2 VSOL 448/2012-A-32
KSOS 33 INS 131/2010 2 VSOL 448/2012-A-32

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužnice Marie Beranové, rodné číslo 635127/0574, bytem 5. května 260, 789 73 Úsov, o insolvenčním návrhu dlužnice, rozhodl o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9.9.2010, č. j. KSOS 33 INS 131/2010-A-26,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně s e p o t v r z u j e.

Odůvodnění: V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Ostravě zastavil insolvenční řízení ve věci dlužnice Marie Beranové. V důvodech usnesení uvedl, že insolvenční řízení bylo zahájeno insolvenčním návrhem dlužnice spojeným s návrhem na povolení oddlužení ze dne 2.1.2010. Usnesením ze dne 26.2.2010 uložil soud dlužnici zaplatit ve lhůtě 7 dnů od právní moci usnesení zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč. Usnesení nabylo právní moci dne 14.7.2010, záloha na náklady insolvenčního řízení nebyla složena na účet soudu do dne 3.9.2010. Proto postupoval soud podle § 108 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ) a řízení zastavil.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Předně namítala, že napadené usnesení není náležitě odůvodněno po stránce skutkové, když z něj nevyplývá, co rozhodnutí předcházelo. Soud prvního stupně se také nevypořádal s námitkami dlužnice ve věci ustanovení zástupce z řad advokátů, ani s tím, proč dlužnici zálohu stanovil. Dále uvedla, že usnesení o určení zálohy sice vrchní soud potvrdil, ale ve věci pro zastavení řízení se jedná pouze o otázku nákladů insolvenčního řízení, tedy nákladů na určení zálohy, nikoliv o celkové náklady na insolvenční řízení . Z tohoto důvodu tedy soud věc i nesprávně právně posoudil. Navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ, se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Podle ust. § 108 odst. 1, věta první IZ, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Dle odstavce 2, insolvenční soud může určit výši zálohy až do částky 50.000,-Kč. Dle odstavce 3, nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

V přezkoumávané věci se dlužnice insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení ze dne 2.1.2010 domáhala rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu tvrdila, že má více věřitelů, její závazky jsou po splatnosti déle než 30 dnů, neplní je po dobu 3 měsíců a zastavila platby svým věřitelům. Dále v návrhu označila tři nevykonatelné závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění a tři vykonatelné závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění. Současně uvedla, že pobírá invalidní důchod, sociální příplatek, má příležitostné příjmy a uzavřela smlouvu o důchodu. Dále z obsahu spisu plyne, že soud prvního stupně usnesením ze dne 26.2.2010 č. j. KSOS 33 INS 131/82010-A-10 zamítl žádost dlužnice o ustanovení zástupce z řad advokátů a současně dlužnici uložil ve lhůtě 7 dnů od právní moci usnesení zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč. Toto usnesení bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24.6.2010, č. j. KSOS 33 INS 131/2010, 2 VSOL 111/2010-A-22. V něm odvolací soud vyjádřil názor, že dlužnice je schopna se v řízení orientovat po stránce hmotněprávní i účinně uplatňovat či bránit svá práva v řízení, když z jejích dosavadních podání vyplývá, že prokázala dostatečnou schopnost postarat se o svá práva a prosazovat své oprávněné zájmy v řízení sama. Podle odvolacího soudu postupoval soud prvního stupně správně, když dlužnici uložil povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení poté, co zjistil, že dlužnice byla pravomocně odsouzena za trestný čin zanedbání povinné výživy. Jelikož však v průběhu odvolacího řízení došlo ke změně skutkového stavu, když usnesením Okresního soudu v Šumperku ze dne

4.5.2010 bylo vysloveno, že dlužnice se osvědčila a toto usnesení nabylo právní moci dne 4.5.2010, zabýval se odvolací soud otázkou, zda dlužnice splňuje podmínky pro povolení řešení jejího úpadku oddlužením ve smyslu § 365 odst. 1, písm. b) IZ. Dovodil, že dlužnici nemůže být schváleno oddlužení formou splátkového kalendáře, neboť je schopna v zákonem stanovené lhůtě pěti let a při zákonem určené výši splátek uhradit ze svého příjmu svým nezajištěným věřitelům částku odpovídající 21,59 % (nikoliv 30 %) jejich pohledávek, včetně DPH připočtené k odměně insolvenčního správce. Uzavřel, že se jeví se pravděpodobným zamítnutí návrhu na povolení oddlužení a prohlášení konkursu na majetek dlužnice a jelikož dlužnice nemá žádné volné finanční prostředky, je požadavek soudu prvního stupně na složení zálohy důvodným. Usnesení soudu prvního stupně ze dne 26.2.2010 č. j. KSOS 33 INS 131/82010-A-10 nabylo právní moci dne 14.7.2010.

Za situace, kdy dlužnici byla pravomocně uložena povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, je pro posouzení věcné správnosti napadeného usnesení rozhodující především to, zda dlužnice jako insolvenční navrhovatelka zálohu na náklady insolvenčního řízení zaplatila, či nikoliv. Skutečnost, že dlužnice zálohu na náklady insolvenčního řízení nezaplatila (a to ani v průběhu tohoto odvolacího řízení), zcela nepochybně plyne z obsahu spisu a dlužnice ji nezpochybňuje.

Odvolací námitky dlužnice považuje odvolací soud za nedůvodné. Předně je napadené usnesení řádně a náležitě odůvodněno, když z něj nepochybně vyplývá, že důvodem pro zastavení insolvenčního řízení byla skutečnost, že zálohu na náklady insolvenčního řízení dlužnice neuhradila ve lhůtě stanovené usnesením ze dne 26.2.2010, ani později (v době do 3.9.2010). S námitkami dlužnice o nutnosti ustanovit jí zástupce z řad advokátů a nemožnosti uložit dlužnici zálohu na náklady insolvenčního řízení se odvolací soud vypořádal v důvodech svého usnesení ze dne 24.6.2010, č. j. KSOS 33 INS 131/2010, 2 VSOL 111/2010-A-22, na které lze v podrobnostech odkázat. Nadto jde v dané fázi insolvenčního řízení o námitky bezpředmětné, neboť jejich řešení nemůže ovlivnit správnost usnesení, jímž bylo zastaveno insolvenční řízení pro nezaplacení zálohy.

Protože dlužnice zálohu na náklady insolvenčního řízení neuhradila, je napadené usnesení o zastavení řízení postupem dle ust. § 108 odst. 3 IZ věcně správné. Proto je odvolací soud podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 12. června 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu