2 VSOL 370/2016-A-24
KSOS 37 INS 18718/2015 2 VSOL 370/2016-A-24

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Vojtěcha Brhla v insolvenční věci dlužníka MPM Pool s. r. o., se sídlem v Ostravě-Porubě, Hlavní třída 583/101, PSČ 708 00, identifikační číslo 28658027, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9.2.2015, č. j. KSOS 37 INS 18718/2015-A-19,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Ostravě (dále jen insolvenční soud ) insolvenční řízení zastavil podle § 108 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ ), když dlužník nezaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení uloženou mu usnesením ze dne 1.10.2015, které bylo změněno usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10.12.2015.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Namítal, že zálohu ve výši 30.000 Kč neuhradil proto, že tuto částku nemá k dispozici. Odkázal na důvody, které uvedl již ve svém odvolání ze dne 15.10.2015 proti usnesení o uložení povinnosti k úhradě zálohy. Zdůraznil, že s majetkem dlužníka nemůže jednatel Miroslav Lehký nakládat, protože jej neoprávněně zadržuje společnost RPG Byty s. r. o. a společník Michael Korvas je ve věci pasivní. Dále uvedl, že veškerý majetek dlužníka byl po celou dobu provozování baru umístěn v prostorách provozovny na adrese Ostrava-Poruba, Hlavní třída 583/101. Jedná se o prostory, které jsou ve vlastnictví RPG Byty s. r. o. a dlužník je měl v pronájmu. Jednatel dlužníka nezajistil vyklizení pronajatých prostor, když byl přesvědčen, že bezprostředně po podání insolvenčního návrhu bude dlužníkovi ustanoven insolvenční správce, který veškerý majetek zajistí. Společnost RPG Byty s. r. o. odmítá zabavený majetek dlužníkovi vydat do doby úhrady dluhu dlužníka vůči této společnosti. Navrhl, aby odvolací soud povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení zrušil, ustanovil dlužníkovi insolvenčního správce, který by zajistil jeho majetek dříve, než jej zpeněží společnost RPG Byty s. r. o.

Podle § 7 věty první IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních. V dané věci se přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 293/2013 Sb.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 108 odst. 1, 2 věty první IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Podle odstavce 3, nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Předně je nutno uvést, že insolvenční soud učinil ve věci správná zjištění, na základě kterých dospěl ke správným skutkovým závěrům. Proto je možno pro stručnost odkázat na zjištění a závěry uvedené v napadeném usnesení. Dlužník ani skutkový stav věci ve svém odvolání nezpochybňoval. Lze pouze zopakovat, že insolvenční soud uložil dlužníku povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč usnesením ze dne 1.10.2015, č. j. KSOS 37 INS 18718/2015-A-10, které bylo k odvolání dlužníka změněno usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10.12.2015, č. j. KSOS 37 INS 18718/2015, 2 VSOL 1161/2015-A-15 tak, že dlužníku se ukládá povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000 Kč.

Pro posouzení věcné správnosti napadeného usnesení je rozhodné, zda dlužník jako insolvenční navrhovatel zálohu na náklady insolvenčního řízení zaplatil či nikoliv, a dále skutečnost, zda v mezidobí (v době po vydání rozhodnutí o uložení povinnosti k úhradě zálohy) se majetková situace dlužníka změnila natolik, že trvat na uhrazení zálohy by bylo zbytečné (například, že dlužník disponuje dostatečnými finančními prostředky, z nichž bude možno bez obtíží hradit hotové výdaje i předpokládanou odměnu insolvenčního správce), případně jsou tu takové okolnosti, pro něž je řešení úpadku dlužníka nezbytné nebo obecně žádoucí. Přitom pravidelným postupem insolvenčního soudu v případě, kdy insolvenční navrhovatel nezaplatí zálohu na náklady insolvenčního řízení, přestože mu byla záloha pravomocně uložena rozhodnutím podle § 108 odst. 1 IZ, by mělo být vydání usnesení o zastavení insolvenčního řízení, neboť náklady insolvenčního řízení (odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce) by neměly být hrazeny státem (§ 38 odst. 2 IZ). S přihlédnutím k tomu by měl být vykládán i § 108 odst. 3 IZ (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.9.2013, sen. zn. 29 NSČR 39/2013, přístupné na webových stránkách Nejvyššího soudu).

Z pohledu přezkumu správnosti odvoláním napadeného usnesení nejsou rozhodné důvody, pro které insolvenční soud uložil (pravomocně) dlužníku povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení. Jinak řečeno, v dané fázi řízení odvolacímu soudu již nepřísluší přezkoumávat, zda byly splněny podmínky pro uložení povinnosti zaplatit zálohu. Argumentace dlužníka ústící v jeho závěr, že částku potřebnou na úhradu zálohy lze získat z prodeje majetku dlužníka, je tedy nevýznamná. Rozhodnutí o uložení zálohy již nabylo právní moci. Je-li pravomocně rozhodnuto o uložení zálohy, v dalším průběhu řízení je nutno vyjít z toho, že záloha v uložené výši 30.000 Kč je potřebná ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak.

V přezkoumávané věci z obsahu spisu nevyplývá, že by se majetková situace dlužníka změnila natolik, že trvat na uhrazení zálohy by bylo nadbytečné. Dlužník ani netvrdil, že od doby vydání rozhodnutí o uložení povinnosti k úhradě zálohy by jeho majetková situace doznala nějakých změn. Dále je zásadní, že dlužník zálohu na náklady insolvenčního řízení nezaplatil (a to ani v průběhu tohoto odvolacího řízení). Tato skutečnost zcela nepochybně plyne z obsahu spisu a dlužník ji rovněž nezpochybňuje.

Odvolací soud se zabýval i tím, zda v dané věci nejsou dány takové okolnosti, pro které by se jevilo setrvání na požadavku úhrady zálohy nadbytečným. Skutečnosti tvrzené dlužníkem v jeho odvolání, že veškerý majetek dlužníka neoprávněně zabavil pronajímatel nebytových prostor a hodlá jej dlužníkovi vydat po úhradě závazku dlužníka, nepovažuje odvolací soud za takové okolnosti, pro něž je řešení úpadku dlužníka nezbytné nebo obecně žádoucí.

Na základě výše uvedených důvodů dospěl odvolací soud k závěru, že napadené usnesení o zastavení insolvenčního řízení podle § 108 odst. 3 IZ je věcně správné, a proto je podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Dlužníku se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci 19. května 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu