2 VSOL 426/2013-A-12
KSOL 16 INS 4563/2013 2 VSOL 426/2013-A-12

Us ne s e ní

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužnice Radky anonymizovano , anonymizovano , bytem Letní 314, Hlubočky-Mariánské Údolí, PSČ 783 65, o insolvenčním návrhu dlužnice, rozhodl o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočce v Olomouci č.j. KSOL 16 INS 4563/2013-A-7 ze dne 11.4.2013

tak to:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odův odně ní:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužnici, aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na účet soudu specifikovaný ve výroku.

V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dlužnice podala dne 18.2.2013 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. Podle připojeného seznamu majetku dlužnice anonymizovano pouze běžné vybavení domácnosti. Z výpisu z katastru nemovitostí soud zjistil, že dlužnice necelý rok před zahájením insolvenčního řízení anonymizovano ideální polovinu nemovitostí na LV č. 1873 a LV č. 1320 pro k.ú. a obec Hlubočky, které převedla na základě darovací smlouvy na Alenu anonymizovano s právními účinky vkladu ke dni 25.4.2012. Na základě výzvy soudu dlužnice sdělila insolvenčnímu soudu, že obdarovaná Alena anonymizovano je její matka, nemovitosti jí byly darovány z důvodu úhrady kupní ceny bytu, který získala od Obce Hlubočky a který sama platila. Soud vyhodnotil jednání dlužnice s ohledem na časovou návaznost podání návrhu na povolení oddlužení a převod anonymizovano práva jako jednání sledující nepoctivý záměr. Bezúplatným převodem nemovitostí se dlužnice zbavila svého majetku bezprostředně před podáním návrhu na povolení pokračování-2-oddlužení, došlo tak k úmyslnému zkrácení uspokojení věřitelů, neboť v době převodu již dlužnice byla v prodlení s placením většiny svých závazků, rovněž byly zastaveny platby většiny závazků dlužnice, jak vyplývá ze seznamu závazků. Dlužnice bezúplatným převodem spolu anonymizovano podílu na nemovitostech znemožnila zákonem předvídanou možnost věřitelů zvolit způsob oddlužení dlužnice na schůzi věřitelů za tím účelem svolané. Soud proto dospěl k závěru, že svým návrhem na povolení oddlužení dlužnice sleduje nepoctivý záměr, a proto je odůvodněno zamítnutí jejího návrhu. Jediným možným způsobem řešení úpadku dlužnice je tak prohlášení konkursu. S ohledem na majetek dlužnice, která nemá pohotové finanční prostředky, existuje důvodná obava, že v případě prohlášení konkursu nebudou k dispozici prostředky k pokrytí nákladů insolvenčního řízení. Soud proto postupoval podle ustanovení § 108 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů (insolvenční zákon, dále jen IZ ) a uložil dlužnici povinnost zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč, když minimální odměna insolvenčního správce v případě prohlášení konkursu činí 45.000 Kč (vyhl. č. 313/2007 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a v průběhu konkursního řízení je možné důvodně očekávat vznik dalších nákladů s konkursem spojených (hotových výdajů insolvenčního správce).

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Uvedla, že v dubnu 2012 převedla nemovitost-byt o velikosti 2+1 darovací smlouvou na svou matku Alenu anonymizovano , neboť tato platila odkup bytu od Obce Hlubočky v roce 2002 ve výši 45.000 Kč. Poukázala na to, že v roce 2005 jí zemřel manžel, od té doby se stará sama o dvě děti, přičemž jí matka pomáhá nejen s výchovou dětí, ale i finančně. Zdůraznila, že tak neučinila s úmyslem cokoliv zatajit, insolvenční návrh podávala podruhé, neboť se jí podařilo některé závazky již uhradit.

Podle § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 108 odst. 1 věty prvé, odst. 2 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč. pokračování-3-

Podle § 395 odst. 1 písm. a) IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že je jím sledován nepoctivý záměr.

Podle § 395 odst. 3 písm. a) a písm. b) věty prvé IZ, na nepoctivý záměr sledovaný návrhem na povolení oddlužení lze usuzovat zejména tehdy, jestliže ohledně dlužníka, jeho zákonného zástupce, jeho statutárního orgánu nebo člena jeho kolektivního orgánu a) v posledních 5 letech probíhalo insolvenční řízení nebo jiné řízení řešící úpadek takové osoby, a to v závislosti na výsledku takového řízení, nebo b) podle výpisu z rejstříku trestů v posledních pěti letech před zahájením insolvenčního řízení proběhlo trestní řízení, které skončilo pravomocným odsouzením pro trestný čin majetkové nebo hospodářské povahy.

Podle § 396 IZ, jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužnice podala u soudu prvního stupně dne 18.2.2013 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení (na předepsaném formuláři), kterým se domáhala rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu uvedla, že má více věřitelů, vůči nimž má peněžité závazky více než 30 dnů po splatnosti a tyto není schopna splnit, když je několik měsíců nesplácí. Věřiteli České spořitelně, a.s. naposledy zaplatila splátku v únoru 2012, věřitele UniCredit Bank, a.s., vůči kterému má tři závazky, na dva závazky naposledy zaplatila v březnu 2012 a na jeden závazek v dubnu 2012. Celková výše jejích závazků činí 459.861 Kč, k tomu v návrhu specifikovala 8 závazků vůči 6 věřitelům (označením věřitele, právního důvodu a výše závazku). V návrhu jako svůj majetek uvedla movité věci představující běžné vybavení domácnosti. K návrhu dlužnice doložila seznam závazků, ve kterém označila shodně své závazky s tím, že uvedla i splatnost, v únoru 2012, v březnu 2012, v dubnu 2012 a v červenci 2012, u jednoho závazku uvedla, že není splatný. Dále k návrhu doložila seznam majetku, ve kterém uvedla shodné movité věci jako v návrhu. Usnesením č.j. KSOL 16 INS 4563/2013-A-5 ze dne 11.3.2013 dlužnice byla vyzvána insolvenčním soudem, aby ve lhůtě 7 dnů od doručení usnesení mimo jiné sdělila okolnosti darování bytu a spolu anonymizovano podílu k nemovitostem-parcelám č. 948, 949 v k.ú. a obci Hlubočky, na základě darovací smlouvy ze dne 25.4.2012, zejména důvod darování bytu a zda osoba obdarovaná je osobou dlužnici blízkou. Podáním ze dne 21.3.2013 dlužnice sdělila, že na základě darovací smlouvy ze dne 25.4.2012 spolu anonymizovano podíl k bytu na parc. č. 948 a 949 darovala její matce z důvodu úhrady kupní ceny bytu od obce Hlubočky, který platila sama. Podle výpisu z katastru nemovitostí, LV č. 1320 a LV č. 1873 pro k.ú. a obec Hlubočky vedeného anonymizovano úřadem v pro Olomoucký kraj, anonymizovano pracoviště Olomouc, je Alena anonymizovano , anonymizovano spolu anonymizovano ideální poloviny bytu č. 314/5 v bytovém domě č.p. 314 a č.p. 396 na pozemcích parc. č. 948 a parc. č. 949, obě zastavěná plocha a nádvoří, dalšími spolu anonymizovano bytu jsou Denisa anonymizovano , nar. 27.3.1991 pokračování-4-a Milan anonymizovano , anonymizovano , každý ideální jedné čtvrtiny této nemovitosti. Současně jsou všichni podílovými spolu anonymizovano společných částí uvedeného domu a uvedených pozemků. Nabývacím titulem pro Alenu anonymizovano je darovací smlouva ze dne 25.4.2012 s právními účinky vkladu k témuž dni.

Podle ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) IZ je jedním z důvodů pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení důvodný předpoklad, že návrhem na povolení oddlužení dlužník sleduje nepoctivý záměr. Insolvenční zákon výslovně nedefinuje, co se rozumí nepoctivým záměrem, který odůvodňuje zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, případně jeho neschválení. Ustanovením § 395 odst. 3 IZ zákonodárce vymezil pouze příkladmo (demonstrativním výčtem) skutečnosti, z nichž lze bez dalšího spolehlivě usuzovat na nepoctivost dlužníkova záměru sledovaného návrhem na povolení oddlužení. Tímto demonstrativním výčtem dal zákonodárce v rozhodovací praxi vodítko pro výklad tohoto zákonného ustanovení. Posouzení, zda dlužník (ne)sleduje podáním návrhu na oddlužení nepoctivý záměr ve smyslu ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) IZ, je logicky navázáno na hodnocení skutečností, které se udály v určitém časovém rámci, zpravidla před zahájením insolvenčního řízení.

V přezkoumávané věci odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že na nepoctivý záměr dlužnice sledovaný návrhem na povolení oddlužení lze usuzovat i tehdy, jestliže dlužnice před podáním insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení převedla svůj majetek (spolu anonymizovano podíl na nemovitostech) darovací smlouvou na svou matku, který by jinak mohl být použit k úhradě jejích závazků vůči nezajištěným věřitelům. Přitom je nutno zdůraznit, že je na věřitelích dlužnice, jakou formu oddlužení (plněním splátkového kalendáře či zpeněžením majetkové podstaty, případně kombinací obou forem) zvolí (§ 398 a 399 IZ). V přezkoumávané věci dlužnice podala insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení dne 18.2.2013, přitom dne 25.4.2012 (přibližně 10 měsíců před podáním návrhu na povolení oddlužení) převedla darem svůj majetek, čímž znemožnila zpeněžení tohoto majetku pro uspokojení pohledávek svých nezajištěných věřitelů. Odvolací v tomto shodně se soudem prvního stupně spatřuje nepoctivý záměr dlužnice sledovaný návrhem na povolení oddlužení, a proto lze předpokládat, že její návrh na povolení oddlužení bude podle ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) IZ zamítnut. Pokud dlužnice tvrdila, že spolu anonymizovano podíl k bytu převedla na matku z důvodu, že tato za ni hradila kupní cenu bytu, avšak již v roce 2002, tedy převod majetku učinila až po uplynutí 10 let, neshledává v tomto odvolací soud relevantní důvod, který by vyvracel nepoctivý záměr dlužnice sledovaný návrhem na povolení oddlužení. Soud prvního stupně proto zcela správně dospěl k závěru, že jediným možným způsobem řešení úpadku dlužnice je konkurs a z tohoto důvodu uložil dlužnici povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení podle ustanovení § 108 IZ, přičemž přihlédl k tomu, že dlužnice nemá žádné pohotové finanční prostředky (v hotovosti nebo na účtu) a anonymizovano toliko movité věci představující běžné vybavení domácnosti. pokračování-5-

Soud prvního stupně správně poukázal na účel zálohy, kterým je umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho činnosti od počátku, a tím překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení. Záloha správci umožní uhradit náklady vzniklé při zjišťování majetku dlužnice, případně majetku dalších osob, který by z hlediska institutů neúčinnosti, odporovatelnosti a neplatnosti právních úkonů dlužnice mohl též náležet do majetkové podstaty dlužníka. K tomu je nutno uvést, že náklady insolvenčního řízení nelze přenášet na stát (§ 38 odst. 2 IZ), který by hradil odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce v případě, že by prověřování majetkové situace dlužnice insolvenčním správcem nevedlo ke zjištění a zpeněžení majetku v potřebném rozsahu.

Soud prvního stupně stanovil správně i výši této zálohy částkou 50.000 Kč s odkazem na výši minimální odměny insolvenčního správce v částce 45.000 Kč (vyhl. č. 313/2007 Sb., v platném znění) při způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem a s ohledem na další náklady s konkursem spojené, zejména hotové výdaje insolvenčního správce.

Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, pokud dovolací soud dospěje k závaru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje zvláštním způsobem. Lhůta pro podání dovolání běží od doručení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 19. července 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Petra Jahodová předsedkyně senátu