2 VSOL 42/2013-A-26
KSBR 29 INS 14899/2012 2 VSOL 42/2013-A-26

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Otakara anonymizovano , anonymizovano , bytem Smetanova 1015/9, Znojmo, PSČ 669 02, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 29 INS 14899/2012-A-21 ze dne 5.12.2012

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku II. z r u š u j e a věc se v r a c í v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně změnil usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 29 INS 14899/2012-A-16 ze dne 2.10.2012 tak, že povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč se dlužníkovi neukládá (výrok I.), a uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě 5 dnů od doručení usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 4.000 Kč na účet soudu specifikovaný ve výroku nebo v hotovosti na pokladně soudu s tím, že zálohu nelze platit kolkovými známkami (výrok II.).

V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dlužník podal insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. Dlužník má závazky v celkové výši 1.242.069,48 Kč, z toho nezajištěné závazky ve výši 940.534,53 Kč a zajištěné závazky ve výši 301.534,95 Kč, přičemž veškeré závazky jsou součástí společného jmění dlužníka a jeho manželky Věry Škubalové, která rovněž podala insolvenční návrh. Ze svých příjmů v následujících pěti letech by však manželé byli schopni splatit částku ve výši 122.640 Kč, což odpovídá 13,04 % nezajištěných závazků dlužníka. Pokud jde o nemovitost (bytovou jednotku) uvedenou dlužníkem v návrhu, tato zajišťuje nejen závazky dlužníka a jeho manželky, ale také závazek jejich syna v hodnotě 600.000 Kč. Soud není schopen předjímat, zda by zpeněžení nemovitosti (oceněné znaleckým posudkem ke dni 1.6.2012 částkou 1.250.000 Kč) byly uhrazeny jak závazky zajištěných věřitelů, tak 30% pohledávek nezajištěných věřitelů. Jediným možným způsobem řešení úpadku dlužníka je tak konkurs. Minimální odměna insolvenčního správce při způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem činí 45.000 Kč, insolvenční správce má dále právo na náhradu hotových výdajů. Bylo by v rozporu s celospolečenským zájmem, aby tyto náklady nesl stát. Z uvedených důvodů soud stanovil zálohu ve výši potřebné k úhradě minimálních předpokládaných nákladů konkursu ve výši 50.000 Kč usnesením Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 29 INS 14899/2012-A-16 ze dne 2.10.2012. Dne 19.10.2012 bylo soudu doručeno odvolání dlužníka proti tomuto rozhodnutí, přičemž dlužník uvedl a doložil, že se syn dlužníka zavázal k poskytování finančního daru až do výše 5.000 Kč po dobu trvání oddlužení. S přihlédnutím k tomuto daru a příjmům dlužníka a jeho manželky lze po dobu 5 let trvání oddlužení z těchto příjmů uhradit více jak 30% pohledávek nezajištěných věřitelů. Za současného stavu tak lze předpokládat, že zpeněžením předmětu zajištění budou uspokojeni zajištění věřitelé a že nezajištěným věřitelům se dostane minimálně 30% jejich zjištěných pohledávek. Po zvážení těchto okolností soud napadené usnesení ze dne 16.10.2012 podle ustanovení § 95 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů (insolvenční zákon, dále jen IZ ) změnil tak, že povinnost zálohu na náklady insolvenčního řízení se dlužníkovi neukládá. Dále soud uložil dlužníkovi, aby zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 4.000 Kč (§ 108 IZ), neboť z obsahu spisu zjistil, že je to nutné ke krytí budoucích nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Smyslem zálohy je umožnit působení insolvenčního správce bezprostředně po vydání rozhodnutí o úpadku, tedy v době, kdy výdaje na činnost insolvenčního správce nelze dosud krýt z výtěžku zpeněžení podstaty. Nelze spravedlivě požadovat, aby tyto výdaje byly hrazeny insolvenčním správcem z jeho vlastních zdrojů a následně rozpočtových prostředků soudu.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Uvedl, že insolvenční soud mu uložil povinnost zaplacení zálohy ve výši 4.000 Kč, avšak tato výše zálohy je v jeho případě neúměrně vysoká, navíc je mimo jeho aktuální finanční možnosti a schopnosti. Podle jeho názoru soudem požadovaná výše zálohy podstatně převyšuje obvyklou výši hotových výdajů vzniklých insolvenčnímu správci v souvislosti s výkonem jeho funkce za období od rozhodnutí o úpadku ve skutkově obdobných případech. K tomu odkázal na rozhodnutí sp. zn. KSHK 40 INS 2229/2010, 1 VSPH 620/2010 (Vrchního soudu v Praze). Navrhuje proto, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno, případně změněno tak, že mu bude uložena záloha na náklady insolvenčního řízení ve výši 2.000 Kč.

Podle § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k následujícím závěrům.

Podle § 108 odst. 1 věty první a odst. 2 věty první IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužník podal dne 19.6.2012 u soudu prvního stupně insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení (na předepsaném formuláři), kterým se domáhal zjištění úpadku a povolení oddlužení. V návrhu uvedl, že tento návrh podává společně se svoji manželkou Věrou Škubalovou, spolu s ní má peněžité závazky více než 30 dnů po splatnosti a jsou v platební neschopnosti, navíc dva závazky jsou již ve fázi výkonu rozhodnutí. K tomu odkázal na přiložený seznam závazků. Dále v návrhu uvedl, že zastavili splátky veškerých svých peněžitých závazků, rovněž z tohoto důvodu jsou v platební neschopnosti. Celková výše jejich závazků činí přibližně 1.207.305,95 Kč, mají 13 věřitelů, vůči nimž mají celkem 22 závazků. K návrhu dlužník doložil seznam závazků, ve kterém označil jednotlivé věřitele, právní důvod a výši závazků (aktuální zůstatek), dále uvedl, zda se jedná o zajištěný nebo nezajištěný závazek, datum poslední splátky a splatnost závazků (v měsících říjen 2008, leden, únor, květen, srpen, září, říjen, listopad a prosinec 2011, leden a únor 2012). V seznamu závazků dále dlužník prohlásil, že žádný z uvedených věřitelů mu není osobou blízkou, tento seznam závazků je správný a úplný a podepsal jej. Ze seznamu závazků a výpisu z katastru nemovitostí LV č. 8023 pro k.ú. Znojmo-město, obec Znojmo, vedeného u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Znojmo vyplývá, že na nemovitostech ve společném jmění dlužníka a jeho manželky (bytové jednotky a spoluvlastnických podílech na nemovitostech) váznou zástavní práva, a to zástavní právo soudcovské pro věřitele Central systém s.r.o. na částku 42.000 Kč, zástavní právo exekutorské pro věřitele PROFI CREDIT Czech, a.s. na částku 109.163 Kč s příslušenstvím a zástavní právo smluvní k zajištění pohledávek a jejich příslušenství ve výši 600.000 Kč pro věřitele Česká spořitelna a.s., přičemž dlužník v seznamu závazků uvedl pohledávku vůči věřiteli Central systém s.r.o. ve výši 76.983 Kč a vůči věřiteli PROFI CREDIT Czech a.s. ve výši 224.551,95 Kč. Z jeho podání ze dne 24.9.2012 vyplývá, že zástavní právo smluvní slouží k zajištění závazků třetích osob. Usnesením Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 29 INS 14899/2012-A-16 ze dne 2.10.2012 soud prvního stupně uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě 10 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. Proti tomuto rozhodnutí podal dlužník odvolání, které na základě výzvy soudu prvního stupně doplnil a současně doložil smlouvu o důchodu ze dne 19.11.2012 uzavřenou mezi Petrem Škubalem (poskytovatelem důchodu) a dlužníkem a Věrou Škubalovou (příjemci důchodu). V této smlouvě se Petr Škubal zavázal vyplácet dlužníkovi a jeho manželce důchod až ve výši 5.000 Kč měsíčně počínaje měsícem, v němž bude pravomocně rozhodnuto o povolení oddlužení, a to po celou dobu trvání oddlužení, nejdéle však do právní moci usnesení Krajského soudu v Brně dle ustanovení § 413 a 414 odst. 1 IZ, a to vždy k 25. dni každého měsíce, nebude-li soudem či insolvenčním správcem určeno jinak, k rukám insolvenčního správce.

Odvolací soud v přezkoumávané věci dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí soudu prvního stupně je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Soud prvního stupně se dle odvolacího soudu v odůvodnění napadeného usnesení s potřebou zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve smyslu ustanovení § 108 IZ dostatečně nevypořádal. V odůvodnění svého rozhodnutí toliko uvedl důvody pro zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč dlužníkem, o které již dříve rozhodl usnesením ze dne 2.10.2012, které však napadeným usnesením změnil tak, že se tato povinnost dlužníkovi neukládá (výrok I. napadeného rozhodnutí). Ve vztahu k uložení povinnosti dlužníkovi zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 4.000 Kč soud prvního stupně v odůvodnění napadeného rozhodnutí pouze odkázal na zákonné znění ustanovení § 108 IZ a obecně konstatoval, co je smyslem (účelem) zálohy na náklady insolvenčního řízení a na které výdaje je zálohy třeba, aniž by se konkrétně vypořádal s potřebou jejího zaplacení, včetně její výše. Pokud soud prvního stupně odůvodnil potřebu zálohy na náklady insolvenčního řízení poté, co dospěl k závěru, že dlužník společně s manželkou by v rámci oddlužení plněním splátkového kalendáře byl schopen zaplatit plnění vyšší než 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů a že zpeněžením nemovitosti by byly uhrazeny závazky zajištěných věřitelů, toliko tím, že z obsahu spisu zjistil, že uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení je nutné ke krytí budoucích nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak, je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

Ze shora uvedených důvodů odvolací soud podle ustanovení § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř. usnesení soudu prvního stupně v napadeném výroku II. zrušil a podle ustanovení § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. věc vrátil soudu prvního stupně v tomto rozsahu k dalšímu řízení.

V dalším řízení bude třeba, aby soud prvního stupně opětovně vyhodnotil majetkové poměry dlužníka a jeho manželky, v rámci tohoto hodnocení se zabýval i obsahem smlouvy o důchodu doložené dlužníkem, a to zda tento právní úkon splňuje požadavek určitosti, zejména ve vztahu k peněžitému plnění sjednaného v této smlouvě (§ 37 odst. 1 občanského zákoníku). Dospěje-li soud prvního stupně poté k závěru, že je třeba dlužníkovi uložit zálohu na náklady insolvenčního řízení, včetně její výše, své rozhodnutí přezkoumatelným způsobem odůvodní.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené zveřejněním v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi se však doručuje i zvláštním způsobem. Lhůta pro podání dovolání běží od doručení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 19. února 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu