2 VSOL 386/2011-A-16
KSBR 37 INS 8312/2011 2 VSOL 386/2011-A-16

USNESENÍ

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužníka Petra anonymizovano , anonymizovano , bytem Horní náměstí 157, 679 71 Lysice, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka ze dne 10.6.2011 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. června 2011, č.j. KSBR 37 INS 8312/2011-A-7

t a k t o:

Usnesení soudu prvního stupně s e mění tak, že dlužníku se povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení n e u k l á d á.

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením soud prvního stupně uložil dlužníku, aby zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení 50.000,-Kč ve lhůtě 3 dnů od jeho právní moci a poučil jej o způsobu úhrady.

Na odůvodnění uvedl, že dlužník se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení domáhal, aby soud rozhodl o jeho úpadku, který bude řešen oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu a jeho přílohách dlužník uvedl, že má nezajištěné závazky ve výši 419.242,44 Kč, příjem za měsíc duben 2011 ve výši 11.062,-Kč čistého, je svobodný a nemá žádnou vyživovací povinnost, je nemajetný. Z předložených listin soud zjistil, že čistý měsíční příjem dlužníka za dobu od února do března 2011 činil 8.516,-Kč (únor 2011 čistá mzda ve výši 5.684,-Kč, březen 2011 čistá mzda ve výši 8.802,-Kč, duben 2011 čistá mzda ve výši 11.062,-Kč), ze které lze dlužníku srážet pro účely oddlužení měsíčně částku 2.126,-Kč. Z této částky, po odečtení 900,-Kč na odměnu a hotové výdaje správce (bez DPH), lze pro plnění závazků věřitelům uvažovat jen s částkou 1.226,-Kč. Plnění nezajištěným věřitelům za dobu účinků schváleného oddlužení splátkovým kalendářem by tak činilo jen 18% hodnoty jejich pohledávek, přitom žádný z věřitelů nesouhlasil s nižším plněním. Oddlužení zpeněžením majetkové podstaty nepřichází v úvahu proto, že dlužník nemá žádný majetek. Druhým důvodem, proč není úpadek dlužníka řešitelný oddlužením, je dle soudu prvního stupně nepoctivost záměru sledovaného návrhem, neboť dlužník poskytl prostředky úvěru od ČSOB a.s., čerpaného ve výši 128.723,-Kč, třetím osobám ( rozpůjčoval je kamarádům, kteří mu je nevrátili). Přitom pohledávky vůči třetím osobám v seznamu svého majetku neuvedl. Z těchto dvou důvodů (§ 395 odst. 1, písm. a/, b/ IZ) lze očekávat, že návrh na povolení oddlužení bude zamítnut a způsobem řešení dlužníkova úpadku bude konkurs (§ 396 odst.1 IZ). Vzhledem k majetkové situaci dlužníka soud dlužníku uložil povinnost zaplatit zálohu na krytí prvotních i konečných nákladů insolvenčního řízení. Při určení její výše vyšel z minimální odměny insolvenčního správce 45.000,-Kč dle § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Namítal, že si nikdy nepůjčoval peníze pro třetí osoby, navíc poskytnuté úvěry nebyly účelově určené. Pokud peníze z úvěru dále půjčil, šlo o nahodilou situaci a jednalo se jen o malou část těchto prostředků. Závazky mu vznikly v době kdy byl mladší a neuvědomoval si jejich dopad. Důvody proč se dostal do úpadku uvedl po pravdě a nic nezamlčel, přesto je mu přisuzován nepoctivý záměr. Nyní má trvalý pracovní poměr na plný úvazek a má zájem svou situaci vyřešit, což je možné jen prostřednictvím insolvenčního řízení, protože v exekuci by uspokojil jednoho věřitele, zatímco splátkovým kalendářem bude poměrně uspokojovat všechny své věřitele. Jeho příjem v květnu 2011 činil 10.974,-Kč měsíčně čistého, což pokryje minimální hranici 30% hodnoty jeho dluhů. Uloženou zálohu ve lhůtě 3 dnů, vzhledem ke stavu úpadku, není schopen zaplatit. Proto v odvolacím řízení žádal změnu napadeného usnesení tak, aby mu nebyla záloha uložena.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.) a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že napadené usnesení je třeba změnit.

V průběhu odvolacího řízení dlužník doložil doklady o svém příjmu, podle nichž činil jeho čistý měsíční příjem za květen 2011 částku 10.974,-Kč, za červenec až září 2011 částku 12.293,-Kč a za měsíc říjen 2011 částku 15.358,-Kč. Od 13.6. do 30.9.2011 byl dlužník zaměstnán u zaměstnavatele EKOTERM CZ s.r.o. IČ 2530700 (za měsíc červen 2011 dlužník nedoložil příjem), od 3.10.2011 je zaměstnaný u zaměstnavatele Strojírny Brno a.s., u něhož má sjednán pracovní poměr na dobu neurčitou se zkušební dobou 3 měsíce.

Podle ust. § 395 odst. 1 IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Vzhledem k novým skutečnostem, k nimž došlo po vydání napadeného usnesení, odvolací soud opětovně hodnotil schopnost dlužníka uhradit nezajištěným věřitelům minimálně 30% hodnoty jejich pohledávek ( § 395 odst. 1, písm. b/ IZ), přitom vyšel z částky příjmu 12.293,-Kč, kterého dosáhl za období červenec až září 2011. Odvolací soud nepřehlédl, že dlužník v průběhu prvních deseti měsíců roku 2011 třikrát změnil zaměstnavatele, vždy se však jednalo o změnu, při které dosáhl vyššího výdělku. Z uvedeného dlužníkova příjmu by pro přednostní i nepřednostní pohledávky bylo možno měsíčně srážet částku 4.644,-Kč (§ 398 odst. 3 IZ, § 279 o.s.ř.) a v průběhu následujících pěti let by celková sražená částka činila 278.640,-Kč. Tato částka postačuje na pokrytí odměny a hotových výdajů insolvenčního správce 64.800,-Kč (pokud bude plátcem DPH) a svým nezajištěným věřitelům by dlužník zaplatil 213.840,-Kč, což představuje 51% hodnoty jejich pohledávek. Z těchto zjištění vyplývá, že dlužník je schopen v zákonem stanovené lhůtě pěti let a při zákonem určené výši splátek uhradit ze svého příjmu nezajištěným věřitelům částku přesahující zákonné minimum 30% a tento důvod pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení nadále není dán.

Druhým důvodem, pro který je dle soudu prvního stupně třeba návrh na povolení oddlužení zamítnout, je důvodný předpoklad, že je jím sledován nepoctivý záměr (§ 395 odst. 1 písm. a/ IZ). Při přezkumu tohoto závěru odvolací soud vyšel zejména ze skutečností uvedených v seznamu závazků dlužníka a v doplnění insolvenčního návrhu ze dne 26.5.2011. Ze struktury závazků dlužníka dle seznamu vyplývá, že dlužník má dva závazky vůči zdravotní pojišťovně na nedoplatcích pojistného na zdravotní pojištění, jeden vůči soudnímu exekutorovi na nákladech exekučního řízení a jeden vůči soudu na nákladech trestního řízení. Dalších šest závazků má vůči bankovním a nebankovním společnostem z titulu úvěrů, jejichž splatnost nastala v období let 2007 až 2010, dva závazky má vůči pojišťovnám. V doplnění insolvenčního návrhu dlužník uvedl, že důvodem, proč si půjčoval peníze, bylo to, že se chtěl vyrovnat svým movitějším kamarádům. Prostředky z úvěru od ČSOB a.s., na který uzavřel smlouvu 5.9.2003 a nedoplatek z nějž činí 128.723,-Kč, rozpůjčoval kamarádům a ti mu částky nevrátili. K dalšímu úvěru, který čerpal u CCB Credit (který je vykonatelný dle platebního rozkazu vydaného v lednu 2007) použil pro sebe a neví , co si za získané prostředky pořídil. Současně dlužník měnil zaměstnání i místa bydliště a nemá k dispozici ani úvěrové smlouvy, protože je při svém životním stylu ztratil . Tyto skutečnosti, v souvislosti s dobou čerpání úvěrů více než čtyři roky před podáním insolvenčního návrhu, podle názoru odvolacího soudu svědčí spíše o lehkomyslném přístupu dlužníka ke svým závazkům (a životu vůbec) než o jeho nepoctivosti. V souladu s tímto životním postojem dlužníka je i to,

že pohledávky za svými dlužníky ( kamarády ), kterým poskytl prostředky z úvěru, neuvedl v seznamu majetku. Pokud totiž dlužník uzavřel úvěrovou smlouvu, na jejímž základě prostředky čerpal, již v roce 2003, po té na sebe přebíral další závazky, lze důvodně pochybovat o tom, že dlužník ještě v roce 2011 konkrétně ví, komu a jakou částku z prostředků čerpaných z úvěru poskytl a zda vůbec učinil v průběhu této doby kroky k vrácení těchto peněz. Je pravdou, že takto dlužník jednal v době, kdy byl mladší, což není omluvou pro jeho nezodpovědný přístup. Lehkomyslnost při přebírání závazků však bez dalšího neznamená nepoctivost záměru sledovaného návrhem na oddlužení, přitom dlužník má snahu řešit situaci, do které se díky svému nezodpovědnému chování dostal. Podle názoru odvolacího soudu dlužník splňuje podmínky pro to, aby mu byla poskytnuta možnost druhé šance , tedy řešení jeho finanční situace oddlužením.

Z výše uvedených důvodů není podle odvolacího soudu pravděpodobné prohlášení konkursu na majetek dlužníka a požadavek na složení zálohy na náklady insolvenčního řízení je nedůvodný. Proto postupoval odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 o.s.ř. a napadené usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení se dlužníkovi neukládá.

Závěrem odvolací soud připomíná, že závěr o přípustnosti oddlužení je v této fázi řízení pouze pravděpodobný, učiněný na základě skutečností plynoucích ze spisu. I případné schválené oddlužení může být zrušeno a dlužníkův úpadek řešen konkursem v případě, že se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit (§ 418 odst. 1, písm. b/ IZ).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 23. listopadu 2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu