2 VSOL 408/2016-A-13
KSOS 39 INS 29803/2015 2 VSOL 408/2016-A-13

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudců JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Vojtěcha Brhla v insolvenční věci dlužnice Ivy anonymizovano , anonymizovano , IČ: 73245127, Josefa Hory 1095/1, Havířov-Město, PSČ 736 01, o insolvenčním návrhu dlužnice spojeném s návrhem na povolení oddlužení, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, č.j. KSOS 39 INS 29803/2015-A-7, ze dne 25.1.2016,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě, č.j. KSOS 39 INS 29803/2015-A-7, ze dne 25.1.2016 s e potvrzuje.

Odůvodnění:

Usnesením uvedeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužnici, aby zaplatila na záloze na náklady insolvenčního řízení ve lhůtě 7 dnů od právní moci usnesení na označený účet Krajského soudu v Ostravě částku 50.000 Kč.

Na odůvodnění tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dlužnice se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení domáhala oddlužení plněním splátkového kalendáře. Uvedla, že aktivně podnikala, označila v seznamu závazků i závazky pocházející z podnikatelské činnosti a uvedla, že od 1.1.2016 nastoupí do zaměstnání. Soud prvního stupně měl ze seznamu závazků přiloženého k insolvenčnímu návrhu prokázáno, že dlužnice má závazky ve výši 226.564 Kč. Dlužnice dále uvedla, že má přislíbený dar od svého otce. Žádné příjmy však nedoložila. Rovněž na výzvu soudu k doložení souhlasu věřitelů s podnikatelskými pohledávkami s oddlužením dlužníka a doložení pracovní smlouvy reagovala svým podáním ze 4.1.2016 tak, že své věřitele oslovila a čeká na jejich souhlasy. Žádnou listinu k prokázání toho, že nastoupí do zaměstnání, ani darovací smlouvu nedoložila. Soud prvního stupně uzavřel, že návrh dlužnice splňuje náležitosti insolvenčního návrhu uvedené v ustanoveních § 103 a 104 insolvenčního zákona, když dlužnice se nachází v úpadku a z návrhu a jeho příloh vyplývá, že má více věřitelů s pohledávkami více než 30 dnů po splatnosti, které není schopna plnit. Následně s poukazem na ustanovení § 395 odst. 2, písm. b) IZ a § 396 odst. 1 IZ soud prvního stupně uzavřel, že není reálný předpoklad u dlužnice, že by splatila alespoň 30 % svých závazků. Neprokázala totiž dostatečný příjem pro zaplacení svých závazků v tomto rozsahu a zároveň ani nedisponuje žádným zpeněžitelným majetkem a nedoložila, že by skutečně od 1.1.2016 nastoupila do zaměstnání, aniž by doložila jakékoliv jiné příjmy. Proto nelze postupovat jinak, než návrh na povolení oddlužení odmítnout a prohlásit na její majetek konkurs. Dále soud prvního stupně zdůvodnil, že zaplacení zálohy umožní zajištění prostředků ke krytí nákladů insolvenčního řízení, a to náklady insolvenčního správce v prvotní fázi insolvenčního řízení související se zjišťováním a prověřováním majetku dlužníka, vypracování znaleckého posudku, zpeněžováním do doby, než bude možné k tomuto účelu využít výtěžek ze zpeněžení majetkové podstaty. Účelem zaplacení zálohy je umožnit výkon činnosti insolvenčního správce od zjištění úpadku a překlenout nedostatek finančních prostředků do doby, než bude možné zpeněžit majetkovou podstatu. Vzhledem k absenci disponibilních prostředků u dlužnice uložil soud prvního stupně dlužnici povinnost k zaplacení zálohy dle § 108 insolvenčního zákona ve výši 50.000 Kč, když poukázal na to, že je nutno očekávat i vznik dalších nákladů, například hotových výdajů insolvenčního správce.

Toto usnesení napadla dlužnice odvoláním. Poukázala na to, že je samoživitelka s jednou vyživovací povinností, která se dostala do finančních problémů. Má uzavřenou dohodu o provedení práce od února 2016 a navíc má dárce, který je ochoten doplatit jí tolik, aby mohla zaplatit 30 % svých dluhů i poplatek za insolvenčního správce. Poukázala na to, že záloha 50.000 Kč je pro ni likvidační, musela by ji řešit další půjčkou, což je nepřípustné. Přitom má snahu se oddlužit a nedělat další dluhy. Požádala, aby jí bylo povoleno insolvenční řízení bez zaplacení zálohy. K odvolání přiložila dohodu o provedení práce datovanou 14.12.2015 uzavřenou s Martinem Vyčesaným na dobu určitou do 31.12.2015, druh práce-výroba brambůrek, odměna ve výši 1.000 Kč splatná po provedení práce.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud na základě odvolání podaného včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ a soud dospěl k následujícím závěrům.

Podle ustanovení § 389 odst. 1 IZ, dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o a) právnickou osobu, která podle zákona není považována za podnikatele a současně nemá dluhy z podnikání, nebo b) fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání.

Podle ustanovení § 389 odst. 2 IZ, dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1, písm. c) nebo d), anebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele.

Podle ustanovení § 397 odst. 1 IZ, nedojde-li ke zpětvzetí návrhu na povolení oddlužení ani k jeho odmítnutí nebo zamítnutí, insolvenční soud oddlužení povolí. V pochybnostech o tom, zda je dlužník oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, insolvenční soud oddlužení povolí a tuto otázku prozkoumá v průběhu schůze věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí. Insolvenční soud oddlužení nepovolí do doby, než mu dlužník předloží seznam majetku a závazků. Rozhodnutí o povolení oddlužení se doručuje dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání proti němu není přípustné.

Podle ustanovení § 390 odst. 3 IZ, návrh na povolení oddlužení podaný opožděně nebo někým, kdo k tomu nebyl oprávněn, insolvenční soud odmítne rozhodnutím, které doručí dlužníku, osobě, která takový návrh podala, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání může podat pouze osoba, která takový návrh podala.

Podle ustanovení § 396 IZ, v případě, že soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Ze shora citovaných ustanovení insolvenčního zákona vyplývá, že při zkoumání otázky, zda dlužník, který má dluh z podnikání, je osobou oprávněnou k podání návrhu na povolení oddlužení, je rozhodující, zda je dán některý z důvodů uvedených v ustanovení § 389 odst. 2 insolvenčního zákona. Proto je nezbytné, aby takový dlužník v návrhu na povolení oddlužení alespoň tvrdil nebo doložil některou z těchto skutečností, která vylučuje, aby jeho dluhy z podnikání bránily řešení jeho úpadku oddlužením. V opačném případě je třeba uzavřít, že dlužník není osobou oprávněnou k podání návrhu na povolení oddlužení (§ 390 odst. 3 IZ), jak správně uzavřel soud prvního stupně.

Z obsahu spisu vyplývá správnost skutkových zjištění uvedených soudem prvního stupně v odůvodnění napadeného usnesení, pokud jde o obsah insolvenčního návrhu dlužnice spojeného s návrhem na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře, o skutečnost, že dlužnice v řízení před soudem prvního stupně žádný příjem ani dar nedoložila, a uvedla, že u svých věřitelů, u kterých má závazky z podnikání, žádala o souhlas s povolením oddlužení. Ze seznamu závazků dlužnice a jejího čestného prohlášení k její podnikatelské činnosti vyplývá, že podnikatelské závazky má vůči Bohemia Energy entily s.r.o. a dále vůči České průmyslové zdravotní pojišťovně. Podle seznamu závazků závazek vůči Bohemia Energy entily s.r.o. je závazkem zajištěným a závazek vůči České průmyslové zdravotní pojišťovně je závazkem nezajištěným. V průběhu odvolacího řízení doložila dlužnice ke svému odvolání dohodu o provedení práce a následně dne 25.2.2016 doložila novou dohodu o provedení práce uzavřenou s Martinem Vyčesaným na druh práce spočívající ve zpracování škrobárenských produktů s tím, že je dohoda uzavírána na dobu neurčitou a rozsah výkonu práce nepřekročí 300 hodin za kalendářní rok. Za vykonanou práci náleží dlužnici odměna ve výši 100 Kč za jednu jednotku odběratele, která je splatná po provedení práce do 16. dne od začátku měsíce. Dohoda je datována 2.1.2016. Souhlas věřitele s pohledávkou z podnikatelské činnosti dlužnice do doby rozhodnutí odvolacího soudu nedoložila.

S ohledem na shora uvedený obsah insolvenčního spisu odvolací soud uzavírá, že bez ohledu na skutečnost, zda dlužnice prokázala schopnost zaplatit ve lhůtě 5 let trvání oddlužení alespoň 30 % pohledávek svých věřitelů plus náklady na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce dle vyhlášky č. 313/2007 Sb. (750 Kč za každý započatý kalendářní měsíc od rozhodnutí o povolení oddlužení na odměně a 150 Kč za každý započatý kalendářní měsíc od rozhodnutí o povolení oddlužení na náhradě hotových výdajů), dlužnice nedoložila u svého nezajištěného závazku z podnikatelské činnosti vůči České průmyslové zdravotní pojišťovně (ve výši 31.295 Kč) souhlas tohoto věřitele s řešením jejího úpadku oddlužením ve smyslu shora citovaného ustanovení § 389 odst. 2, písm. a) IZ, ani netvrdila, že by zde byl jiný z důvodů uvedených v tomto zákonném ustanovení, který by vedl k tomu, že tento závazek nebrání řešení jejího úpadku oddlužením. Pro úplnost odvolací soud zdůrazňuje, že její podnikatelský závazek vůči společnosti Bohemia Energy entily s.r.o. nebrání řešení jejího úpadku oddlužením, neboť dle seznamu závazků se jedná o závazek zajištěný (§ 389 odst. 2, písm. c/ IZ).

Protože tedy závazek vůči České průmyslové zdravotní pojišťovně pocházející z podnikání dlužnice brání řešení jejího úpadku oddlužením, je namístě její návrh na povolení oddlužení odmítnout a rozhodnout o způsobu řešení jejího úpadku konkursem (§ 390 odst. 3, § 396 IZ) a úpadek dlužnice bude nutno řešit konkursem. S ohledem na majetek dlužnice, tak jak ho označila ve svém insolvenčním návrhu, který tvoří pouze obvyklé vybavení domácnosti, je nutno trvat na záloze na náklady insolvenčního řízení, neboť, jak správně uzavřel soud prvního stupně, dlužnice nemá k dispozici žádné disponibilní finanční prostředky, které by umožnily činnost insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku. Správně tedy soud prvního stupně uložil dlužnici povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení v maximální možné výši dle § 108 insolvenčního zákona a správně zdůvodnil i účel zálohy na náklady insolvenčního řízení. K tomu je nutno poukázat na skutečnost, že odměna insolvenčního správce při řešení úpadku konkursem činí dle ustanovení § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb. minimálně 45.000 Kč a nepochybně lze očekávat ještě i další hotové výdaje insolvenčního správce. Odvolací námitka dlužnice, že jí majetkové poměry neumožňují zálohu zaplatit, tedy v této souvislosti nemůže obstát. Institut zálohy na náklady insolvenčního řízení má dle důvodové zprávy k insolvenčnímu zákonu za účel především zabránit situaci, aby náklady na insolvenční řízení nesl výlučně stát u nemajetných dlužníků, a stíhá v podstatě každého insolvenčního navrhovatele.

Odvolací soud proto postupoval dle ustanovení § 219 o.s.ř. (§ 7 IZ) a napadené usnesení jako ve výroku věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Olomouc 13. května 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Ivana Waltrová v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu