2 VSOL 438/2013-A-16
KSBR 32 INS 6745/2013 2 VSOL 438/2013-A-16

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Jiřího anonymizovano , anonymizovano , bytem Plzeň, Alej Svobody 882/60, PSČ 323 00, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně, č.j. KSBR 32 INS 6745/2013-A-9 ze dne 2.4.2013,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že dlužníku se povinnost zaplatit zálohu ve výši 50.000 Kč na náklady insolvenčního řízení neukládá.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě 5 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na účet soudu uvedený ve výroku nebo v hotovosti. V důvodech rozhodnutí uvedl, že dlužník podal insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, kterým se domáhal rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. S ohledem na příjmy dlužníka je zřejmé, že v případě schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře by nezajištění věřitelé obdrželi plnění ve výši 23,04% hodnoty svých pohledávek, a proto jediným možným řešením dlužníkova úpadku je konkurs. Pro řízení po zjištění úpadku je nezbytné zajistit finanční prostředky, z nichž by byly náklady hrazeny. S ohledem na stav dlužníkova majetku soud postupoval podle ustanovení § 108 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení ve znění pozdějších předpisů (insolvenční zákon, dále jen IZ ) a uložil dlužníku povinnost zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč, když minimální odměna insolvenčního správce při konkursu činí bez DPH 45.000 Kč a je nutno hradit i hotové výdaje insolvenčního správce. pokračování-2-

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Uvedl, že z jeho příjmů za období listopad 2012 až leden 2013 vyplývá průměrný měsíční příjem ve výši 13.909 Kč, dále pobíral příjmy (uvedené zvlášť) na základě dohod o provedení práce, které jsou s ním uzavírány opakovaně a dlouhodobě. Namítl, že jeho doložený příjem garantuje uhrazení 30% hodnoty pohledávek nezajištěných věřitelů i odměny a hotových výdajů insolvenčního správce, a proto požadavek na zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč je zcela nepřiměřený. Navrhuje proto, aby napadené rozhodnutí bylo odvolacím soudem změněno a záloha odpovídajícím způsobem snížena na částku 1.000 Kč až 2.000 Kč, pokud vůbec bude shledána potřeba k jejímu zaplacení.

Podle 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

Podle § 108 odst. 1 a odst. 2 věty prvé IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, jestliže je to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Podle § 395 odst. 1 písm. b) IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30% jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Podle § 396 IZ, jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužník podal dne 12.3.2013 u soudu prvního stupně insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení (na předepsaném formuláři), kterým se domáhá rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu uvedl, že má celkem 9 závazků, které přestal přibližně od roku 2001 postupně splácet, byl nucen zastavit platby podstatné části svých peněžitých závazků, přičemž jeho závazky jsou více jak 30 dnů pokračování-3-po splatnosti a není schopen je plnit po dobu delší 3 měsíců. K návrhu dlužník doložil seznam závazků, ve kterém označil své věřitele, uvedl právní důvod, výši a splatnost závazků (v letech 2001, 2004, 2005, 2007, 2011 a 2012). Ke svým příjmům dlužník v návrhu uvedl, že jeho průměrný měsíční příjem činí 15.021 Kč, k tomu doložil potvrzení o příjmech za období leden 2011 až leden 2013. Dále uvedl, že má příjem na základě dohody o provedení práce uzavřené do 31.12.2012. K návrhu doložil pracovní smlouvu ze dne 21.6.2010 (uzavřenou se zaměstnavatelem TOKOZ a.s.) a dohodu o změně pracovní smlouvy ze dne 6.12.2012, ze kterých vyplývá, že dlužník má u tohoto zaměstnavatele sjednán pracovní poměr od 21.6.2010 na dobu neurčitou. Podáním ze dne 19.6.2013 na výzvu odvolacího soudu dlužník doložil potvrzení o svém příjmu od zaměstnavatele TOKOZ a.s. za období únor až květen 2013 (ve výši 14.899 Kč, 14.455 Kč, 14.004 Kč,15.179 Kč), ze kterého vyplývá, že spolu s výdělkem za leden 2013 ve výši 15.179 Kč jeho průměrný měsíční výdělek činil 14.743,20 Kč).

Judikatura soudů se ustálila na závěru, že uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména právě v případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky (hotové peníze nebo peníze na účtu) k zajištění činnosti insolvenčního správce, popřípadě ani není zřejmé, zda majetek dlužníka bude postačovat k úhradě nákladů konkursu. Je tomu tak proto, že v konkursu na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře nejsou náklady řízení hrazeny postupně v průběhu dlouhodobého procesu, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty. Při řešení úpadku dlužníka oddlužením plněním splátkového kalendáře je pak pouze nutno zajistit především finanční prostředky pro odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce v období do schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, poté již jsou totiž jak odměna, tak i hotové výdaje správce placeny z jednotlivých splátek v rámci splátkového kalendáře (§ 3 a § 7 vyhl. č. 313/2007 Sb.).

Závěr insolvenčního soudu o nutnosti požadovat po dlužníku zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení podle ustanovení § 108 IZ v maximální možné výši je proto nutno přezkoumat z pohledu toho, zda u dlužníka je vyloučeno řešení úpadku oddlužením, jak dovodil soud prvního stupně.

Důvodem, pro který soud prvního stupně vyloučil řešení dlužníkova úpadku oddlužením, bylo to, že dlužník nemá příjmy, ze kterých by byl schopen uhradit závazky svým nezajištěným věřitelům ve výši alespoň 30% jejich pohledávek (§ 395 odst. 1 písm. b/ IZ). K této skutečnosti považuje odvolací soud za nutné uvést, že při průměrném příjmu ve výši 14.743,20 Kč by dlužník byl schopen splácet své nezajištěné závazky v celkové výši 436.451,39 Kč, splátkovým kalendářem tak, že by zaplatil za dobu 5 let svým nezajištěným věřitelům 34,10 % jejich pohledávek v případě, že by insolvenční správce nebyl plátcem DPH, a v případě, pokračování-4-

že by insolvenční správce byl plátcem DPH, pak 31,55 % jejich pohledávek. Dlužník by totiž poskytoval měsíční splátky ve výši 5.784 Kč, ze kterých je nutno odečíst výživné stanovené dlužníku pravomocným rozhodnutím soudu ve výši 2.400 Kč měsíčně, tedy splátky ve výši 3.384 Kč měsíčně. Odvolací soud má za to, že přitom nelze vyloučit, že si dlužník do budoucna zajistí další zdroj příjmu, zejména s přihlédnutím k tomu, že si jej do 31.12.2012 i zajišťoval (na základě dohody o provedení práce). Z tohoto důvodu se odvolací soud neztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že dlužníkův příjem představuje překážku bránící řešení jeho úpadku oddlužením.

Vzhledem k tomu, že žádné jiné důvody, které by vylučovaly řešení dlužníkova úpadku oddlužením, nezjistil ani soud prvního stupně a ani podle odvolacího soudu nevyplývají z obsahu insolvenčního spisu, je nutno uzavřít, že bude možno řešit dlužníkův úpadek oddlužením.

Odvolací soud proto postupoval tak, že napadené rozhodnutí změnil podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.

V dalším řízení bude na soudu prvního stupně, aby si znovu vyhodnotil s ohledem na předpokládaný způsob řešení dlužníkova úpadku oddlužením, zda je nutno požadovat zaplacení zálohy na náklady insolvenční řízení, případně v jaké výši.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e přípustné podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem. Lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 18. července 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Petra Jahodová předsedkyně senátu