2 VSOL 4/2016-A-8
KSBR 40 INS 30285/2015 2 VSOL 4/2016-A-8

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Brhla a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužníka: Společnost ATYS s.r.o., se sídlem 669 02 Znojmo, Mládeže 1002/6, IČO: 26 969 351, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. prosince 2015, č. j. KSBR 40 INS 30285/2015-A-3

takto:

Usnesení Krajského soudu Brně ze dne 8. prosince 2015, č. j. KSBR 40 INS 30285/2015-A-3 s e p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud usnesením odmítl podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, neboť dlužník neuvedl rozhodující skutečnosti osvědčující jejich úpadek. Podle ustanovení § 3 IZ je k osvědčení úpadku nezbytné, aby dlužník měl více věřitelů, peněžité závazky po lhůtě splatnosti více než 30 dnů a aby je nebyl schopen plnit (dlužník musí mít alespoň dva závazky vůči dvěma různým věřitelům po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti). Dlužník v insolvenčním návrhu jen uvedl: že dlužník je v úpadku, není schopný vyrovnat závazky svým věřitelům . K insolvenčnímu návrhu dlužník připojil listinu označenou jako seznam věřitelů, kde označil sedm věřitelů obchodní firmou a adresou bez uvedení identifikačního čísla. Dále listina obsahovala abstraktní titul vzniku závazků a výši závazků bez uvedení termínů splatnosti. Předložený seznam věřitelů dlužník nepodepsal a výslovně v něm neuvedl, že je správný a úplný. Uvedený nedostatek způsobuje vadnost insolvenčního návrhu, který brání pokračování v insolvenčním řízení. Insolvenční zákon ve vztahu k insolvenčnímu návrhu vylučuje použití ustanovení § 43 občanského soudního řádu, proto nelze odstranit chybějící náležitosti insolvenčního návrhu prostřednictvím výzvy. Insolvenční soud tedy v souladu s citovaným ustanovením § 128 odst. 1 IZ rozhodl o odmítnutí insolvenčního návrhu. isir.justi ce.cz

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání, napadl rozhodnutí soudu v celém rozsahu a namítal, že není schopen vyrovnat závazky svým věřitelům už delší dobu. Dne 28. ledna 2015 vypověděl smlouvu o nájmu prostorů k podnikání, zároveň k 31. lednu 2015 ukončil pracovní činnost, po této době nevyvíjí žádnou pracovní činnost, je bez výrobních prostorů, prostředků, provozního kapitálu, nemá žádný movitý či nemovitý majetek, mění pouze sídlo společnosti do bytové jednotky k uložení archivu bez nájmu. Dlužník nedisponuje finančními prostředky, a proto nevidí žádnou jinou možnost, než trvat na návrhu na zahájení insolvenčního řízení.

S účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., změněn zákonem č. 294/2013 Sb., insolvenční řízení bylo zahájeno dne 4. 12. 2015 , rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je proto insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen IZ ).

Podle ustanovení § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. V dané věci se proto přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 293/2013 Sb. (dále jen o.s.ř. ).

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 103 odst. 1 věty první a odst. 2 IZ insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a označení dlužníka, kterého se týká, popřípadě označení jejich zástupců. V insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle § 3 odst. 1 IZ dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).

Podle § 3 odst. 2 IZ má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 3 odst. 3 IZ dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Podle § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Byť definice insolvenčního návrhu je obsažena v § 2 písm. c) IZ, nezbytné náležitosti insolvenčního návrhu zákon stanoví v hlavě IV, §§ 97 a násl. IZ. Vedle formálních náležitostí (§ 97 odst. 2 IZ, § 103 IZ a § 42 odst. 4 o. s. ř.), musí insolvenční návrh obsahovat náležitosti speciální, předepsané přímo insolvenčním zákonem (§ 103 odst. 1 a 2 IZ): -označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka (pokud není insolvenčním navrhovatelem dlužník), příp. jejich zástupců -rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, -skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat insolvenční návrh (není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník) -označení důkazů, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává -petit (z insolvenčního návrhu musí být patrno, čeho se navrhovatel domáhá). Rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, se rozumí zejména skutečnosti, které jsou vyjmenované v § 3 IZ. Insolvenční navrhovatel tak musí v insolvenčním návrhu tvrdit konkrétní skutkové okolnosti, ze kterých pro případ platební neschopnosti dlužníka vyplyne, že dlužník má více věřitelů a že má peněžité závazky po době delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit (§ 3 odst. 1 IZ), pro případ dlužníkova předlužení vyplyne, že dlužník má více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku, a pro případ hrozícího úpadku, že se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků. Neschopnost plnit závazky (§ 3 odst. 1 písm. c) IZ) může být osvědčena prostřednictvím vyvratitelných právních domněnek dle § 3 odst. 2 IZ. Nepostačí však, pokud se insolvenční navrhovatel omezí jen na obecná tvrzení, která by případně jen opakovala dikci zákona (§ 3 IZ), že dlužník má více věřitelů , anebo že dlužník je v úpadku apod. (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 1. 2010, sen. zn. 29 NSČR 1/2008: V poměrech insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, se (obdobně jako ve stanovisku) rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit (srov. § 3 odst. 1 insolvenčního zákona). Přitom v otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1 písm. c/ insolvenčního zákona) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2 písm. a/ insolvenčního zákona), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2 písm. b/ insolvenčního zákona), anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2 písm. c/ insolvenčního zákona).

Insolvenční navrhovatel tedy musí v návrhu uvést, které konkrétní věřitele (alespoň dva) dlužník má, přičemž věřitel by měl být identifikován alespoň obchodní firmou (názvem, jménem a příjmením), sídlem (bydlištěm, místem podnikání) a identifikačním číslem osoby (rodným číslem, datem narození). Dále musí insolvenční navrhovatel náležitě popsat závazky dlužníka; k tomu se v judikátu Nejvyššího soudu uvádí: Nejvyšší soud tudíž uzavírá, že také věřitelský insolvenční návrh musí ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 insolvenčního zákona obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka, nejen konkrétní údaje o dalších věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Takový požadavek nesplňuje insolvenční návrh, v němž jsou sice konkrétně označeni další věřitelé dlužníka, avšak konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů a o jejich splatnosti jsou nahrazovány obecným tvrzením, že dlužník má peněžité závazky, které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, respektive neplní své peněžité závazky po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 12. 2011, sen. zn. 29 NSČR 14/2011, rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 12. 2011, sen. zn. 29 NSČR 45/2011, ze dne 31. 1. 2012, sen. zn. 29 NSČR 52/201, a ze dne 1. 3. 2012, sen. zn. 29 NSČR 38/2010.).

Krajský soud správně konstatoval, že náležitosti insolvenčního návrhu jsou upraveny zejména v ustanovení § 103 odst. 1 a 2 IZ. S jeho závěrem,

že insolvenční návrh dlužníka tyto zákonné náležitosti nesplňuje, odvolací soud souhlasí. Dlužník v insolvenčním návrhu neuvádí konkrétní tvrzení ke svým věřitelům, závazkům a jejich splatnosti a pokud přiložil listinu označenou jako seznam věřitelů , pak ignoruje, že listinné důkazy nejsou součástí insolvenčního návrhu, nemohou tudíž nahradit údaje, které je dlužník povinen uvést přímo v insolvenčním návrhu, popř. v řádném seznamu majetku a závazků dle ustanovení § 104 IZ, na který by dlužník odkázal návrhu (viz též rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 1. 3. 2012, sen. zn. 29 NSČR 38/2010, dále srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 6. 2012, sen. zn. 29 NSČR 46/2011). Přílohu označenou jako seznam věřitelů nelze vůbec použít, neboť nemá náležitosti seznamu závazků-věřitelé zde nejsou označeni v souladu s § 103 odst. 1 IZ, není zde splatnost závazků a chybí též prohlášení o správnosti a úplnosti tohoto seznamu (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 22/2009 ze dne 20. 5. 2010). Uvedené nedostatky způsobují vady insolvenčního návrhu, které brání pokračování v řízení, přičemž insolvenční zákon ve vztahu k insolvenčnímu návrhu vylučuje použití ustanovení § 43 o.s.ř., proto chybějící náležitosti insolvenčního návrhu nelze odstranit prostřednictvím výzvy.

Z těchto důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto rozhodnutí se považuje za doručené zveřejněním v insolvenčním rejstříku, dlužníku se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bude rozhodnutí doručeno zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 26. května 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Vojtěch Brhel v.r. Renáta Hrubá předseda senátu