2 VSOL 449/2010-A-9
KSBR 24 INS 9725/2010 2 VSOL 449/2010-A-9

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Heleny Myškové a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Ladislava anonymizovano , anonymizovano , bytem Křídlovická 367/65, 603 00 Brno, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31.8.2010, č. j. KSBR 24 INS 9725/2010-A-4,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Brně vyzval dlužníka, aby ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč na specifikovaný účet nebo v hotovosti na pokladně krajského soudu.

V důvodech tohoto usnesení uvedl, že dlužník se insolvenčním návrhem podaným 25.8.2010 domáhal rozhodnutí o úpadku a jako způsob řešení úpadku navrhl povolení oddlužení. Příjmy dlužníka však nepostačují k tomu, aby při schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře pohledávky nezajištěných věřitelů, které dlužník uznává, byly za pět let uspokojeny nejméně z 30% a současně, aby z částky, která by byla při dlužníkových příjmech určena k výplatě věřitelům, byla zaplacena insolvenčnímu správci za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře odměna ve výši 750,-Kč a náhrada hotových výdajů ve výši 150,-Kč, vše bez DPH. Dlužníkovi lze měsíčně zabavit částku 2.825,-Kč, přičemž při odečtení odměny a hotových výdajů insolvenčního správce by nezajištěným věřitelům náležela částka 115.500,-Kč, což představuje pouze 28,77 % nezajištěných závazků. Soud přihlížel k tomu, že měsíční příjem dlužníka představuje starobní důchod ve výši 10.637,-Kč a jeho závazky vůči nezajištěným věřitelům činí částku 401.498,-Kč. Příjem manželky nelze do příjmu při výpočtu oddlužení zahrnout, neboť manželka není uvedena v bodu 20 návrhu na povolení oddlužení jako spoludlužník. Výši zálohy určil soud v maximální možné částce 50.000,-Kč s ohledem na smysl zálohy, kterým je umožnit působení insolvenčního správce bezprostředně po vydání rozhodnutí po úpadku, tedy v době, kdy výdaje na činnost insolvenčního správce nelze dosud krýt z výtěžku zpeněžení podstaty. Stav věci vylučuje řešit úpadek dlužníka oddlužením. Skutečné výdaje insolvenčního řízení by se tak mohly s ohledem na zamítnutí návrhu na povolení oddlužení a rozhodnutí o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem jednorázově navýšit. Po insolvenčním správci nelze spravedlivě požadovat, aby tyto výdaje hradil z vlastních zdrojů a následně pak z rozpočtových prostředků Krajského soudu v Brně. Proto byl dlužník vyzván podle ust. § 108 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Namítal, že stanovená záloha je nepřiměřeně vysoká. Za dostačující považoval zálohu ve výši 6.000,-Kč. Zopakoval, že jeho měsíční příjem činí 10.637,-Kč a závazky 401.498,-Kč. Z těchto údajů dovodil, že jeho příjem pokryje 30% závazků a rovněž téměř celou část odměny insolvenčního správce, včetně náhrady hotových výdajů. Tvrdil, že podle jeho výpočtů by mu zůstala částka 4.937,-Kč. Závěrem poznamenal, že se nachází v hluboké finanční nouzi a oddlužení je pro něj jedinou cestou, jak závazky alespoň zčásti uhradit. Požádal o možnost přidání přílohy k návrhu o oddlužení, osoby, která bude dlužníkovi se splácením finančně vypomáhat, aby bylo zajištěno plnění splátkového kalendáře v dostačující částce .

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Z obsahu spisu vyplývá, že dlužník se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení, doručeným soudu prvního stupně dne 25.8.2010, domáhal rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu tvrdil, že má 5 věřitelů, vůči nimž má závazky celkem ve výši 401.498,-Kč. Většina závazků je po lhůtě splatnosti, tedy delší než 30 dnů a u některých závazků déle jak 3 měsíce. Dále tvrdil, že své závazky není schopen plnit a jeho majetek je představován částkou do 50.000,-Kč . Uvedl, že nemá vyživovací povinnosti vůči dětem, je zabezpečen starobním důchodem ve výši 10.637,-Kč měsíčně a jeho manželka pobírá částečný invalidní důchod ve výši 4.145,-Kč měsíčně.

Podle ust. § 108 odst. 1, odst. 2 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Podle ust. § 395 odst. 1 IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že a) jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30% jejich pohledávek, leda-že tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Při hodnocení schopnosti dlužníka vyhovět podmínkám pro povolení řešení jeho úpadku oddlužením je insolvenční soud vázán ust. § 398 odst. 3, věty první IZ a při úvaze, zda je dlužník schopen splnit požadavek stanovený v ust. § 395 odst. 1, písm. b) IZ, musí vycházet z výše splátek odpovídající částkám, které by mohly být v rámci výkonu rozhodnutí či exekuce sráženy z dlužníkova pracovního příjmu k uspokojení přednostních pohledávek (dle § 279 odst. 1 o.s.ř. se z čisté mzdy, která zbývá dlužníkovi po odečtení základní nepostižitelné částky a která se zaokrouhlí směrem dolů na částku dělitelnou třemi a vyjádří se v celých korunách, srážejí dvě třetiny, třetí třetina zůstává dlužníkovi k volné dispozici). V přezkoumávané věci dlužník doložil, že jeho čistý měsíční příjem představuje starobní důchod ve výši 10.637,-Kč. Pro přednostní i nepřednostní pohledávky by z příjmu dlužníka bylo možno měsíčně srážet částku 2.800,-Kč a v průběhu následujících pěti let by dlužník při povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře mohl zaplatit svým nezajištěným věřitelům 168.000,-Kč. Dále je nutno uvést, že při oddlužení plněním splátkového kalendáře činí odměna insolvenčního správce 750,-Kč za každý započatý kalendářní měsíc a náhrada hotových výdajů 150,-Kč za každý započatý kalendářní měsíc. Celkem se jedná o částku 900,-Kč měsíčně (bez DPH), která představuje pohledávku za podstatou dle ust. § 168 IZ. Z těchto zjištění vyplývá, že dlužník je schopen v zákonem stanovené lhůtě pěti let a při zákonem určené výši splátek uhradit ze svého příjmu svým nezajištěným věřitelům částku odpovídající 28,39% (nikoliv 30%) jejich pohledávek. Pokud by byl insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty, jednalo by se o částku odpovídající 25,70%. Proto je správný závěr soudu prvního stupně, že dlužník nesplňuje podmínky pro povolení oddlužení formou splátkového kalendáře.

Za tohoto stavu věci, kdy se jeví pravděpodobným zamítnutí návrhu na povolení oddlužení dle ust. § 395 odst. 1, písm. b) IZ a prohlášení konkursu na majetek dlužníka, je požadavek soudu prvního stupně na složení zálohy na náklady insolvenčního řízení důvodným. Dlužník totiž nemá žádné pohotové finanční prostředky. Jak správně uvedl soud prvního stupně, smyslem zálohy je umožnit činnost insolvenčního správce již od počátku jeho ustanovení do funkce. Složená zálohy správci umožní uhradit náklady vzniklé při zjišťování majetku dlužníka, případně jiných osob, který by též mohl náležet do majetkové podstaty dlužníka.

Správně stanovil soud prvního stupně i výši zálohy na náklady insolvenčního řízení. Při způsobu řešení dlužníka konkursem činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000,-Kč dle § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007, o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů. Dále insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti i náhrada jeho hotových výdajů, tj. cestovních nákladů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních hotových výdajů (§ 7 téže vyhlášky).

Pro úplnost odvolací soud závěrem poznamenává, že při zkoumání podmínek pro povolení řešení úpadku oddlužením musí soud vycházet ze zcela konkrétních údajů a z doložených skutečností. Dlužníkem navržené řešení na využití osoby, která by dlužníkovi při oddlužení finančně vypomáhala se splácením sice nasvědčuje úmyslu dlužníka získat další finanční prostředky, avšak v blíže neurčené výši a od blíže neoznačené osoby. Proto odvolací soud k takto formulovanému požadavku dlužníka nemohl přihlížet.

Ze všech výše uvedených důvodů je napadené usnesení soudu prvního stupně věcně správné a odvolací soud jej proto podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 21. ledna 2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu