2 VSOL 457/2011-A-12
KSBR 24 INS 8909/2011 2 VSOL 457/2011-A-12

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Poláška a soudkyň JUDr. Radky Panáčkové a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužnice Ivety anonymizovano , anonymizovano , bytem Molákova 2145/5, 602 00 Brno, o insolvenčním návrhu dlužnice, rozhodl o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9.6.2011, č.j. KSBR 24 INS 8909/2011-A-7,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně s e p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně uložil dlužnici, aby ve lhůtě 3 dnů od právní moci usneseni zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V důvodech usnesení uvedl, že dlužnice dne 24.5.2011 podala u soudu prvního stupně insolvenční návrh, kterým se domáhala rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení. Dlužnice doložila, že její aktuální příjem představuje invalidní důchod ve výši 11.584,-Kč, přičemž závazky vůči nezajištěným věřitelům činí celkem 459.427,-Kč, kromě toho má dlužnice vyživovací povinnost vůči nezletilé dceři. Od začátku roku 2011 je dlužnice nezaměstnaná. Podle soudu prvního stupně příjmy dlužnice nepostačují k tomu, aby při schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře byly za pět let pohledávky nezajištěných věřitelů uspokojeny nejméně z 30 % a současně zaplacena insolvenčnímu správci odměna a náhrada hotových výdajů ve výši, jak jsou určeny vyhláškou ministerstva spravedlnosti č. 313/2007 Sb. Dlužnici lze měsíčně zabavit částku ve výši 2.397,-Kč, přičemž při odečtení odměny, hotových výdajů insolvenčního správce a částky určené na výživu nezletilé dcery by nezajištěným věřitelům náležela částka 79.020,-Kč, což představuje pouze 17,20 % nezajištěných závazků. Výši zálohy určil soud prvního stupně v maximální možné částce 50.000,-Kč s ohledem na smysl zálohy na náklady insolvenčního řízení, který spočívá v tom, že záloha umožní působení insolvenčního správce bezprostředně po vydání rozhodnutí o úpadku, tedy v době, kdy výdaje na činnost insolvenčního správce nelze dosud krýt z výtěžku zpeněžení podstaty. Za takovéto nutné výdaje lze především považovat poštovné, platby za telekomunikační služby, cestovné, správní poplatky apod. Daný stav vylučuje řešit úpadek dlužnice oddlužením, skutečné výdaje insolvenčního řízení by se tak mohly s ohledem na zamítnutí návrhu na povolení oddlužení a rozhodnutí insolvenčního soudu o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem jednorázově navýšit. Nelze spravedlivě požadovat, aby tyto výdaje byly hrazeny insolvenčním správcem z jeho vlastních zdrojů a následně pak z rozpočtových prostředků Krajského soudu v Brně. Proto postupoval soud prvního stupně dle ust. § 108 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ) a uložil dlužnici povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Namítala, že došlo k nesprávné interpretaci budoucí výše příjmů, neboť v současnosti si dlužnice vyřizuje vedlejší pracovní poměry, které ve finále pokryjí nad 30 % nezajištěných závazků. Poukazovala i na to, že probíhá soudní spor, kdy vyživovací povinnost vůči nezletilé dceři by měl převzít její otec-manžel dlužnice. Hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, tak bude vyšší než 30 % jejich pohledávek. Požádala, aby záloha na náklady insolvenčního řízení z důvodu její tíživé sociální a finanční situace byla prominuta či uhrazena ze státních zdrojů.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.) a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

V přezkoumávané věci se dlužnice insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení ze dne 23.5.2011 domáhá rozhodnutí o hrozícím úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu uvedla, že má 4 věřitele peněžité závazky ve výši 459.427,-Kč, které jsou po lhůtě splatnosti více než 30 dnů. Podle dlužnice se jedná o hrozící a nastávající úpadek , neboť není schopna řádně a včas plnit podstatnou část svých závazků. Majetkem dlužnice je obvyklé vybavení domácnosti, je vdaná, má jednu vyživovací povinnost vůči dceři a její příjem představuje invalidní důchod ve výši 11.584,-Kč.

Podle ust. § 108 odst. 1, odst. 2 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Podle ust. § 395 odst. 1 písm. b) IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plnění souhlasí.

Při hodnocení schopnosti dlužníka vyhovět podmínkám pro povolení řešení jeho úpadku oddlužením je insolvenční soud vázán ust. § 398 odst. 3 věty první IZ a při úvaze, zda je dlužník schopen splnit požadavek stanovený v ust. § 395 odst. 1 písm. b) IZ, musí vycházet z výše splátek odpovídající částkám, které by mohly být v rámci výkonu rozhodnutí či exekuce sráženy z dlužníkova pracovního příjmu k uspokojení přednostních pohledávek (dle § 279 odst. 1 o.s.ř. se z čisté mzdy, která zbývá dlužníkovi po odečtení základní nepostižitelné částky a která se zaokrouhlí směrem dolů na částku dělitelnou třemi a vyjádří se v celých korunách, srážejí dvě třetiny, třetí třetina zůstává dlužníkovi k volné dispozici). V přezkoumávané věci dlužnice doložila, že její invalidní důchod činí 11.584,-Kč. Pro přednostní i nepřednostní pohledávky by z příjmu dlužnice bylo možno měsíčně srážet částku 2.396,-Kč. Dále je nutno zohlednit, že při oddlužení plněním splátkového kalendáře činí odměna insolvenčního správce 750,-Kč za každý započatý kalendářní měsíc a náhrada hotových výdajů 150,-Kč za každý započatý kalendářní měsíc, k čemuž je nutno připočíst daň z přidané hodnoty pro případ, že ustanovený insolvenční správce bude plátcem této daně. Celkem se tedy jedná měsíčně o částku 1.080,-Kč, která představuje pohledávku za majetkovou podstatou dle ust. § 168 IZ. Z uvedeného vyplývá, že z dlužnicí poskytnutých údajů lze dovodit, že dlužnice by byla schopna v zákonem stanovené lhůtě pěti let a při zákonem určené výši splátek uhradit ze svého příjmu svým nezajištěným věřitelům částku odpovídající pouze 17,19 % pohledávek nezajištěných věřitelů, přičemž nedoložila, že by některý z nich souhlasil s nižším plněním. Proto je správný závěr soudu prvního stupně, že dlužnice nesplňuje podmínky pro povolení oddlužení formou splátkového kalendáře.

Za tohoto stavu věci, kdy se jeví pravděpodobným zamítnutí návrhu na povolení oddlužení dle § 395 odst. 1 písm. b) IZ a prohlášení konkursu na majetek dlužnice, je požadavek soudu prvního stupně na složení zálohy na náklady insolvenčního řízení důvodným. Dlužnice totiž nemá žádné pohotové finanční prostředky. Smyslem zálohy je umožnit činnost insolvenčního správce již od počátku jeho ustavení do funkce. Složená záloha správci umožní zejména zpeněžit majetek dlužnice a uhradit náklady vzniklé při zjišťování dalšího majetku dlužnice, případně jiných osob, který by též mohl náležet do majetkové podstaty. Slouží též k zajištění úhrady nákladů insolvenčního správce, především jeho odměny, která při předpokládaném řešení úpadku dlužnice konkursem činí dle § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů minimálně 45.000,-Kč. Dále insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti náhrada jeho hotových výdajů, tj. cestovních nákladů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních hotových výdajů (§ 7 téže vyhlášky).

Námitku dlužnice, že výpočet předpokládaného uspokojení nezajištěných věřitelů je nesprávný, nepokládá odvolací soud za důvodnou. Je totiž založena pouze na obecném a ničím nedoloženém tvrzení dlužnice, že její budoucí příjmy budou vyšší, neboť si vyřizuje vedlejší pracovní poměry. Při zkoumání podmínek pro povolení řešení úpadku oddlužením je soud povinen vycházet z doložených skutečností, nikoli z ničím nepodloženého úsudku dlužnice o možném budoucím vývoji jejích příjmů. Dlužnice se mýlí i v tom, že je možné, aby její manžel převzal vyživovací povinnost dlužnice vůči nezletilé dceři.

Žádá-li dále dlužnice, aby záloha na náklady insolvenčního řízení byla prominuta či uhrazena ze státních zdrojů, pak nezbývá než konstatovat, že její chápání tohoto institutu se zcela rozchází s jeho účelem. Vyplyne-li z obsahu spisu, že je důvod požadovat složení zálohy na náklady řízení, je nutno na její úhradě trvat. Povinnost zaplatit zálohu není podmíněna tím, zda insolvenční navrhovatel je její úhrady schopen. Záloha není soudním poplatkem, proto ani nelze insolvenčního navrhovatele od povinnost k úhradě zálohy osvobodit a přenášet povinnost k úhradě nákladů insolvenčního řízení na stát. V této souvislosti lze poukázat na důvodovou zprávu k insolvenčnímu zákonu. V části týkající se § 144 IZ (v němž jsou stanoveny zákonné podmínky, za kterých je možno zamítnout insolvenční návrh z důvodů nedostatku majetku), zákonodárce uvedl, že obavám, že náklady vynaloženými na další vedení insolvenčního řízení, u kterého je od počátku zřejmé, že zde není dostatečný majetek, bude zatěžovat stát, lze předejít poukazem na institut zálohy na náklady insolvenčního řízení, z nějž plyne, že až na zákonem odůvodněné výjimky (jež nejsou nikterak četné a statisticky významné) postihuje případná povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení každého insolvenčního navrhovatele. Záloha bude v další fázi řízení spotřebována především na prověření majetkových poměrů dlužníka též z hlediska institutu odporovatelnosti, neúčinnosti a neplatnosti právních úkonů .

Ze všech uvedených důvodů vyplývá, že usnesení soudu prvního stupně je věcně správné. Proto bylo odvolacím soudem dle ust. § 219 o.s.ř. potvrzeno.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 22. listopadu 2011

Za správnost vyhotovení: Mgr. Milan Polášek v.r. Renáta Hrubá předseda senátu