2 VSOL 357/2015-A-17
KSBR 32 INS 3008/2015 2 VSOL 357/2015-A-17

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Vojtěcha Brhla a soudkyň JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka: Aleš anonymizovano , anonymizovano , bytem 691 12 Boleradice 359 o insolvenčním návrhu dlužníka s návrhem na povolení oddlužení, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. února 2015, č.j. KSBR 32 INS 3008/2015-A-12

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. února 2015, č.j. KSBR 32 INS 3008/2015-A-12 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud označeným usnesením uložil dlužníku, aby ve lhůtě 5 dnů od právní moci usnesení zaplatil na účet soudu nebo v hotovosti zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. V důvodech rozhodnutí soud uvedl, že z insolvenčního návrhu a listin ve spise založených vyplývá, že dlužník má více peněžitých závazků u více věřitelů po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, má se tedy za to, že není schopen plnit své peněžité závazky.

Dlužník uvedl vyživovací povinnost vůči dceři a dále soudem stanovenou vyživovací povinnost vůči synovi ve výši 1.000 Kč měsíčně, tvrdil svůj průměrný měsíční čistý příjem ze závislé činnosti ve výši 11.476 Kč a dále příjem z darovacích smluv ve výši 1.500 Kč, 950 Kč a 50 Kč měsíčně. S ohledem na výši čistých měsíčních zabavitelných příjmů (průměrný příjem ze závislé činnosti dlužníka ve výši 11.476 Kč měsíčně, příjem z darovacích smluv v celkové výši 2.500 Kč měsíčně) a celkový rozsah nezajištěných závazků, jež dlužník uváděl (653.986 Kč) má soud zato, že u dlužníka není splněna jedna ze základních podmínek pro povolení oddlužení, a to předpokládané uspokojení nezajištěných věřitelů v rozsahu vyšším 30 % hodnoty jejich pohledávek. Na základě výše uvedeného považoval soud za nutné uložit dlužníku povinnost uhradit zálohy na odměnu a náklady insolvenčního správce v maximální výši 50.000 Kč a to z toho důvodu, že dlužník nesplňuje jednu ze základních podmínek pro řešení jeho úpadku oddlužením plněním splátkového kalendáře, neboť předpokládané uspokojení, jehož by se dostalo nezajištěným věřitelům, odpovídá 27,18 % hodnoty pohledávek dlužníkem tvrzených, jediným pravděpodobným řešením úpadku se tedy jeví konkurs, v němž minimální odměna insolvenčního správce dle § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb. činí 45.000 Kč

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání a vyslovil nesouhlas se závěrem, že nesplňuje podmínku úhrady nejméně 30 % hodnoty pohledávek nezajištěných věřitelů. Předložil svůj výpočet (konzultovaný s asistentem soudce krajského soudu) z něhož při stejných vstupních hodnotách vychází uspokojení věřitelů v rozsahu více než 30%. Dlužník od čistého příjmu 11.476,00 Kč odečetl alimenty 1.000 Kč a z částky příjmu 10.476 Kč při zohlednění jedné vyživovací povinnosti vychází částka ke sražení 1.886 Kč. Po připočtení darů 2.500 Kč a po odpočtu odměny správce činí předpokládané uspokojení 30,24%. Dlužník proto navrhl napadené usnesení zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení.

S účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Insolvenční návrh dlužník podal soudu 6. 2. 2015, proto s ohledem na přechodná ustanovení tohoto zákona je třeba věc posoudit podle zákona č. 182/2006 Sb. ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen IZ ).

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. V dané věci se proto přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 293/2013 Sb. (dále jen o.s.ř.).

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Podle § 108 odst. 1 a odst. 2 věty první IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, jestliže je to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužník podal u krajského soudu dne 6. 2. 2015 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. V návrhu uvedl, že má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti u nezajištěných věřitelů v celkové výši 653.986 Kč a tyto závazky není schopen platit. Dále uvedl, že má příjem z pracovního poměru ve výši 11.476 Kč měsíčně a z darovacích smluv celkem 2500 Kč měsíčně, má vyživovací povinnost vůči dceři a dále soudem stanovenou vyživovací povinnost vůči synovi ve výši 1.000 Kč měsíčně. V seznamu majetku označil pouze mobil a celoroční ošacení, je vlastníkemrodinného domu v 1/2 ceně 225.000 Kč, který je předmětem zajištění závazků, nemá pohotových finančních prostředků.

Jak správně uvedl soud prvního stupně, jedním ze základních předpokladů pro povolení oddlužení je, že dlužník bude schopen v průběhu řízení svým nezajištěným věřitelům alespoň 30 % jejich pohledávek (§ 395 odst. 1 písm. b/ IZ). Dlužník nemá žádný disponibilní hodnotnější majetek, proto je oddlužení zpeněžením majetkové podstaty zjevně vyloučeno. Při oddlužení plněním splátkového kalendáře by dlužník po dobu 5 let měsíčně splácel nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky (§ 398 odst. 3 IZ). Tento rozsah je upraven zejména v o.s.ř. a nařízení vlády č. 595/2006 Sb. o nezabavitelných částkách. Nezabavitelná částka na dlužníka a jedno dítě (na které nemá soudem stanovené výživné) činí 7.648 Kč, ze mzdy 11.476 Kč zůstane po odečtení nezabavitelné částky 3.828 Kč, ze kterých lze pro splátky použít 2.552 Kč, přičteme dar 2.500 Kč a odečteme 1.000 Kč výživné (pohledávka postavená na roveň pohledávkám za podstatou) a měsíčně by platil 4.052 Kč. Za 5 let to znamená 243.120 Kč, po odečtení nároků správce (54.000 Kč nebo 65.340 Kč, pokud by správce byl plátcem DPH), zůstane 189.120 Kč nebo 177.780 Kč, což je 28,92 % nebo 27,18 % pohledávek nezajištěných věřitelů. Dlužník (i přes konzultaci s asistentem soudu) postupuje při výpočtu nesprávně, neboť stanovené výživné nelze odečítat z čistého příjmu, ale až ze sumy určené na srážky. Závěr soudu prvního stupně, že dlužník by nebyl schopen uhradit v oddlužení věřitelům alespoň 30 % jejich závazků je tedy správný a návrh na povolení oddlužení by byl zřejmě zamítnut dle § 395 odst. 1 písm. b) IZ a úpadek dlužníka by byl dle § 396 IZ řešen konkursem.

Dlužník přitom nemá žádné pohotové finanční prostředky ani jiný hodnotnější majetek, k obstavené nemovitosti nelze přihlížet. Za této situace je zcela odůvodněna potřeba zálohy na náklady insolvenčního řízení podle ustanovení § 108 IZ, neboť účelem zálohy na náklady insolvenčního řízení je umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho činnosti od počátku, a tím překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení, přičemž náklady insolvenčního řízení nelze přenášet na stát (§ 38 odst. 2 IZ), který by hradil odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce v případě, že by prověřování majetkové situace dlužníka insolvenčním správcem nevedlo ke zjištění a zpeněžení majetku v potřebném rozsahu. Soud prvního stupně stanovil správně i výši zálohy částkou 50.000 Kč, neboť bylo nutno vzít v úvahu minimální výši odměny insolvenčního správce při způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem v částce 45.000 Kč bez DPH (§ 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a další náklady, zejména hotové výdaje insolvenčního správce.

Z těchto důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 28. srpna 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Vojtěch Brhel v.r. Renáta Hrubá předseda senátu