2 VSOL 362/2012-A-11
KSBR 30 INS 3821/2012 2 VSOL 362/2012-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Petra anonymizovano , anonymizovano , bytem Hodonín, Bratislavská 11, PSČ 695 01, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o jeho odvolání ze dne 19.3.2012 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21.2.2012, č.j. KSBR 30 INS 3821/2012-A-4,

takto: Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21.2.2012, č.j. KSBR 30 INS 3821/2012-A-4, se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně s poukazem na ust. § 103 odst. 2, § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ) odmítl insolvenční návrh dlužníka ze dne 16.2.2012 s odůvodněním, že dlužník v něm uvedl pouze to, že po zodpovědném posouzení situace došel k závěru, že narostlou výši závazků a jejich příslušenství již není schopen reálně uspokojovat. Stav jeho úpadku ve formě předlužení je zjevný, neboť jeho závazky převyšují jeho pohledávky. Dále uvedl, že má více věřitelů a má peněžité závazky po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. Ke dni podání navrhovatel nedisponuje finančními prostředky, z nichž by mohl hradit náklady insolvenčního řízení. Přílohy k insolvenčnímu návrhu nebyly dlužníkem rovněž doloženy. Takto podaný insolvenční návrh vyhodnotil soud jako neurčitý a nesrozumitelný, jelikož v něm nejsou uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka. Dlužníkův návrh je kusý, je v něm pouze citována zákonná definice úpadku, avšak konkrétní skutečnosti, které by svědčily o existenci

úpadku dlužníka v něm uvedeny nejsou. Chybí zde identifikace konkrétních závazků, tzn. identifikace věřitelů, výše závazků, právní důvod jejich vzniku, datum splatnosti a datum poslední splátky dlužníka. Dlužník dále uvádí, že závazky není schopen plnit z důvodu svého předlužení. Své předlužení dostatečně neodůvodňuje. S ohledem na to, že insolvenční zákon neumožňuje vyzvat navrhovatele k odstranění vad insolvenčního návrhu a pro uvedený nedostatek nelze pokračovat v řízení, soud tento insolvenční návrh dle ust. § 128 odst. 1 IZ odmítl.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání, které na výzvu soudu doplnil. Namítal, že jeho návrh je úplný a dostačující k zahájení insolvenčního řízení. Nesprávnost rozhodnutí soudu prvního stupně spatřuje v tom, že rozhodl, aniž přihlédl k tvrzeným skutečnostem odvolatele, to je k tvrzení o mnohosti věřitelů a insolvenční situaci dlužníka, když tento stav je veřejně známý. Napadené rozhodnutí tak spočívá na nesprávném právním posouzení a je v rozporu se zákonem i konstantní judikaturou. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.) a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Co se týče skutkových zjištění z obsahu insolvenčního návrhu dlužníka odvolací soud v zájmu stručnosti rozhodnutí zcela odkazuje na odůvodnění napadeného usnesení, v němž bylo dlužníku přiléhavě vyloženo, v čem spočívají vady tohoto insolvenčního návrhu. Odvolací soud proto shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že takto podaný insolvenční návrh není projednatelný. Dlužník, v němž pouze obecně uvádí, že je v úpadku, avšak žádné konkrétní a rozhodující skutečnosti v něm nepopsal. Z tohoto důvodu nelze vůbec zjistit kolik má dlužník věřitelů, své věřitele, včetně jejich adres v něm vůbec neoznačil, neuvedl jaký konkrétní závazek vůči tomu kterému věřiteli má, v jaké výši, kdy nastala splatnost, zda dlužník má nějaký majetek, jaká je jeho skladba, případně že nemá žádný majetek, je-li či byl podnikatelem apod. Na základě takto dlužníkem podaného insolvenčního návrhu lze sice insolvenční řízení zahájit, avšak nelze v něm pro shora uvedené vady pokračovat, neboť brání soudu posoudit, zda dlužník skutečně je v úpadku ve smyslu ust. § 3 IZ, a to ať již z důvodu předlužení (zda jeho závazky převyšují jeho majetek) či z důvodu insolvence. Z tohoto hlediska je proto nepřípadná odvolací námitka dlužníka, že stav jeho úpadku je veřejně známý .

Jelikož ustanovení § 128 odst. 1 IZ vylučuje, aby insolvenční soud vyzýval navrhovatele k odstranění vad insolvenčního návrhu, postupoval soud prvního stupně zcela správně pokud takto vadný insolvenční návrh dlužníka odmítl.

Ze všech shora uvedených důvodů proto postupoval odvolací soud dle ust. § 219 o.s.ř. a napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Brně (§ 239 odst. 3, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem. Lhůta k podání dovolání začíná dlužníku běžet ode dne, kdy mu bude toto usnesení doručeno zvláštním způsobem (§ 74, § 75 IZ).

V Olomouci dne 24. května 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu