2 VSOL 391/2010-A-17
KSBR 26 INS 5427/2010 2 VSOL 391/2010-A-17

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Poláška a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužníka Jakuba anonymizovano , anonymizovano , nám. 3. května 1340, 765 02 Otrokovice, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16.8.2010, č.j. KSBR 26 INS 5427/2010-A-10,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se mění tak, že insolvenční řízení s e nezastavuje.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením soud prvního stupně zastavil insolvenční řízení proto, že dlužník nesplnil povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení (§ 108 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení-insolvenční zákon, v platném znění /dále jen IZ/). Na odůvodnění uvedl, že 20.5.2010 byl soudu doručen insolvenční návrh dlužníka spojený s návrhem na povolení oddlužení. Usnesením č.j. KSBR 26 INS 5427/2010-A-7 ze dne 15.6.2010, které nabylo právní moci dne 30.7.2010, insolvenční soud dlužníku uložil, aby ve lhůtě 5 dnů ode dne právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 5.000,-Kč. Dlužník byl poučen o následcích, které bude mít nesplnění uložené povinnosti. Protože dlužník ve stanovené lhůtě zálohu na náklady insolvenčního řízení nezaplatil, soud insolvenční řízení zastavil.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání, ve kterém namítal, že ve stanovené lhůtě určenou částku zálohy odeslal poštovní složenkou, avšak opomenul vypsat kód banky, a proto platba nebyla doručena.

Podle § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž by ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že napadené usnesení je třeba potvrdit.

Z obsahu předloženého spisu vyplývá, že v tomto řízení uložil soud dlužníkovi, usnesením ze dne 15.6.2010 č.j. KSBR 26 INS 5427/2010-A-7, které mu bylo doručeno dne 30.6.2010 dle § 80 IZ, aby zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve lhůtě tří dnů od jeho právní moci. Usnesení, které obsahuje poučení o následcích nezaplacení zálohy, nabylo právní moci v pátek dne 16.7.2010 a lhůta pro splnění uložené povinnosti uplynula ve středu dne 21.7.2010. Dlužník však v soudem určené lhůtě zálohu na náklady insolvenčního řízení nezaplatil. Učinil tak, dle záznamu účtárny ze dne 8.9.2010, založeném na č.l. A-14 spisu, až po jejím uplynutí dne 7.9.2010.

Podle § 108 odst.1,2,3 zákona č. 182/2006 Sb. v platném znění (insolvenční zákon), insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Podle názoru odvolacího soudu není žádného rozumného důvodu nepřihlédnout k tomu, že dlužník zálohu na náklady insolvenčního řízení zaplatil, byť k tomu došlo po rozhodnutí soudu prvního stupně o zastavení řízení pro nezaplacení zálohy, ale ještě předtím, než odvolací soud o podaném odvolání rozhodl. Pokud by odvolací soud nastalou situaci nezohlednil, nejednal by v souladu s principem hospodárnosti soudního řízení dle § 6 o.s.ř., protože zaplacenou zálohu by soud dlužníkovi vrátil a poté by byl dlužník nucen podat nový insolvenční návrh, v průběhu nového insolvenčního řízení by soud opět povinnost zálohu dlužníkovi uložil.

Proto postupoval odvolací soud podle ustanovení § 220 odst. 3 o.s.ř. a napadené usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že insolvenční řízení se nezastavuje, byť rozhodnutí soudu prvního stupně dle skutkové situace v době jeho vydání bylo opodstatněné.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 26. listopadu 2010

Za správnost vyhotovení: Mgr. Milan Polášek v.r. Jana Fuksíková předseda senátu