2 VSOL 451/2011-A-20
KSBR 37 INS 10373/2011 2 VSOL 451/2011-A-20

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Poláška a soudkyň JUDr. Radky Panáčkové a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužnice Ivety anonymizovano , anonymizovano , bytem 679 22 Lipůvka 238, o insolvenčním návrhu dlužnice, rozhodl o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12.7.2011, č.j. KSBR 37 INS 10373/2011-A-7,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně s e m ě n í tak, že dlužnici se povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení n e u k l á d á.

Odůvodnění: V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně uložil dlužnici, aby ve lhůtě 3 dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V důvodech usnesení uvedl, že dlužnice se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení ze dne 14.6.2011 domáhá rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Podle soudu prvního stupně dlužnice nedoplnila údaj o svém příjmu, zejména nesdělila, zda je stále v pracovní neschopnosti a kdy lze očekávat její skončení. Soud nemůže automatiky počítat s dlužnicí uvedenou částkou cca 12.000,-Kč měsíčně jako příjmu z pracovního poměru, musí vycházet z doložených skutečností, jež zohledňují vliv pracovní neschopnosti dlužnice na výši jejího příjmu. Průměrný měsíční příjem dlužnice za poslední rok tak činil 7.165,-Kč. Dlužnice by tedy byla schopna měsíčně splácet 1.226,-Kč, z čehož po odečtení odměny a hotových výdajů insolvenčního správce (bez daně z přidané hodnoty) by pro uspokojení věřitelů zbyla částka 326,-Kč. Za 5 let by se jednalo o 19.560,-Kč, což představuje 7 % z celkových závazků dlužnice ve výši 292.551,-Kč. Vzhledem k tomu, že lze očekávat, že způsobem řešení úpadku dlužnice by byl konkurs, postupoval soud prvního stupně dle ust. § 108 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ) a uložil dlužnici povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení v částce 50.000,-Kč. Výši zálohy odůvodnil minimální odměnou insolvenčního správce dle ust. § odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., která při způsobu řešení úpadku konkursem činí 45.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Především tvrdila, že své příjmy za poslední tři roky řádně osvědčila předložením potvrzení o příjmu, včetně potvrzení o příjmu současném. Dále uvedla, že očekává potvrzení vdovského důchodu. Byť je její současný příjem tvořen nemocenskou dávkou, poukazovala na to, že po návratu do zaměstnání (v nejbližší době) očekává opět čistou mzdu ve výši 12.000,-Kč měsíčně, ze které by byla schopna uhradit 30 % svých dluhů. Podle dlužnice by s ohledem na prvotní činnost insolvenčního správce postačovalo stanovení zálohy ve výši 3.000,-Kč. Dlužnice je nemajetná, nevlastní nemovitý ani movitý majetek, proto se domnívá, že jsou zde dány důvody pro stanovení adekvátních splátek a záloha ve výši 50.000,-Kč jí být stanovena nemá. Navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a uložil jí zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 3.000,-Kč.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že napadené usnesení je třeba změnit.

Podle ust. § 108 odst. 1 a 2 IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovně právních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Podle ust. § 395 odst. 1 písm. b) IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Z obsahu spisu vyplývá, že dlužnice se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení ze dne 14.6.2011 domáhá vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení. V návrhu tvrdila, že se s manželem snažili o vlastní bydlení, aby měl jejich dospělý syn kde bydlet, ovšem neuváženým pořizováním vícero úvěrů se dostali do dluhové pasti. Manžel v květnu nečekaně zemřel a splátky věřitelům ze svého příjmu není schopna plnit. Její závazky vůči devíti věřitelům dosahují výše 292.551,50 Kč. Dále uvedla, že v současné době je v pracovní neschopnosti, ale po návratu do práce očekává opět mzdu, která se bude pohybovat kolem cca 12.000,-Kč čistého. Kromě toho očekává i přiznání nároku na vdovský důchod. Na výzvu soudu prvního stupně ze dne 23.6.2011 (A-5) dlužnice doplnila insolvenční návrh a požádala o prodloužení lhůty k doplnění návrhu na povolení oddlužení.

Především nutno zdůraznit, že soud prvního stupně postupoval správně, když dlužnici uložil povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. S ohledem na dlužnicí v té době poskytnuté údaje o výši jejích příjmů nebylo možno dospět k jinému závěru, než že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, by nedosahovala zákonem stanovené minimální výše 30 % jejich pohledávek a žádný z věřitelů nevyslovil s nižším plněním souhlas. V podrobnostech lze odkázat na případnou argumentaci soudu prvního stupně uvedenou v odůvodnění napadeného usnesení.

Přesto nemohl odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně potvrdit. V průběhu odvolacího řízení dlužnice doložila, že se změnily podmínky pro posouzení její schopnosti uhradit v průběhu oddlužení zákonem požadovanou minimální výši pohledávek nezajištěných věřitelů. K výzvě odvolacího soudu dlužnice uvedla, že od konce října 2010 do 19.9.2011 byla v pracovní neschopnosti a současně doložila výši přiznaného vdovského důchodu (6.516,-Kč). Dlužnice dále odvolacímu soudu předložila smlouvu o důchodu ze dne 5.10.2011, v níž se Květoslava Krejčí zavázala, že bude dlužnici po dobu plnění splátkového kalendáře poskytovat měsíčně částku 1.500,-Kč. Přípisem doručeným odvolacímu soudu dne 1.11.2011 dlužnice sdělila, že od 26.9.2011 je vedena na Úřadu práce České republiky-krajská pobočka v Brně, kontaktní pracoviště Blansko a na dobu od 26.9.2011 do 25.2.2012 jí byla stanovena podpora v nezaměstnanosti ve výši 4.505,-Kč měsíčně.

Při hodnocení schopnosti dlužníka vyhovět podmínkám pro povolení řešení jeho úpadku oddlužením je insolvenční soud vázán ust. § 398 odst. 3 věty první IZ a při úvaze, zda je dlužník schopen splnit požadavek stanovený v ust. § 395 odst. 1 písm. b) IZ, musí vycházet z výše splátek odpovídající částkám, které by mohly být v rámci výkonu rozhodnutí či exekuce sráženy z dlužníkova pracovního příjmu k uspokojení přednostních pohledávek (dle § 279 odst. 1 o.s.ř. se z čisté mzdy, která zbývá dlužníkovi po odečtení základní nepostižitelné částky a která se zaokrouhlí směrem dolů na částku dělitelnou třemi a vyjádří se v celých korunách, srážejí dvě třetiny, třetí třetina zůstává dlužníkovi k volné dispozici). Dle listin doložených dlužnicí v průběhu odvolacího řízení činí její současný měsíční příjem 11.021,-Kč (součet vdovského důchodu dlužnice ve výši 6.516,-Kč a podpory v nezaměstnanosti ve výši 4.505,-Kč) a dále bude dlužnici měsíčně poskytována částka 1.500,-Kč dle smlouvy o důchodu z 5.10.2011. Pro přednostní i nepřednostní pohledávky by bylo možno dlužnici měsíčně srážet částku 2.908,-Kč a v průběhu následujících pěti let by dlužnice při povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře mohla zaplatit 199.680,-Kč. Dále je nutno zohlednit, že při oddlužení plněním splátkového kalendáře činí odměna insolvenčního správce 750,-Kč za každý započatý kalendářní měsíc a náhrada hotových výdajů 150,-Kč za každý započatý kalendářní měsíc. Celkem se jedná o částku 900,-Kč měsíčně (bez daně z přidané hodnoty). Pokud je správce plátcem daně z přidané hodnoty, je k této částce třeba připočítat i částku, která odpovídá této dani, kterou je správce povinen z odměny a náhrady hotových výdajů odvést (§ 38 odst. 1 IZ). Měsíční odměna insolvenčního správce (plátce DPH) činí 1.080,-Kč a představuje pohledávku za majetkovou podstatou dle ust. § 168 IZ. Z těchto zjištění vyplývá, že dlužnici může být schváleno oddlužení formou splátkového kalendáře, neboť je schopna v zákonem stanovené lhůtě pěti let a při zákonem určené výši splátek uhradit ze svého příjmu svým nezajištěným věřitelům částku 68,25 % jejich pohledávek při započtení 20 % daně z přidané hodnoty k odměně insolvenčního správce.

Za tohoto stavu věci, kdy není pravděpodobné prohlášení konkursu na majetek dlužnice, je požadavek na složení zálohy na náklady insolvenčního řízení nedůvodný. Proto postupoval odvolací podle ust. § 220 odst. 1 o.s.ř. a napadené usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení se dlužnici neukládá.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 30. listopadu 2011

Za správnost vyhotovení: Mgr. Milan Polášek v.r. Jana Fuksíková předseda senátu