skutková tvrzení v návrhu, bude třeba čerpání prostředků posuzovat z hlediska § 66a obchodního zákoníku v době jejich poskytnutí, kdy byla dlužnice, jak vyplývá ze zápisu v obchodním rejstříku, jedinou společnicí a jednatelkou společnosti ILG. Případná existence smluv o převodu části obchodního podílu ve společnosti ILG ani jiné okolnosti faktického výkonu práv společníka či jednatele nejsou právně významná. Je ovšem věcí navrhovatele, aby doložil tuto svou tvrzenou pohledávku z titulu náhrady škody, kterou měla dlužnice způsobit společnosti ILG tím, že do konce roku 2006 nenahradila újmu způsobenou čerpáním těchto prostředků či v této lhůtě neuzavřela se společností smlouvu o její úhradě.

Teprve v závislosti na vyhodnocení aktivní legitimace navrhovatele se bude soud zabývat úpadkem dlužnice a hodnotit pohledávky ostatních přihlášených věřitelů. V této souvislosti se vypořádá i s námitkou dlužnice, že pohledávky společnosti ILG byly na navrhovatele postoupeny účelově (ust. § 143 odst. 2, věta druhá IZ). V této souvislosti odvolací poukazuje na skutečnost, že dne 24.11.2010 byla soudu doručena přihláška pohledávky společnosti International Logistic Gateway GmbH se sídlem Graz, Köglerweg č. 50, Rakousko ve výši celkem 709.805

Kč (jedná o 10 pohledávek z titulu bezdůvodného obohacení, dokládaných výpisem z účtu tohoto věřitele). Tato přihláška pohledávky je dosud nesprávně založena a evidována v insolvenčním rejstříku jako doplnění přihlášky pohledávky P2 věřitele-společnosti ILG s.r.o. (viz přihláška pohledávky, založená ve spise na č.l. P2/3). I tento nedostatek bude třeba v dalším řízení napravit.

Po provedení úkonů, jak naznačeny shora, soud prvního stupně opětovně o věci rozhodne, v novém rozhodnutí bude případně rozhodnuto i o náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení n e n í přípustné dovolání.

V Olomouci dne 20. listopadu 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu